neděle 27. května 2012

Ochutnávka ( 4 )

http://www.blogger.com/profile/02958415719552826679

Toto meme je hostované mnou..
Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!
Pro dnešní meme jsem se rozhodla přidat malou ochutnávku z knížky Mediátor , která je od Meg Cabotové. Já tuhle scénu prostě žeru .

„Dovolávat se vyšších bytostí nemá cenu,“ upozornila jsem ho, přitáhla si křesílko s růžovým potahem a sedla si. „Pokud sis ještě nevšiml, On ti moc pozornosti nevěnuje. Jinak by tě tady nenechal hnít už –“ prohlídla jsem si jeho oblečení, který pamatovalo časy, kdy se po Západě potuloval Buffalo Bill, „– jak dlouho? Sto padesát let? Kdys vlastně natáhnul bačkory?“
Podíval se na mě očima, který byly tak temný a lesklý jako inkoust. „Co je to… natáhnout bačkory?“ zeptal se hlasem trochu ochraptělým z toho, jak ho dlouho nepoužíval.
Protočila jsem panenky. „Zabalit to. Zhebnout. Zajet do penálu. Nohama napřed. Čuchat ke kytkám zespoda.“ Když jsem z jeho zmatenýho výrazu pochopila, že pořád ještě nechápe, dodala jsem trochu podrážděně: „Umřít.“
„Aha,“ přikývl, „umřít.“ Ale místo odpovědi jen potřásl hlavou. „Nechápu to,“ pronesl s náznakem údivu v hlase. „Nechápu, jak to, že mě vidíš. Celou věčnost mi nikdo neodpovídal –“
„No jo,“ přerušila jsem ho netrpělivě. Tohle jsem slyšela už mockrát. „No, tak vidíš, časy se mění. Co máš za průšvih?“
Podíval se na mě těma svýma inkoustovýma očima. Řasy měl delší než já. Nestává se mi často, že bych se setkala s duchem, co by vypadal jako řízek,ale tenhle kluk… ten musel stát fakt za hřích, když byl naživu. Protože teď je po smrti a já se stejně pokouším nakouknout, jak vypadá jeho tělo pod bílou košilí, kterou měl rozepnutou skoro až k pasu, takže vidím jeho snědej hrudník a taky kousek břicha. Mají duchové svaly? To bylo něco, co jsem nikdy předtím neměla příležitost – nebo chuť – prozkoumat.
Ne snad, že bych se dala tím, jak vypadal, nějak ovlivnit nebo tak něco. Nakonec, jsem přece profesionálka.
„Průšvih?“ opakoval. Jeho hlas byl sametovej a anglicky mluvil naprosto bez přízvuku tak, jako bych ráda začala mluvit já, kdybych se dokázala zbavit brooklynskýho polykání souhlásek. Bylo v něm jasně něco hispánskýho, což dokreslovalo i to jeho Dios a jeho snědá pleť, ale jinak byl Američan jako já – nebo spíš, jako moh bejt Američanem někdo, kdo se narodil předtím, než se Kalifornie stala součástí Států.

Reakce:

0 komentářů:

Okomentovat

Pokud se Vám článek líbil, napište mi to! Jsem ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, i tu negativní.