• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

neděle 23. února 2020

Malý méďa a malý tučňák | Přátelé na celý život


"Pohádkové knihy s nádhernými ilustracemi jsou jen pro děti." Aneb argument, který mnoho z nás používá, když v knihkupectví projdeme kolem dětské literatury a náhodou nás nějaká ta velká kniha upoutá. Ráda kupuji mladším příbuzným knihy, ať už velké obrázkové encyklopedie, tak například knihy od Leysen An, jenž se pyšní nádhernými ilustracemi. I když jsem obě díla obdržela na recenzi, měla jsem z nich radost a doopravdy se těšila, až si vyhradím jedno odpoledne na čtení a listování. 

Den po dni přinášejí méďa s tučňákem čerstvé ryby k nohám letadla. Rádi by si lidi ochočili, ale ti se vždycky schovají, jakmile je uvidí přicházet.
Velké překvapení pro malého méďu pojednává o přátelství mezi chytrým tučňákem a silným méďou. Najdou poraněného ptáka, který má zlomené křídlo, nicméně se z velkého červeného ptáka vyklube letadlo plné lidí. Těch se tučňák bojí a radí méďovi, ať se k nim nepřibližuje, avšak ten jej neposlechne. Začne k letadlu nosit ryby, a přes to, že jsou lidé vděční za jídlo, tak se medvěda bojí a schovávají se před ním. I přes neshody, které mezi sebou tučňák s méďou mají, se usmíří. Vždyť mají hlavně jeden druhého! 

Příběh se četl sám, knihou jsem prolistovala do pár minut. Ilustrace jsou krásné, příběh je jednoduchý a určený mladším čtenářům, kteří mimo příběhu budou vnímat i obrázky a rozvíjet tak svou představivost. Nakladatelství Ocelot se předvedlo v novém světle a jsem ráda, že krom Kinga či Strážců ztracených měst jsem si mohla přečíst i něco z jiného soudku. 

Velké překvapení pro malého tučňáka pro změnu vypráví o tom, jak se dvě mláďata setkala, když se ztratila ve sněhové bouři. Přátelství upevňovali různé hry, které spolu hráli, jenže je vymýšlel tučňák, který se chtěl porovnávat pouze v tom, v čem byl lepší. Aby to méďovi nebylo líto, tučňák jej chtěl naučit létat, jenže jim do cesty připlula loď plná lidí. Ti po sobě zanechali velký červený balón, o kterém se oba hrdinové mylně domnívali, že se jedná o vajíčko... takové vajíčko, ze kterého by se mohla vyklubat loď. 

Dva kamarádi snili o malé loďce, která se jednou stane velkou a přiveze je zpátky rodičům. 
Slabší děj kompenzují ilustrace, kniha je však primárně určena nejmladšímu publiku, které nelační po napínavém ději plném zvratů. Už před čtením jsem si byla vědoma, že nejsem cílovou skupinou, takže hodnocení je velmi subjektivní a založené zejména na prvním dojmu z knih. Líbí se mi velký formát a zpracování krátkého příběhu o přátelství mezi roztomilým méďou a tučňákem. Autorka podala příběh nenuceně, využila jednodušších slovních spojení a častého opakování popisků, aby si děti lépe zapamatovaly děj. Ode mne si obě knihy odnášejí 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knih na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 
Knihy z nakladatelství Ocelot si můžete koupit zde

pátek 7. února 2020

Mysli na nesmysly | Devět povídek pro dlouhou chvíli



Nebudu lhát, když povím, že mě nejvíce zaujal název, k autorce jsem se dostala náhodou a obě její knihy mě velmi zaujaly. Jedna s názvem Mysli na nesmysly a druhá: Koukej, bude to oukej. Až později jsem zjistila, že jde o sbírky povídek ze života, jak sama autorka píše. Proč jsem si knihu pořídila? Ano, bylo to hlavně kvůli designu a názvu - plus jsem chtěla zkusit něco nového. 

Kniha obsahuje devět povídek, devět příběhů a devět hořko-sladkých zakončení. Jak už jsem zmínila, povídky nevyhledávám a sama sebe jsem s výběrem této knihy překvapila, ale byla jsem odhodlaná dát ji šanci. Dočtení první povídky symbolizovalo krizi - vůbec se mi nelíbila. Hlavní hrdinka se vyjadřovala jako teenager a celý koncept mě neoslovil, ba naopak! Po jejím dočtení jsem knihu odložila, bála jsem se, že se v tomto duchu nesou všechny povídky. I přes to, že jsem neměla vysoká očekávání, tak mě první povídka zklamala a horší bylo, že v knize převažovalo více povídek, co mne neoslovily, než těch, které se mi líbily. 

"V mekáči? To myslíš vážně?" Dneska mám rejpavou. Jako vždycky, když se s ní ocitnu v jedný místnosti. Nebo v autě.
"Máš s tím problém?"
"Jo, budeš ještě tlustší." Nesnáším tlusté lidi. Připadá mi, že všichn lidi, co jsou širší než delší jsou neschopný. Když si nehlídaj to, jak vypadají, jak můžou v životě něčeho kloudnýho dosáhnout?
(str. 16, Šťastný a Veselý) 
Abych knihu pouze nehanila, doopravdy jsem narazila na pár povídek, jenž mě zaujaly. Například ta  druhá s názvem Všechno bude zase dobrý. I když je zprvu hlavní hrdinka na ránu, po pár odstavcích se do její role vžijete a pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Všechny povídky jsou plné nedůvěry, lží a podvádění. Některé z hlavních hrdinek byly naprosto nesympatické, arogantní mrchy, jenže pokud se autorka rozhodla, že jim nedopřeje šťastného konce, bylo mi jich líto. Dočkala jsem se příběhů o přátelství, lásce a nevěře, ale i rodinných vztazích. 

Sama autorka na začátku napsala, že v její knize se objevuje spousty hovorových a nespisovných slov. Já osobně s touto formou problém nemám. Michaela Dočkalová své povídky nejdříve publikovala na blogu, nyní má na svém kontě dvě povídkové knihy a myslím si, že se v budoucnu dočkáme dalších. V příbězích vyzdvihuje ne příliš pozitivní témata ze života - až pesimistická, řekla bych. Možná to je ten kámen úrazu, proč se mi kniha nelíbila. Neříkám, že jsou povídky přitažené za vlasy a nereálně, podobné věci se stávají dnes a denně, nicméně to není můj styl. 

Asi spolu budeme žít napořád.
Nikdo z nás nebude šťastnej, ale nic měnit nebudeme. Jediný, na čem se totiž vždycky shodneme, je to, že nemáme rádi změny.
Dívám se z okna na projíždějící auta, noční krajinu a sem tam rozsvícený baráky a hotely a nejradši bych tu nebyl. Nesnáším vedro. A moře.
(str. 186, Na letišti) 
Sečteno a podtrženo: Mysli na nesmysly není žánrově mým šálkem kávy, a proto knihu hodnotím jako průměr. Krom přitažlivého názvu a obálky mě na knize nic nezaujalo a bohužel se nemůžu zařadit mezi nadšené čtenáře. Kniha si ode mne odnáší 2.5 hvězdičky. Avšak pokud hledáte oddechovou knihu a podobné povídky máte rádi, dejte knize šanci. Už dle hodnocení nahoře pod fotkou naznačuje, že převažují lidé, kterým se kniha líbila než ti, kterým ne. Jak se říká: 100 lidí, 100 chutí. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz
Mysli na nesmysly si můžete zakoupit zde.


 

pátek 31. ledna 2020

Polepšovna pro čarodějky | Aneb jak zbavit mladou čarodějku schopností


Čarodějku Alici, hrdinku této knihy, už zná více než 1,5 milionu lidí po celém světě a další stále přibývají. Její příběh ožil ve hrách pro mobilní telefony, tablety i počítače a byl přeložen do řady světových jazyků. Aličiny fanoušky zaujal příběh o dívce, která jednoho dne náhle zjistí, že má čarodějně schopnosti - a za trest se ocitá v polepšovně pro čarodějky. I když už chvílemi ztrácí naději, tuší, že když se nevzdá, možná toho díky svému talentu pro magii dokáže v životě mnohem více, než by ji kdy bylo napadlo...

Kniha mě zaujala nejvíce tím, že je psána podle hry - i když to není nic nového, já ještě takový příběh nečetla a byla jsem velmi zvědavá. Petr Mandík mě oslovil s tím, jestli si jeho prvotinu nechci přečíst a zrecenzovat, nabídka mě nadchla a já souhlasila. Polepšovna pro čarodějky je určena mladší věkové kategorii než jsem já, ale i přes to jsem měla vysoká očekávání. Krásná obálka naznačovala, že by mohlo jít o trochu temnější příběh plný zvratů a tajemna. 

Alice je obyčejnou šestnáctiletou dívkou, jež žije pouze se svou babičkou. Ta se o ni stará už od malička, jenže kvůli zhoršující paměti se teď Alice stará spíše o ni. O rodičích toho mladičká Alice mnoho neví a to více ji překvapí, když ji cestou do školy osloví dvě dámy, které tvrdí, že je čarodějkou. Osudovou chybou pro Alici bylo, že dámám uvěřila a rozhodla se s nimi vydat na hřbitov k rozpadlému kostelu. Jenže ten rozpadlý kostel nebyl obyčejný, skrz dveře, které byly jediné zachovalé, se hlavní hrdinka ocitla v institutu, který sloužil pro zbavování čarodějek jejich schopností. Obě dámy, paní Červená a Růžová, jak je Alice pojmenovala podle barev svetrů, jsou odhodlány naučit ji poslušnosti, ať to stojí, co to stojí.

Alice se vzdala. Otevřela pusu.
Zelená tekutina chutnala odporně hořce
O chvíli později všechno kolem ní zastřela zvláštní šedá mlha a ona jen, jakoby z dálky, sledovala, jak ji na lehátku odvážejí někam pryč.
Pak přestala vnímat úplně všechno. 
Pokoj v polepšovně Alice sdílí s dívkou jménem Sára, jenže ta nedokáže vnímat svět okolo, nereaguje na podměty a vypadá prázdně. I když nedokáže nic říci, Alice najde tajný deník schovaný v jejím polštáři. Sára není první dívkou, kdo do něj psal, a pokud je pravda všechno, co se tam píše, nezbývá jí moc času než se z ní stane chodící mrtvola jako ze Sáry a dívky, co tam byla před tím. Zbavení čarodějných schopností zahrnuje naprosté vymývání mozku, při kterém dívky zapomenou na svět okol a domů se dostanou až když to vychovatelky uznají za vhodné. V prostorách polepšovny nelze používat magii, avšak Alice měla to štěstí, že se ji to povedlo, našla si pomocnici a dostala se z polepšovny. Jenže ne zpět domů, do světa lidí, nýbrž do světa čarodějů, kam lidské čarodějky mají vstup zakázán. 

Příběhy o čarodějích a čarodějnicích mají tu smůlu, že budou už navždy přirovnávané k fenoménu Harry Pottera. Přiznávám se, že zprvu jsem měla podezření a trochu obavy, jakým směrem se autor vydá a jak moc se příběh přiblíží k tomu, co skoro před 25 lety napsala J.K. Rowling. Obavy byly zbytečné, kniha o mladičké čarodějnici Alici je trochu temnější middle-grade fantasy (kdyby mi bylo o pár let méně, nejspíš bych prvních pár kapitol měla husinu) a styl, jakým je psána, je též odlišný.

"Nezapomeň na to nejdůležitější: ta čarodějnice z bažiny, ke které tě posílám, je opravdu zlá. Jakmile ale od tebe přijme léčivý lektvar, jeho kouzlo zajistí, že ti neublíží - leda bys ty ublížila jí.Ona tohle pravidlo zná. Tak buď opatrná. A její muž..." teď se Agáta na chvíli zarazila, "... Její muž je chytrý a má zlaté srdce. Jestli ti někdo může nějak pomoci nebo poradit, je to on." 
Petr Mandík se jednoho dne pustil do tvorby mobilní hry plné magie. Její hrdinkou se stala mladá čarodějka Alice, jejíž příběh nakonec dal vzniknout nejen hře a jejím dvěma pokračováním, ale nyní se také - vy výrazně bohatější podobě - objevuje v knize. Hry o čarodějnici Alici přinesly Petrovi nejedno překvapení: zaujalo ho třeba, že je hrají jak děti, tak dospělí, a to nejrůznějšího věku. Že si ji oblíbili jak dívky, tak chlapci. A že je hra stále populární i tři roky po svém vydání. Více se o knize a o autorovi dozvíte zde. (procarodejky.cz

Sečteno a podtrženo: I když jsem měla od příběhu jistá očekávání, byla jsem si naprosto vědoma toho, že nejsem cílovou skupinou a kniha je určena spíše pro mladší publikum. Pokud máte rádi trochu oddechové fantasy knihy, které Vás v mnoha ohledech překvapí a zaujmou, Polepšovnu pro čarodějky doporučuji. Já jsem se k hrám nedostala a s tím, že hry vůbec nehraji, se k nim nejspíše ani nedostanu, proto s nimi nemůžu knihu srovnat. Hlavní hrdinku Alici jsem si oblíbila a doufám, že se jí dostane knižního pokračování - velmi mě zajímá, jak to dopadne! Ode mne si kniha odnáší 3 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji vydavatelství Lirego a autorovi. 

pátek 17. ledna 2020

Moje knižní nej za rok 2019


2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 

Rok s rokem se opět sešel a já se rozhodla shrnout, jaké knihy na mne udělaly největší dojem. Když jsem si pročítala staré články, velmi mě překvapilo, že ten první s knižním nej jsem napsala již v roce 2012 (připadám si stará!).

Za rok 2019 jsem přečetla 82 knih o 19 653 stránkách s průměrným hodnocením 3.8. 
Nejlepší knihy, co jsem letos četla 
Krutý princ (The Folk of the Air, #1) Království popela (Skleněný trůn, #7) Ku-klux-klan. Tady bydlí láska Pokrevní pouta (Pokrevní pouta, #1)

Krutého prince jsem si chtěla přečíst dlouho - všude jsem narážela na fotky a recenze o tom, jak se Holly Black předvedla a vytvořila úžasný příběh. Po dočtení celé série se k této vlně fanoušků přidávám, i když se mi nejvíce líbil první díl, čtení celé série jsem si užila a od srdce Vám ji doporučuji. Závěrečný díl ze série Skleněný trůn se jménem Království popela pro mě byl velmi očekávaným a obávaným. Přeci jen jsem měla vysoké nároky a doufala, že příběh autorka grandiózně ukončí. Nemohu říci, že bych byla stoprocentně spokojená a dojatá, avšak mi série přirosla až nezdravě k srdci a budu ji tak či tak řadit k mým nejoblíběnějším. Ku-klux-klan tady bydlí láska je mou první knihou z edice Prokletých reportérů - a byla to jízda. Popravdě jsem nikdy reportžní literaturu nečetla, proto jsem sama sebe překvapila s výběrem Ku-klux-klanu. Nicméně nelituji své volby, v budoucnu si chci pořídit více takových knih, i přes to, že pro mě tento počin zůstane nejoblíbenějším. Pokrevní pouta jsem četla již v roce 2013, jenže jsem sérii nikdy nedočetla a rozhodla se to napravit - přečíst všechny série od Richelle, které mám doma (VA, Pokrevní pouta, Sukuba). VA je pro mě sice srdcovka, ale přijde mi, že až v Pokrevních poutech se autorka plně předvedla a je vidět, že je příběh více propracovanější. 

Nejlepší knižní hrdinové
Podlý král (The Folk of the Air, #2) Indigové kouzlo (Pokrevní pouta, #3)

S kickass postavami se roztrh pytel a to, že drsní a nebojácní mohou být jen hrdinové, kteří z ničeho nic obejeví své speciální schopnosti, je dávno tabu. Jude žije ve světě víl a jakožto člověk je jako myš žijící mezi kočkami - lehká kořist a terč posměchu. Od prvního dílu je vidět, jak se její charakter mění a stává se z ní nebojácná a odvážná hrdinka. Proto ji řadím k nejlepším knižním hrdinům tohoto roku. K Adrianovi z Pokrevních pout nemám co dodat. Pokud jste sérii četli, mou volbu chápete, pokud jste se k sérii ještě nedostali, vřele doporučuji. 

Největší překvapení
Call Me By Your Name (Call Me By Your Name, #1) Vezmi si mě Strážce ztracených měst (Strážce ztracených měst, #1)

Call me by your name - popravně mě učaroval film, kvůli kterému jsem si chtěla přečíst knihu (vím, že by to mělo být obráceně). Byla jsem překvapena, jak je kniha napsána, protože jsem čekala něco trochu jiného, avšak i tak se mi libila. Kniha Vezmi si mě na na googreads velmi špatného hodnocení, tak proč ji řadím sem? U čtení jsem se pobavila a vlastně ji k Vánocům darovala i kamarádce, která moc nečte, ale tímto dílkem se zajisté lehce prokouše a nasměje se stejně jako já. Strážce ztracených měst je milá fantasy pro mladší publikum, ale i přes to jsem si k příběhu našla cestu a zamilovala se do světa, který autorka vytvořila (teď jen doufat, že zbytek série u nás vyjde co nejdříve). 


Největší zklamání
The Witch Doesn't Burn in This One (Women Are Some Kind of Magic, #2) King (King, #1) War (The Four Horsemen, #2)

Amandu Lovelace mám obecně velmi ráda, i když musím říci, že The witch doesn't burn in this one se mi nelíbila. Ráda čtu trochu feministickou poezii, kde autorky staví do popředí ženy a jejich rovnost v tomto světě, nicméně v podání Amandy Lovelace to v této knize bylo trochu přes čáru. King mě ze začátku překvapil - nemile. Tolik vulgarismů na jedné straně jsem nikdy neviděla, a i když se to naštěstí od prologu zlepšilo, autorčin styl mi nesedl, bohužel. Druhý díl ze série The Four Horseman - WAR. Po prvním dílu jsem doufala, že i ten druhý si udrží slibně nastavenou laťku a do příběhu se rychle vžiju, jenže to se nestalo. Tak snad se mi budou další díly líbit o něco více.

A jaké knihy v roce 2019 zapůsobily na Vás?