• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • Ve stínu černých ptáků

    Seděla jsem ve vlaku ve vlastní zemi, v roce, který vymyslel ďábel. 1918.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Sníh nebo popel

    „Věřit v něco většího nám někdy pomáhá být víc sami sebou.

sobota 22. září 2018

Maturita, formalita | Pocity & dojmy

Pokud sledujete můj blog už nějaký ten pátek, tak víte, že jsem letos maturovala. Též jsem před maturitou vydala článek na téma Já a povinná četba, kdy jsem se zmiňovala, že se maturity bojím jak čert kříže. Když se tak zpětně ohlédnu, nebylo to tak strašné. Učitelé nás strašili a vždy říkali: maturita je vaší první zkouškou v dospělosti a musíte se na ni pilně připravit. V jistém ohledu měli pravdu, doopravdy mě to stálo úsilí a pevné nervy...

aesthetic, back to school, and homework imageStudovala jsem na Obchodní akademii, obor ekonomické lyceum. Ve svých čtrnácti letech jsem neměla nejmenší tušení, co chci dělat - učitelé na základce mi radili gympl, ale s tím, že biologie, fyzika a chemie mě nikdy moc nebavily, rozhodla jsem se pro obchodku. Své volby nelituji. I když jsem musela vytrpět dva roky, co jsme měli chemii, biologie, zeměpis a fyziku, docela jsem si oblíbila odborné předměty, jako je účetnictví, informatika či ekonomie.

Čím se liší maturita na odborné škole? Máme toho trošku víc. Krom státní češtiny a angličtiny, která se skládá ze tří částí (ústní, didaktický test a sloh), jsme měli ještě praktickou zkoušku, z níž jsme měli jednu známku: informatika, účetnictví a obchodní korespondence. A navíc k ústní ANJ a CJL jsme měli ještě povinnou ekonomii a jeden povinně volitelný předmět, já si vybrala účetnictví.

S tím, že jsem nezanedbala přípravu a učení, jsem byla schopna odmaturovat pouze s jednou dvojkou (z češtiny). Za což jsem nesmírně ráda, protože jsem si chtěla dokázat, že když si něco vezmu do hlavy, tak za tím půjdu a dám do toho všechno. V tomhle případě to bylo vyznamenání - na které se mě nikdo nebude nikdy ptát, ale měla jsem ze sebe radost a skvělý pocit, to je nejdůležitější.

class, inspiration, and school imageÚstní část pro mě byla asi nejhorší, co se přípravy týká. Češtiny jsem se sice nebála, ale měla jsem v seznamu knihy, jichž jsem se nebála a knihy, které jsem si tak úplně vytáhnout nechtěla. Avšak jsem měla šťastnou ruku a vytáhla si Malého prince. (Tu knihu jsem četla asi třikrát, neměli mě na čem nachytat.) Z účetnictví jsem měla Daňovou evidenci aka podnikání fyzických osob, z eka Podnikání a v angličtině jsem povídala o knihách. Ano, štěstí stálo při mně.

Co dál? Hodně jsem přemýšlela nad pedagogickou školou. Baví mě práce s lidmi a jako učitelka jsem se viděla již odmalička. Jenže jsem se toho bála, a tak jsem si řekla: budu pokračovat. Přihlásila jsem se na Západočeskou univerzitu do Plzně, fakulta ekonomická, obor Management obchodní činnosti. Nejsem si jistá, jestli jsem si zvolila správně, to zjistím až postupem času. Nyní se připravuji na začátek zimního semestru a popravdě se toho bojím. Moje bývalá třídní nám vždy kladla na srdce, že vysokoškolská léta jsou ty nejhezčí. Odloučíme se od rodičů a začneme býti samostatní. Popravdě se tím uklidňuji. Jenže vím, že mě čeká hodně nových věcí - a některé z nich budou obtížné.

úterý 18. září 2018

JUST THE SEXIEST MAN ALIVE | Sladká jednohubka



Jak jsem zmiňovala v jednom ze svých článků, v poslední době jsem spadla do reading slump, a tak jsem hledala nějakou sladkou jednohubku, která by mě z toho mohla dostat. Projela jsem si recenze od Syki a na co jsem nenarazila. O této knize jsem věděla již delší dobu, jen jsem se k ní nikdy nedostala, ale po přečtení skvělé recenze jsem se rozhodla, že knihu Just The Sexiest Man Alive musím mít. 

Seznamte se s Taylor Donovan, ženou, jež je pro svou kariéru schopna udělat cokoliv. Dřela hodně, aby mohla být tam, kde je a stala právničkou. Vždy zachovává klid a nenechá se vykolejit, nikým a ničím. Je velmi oddaná své práci a po předchozí zkušenosti se svým snoubencem se od mužského pohlaví chce držet chvíli stranou. Jason Andrews, herec a místní sexbomba, je však velmi zaujatý jejím postojem. Ženy se mu plazí u nohou, jenže Taylor je svérázná a namísto okouzlení jím pohrdá. Žijí dva rozdílné životy ve dvou rozdílných světech.

“I realized that the one person who could break my heart is the only one who should have it.” 
Ano, kniha není jediná svého rázu. Hlavní hrdinka - neustupuje a nenechá si jen tak pomotat hlavu. Hlavní hrdina - nedokáže se vyrovnat s odmítnutím a postupem času se do hlavní hrdinky zamiluje. Bylo to tu mockrát, avšak Julie James zajistila, aby chemie mezi hlavními hrdiny byla hmatatelné a ne uměle zkonstruovaná. Představila nám ohranou a klišé zápletku, ze které dostala všechno, co mohla. Použila k tomu právnické prostředí a snovou LA. 

Pokud máte rádi romantické jednohubky, které vám vykouzlí úsměv ve tváři a mnohdy vás natolik rozesmějí, že musíte na chvíli přestat číst, tak je kniha Just the Sexiest Man Alive tou pravou pro vás. Já sama čtení nelituji, příběh jsem si vychutnala na sto procent a jsem velmi spokojená s výběrem knihy.

Life isn't always about logic and reason-sometimes you just have to close your eyes and jump” 
Sečteno a podtrženo: Julia James mě mile překvapila, její kniha se četla lehce a několikrát jsem se u ní zasmála od srdce. I když se jedná o lehký příběh, jenž skvěle poslouží k odreagování, užila jsem si každičkou stránku. Just the Sexiest Man Alive rozhodně není mou poslední knihou od této autorky, těším se i na její další dílka, která mě, doufejme, budou bavit stejně jako toto. Julia James si ode mne odnáší 3,5 hvězdičky.


úterý 11. září 2018

Číst, či nečíst? To je oč tu běží! | READING SLUMP

Od začátku letošního roku jsem v jednom kole. Nejdříve to byla maturita, teď zařizování ohledně vysoké školy (začala jsem studovat na ZČU, ekonomické fakultě). Nechci se vymlouvat na čas, protože tím to rozhodně není... Ještě před maturitou jsem byla schopna narychlo přečíst knihy z povinné četby, jež jsem nestihla, a pak přišel onen reading slump, ze kterého není úniku. Ať si vyberu jakoukoliv knihu, nejsem schopna se do ní pořádně začíst a udržet sama sebe v příběhu. Poslední knihou, kterou jsem přečetla, je Just The Sexiest Man Alive - romantická jedhohubka na jeden večer. Doufala jsem v zázrak, že právě tato kniha mě dostane z  propasti... avšak to se nestalo.

Čtení mě jednoduše nebaví. Ne, tím to rozhodně není. Jen jsem nenašla správnou knihu, která by mě dostala do kolen a přečetla ji se zatajeným dechem. Avšak to stále nevzdávám a pevně věřím, že se z prokletého "reading slump" dostanu.

Zajímalo mě, zdali existují nějaké "rady" ostatních čtenářů - třeba by mi právě to pomohlo. (našla jsem jich několik, ale tyto tři způsoby se mi líbily nejvíce) 

TŘI ZPŮSOBY, JAK SE DOSTAT Z "READING SLUMP" /zdroj/

1. Přečtěte si něco ze svého dětství. Hodně nápomocná je radost ze čtení, kterou jste pociťovali v mládí. (To vlastně dává docela smysl. Hrozně ráda bych se znovu ponořila do tajuplné Narnie, jenže se trochu bojím, že bych pak lehce změnila názor - byla jsem z ní před pár lety naprosto nadšená, ale od té doby jsem toho přečetla dost. Něco podobného se mi stalo se sérií Zavržený. Byla to má první paranormální romance a vlastně jedna ze sérií, když jsem začalo hodně číst. Před rokem jsem se rozhodla dát re-reading, což byl kámen úrazu. Série pro mne už nebyla tak skvělá a také jsem našla i pár věcí, které mi vadily, i když jsem do Patche byla před tím naprostý blázen...  pořád ji řadím ke svým nejoblíbenějším knihám vůbec, ale o re-reading se již znovu pokoušet nebudu.)

2. Přečtěte si něco z Vašeho to-read listu. Vrátí Vás to zpět do zajetých kolejích a spustí to touhu přečíst si všechny knihy z to-read listu. (Můj to-read list na GD obsahuje 149 knih - hodně z nich se mi válí v knihovničce... to by za pokud nejspíš stálo.)

3. Přečtěte si knihu, o které si myslíte, že ji budete nenávidět. Buď se Vám nebude líbit a budete si chtít přečíst něco jiného, a nebo najdete nový žánr, jenž si oblíbíte. (Třetí radu raději nebudu brát v potaz. Bojím se, že bych chuť ke čtení mohla poté ztratit úplně.)

A teď pár gifů na pobavení: 

Když se snažím rozhodnout, jakou knihu budu číst, když jsem v "reading slump." 


Jsem pozadu ve své čtecí výzvě... 


Když se přes toto těžké období konečně dostáváte...


Hádejte, koho právě "přestalo bavit čtení"... 


Tenhle měsíc jsem přečetla hodně knih, doufám, že i další měsíce budou stejně dobré. 
Reading slump: 


A když se bavíme o mém špatném nečtecím období... co se blogování týká, nejsem na tom o moc lépe. Nechci slibovat, že se to zlepší, protože se znám, avšak se pokusím být více aktivní. Momentálně mám rozepsaných pár článků - recenze a také jeden článek na téma Já & maturita. Za dva týdny mi začne zimní semestr a myslím si, že to pro mě bude velmi těžké období. Doufám, že se rychle adaptuji, zorientuji v areálu školy a nějak si s tím poradím . (Tak mi držte palce!)

pondělí 4. června 2018

DCERA HVĚZD | Soutěž


Doufám, že jsem Vás v předchozích článcích pořádně nalákala na novinku z pera české autorky Michaeli Burdové. Dcera hvězd je nabušená kniha plná akce, napětí, dočkáte se spádu, mnoho nečekaných událostí a celým příběhem Vás provede kickass hrdinka Nala, poslední Dcera hvězd. 

A teď co musíte udělat proto, abyste vyhráli podepsaný výtisk knihy Dcera hvězd. 

Podmínky: 
  • Soutěž je otevřena pro ČR 
  • Soutěž probíhá od 04. 06. - 04. 07. 2018 
  • Soutěž musíte sdílet - je jedno kde. Do formuláře pak dáte odkaz. ☺ 
  • Výherce musí do 48 hodin odpovědět na email, jinak vybírám nového 



úterý 29. května 2018

BLOGOVÉ NAROZENINY | JE TOMU VÁŽNĚ UŽ 6 LET?


Z důvodu maturit jsem úplně zapomněla na blogové narozeniny. Shame on me. Teď už mám maturitu úspěšně za sebou, tak se konečně mohu věnovat i jiným věcem. 

Věřili byste tomu, že už je to vážně 6 let? Šest let od té doby, kdy jsem poprvé něco zveřejnila na tomto blogu. Jakožto první článek jsem publikovala recenzi na knihu Čarodějův synovec. Za tu dobu jsem vystřídala mnoho designů, navázala spolupráce z různými autory a také nakladatelstvími, pořádala soutěže a snažila se psát pravidelně (do této doby se mi to jaksi nepodařilo), několikrát jsem dokonce přemýšlela, že blog smažu, avšak nakonec jsem tyto období přežila and here we are. Mohu oslavit šesté narozeniny! ☺

01.05.2012 → Čarodějův synovec 

Myslím si, že blogování mi toho dalo do života hodně. Díky blogu jsem poznala jednu ze svých nejmilejších kamarádek, naučila se psát recenze (pořád je co zlepšovat, ale je znát ten rozdíl mezi recenzemi starými pár let a těmi, co aktuálně publikuji), rozvinula jsem svou tvůrčí činnost a začala občas psát i něco jiného, nežli recenze a mnohé další. Vím, že nepíši články pravidelně, i když se o to snažím, ale na druhou stranu jsem se naučila, že je lepší kvalita nežli kvantita.

Mou první spoluprací bylo nakladatelství Fragment. Měla jsem možnost mít až 5 recenzních výtisků na měsíc - a také se to snažila využít. Do teď se za některé recenze stydím. Byla jsem čtrnáctiletým teenagerem, který si té spolupráce tolik nevážil a snažila jsem se prostě získávat knížky za darmo (nebudu vám lhát). Momentálně mám spolupráci pouze s dvěma internetovými knihkupectvími a to s Knihcentrem a Megaknihami. Recenzní výtisky si vezmu jednou za čas a vyhradím si na ně prostor. Jak na čtení, tak na psaní recenzí. A hlavně jsem vybíravější, co se knih týká. Zjistila jsem totiž, že jsem pak neměla čas psát recenze i na své knihy, ale publikovala jsem ty "recenzáky". Ze svých chyb jsem se ponaučila.

Momentálně mám spolupráci s milou českou autorkou Michaelou Burdovou a jsem velmi ráda za to, že jsem ji měla možnost poznat. Její knihy mám velmi ráda a jak jsem zjistila, je to doopravdy milá osůbka, jež bych někdy ráda poznala osobně. Občas se mi poštěstilo získat podepsané samolepky od zahraničních autorů - většinou jsem jim psala dopisy. A velmi mě mrzí, že to nedělám častěji. Dle mého je pro autory radostí číst si dopisy svých čtenářů.

A jaké jsou mé plány do budoucna? Snažit se aktivně publikovat recenze na všechny knihy, které přečtu. Být více aktivní na svém knižním facebooku, ale i instagramu. Navázat spolupráci se zahraničními autory. Užívat si život. Dělat věci, co mě baví.

Děkuji všem za podporu a návštěvnost, jež se stále drží. Velmi mě těší, že lidé  čtou a komentují mé články. ♥ 

sobota 26. května 2018

DCERA HVĚZD | Recenze


ROZHOVOR | UKÁZKA | SOUTĚŽ 

Určitě jste již slyšeli o Míšině nové knize, která nese název Dcera hvězd. Já osobně mám s knihami od této české fantasy autorky skvělé zkušenosti. Zamilovala jsem si Poselství jednorožců a ještě víc Křišťály moci.  Na Dceru Hvězd jsem se těšila díky zajímavé anotaci a ještě zajímavější ukázce. Po prologu jsem si byla jistá, že kniha je něco pro mě. Dcera hvězd má spád již od začátku do konce a já jsem velice ráda, že jsem si našla cestu k tak skvělému příběhu. 

Nala je pouhou služebnicí v jedné osadě. Snaží se zapadnout mezi lidi, nevyčnívat z davu a splynout se svým okolím. Proč? Protože je poslední. Poslední Dcera hvězd. Dříve jich bývaly stovky. Chránily mír a zachovávaly řád. Jenže lidé se zřekli jejich pomoci a jak to dopadlo. Při válce se povedla Gronům vzpoura, dostali se na vyšší pozici a udělali si z lidí otroky. Teď už nemá cenu bojovat za něco, co bylo dávno zničeno.

Dcery hvězd nebyly vychovávány jako ostatní lidé. V jejich popisu nebyla shovívavost, nevěděly, co je lítost, natož jaké je to mít city. Jenže Nala byla sama. Poslední z těchto dávných legendárních bojovnic. Proto není divu, že si k sobě pustila lidskou dívku, Meju. Zprvu ji brala pouze jako otravu, jenže zjistila, že ji chrání a postupem času si k ní nevědomky vypěstovala náklonnost. Všechno se zvrtlo, když Nala našla v lesích, kam nikdo nikdy nechodil, promrzlého chlapce s podivným tetováním. Meja jej vyléčila a pak chlapec zmizel. Se slovy, že se s Nalou ještě v budoucnu shledají. Další podivností jsou temné síly, které lákají Nalu do lesa k pohřebišti.

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v devatenácti letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je napůl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

V obličeji pořád cítila ten odporný, ledově pulsující dech, který pocházel z míst, s nimiž doufala, že se nikdy nesetká. Byla to síla nesoucí jediné jméno. Smrt. 
Hledáte fantasy knihu plnou akce, napětí a neznáma? Potom bych vám velmi ráda doporučila právě Dceru hvězd. Překvapila mě nejen svou skvělou obálkou, ale zejména příběhem. Míša se opět předvedla v dobrém světle a vytvořila svět plný krvelačných příšer, bohů a lidí, kteří mají ještě špetku naděje na lepší zítřek. Čtení jsem si vychutnala na maximum a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to všechno dopadne.

Nala je zajímavá knižní postava. Líbí se mi, jak je odměřená a snaží se tvářit, že ji na nikom nezáleží. I přesto, že v sobě našla kus soucitu nad ostatními a Meju brala jako přítelkyni. V průběhu knihy se z ostražité Dcery hvězd stane dívka s pocitem pro povinnost a s touhou ochránit její nejbližší. Začne znovu sbírat hvězdy a její moc se pomalu navrátí. I když je poslední svého druhu, bude silná, ne-li silnější než před tím. Vyvinula se.

Obálku pomohla Míše vybrat její maminka - a odvedla skvělý kus práce. Dcera hvězd se totiž pyšní naprosto božskou obálkou a jejímu kouzlu nejde odolat. Doufám, že i díky tomu se kniha dostane do podvědomí českých čtenářů, protože by přišli o možnost přečíst si jednu z nejlepších českých fantasy knih.

"Ještě vydrží. Nasbírám další hvězdy a potom... potom poteče groní krev. Zabova krev. Zaplatí za smrt mých sester." 
Míšiny knihy jsem četla již od puberty. Zamilovala jsem se do Křišťálů moci a byla velmi zvědavá, co si pro náš tato česká autorka připravila. U Dcery hvězd jsem si všimla rovnou dvou věcí. Je vidět, že kniha není autorčinou prvotinou - oproti ostatním jejím dílkům je znát, že se doopravdy "vypsala" a zlepšila. Akce a napětí provázely děj celou dobu a nestalo se mi, že bych se při čtení nudila. Míšiny knihy jsou všechny dobré; některé se mi líbily více (Poselství jednorožců) a některé méně (Siréna), ale Dcera hvězd se rychle stala mou nejoblíbenější.

Čtení jsem si užila, neobjevila jsem v knize nic, co by se mi nelíbilo. Hlavní hrdinka je přesně ten typ badass postav, jež se nemůžu nabažit a jsem zvědavá, jaký osud si pro ni Míša Burdová připravila. Kniha měla spád, skvělou zápletku a ještě větší cliffhanger, který mě odsoudil napospas mé zvědavosti a nutkání rychle se dozvědět, co se stane dál. Bez výčitek svědomí dávám Dceři hvězd plný počet hvězdiček. Doopravdy si to zaslouží.

Za poskytnutí knihy na recenzi a krásné věnován děkuji samotné autorce Michaele Burdové. Velmi si vážím naší spolupráce.

Michaela BurdováWeb Facebook | Instagram  

pondělí 30. dubna 2018

DCERA HVĚZD | Ukázka


Těšíte se na novou knihu z pera české autorky Michaeli Burdové? Já rozhodně ano. Nádherná obálky, poutavá anotace - a nyní máte možnost si přečíst i exkluzivní ukázku! Za pár dní na mém blogu proběhne o tuhle krásku soutěž (samozřejmě bude podepsaná), tak sledujte můj blog a nenechte si ji ujít. 

Zasáhla ho do boku. Vmžiku svou zbraň vytáhla a přiskočila k druhému. Enita zrovna uskočila před jeho dalším výpadem a přepadla přes shnilý kmen. Arinala čapla nepřítele zezadu za plášť, ten se ale otočil, sekl po ní mečem, a vysmekl se jí. Její zkrvavené ostří vystartovalo jako had, hladové po dalším mase. Chtěla to ukončit. Muž se nechal zaskočit její dravostí a ona mu vyrazila zbraň z ruky. Rukojetí druhého meče ho praštila do hlavy, takže se skácel na zem. Chystala se ho v zápalu boje probodnout, ale vtom koutkem oka zahlédla jiný pohyb.
Z porostu vystoupil další zahalený muž. Zůstal však stát jako nehybná socha. Díval se. Pozoroval.
Arinala znovu zvedla meč, ale její oběť byla pryč. Zakuklenec se odpotácel stranou, opíral se o strom, ale jeho čepel byla připravená pokračovat.
Náhle Arinala ucítila píchnutí. Cosi ji ďoblo do krku. Na vteřinu se jí zatočila hlava. Prsty nahmatala cosi maličkého zabodnutého v kůži. Vytáhla to. Byla to šipka. Mžitky před očima však ustoupily stejně rychle, jako se objevily.
Otočila se na nově příchozího a odhodila šipku na zem.
Uslyšela praskot větví. Lesem se řítilo cosi velkého. Ze stínů vyběhl Reniagor a výhružně zařval.
Muž si k ústům přiložil foukačku. Arinala skočila před faidra.
„Ne!“
Druhá střela zasáhla Enitu.
Ta se s výkřikem chytila za krk. „Co to je! Sakra!“
Vzápětí se zhroutila.
Muž vyfoukl další šipku. Arinala si ji vytrhla z ramene a mrskla ji do sněhu. Postupovala teď směrem k němu a oba přeživší protivníci jí ustupovali z cesty.
„Já jsem Dcera hvězd. Tvoje jedy na mne nepůsobí.“
Zakuklenec se zničehonic otočil a klidným krokem zmizel zpátky v porostu mezi borovicemi. Oba jeho muži utíkali za ním. Arinala jim byla v patách, odhrnula nízké pichlavé větve, snažila se jimi prodrat, ale záhy pochopila, že ti muži jsou dávno pryč. Nezbylo po nich nic. Žádný hluk, jak se prodírali před ní, žádné polámané větvičky, ani žádný pohyb, který by nasvědčoval, že tudy právě někdo proběhl. Jako by se na místě propadli.
Pospíchala k Enitě. Pokud byla její domněnka správná, pak ty šipky byly napuštěné jedem, dost možná smrtelným.
Přeskočila ztrouchnivělý kmen a našla Enitu, jak sedí ve sněhu, opírá se o něj zády, a stejně bílá jako okolní sníh lapá po dechu. V ruce držela svůj kámen, který pulsoval jako srdce, a vypadal, že do sebe vsakuje cosi černého. Cosi, co vysává z Enitiných prstů.
Arinala k ní v úžasu poklekla. Vzala ji za bradu a natočila jí hlavu na stranu. Na krku pulsovala poslední černá žíla, která se pozvolna ztrácela. Čarodějka měla rukavice, které odmítala sundat, tak jí Arinala odhrnula rukáv na zápěstí. Žíly byly jasně modré a kůže jí hořela.
„Ten kámen… všechen jed z tebe vysál.“
Enita vyčerpaně přikývla. „Asi by mě to zabilo, že jo?“
„Zřejmě ano.“
Když kámen přestal pulsovat a vsakovat černý jed, Enita si ho připnula zpátky na krk. Seděla a jen dýchala. Potila se a vypadala jako nemocná.
„Jsem jenom unavená.“
Arinala přikývla. Chvíli bylo ticho, než Arinala promluvila: „Ten kámen je víc, než jsem si myslela. Jsem si jistá, že už jsem o něm slyšela. Je to jeden z Obřadních kamenů, že ano?“
Enita po ní vrhla odevzdaný pohled a ušklíbla se. „Ty musíš vědět prostě všechno, co?“
„To není odpověď.“

Za poskytnutí ukázky děkuji samotné autorce. 
Michaela Burdová | Facebook | Web | Goodreads 

neděle 22. dubna 2018

DCERA HVĚZD | Rozhovor


Ahoj Míšo, mohla bys nám krátce představit svou novou knihu?
Ahoj Táňo, jasně, ráda. Jmenuje se Dcera hvězd a jedná se o první díl temné fantasy série o válečnicích bohů. Svět po válce bohů padl do rukou stvůrného národa gronů – netvorů, kteří zotročili lidskou rasu. Arinala je poslední z Dcer hvězd, obávaná válečnice, která se ale nyní musí naučit žít mezi smrtelníky. Povahu vycvičené vražedkyně v sobě ale nezapře. Z lesa za osadou se plíží podivné přízraky. Cosi se snaží dostat mezi živé. Arinala je nakonec nucena postavit se svým dávným nepřátelům a odhalit děsivé prastaré tajemství.

Stalo se ti někdy v průběhu psaní knih, že si ztratila inspiraci a byla v koncích? Jak ses s tím vypořádala?
Ano, stává se mi to docela často. Psaní knihy je běh na dlouhou trať, Dceru hvězd jsem psala dokonce 2 roky, takže je běžné, že mi v průběhu několikrát dojde inspirace nebo prostě chuť dál psát. Většinou si dám pauzu, relaxuju a dělám jiné věci, až se nakonec na psaní zase těším a jde to samo.

Co říkáš na obálku Dcery hvězd? Pomáhala si s návrhem?
Podle mě je úžasná! Přála jsem si něco originálního, co člověka okamžitě zaujme, a myslím, že se to povedlo. Návrh ale vymyslela moje mamka, ten nápad byl úplně skvělý!

Představila bys nám hlavní postavy své nové knihy a napsala ke každé pět slov, jež ji nejlépe vystihují?
Hlavní hrdinkou je darkíla Arinala – válečnice, tvrdá, silná, uzavřená, osamělá,
Gron Thargos, syn Pána Černých lesů – zabiják, silný, vzpurný, chytrý, odhodlaný
Enita – čarodějka, sarkastická, veselá, dobromyslná, statečná
Darret – démon, zrádce, tajuplný, laskavý, bojovník
Zab, Pán Černých lesů – vůdce, dobyvatel, nemilosrdný, nenávistný, sebejistý

Akce, napětí, láska, zvraty – na co všechno se můžeme těšit?
Určitě na tohle všechno 😊 Příběh je plný překvapení, dávných tajemství, děsivých stvůr a smrti, která se plíží za každým rohem. Je to ale také příběh o odvaze a odhodlání naplnit svůj osud, protože každý má svůj cíl, kterému věří, a za který je ochoten položit i život.

Komu bys Dceru hvězd doporučila?
Všem čtenářům fantasy, kteří mají rádi rozpolcené hrdiny, napětí a boj, nečekané zvraty, ale i špetku lásky

Kdo je tvou inspirací a vzorem, co se autorů týká?
Nemám přímo vzor. Čtu knihy podle toho, jak mě která zaujme. I když hodně velký obdiv u mě získal autor Písně krve Anthony Ryan. Dokonalý vypravěč. Stejně tak už léta vzhlížím k S. Kingovi.

Cestuješ ráda? Do které země by ses ráda podívala a proč?
Miluju cestovní a přála bych si cestovat mnohem víc! Mým velkým snem jsou Maledivy, nejen kvůli tomu, že je to ráj na zemi, ale především kvůli všem těm mořským zvířátkům, která tam žijí. Zbožňuju šnorchlování a na Maledivách je možnost spatřit i malé žraloky, mořské želvy nebo rejnoky! Mým cílem je také Norsko kvůli pozorování kosatek dravých ve volné přírodě, chtěla bych vidět Keňu a safari, navštívit Cornwale v Anglii, Irsko a další země.

Jsi v kontaktu i s ostatními českými autory? Proč ano/ne.
Jen s některými. Občas si vyměníme vzájemné tipy a rady 😊

Prozradíš nám své plány do budoucna? Můžeme se těšit na nové knihy?
Určitě se můžete těšit na druhý díl Dcery hvězd, který by měl vyjít příští rok. Navíc můžu potěšit i čtenáře ze Slovenska, protože Dcera hvězd vyjde příští rok i u vás! Ujme se jí nakladatelství Magna. Dále bych ráda do konce tohoto roku napsala a snad i vydala novelu doplňující Dceru hvězd. No a mám už vymyšlenou další fantasy sérii, kterou bych ráda psala zároveň s 2. dílem Dcery hvězd, tak uvidíme, jak se mi to bude dařit. Pokud vše půjde podle plánu, možná by tahle nová fantasy vyšla už příští rok na podzim.

Děkuji za milý rozhovor! Co bys na závěr vzkázala svým čtenářům?
Chtěla bych vám především moc poděkovat, protože vaše nadšení z Dcery hvězd je pro mě opravdu velkým povzbuzením! Mám radost, že jste se na knihu těšili už v průběhu roku, i během jejího tvoření! Díky a doufám, že se vám příběh bude líbit!

Michaela Burdová | Web Facebook | Instagram  

sobota 14. dubna 2018

DCERA HVĚZD


Už jste to slyšeli? 
Míše vychází konečně další kniha, tentokrát pod názvem Dcera Hvězd. Pokud jste na ni natěšění stejně jako já, tak nezapomeňte sledovat můj blog. Máte se totiž na co těšit!

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v 19 letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je na půl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

Chtěla bych ještě jednou poděkovat Míše za skvělou spolupráci. Doufám, že se Vám budou nadcházející články líbit a zúčastníte se soutěže o Dceru hvězd, čímž podpoříte naši milou českou autorku, jejíž knihy většina z nás zná. 

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram  

čtvrtek 8. března 2018

Já & povinná četba | Maturita klepe na dveře



 "Knihomol jako ty bude mít přečtenou povinnou četbu cobydup."


Hahaha. Byla bych za to vděčná, ale bohužel tomu tak není. Za měsíc a něco maturuji a stále nemám vše dočtené a dodělané rozbory knih. A abych pravdu řekla, tak lehce nestíhám, takže do konce maturity se nejspíš k jiné četbě nedostanu. 

Zrovna dnes jsem dočítala 1984 od Orwella. Dobře si pamatuji, když jsem na začátku čtvrťáku dávala češtinářce předběžný seznam dvaceti knih k maturitě, byla jsem jediná, kdo si tuto knihu zvolil a učitelka mi ji chtěla rozmluvit. Což u mě vzbudilo o to větší zvědavost a zájem si ji tam nechat. Anotaci jsem si sice přečetla, ale i tak jsem byla naprosto udivena z celého příběhu. George Orwell má skvělý styl psaní, celý jeho anti-utopický román si mě získal. Až budu mít čas, rozhodně si přečtu i Farmu zvířat a mám zálusk i na 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho.

"Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné..." 
Dlouho jsem si myslela, že jsem zastáncem názoru; povinná četba není nic pro mě. Nemám ráda, když mě někdo nutí číst něco, co jsem si sama nezvolila. Avšak postupem času jsem zjistila opak. Povinná četba mi otevřela oči a rozšířila obzory. Ano, stále budu číst fikce o nadpřirozených bytostech či slaďárny od Colleen Hoover, jenže teď mám chuť si přečíst i něco z jiného soudku. Nepohrdnu Čapkem, ráda se vrátím k Shakespearovi, a dokonce si chci pořídit i nějaké jiné dílko od Kafky, nežli jen jeho Proměnu.

Chápu JAK; nechápu PROČ. 
Minulý rok jsme měli možnost navrhnout nějaké knižní tipy, co bychom chtěli přidat do seznamu knih k maturitě. Za mě to byly knihy: Jako zabít ptáčka, Volání netvora a Jonathan Strange a pan Norrel. K mému překvapení má spolužačka navrhla i knihy jako je Než jsem tě poznala. Harper Lee a Patrick Ness měli to štěstí, že nakonec skončili v mém seznamu. I když jsem obě přečetla, trochu se bojím zpracování svého rozboru. I tak to beru jako úspěch, že učitelé dali na přání svých studentů a umožnili nám navrhnout cokoliv, co nás napadlo.

"Moudrá slova pospí si v uších hlupáků." 
Let's be honest. Četla jsem doopravdy všechny knihy, které mám ve svém seznamu? Některé jsem ještě nestihla, ale plánuji - pokud budu brutálně upřímná, jsou tu dvě knihy, jež jsem nečetla a ani to neplánuji. Romeo a Julie od Shakespeara je klasikou. Četla jsem Hamleta, do něhož jsem se zamilovala, jenže další tragédii z pera anglického dramatika jsem jaksi nepřekousla. I tak znám děj dosti dopodrobna a díky recitační soutěži z deváté třídy znám část dialogu z balkónové scény. A pak tu máme jednu protiválečnou novelu jménem Petr a Lucie. Teď jen doufám, že nepřečtení těchto knih nebude mou osudovou chybou.

"Někdy musíme trošičku zabíjet, abychom mohli žít." 
Ráda bych zmínila i dvě knihy, do kterých jsem se zamilovala a staly se mými srdcovkami. První z nich je Malý princ. Jako malá jsem se k němu nedostala - bohužel nebo bohudík? Četla jsem jej nejprve v angličtině, poté v češtině a hned se zařadil na seznam knih, ke kterým se budu ráda vracet a po čase si znovu přečtu. Čapek má skvělý styl psaní, to jsem zjistila při čtení R.U.R., avšak až Válka s mloky mi dokázala, jak úžasným autorem je. I když si myslím, že je to těžší dílko a pokud si ho vytáhnu, možná mi bude chvilku trvat dobře podat děj. Nejvíce se mi líbil dodatek, kdy autor mluvil se svým já.

- Ba ne, to nejde. Mloci nemohou bojovat proti Mlokům.To by bylo proti přírodě. Mloci jsou přece jeden rod.
"Lidi jsou taky jeden rok, člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč všechno bojují! Už ani ne o místo, kde by žili, ale o moc, o prestiž, o vliv, o slávu, o trhy a vím já oč ještě! Proč by i Salamandři nemohli mezi sebou bojovat třeba o prestiž?"
Nač by to dělali? Prosím tě, co by z toho měli?
"Nic, leda to, že by jedni měli dočasně víc břehů a víc moci než druzí. A po čase by se to zase obrátilo." 
Štěstí přeje připraveným. Jedna z mála věcí, které slouží k mému uklidnění. Přijde mi zvláštní mít největší strach z maturity z češtiny. Účetnictví a ekonomie není zrovna sranda a i tak se jich nebojím. Wish me luck!  

Pokud jste zvědaví na můj seznam maturitní četby: 
Červeně jsou zvýrazněné knihy, jež mě teprve čekají. 
1. William Shakespeare – Hamlet
2. William Shakespeare – Romeo a Julie
3.  Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie
4. Karel Hynek Mácha – Máj
5. Jaroslav Vrchlický – Noc na Karlštejně
6. Franc Kafka – Proměna
7. Anton de Saint-Exupéry – Malý princ
8. Romain Roland – Petr a Lucie
9. Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby
10. Karel Čapek – R.U.R
11. Karel Čapek – Válka s mloky
12. Jan Otčenášek – Romeo Julie a tma
13. Viktor Dyk – Krysař
14. Karel Poláček – Bylo nás pět
15. Karel Havlíček Borovský – Král Lávra
16. John Steinbeck – O myších a lidech
17. George Orwell - 1984
18. Patrick Ness – Volání netvora
19. Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
20. Harper Lee – Jako zabít ptáčka 

Jaký vztah máte - či jste měli - k povinné četbě Vy? ☺ 

Víte, ze kterých knih jsou citáty? (Nejde o žádnou soutěž, ale schválně, kolik z nich znáte?)