• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

úterý 20. října 2020

Strážce ztracených měst | Exillium


Sophie se postupně sžívá s elfím světem, do kterého přišla ze světa lidí. Po zdárném dokončení prvního roku studia na Foxfireské akademii a po zotavení z únosu, při kterém s Dexem téměř zemřeli, si naplno užívá prázdnin. Všechno se konečně zdá být v pořádku a Sophie dále rozvíjí své schopnosti při výcviku jediné samičky křídlorožce, Silveny. Ovšem její únosci jsou stále na svobodě. Sophie nachází nové stopy vedoucí k záhadné skupině Černá labuť, které ji vedou k vysvětlení mnoha nezodpovězených otázek. Je Sophie vytvořená za nějakým účelem? Jak je to se smrtí Jolie, dcery Gradyho a Edaline? A kdo jsou ve skutečnosti ti zlí? Aby našla odpověď na dlouho střežená tajemství a zachránila ty, na kterých jí nejvíce záleží, musí se znovu podrobit riziku. Proto je nutné, aby podnikla nebezpečnou cestu do nejtemnějších koutů světa, do Exillia.

První díl mě mile překvapil, Shannon Messenger umístila laťku vysoko a já byla zvědavá, zdali to i další díly ze série udrží nebo ještě lépe, překonají. Série Strážce ztracených měst pojednává o třináctileté Sophie, která vyrůstala ve světě lidí, i přes to, že tam tak úplně nepatří. V prvním díle jsme se seznamovali se světem bytostí, jako jsou elfové, gnómové, goblini či trollové. Tyto bytosti žijí odděleně od lidí a města v lidském světě jsou pro ně zakázána. Sophie se tedy ocitla ve svém pravém domově - ve kterém nikoho neznala, nevěděla, jak co funguje a už vůbec nechtěla věřit tomu, že je elf. Elfové mají různé schopnosti, někdo se narodí bez schopností, někdo jednu či dvě během svého života objeví. Sophie už ve svém mladičkém věku zvládala číst myšlenky ostatních lidí, díky fotografické paměti byla považována za génia a krom Telepata byla označena i za Infliktorku. 

Po únosu Sophie a Dexe, jejího kamaráda, je zachránila organizace Černá labuť, avšak nechali je v zakázaném městě na pospas osudu. I přes to, že se oba vrátili domů živí, Sophie dostala ochranku v podobě skřeta Sandora a musela slíbit, že přestane pátrat po podivné skupině, která s jejím narozením a jedinečností měla co dočinění. Její adoptivní rodiče ze světa elfů se před jejím návratem smířili se smrtí - a proto nechali vyrůst poutníka. To jsou stromy, které se po smrti elfů pomocí jejich DNA "vypěstují." Dexův byl skvělou kopií svého nositele, kdežto ten Sophiin... naprosto obyčejný. I když nevěděla, jak se ohledně svého poutníka cítit, nalezla tam další zprávu od Černé labuti. Náramek se šifrou. 

Ti, kteří putují, nejsou ztracení. 

(s. 63) 

Nerada bych Vám o ději prozradila více, protože si myslím, že celá série stojí za povšimnutí. Už jen to nadprůměrné hodnocení na Goodreads, které nejde pod 4.4 hvězdičky vypovídá o tom, jak úspěšná je série v zahraničí. Osobně jsem se do autorčina stylu psaní zamilovala a hltala každou stránku. Ano, jedná se o middle-grade fantasy, tudíž se nemusíte bát složitého (či "hard") fantasy světa s několika dějovými linkami. Strážce ztracených měst je milou, řekla bych až pohádkovou sérií, u které se skvěle odreagují děti i dospělí. 

Romantika? Začarovaný milostný trojúhelník, ze kterého není úniku? Kolem Sophie se motají vlastně tři mužští protagonisté, jenž byste mohli označit za potenciální nápadníky, avšak hlavním hrdince je teprve třináct let a autorka se k tomu tak i staví. Ve druhém díle naleznete drobet romantiky - spíše je tu kladen důraz na přátelství a rodinné vztahy. Abych pravdu řekla, nevím, koho mám raději. Jestli je to trochu praštěný Dex, telepat Fitz, srandičkář Keefe... nebo jestli mám raději vývoj vztahu mezi Sophii a jejími rodiči Gradym a Edaline. Hezky se mi četli i pasáže, kde Sophie komunikovala s křídlorožcem Silveny. Zkrátka řečeno, mám ráda všechny postavy a moc se těším na další díly. 

"Fajn, děcka, ty vaše sentimentální vzpomínky mě malinko dráždí. A k tomu, dámy a pánové, Fosterová začala lítat. A přitom si poblikávat. To bude jako dvá další super schopnost? Hele, a nechceš nějakou nechat i nám ostatním?" 

(s. 146) 

Proč Exillium? I když jsem Vám děj nastínila jen lehce, abych se vyhnula spoilerům, zapomněla jsem zmínit název knihy. Exillium je tajné a děsivé místo, do kterého se Sophie vypraví s Aldenem, aby našli odpovědi, co hledají. Ale víc si budete muset přečíst sami! Prokletí druhých dílu je tak nějak všeobecně známo, mnohdy jsou druhé díly brány jen jako "výplň" a často se v nich nic moc neděje. Toho se v podání Shannon Messenger vůbec bát nemusíte. Druhý díl je ještě o krapet lepší, než ten první. Můžete se těšit na nejedno dobrodružství, odhalování pravdy a napínavou zápletku. Sérii Vám vřele doporučuji. 

Do knihy jsem se začetla hned, i když mi chvilku trvalo, než jsem si vybavila děj první knihy a vzpomněla si na role různých postav. Prvnímu dílu (zde naleznete mou recenzi) jsem dala 4,5 hvězdička a já nemohu jinak, nežli dát druhému dílu Strážců ztracených měst plný počet, tedy 5 hvězdiček z 5. Jsem moc ráda, že nakladatelství Ocelot ponechává původní obálky, které lahodí mému oku. Děkuji za překlad a už se moc těším na pokračování. Stojí za to být trpělivý a počkat si (i když už mám nutkání sáhnout po sérii v originále, abych se dozvěděla více).

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Ocelot v rámci spolupráce s knižním e-shopem Megaknihy.cz. 

Druhý díl Strážců ztracených měst si můžete zakoupit zde. 


Zatím je vydaných osm dílů, devátý je potvrzený, jen ještě nemá zveřejněnou obálku. 
Máme se na co těšit! 

středa 14. října 2020

Obsese jménem FAE | Knižní tipy

Pokud jste na příspěvek klikli zejména ze zvědavosti, co jsou to ty FAE, tak já Vám to tedy povím... 

Hezky česky byste FAE přeložili jako víla (fairy), nicméně mnohdy je tento pojem širší a zahrnuje zvláštní magické stvoření, ne vždy klasické víly, na něž jsme zvyklí z filmů či dětských knih. Původ, kde se víly vzaly, není znám, avšak je součástí folkloru. Někteří víly popisují jako démony či anděly, jiní jako duchy přírody. Jedná se o magické bytosti s lidských vzhledem. Autoři moderní literatury berou víly trochu jako záporáky a s touto tématikou se v posledních letech roztrhl pytel. Kam se hrabou upíři, vlkodlaci nebo čarodějky, teď frčí víly. 

Pamatuji si, když jsem četla v roce 2013 Železného krále od Julie Kagawa - zamilovala jsem se do světa víl, jenže vzápětí na to byla zklamaná, že u nás vyšly pouze první dva díly. V té době jsem na tom s angličtinou nebyla nejlépe a postupem času série upadla v zapomnění. S vílami jsem se pak setkala až v sérii Mercedes Thomson či relativně nové sérii od Holly Black, jenž u nás vydalo nakladatelství CooBoo. 

Dalším krokem bylo objevení knižní skupiny na Facebooku s názvem "Fifty Shades of Fae" (ano, vážně něco takového existuje a ano, jsem součástí). Pokud čtete rádi v angličtině a chcete se zaměřit na víly, pak Vám tuto stránku doporučuji. Sama jsem tam narazila na spoustu knih, které bych si ráda přečetla. Dalším plusem této skupiny je, že se tam setkáte nejen se čtenáři, ale i samotnými autory! Nejsem na Facebooku moc aktivní, ale ráda brouzdám knižními skupinami - výběr je doopravdy veliký, proč se omezovat žánrem nebo motivem. 

Dala jsem dohromady pár sérií, které bych Vám ráda doporučila, pokud byste si rádi přečetli něco s vílí tématikou. 

The Iron Fey (v češtině první 2 díly, zbytek v angličtině) 

The Iron Fey sérii si pamatuji matně, přeci jen jsem první a druhý díl četla mezi lety 2012 a 2013. Avšak bych se k sérii jednou ráda vrátila a přečetla ji celou. Na Databázi knih má první díl 83%, což je slušné hodnocení. Na Goodreads jen 3.9, ale musím se s Vámi podělit o část recenze, která mne velmi zaujala: 

I loved every ingredient in this book:
2 cups of the magic of Narnia
3 tbsp of Alice in Wonderland-like fantasy
A dash of The Mortal Instruments' glamour and humor
And a huge heaping of Ms. Kagawa’s amazing story-telling ability and beautiful poetic writing.
(Michele at A Belle's Tales, 2011) 

No nezní to lákavě? Hned bych po sérii sáhla! 

Tangled Fae (pouze angličtina) 

Tangled Fae je jedna ze sérií, na kterou jsem narazila v knižní skupině Fifthy Shades of Fae. Hlavní hrdinka Alie Hunter je nebojácná a odhodlaná zachránit svou sestru ze světa víl. Zní to podobně jako předchozí série? Možná. Nicméně autorka Sarah K. L. Wilson zasadila příběh do smyšleného světa nezkaženého moderními technologiemi, dokonce ani elektřinou. Těšit se můžete na pořádnou dávku lstí, magie a velmi pohledného hlavního hrdiny - i když zde se tomu říká "glamour," tedy kouzlo, pod kterým se skrývá pravá podstata víl... a věřte mi, že není vůbec pěkná. 

Zamilujete se do světa, který nemá obdoby, ale také do hlavní hrdinky, se kterou budete sdílet všechny tajuplné a napínavé momenty! 

I hate beautiful people,” I said, prodding one of the goats with my finger to move his stubborn behind down the path. “They don’t bother being anything else. They aren’t funny or smart or wise or interesting – they’re just pretty because that’s all they need to be.

The Folk of the Air (v češtině) 


O Krutém princi jste zajisté slyšeli. Cooboo jej vydalo v roce 2018 a na zadní straně hlásá "Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly!" Holly Black nasadila prvním dílem laťku hodně vysoko. Představila nám neokoukaný svět, ve kterém žije lidská dívka, Jude, jenž je naší hlavní hrdinkou, se kterou se osud nijak nemazlí. Víly jí dávají patřičně zabrat, aby poukázaly na to, že je Jude jiná, lidská... a křehká. Hlavní protagonista je princ Cardan, jež se zdá jako ta nejvíc nelítostná víla, se kterou jste se kdy setkali. Těšit se můžete na zajímavý příběh plný zvratů a trochu té romance, i když v této knize bych ji nazvala jako "bitter-sweet." 

Za mě jedna z nejlepších fantasy sérií, co jsem kdy četla, i když se mi třetí díl líbil z celé série nejméně. Na Krutého prince jsem psala recenzi, kterou si můžete přečíst zde

Dvůr trnů a růží (v češtině) 

Sarah J. Maas se v mém seznamu oblíbených autorů ocitla díky sérii Skleněný trůn, avšak ani Dvůr trnů a růží na tom není nikterak špatně. Pod rukama mi prošlo i mnoho recenzí a názorů, až jsem se divila, kolik lidí tuhle sérii vlastně nemá rádo. Osobně se ke knihám ráda vracím, zejména k hlavním protagonistům. Jak už je u Sarah známo, když si oblíbíte jednoho hlavního hrdinu, postaví vám do cesty dalšího, jehož budete milovat ještě víc! Děj v první knize je trochu pomalejší, autorka nám představuje svět a hlavní hrdiny, ale o to lepší jsou další dva díly, kde se dočkáte mnoha zvratů, lstí a nečekané romance. 

Autorka měla v plánu představit nám tři díly, nicméně už je jich naplánovaných 6. Ale nebojte se, že by autorka zbytečně protahovala děj, další knihy jsou určeny vedlejším postavám - a já se na ně strašně moc těším! ♥ 

“Rhysand stared at me for long enough that I faced him.
"Be glad of your human heart, Feyre. Pity those who don't feel anything at all.”


Četli jste nějakou z výše uvedených sérií? 
Máte nějakou vílí sérii, kterou byste mně a ostatním čtenářům rádi doporučili? 

neděle 23. února 2020

Malý méďa a malý tučňák | Přátelé na celý život


"Pohádkové knihy s nádhernými ilustracemi jsou jen pro děti." Aneb argument, který mnoho z nás používá, když v knihkupectví projdeme kolem dětské literatury a náhodou nás nějaká ta velká kniha upoutá. Ráda kupuji mladším příbuzným knihy, ať už velké obrázkové encyklopedie, tak například knihy od Leysen An, jenž se pyšní nádhernými ilustracemi. I když jsem obě díla obdržela na recenzi, měla jsem z nich radost a doopravdy se těšila, až si vyhradím jedno odpoledne na čtení a listování. 

Den po dni přinášejí méďa s tučňákem čerstvé ryby k nohám letadla. Rádi by si lidi ochočili, ale ti se vždycky schovají, jakmile je uvidí přicházet.
Velké překvapení pro malého méďu pojednává o přátelství mezi chytrým tučňákem a silným méďou. Najdou poraněného ptáka, který má zlomené křídlo, nicméně se z velkého červeného ptáka vyklube letadlo plné lidí. Těch se tučňák bojí a radí méďovi, ať se k nim nepřibližuje, avšak ten jej neposlechne. Začne k letadlu nosit ryby, a přes to, že jsou lidé vděční za jídlo, tak se medvěda bojí a schovávají se před ním. I přes neshody, které mezi sebou tučňák s méďou mají, se usmíří. Vždyť mají hlavně jeden druhého! 

Příběh se četl sám, knihou jsem prolistovala do pár minut. Ilustrace jsou krásné, příběh je jednoduchý a určený mladším čtenářům, kteří mimo příběhu budou vnímat i obrázky a rozvíjet tak svou představivost. Nakladatelství Ocelot se předvedlo v novém světle a jsem ráda, že krom Kinga či Strážců ztracených měst jsem si mohla přečíst i něco z jiného soudku. 

Velké překvapení pro malého tučňáka pro změnu vypráví o tom, jak se dvě mláďata setkala, když se ztratila ve sněhové bouři. Přátelství upevňovali různé hry, které spolu hráli, jenže je vymýšlel tučňák, který se chtěl porovnávat pouze v tom, v čem byl lepší. Aby to méďovi nebylo líto, tučňák jej chtěl naučit létat, jenže jim do cesty připlula loď plná lidí. Ti po sobě zanechali velký červený balón, o kterém se oba hrdinové mylně domnívali, že se jedná o vajíčko... takové vajíčko, ze kterého by se mohla vyklubat loď. 

Dva kamarádi snili o malé loďce, která se jednou stane velkou a přiveze je zpátky rodičům. 
Slabší děj kompenzují ilustrace, kniha je však primárně určena nejmladšímu publiku, které nelační po napínavém ději plném zvratů. Už před čtením jsem si byla vědoma, že nejsem cílovou skupinou, takže hodnocení je velmi subjektivní a založené zejména na prvním dojmu z knih. Líbí se mi velký formát a zpracování krátkého příběhu o přátelství mezi roztomilým méďou a tučňákem. Autorka podala příběh nenuceně, využila jednodušších slovních spojení a častého opakování popisků, aby si děti lépe zapamatovaly děj. Ode mne si obě knihy odnášejí 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knih na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 
Knihy z nakladatelství Ocelot si můžete koupit zde

pátek 7. února 2020

Mysli na nesmysly | Devět povídek pro dlouhou chvíli



Nebudu lhát, když povím, že mě nejvíce zaujal název, k autorce jsem se dostala náhodou a obě její knihy mě velmi zaujaly. Jedna s názvem Mysli na nesmysly a druhá: Koukej, bude to oukej. Až později jsem zjistila, že jde o sbírky povídek ze života, jak sama autorka píše. Proč jsem si knihu pořídila? Ano, bylo to hlavně kvůli designu a názvu - plus jsem chtěla zkusit něco nového. 

Kniha obsahuje devět povídek, devět příběhů a devět hořko-sladkých zakončení. Jak už jsem zmínila, povídky nevyhledávám a sama sebe jsem s výběrem této knihy překvapila, ale byla jsem odhodlaná dát ji šanci. Dočtení první povídky symbolizovalo krizi - vůbec se mi nelíbila. Hlavní hrdinka se vyjadřovala jako teenager a celý koncept mě neoslovil, ba naopak! Po jejím dočtení jsem knihu odložila, bála jsem se, že se v tomto duchu nesou všechny povídky. I přes to, že jsem neměla vysoká očekávání, tak mě první povídka zklamala a horší bylo, že v knize převažovalo více povídek, co mne neoslovily, než těch, které se mi líbily. 

"V mekáči? To myslíš vážně?" Dneska mám rejpavou. Jako vždycky, když se s ní ocitnu v jedný místnosti. Nebo v autě.
"Máš s tím problém?"
"Jo, budeš ještě tlustší." Nesnáším tlusté lidi. Připadá mi, že všichn lidi, co jsou širší než delší jsou neschopný. Když si nehlídaj to, jak vypadají, jak můžou v životě něčeho kloudnýho dosáhnout?
(str. 16, Šťastný a Veselý) 
Abych knihu pouze nehanila, doopravdy jsem narazila na pár povídek, jenž mě zaujaly. Například ta  druhá s názvem Všechno bude zase dobrý. I když je zprvu hlavní hrdinka na ránu, po pár odstavcích se do její role vžijete a pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Všechny povídky jsou plné nedůvěry, lží a podvádění. Některé z hlavních hrdinek byly naprosto nesympatické, arogantní mrchy, jenže pokud se autorka rozhodla, že jim nedopřeje šťastného konce, bylo mi jich líto. Dočkala jsem se příběhů o přátelství, lásce a nevěře, ale i rodinných vztazích. 

Sama autorka na začátku napsala, že v její knize se objevuje spousty hovorových a nespisovných slov. Já osobně s touto formou problém nemám. Michaela Dočkalová své povídky nejdříve publikovala na blogu, nyní má na svém kontě dvě povídkové knihy a myslím si, že se v budoucnu dočkáme dalších. V příbězích vyzdvihuje ne příliš pozitivní témata ze života - až pesimistická, řekla bych. Možná to je ten kámen úrazu, proč se mi kniha nelíbila. Neříkám, že jsou povídky přitažené za vlasy a nereálně, podobné věci se stávají dnes a denně, nicméně to není můj styl. 

Asi spolu budeme žít napořád.
Nikdo z nás nebude šťastnej, ale nic měnit nebudeme. Jediný, na čem se totiž vždycky shodneme, je to, že nemáme rádi změny.
Dívám se z okna na projíždějící auta, noční krajinu a sem tam rozsvícený baráky a hotely a nejradši bych tu nebyl. Nesnáším vedro. A moře.
(str. 186, Na letišti) 
Sečteno a podtrženo: Mysli na nesmysly není žánrově mým šálkem kávy, a proto knihu hodnotím jako průměr. Krom přitažlivého názvu a obálky mě na knize nic nezaujalo a bohužel se nemůžu zařadit mezi nadšené čtenáře. Kniha si ode mne odnáší 2.5 hvězdičky. Avšak pokud hledáte oddechovou knihu a podobné povídky máte rádi, dejte knize šanci. Už dle hodnocení nahoře pod fotkou naznačuje, že převažují lidé, kterým se kniha líbila než ti, kterým ne. Jak se říká: 100 lidí, 100 chutí. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz
Mysli na nesmysly si můžete zakoupit zde.


 

pátek 31. ledna 2020

Polepšovna pro čarodějky | Aneb jak zbavit mladou čarodějku schopností


Čarodějku Alici, hrdinku této knihy, už zná více než 1,5 milionu lidí po celém světě a další stále přibývají. Její příběh ožil ve hrách pro mobilní telefony, tablety i počítače a byl přeložen do řady světových jazyků. Aličiny fanoušky zaujal příběh o dívce, která jednoho dne náhle zjistí, že má čarodějně schopnosti - a za trest se ocitá v polepšovně pro čarodějky. I když už chvílemi ztrácí naději, tuší, že když se nevzdá, možná toho díky svému talentu pro magii dokáže v životě mnohem více, než by ji kdy bylo napadlo...

Kniha mě zaujala nejvíce tím, že je psána podle hry - i když to není nic nového, já ještě takový příběh nečetla a byla jsem velmi zvědavá. Petr Mandík mě oslovil s tím, jestli si jeho prvotinu nechci přečíst a zrecenzovat, nabídka mě nadchla a já souhlasila. Polepšovna pro čarodějky je určena mladší věkové kategorii než jsem já, ale i přes to jsem měla vysoká očekávání. Krásná obálka naznačovala, že by mohlo jít o trochu temnější příběh plný zvratů a tajemna. 

Alice je obyčejnou šestnáctiletou dívkou, jež žije pouze se svou babičkou. Ta se o ni stará už od malička, jenže kvůli zhoršující paměti se teď Alice stará spíše o ni. O rodičích toho mladičká Alice mnoho neví a to více ji překvapí, když ji cestou do školy osloví dvě dámy, které tvrdí, že je čarodějkou. Osudovou chybou pro Alici bylo, že dámám uvěřila a rozhodla se s nimi vydat na hřbitov k rozpadlému kostelu. Jenže ten rozpadlý kostel nebyl obyčejný, skrz dveře, které byly jediné zachovalé, se hlavní hrdinka ocitla v institutu, který sloužil pro zbavování čarodějek jejich schopností. Obě dámy, paní Červená a Růžová, jak je Alice pojmenovala podle barev svetrů, jsou odhodlány naučit ji poslušnosti, ať to stojí, co to stojí.

Alice se vzdala. Otevřela pusu.
Zelená tekutina chutnala odporně hořce
O chvíli později všechno kolem ní zastřela zvláštní šedá mlha a ona jen, jakoby z dálky, sledovala, jak ji na lehátku odvážejí někam pryč.
Pak přestala vnímat úplně všechno. 
Pokoj v polepšovně Alice sdílí s dívkou jménem Sára, jenže ta nedokáže vnímat svět okolo, nereaguje na podměty a vypadá prázdně. I když nedokáže nic říci, Alice najde tajný deník schovaný v jejím polštáři. Sára není první dívkou, kdo do něj psal, a pokud je pravda všechno, co se tam píše, nezbývá jí moc času než se z ní stane chodící mrtvola jako ze Sáry a dívky, co tam byla před tím. Zbavení čarodějných schopností zahrnuje naprosté vymývání mozku, při kterém dívky zapomenou na svět okol a domů se dostanou až když to vychovatelky uznají za vhodné. V prostorách polepšovny nelze používat magii, avšak Alice měla to štěstí, že se ji to povedlo, našla si pomocnici a dostala se z polepšovny. Jenže ne zpět domů, do světa lidí, nýbrž do světa čarodějů, kam lidské čarodějky mají vstup zakázán. 

Příběhy o čarodějích a čarodějnicích mají tu smůlu, že budou už navždy přirovnávané k fenoménu Harry Pottera. Přiznávám se, že zprvu jsem měla podezření a trochu obavy, jakým směrem se autor vydá a jak moc se příběh přiblíží k tomu, co skoro před 25 lety napsala J.K. Rowling. Obavy byly zbytečné, kniha o mladičké čarodějnici Alici je trochu temnější middle-grade fantasy (kdyby mi bylo o pár let méně, nejspíš bych prvních pár kapitol měla husinu) a styl, jakým je psána, je též odlišný.

"Nezapomeň na to nejdůležitější: ta čarodějnice z bažiny, ke které tě posílám, je opravdu zlá. Jakmile ale od tebe přijme léčivý lektvar, jeho kouzlo zajistí, že ti neublíží - leda bys ty ublížila jí.Ona tohle pravidlo zná. Tak buď opatrná. A její muž..." teď se Agáta na chvíli zarazila, "... Její muž je chytrý a má zlaté srdce. Jestli ti někdo může nějak pomoci nebo poradit, je to on." 
Petr Mandík se jednoho dne pustil do tvorby mobilní hry plné magie. Její hrdinkou se stala mladá čarodějka Alice, jejíž příběh nakonec dal vzniknout nejen hře a jejím dvěma pokračováním, ale nyní se také - vy výrazně bohatější podobě - objevuje v knize. Hry o čarodějnici Alici přinesly Petrovi nejedno překvapení: zaujalo ho třeba, že je hrají jak děti, tak dospělí, a to nejrůznějšího věku. Že si ji oblíbili jak dívky, tak chlapci. A že je hra stále populární i tři roky po svém vydání. Více se o knize a o autorovi dozvíte zde. (procarodejky.cz

Sečteno a podtrženo: I když jsem měla od příběhu jistá očekávání, byla jsem si naprosto vědoma toho, že nejsem cílovou skupinou a kniha je určena spíše pro mladší publikum. Pokud máte rádi trochu oddechové fantasy knihy, které Vás v mnoha ohledech překvapí a zaujmou, Polepšovnu pro čarodějky doporučuji. Já jsem se k hrám nedostala a s tím, že hry vůbec nehraji, se k nim nejspíše ani nedostanu, proto s nimi nemůžu knihu srovnat. Hlavní hrdinku Alici jsem si oblíbila a doufám, že se jí dostane knižního pokračování - velmi mě zajímá, jak to dopadne! Ode mne si kniha odnáší 3 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji vydavatelství Lirego a autorovi. 

pátek 17. ledna 2020

Moje knižní nej za rok 2019


2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 

Rok s rokem se opět sešel a já se rozhodla shrnout, jaké knihy na mne udělaly největší dojem. Když jsem si pročítala staré články, velmi mě překvapilo, že ten první s knižním nej jsem napsala již v roce 2012 (připadám si stará!).

Za rok 2019 jsem přečetla 82 knih o 19 653 stránkách s průměrným hodnocením 3.8. 
Nejlepší knihy, co jsem letos četla 
Krutý princ (The Folk of the Air, #1) Království popela (Skleněný trůn, #7) Ku-klux-klan. Tady bydlí láska Pokrevní pouta (Pokrevní pouta, #1)

Krutého prince jsem si chtěla přečíst dlouho - všude jsem narážela na fotky a recenze o tom, jak se Holly Black předvedla a vytvořila úžasný příběh. Po dočtení celé série se k této vlně fanoušků přidávám, i když se mi nejvíce líbil první díl, čtení celé série jsem si užila a od srdce Vám ji doporučuji. Závěrečný díl ze série Skleněný trůn se jménem Království popela pro mě byl velmi očekávaným a obávaným. Přeci jen jsem měla vysoké nároky a doufala, že příběh autorka grandiózně ukončí. Nemohu říci, že bych byla stoprocentně spokojená a dojatá, avšak mi série přirosla až nezdravě k srdci a budu ji tak či tak řadit k mým nejoblíběnějším. Ku-klux-klan tady bydlí láska je mou první knihou z edice Prokletých reportérů - a byla to jízda. Popravdě jsem nikdy reportžní literaturu nečetla, proto jsem sama sebe překvapila s výběrem Ku-klux-klanu. Nicméně nelituji své volby, v budoucnu si chci pořídit více takových knih, i přes to, že pro mě tento počin zůstane nejoblíbenějším. Pokrevní pouta jsem četla již v roce 2013, jenže jsem sérii nikdy nedočetla a rozhodla se to napravit - přečíst všechny série od Richelle, které mám doma (VA, Pokrevní pouta, Sukuba). VA je pro mě sice srdcovka, ale přijde mi, že až v Pokrevních poutech se autorka plně předvedla a je vidět, že je příběh více propracovanější. 

Nejlepší knižní hrdinové
Podlý král (The Folk of the Air, #2) Indigové kouzlo (Pokrevní pouta, #3)

S kickass postavami se roztrh pytel a to, že drsní a nebojácní mohou být jen hrdinové, kteří z ničeho nic obejeví své speciální schopnosti, je dávno tabu. Jude žije ve světě víl a jakožto člověk je jako myš žijící mezi kočkami - lehká kořist a terč posměchu. Od prvního dílu je vidět, jak se její charakter mění a stává se z ní nebojácná a odvážná hrdinka. Proto ji řadím k nejlepším knižním hrdinům tohoto roku. K Adrianovi z Pokrevních pout nemám co dodat. Pokud jste sérii četli, mou volbu chápete, pokud jste se k sérii ještě nedostali, vřele doporučuji. 

Největší překvapení
Call Me By Your Name (Call Me By Your Name, #1) Vezmi si mě Strážce ztracených měst (Strážce ztracených měst, #1)

Call me by your name - popravně mě učaroval film, kvůli kterému jsem si chtěla přečíst knihu (vím, že by to mělo být obráceně). Byla jsem překvapena, jak je kniha napsána, protože jsem čekala něco trochu jiného, avšak i tak se mi libila. Kniha Vezmi si mě na na googreads velmi špatného hodnocení, tak proč ji řadím sem? U čtení jsem se pobavila a vlastně ji k Vánocům darovala i kamarádce, která moc nečte, ale tímto dílkem se zajisté lehce prokouše a nasměje se stejně jako já. Strážce ztracených měst je milá fantasy pro mladší publikum, ale i přes to jsem si k příběhu našla cestu a zamilovala se do světa, který autorka vytvořila (teď jen doufat, že zbytek série u nás vyjde co nejdříve). 


Největší zklamání
The Witch Doesn't Burn in This One (Women Are Some Kind of Magic, #2) King (King, #1) War (The Four Horsemen, #2)

Amandu Lovelace mám obecně velmi ráda, i když musím říci, že The witch doesn't burn in this one se mi nelíbila. Ráda čtu trochu feministickou poezii, kde autorky staví do popředí ženy a jejich rovnost v tomto světě, nicméně v podání Amandy Lovelace to v této knize bylo trochu přes čáru. King mě ze začátku překvapil - nemile. Tolik vulgarismů na jedné straně jsem nikdy neviděla, a i když se to naštěstí od prologu zlepšilo, autorčin styl mi nesedl, bohužel. Druhý díl ze série The Four Horseman - WAR. Po prvním dílu jsem doufala, že i ten druhý si udrží slibně nastavenou laťku a do příběhu se rychle vžiju, jenže to se nestalo. Tak snad se mi budou další díly líbit o něco více.

A jaké knihy v roce 2019 zapůsobily na Vás? 

pátek 6. prosince 2019

Lvářka | 16. století vs. 21. století



Román z prostředí současné a rudolfínské doby, ve kterém se setkáváme s architektem Josefem a bylinkářkou Vavřínkou. Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století, přesto se jedné noci potkají na pražském vrchu Petříně. Když je správná konstelace, dá se totiž skrz oheň cestovat labyrintem času. V příběhu Josefa a Vavřínky se setkáváme se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou však představeny v o něco méně známém světle. 

Když mi přišel e-mail od nakladatelství Lirego, byla jsem mile potěšena. O Tereze Janišové jsem již slyšela a četla jsem její předchozí sérii Erilian, kterou mám velmi ráda. Lvářka se jevila jako milá knížka na jeden podvečer. Byla jsem zvědavá, jak autorka pojala nápad s cestováním časem - přeci jen jsem o tom četla již mnoho knih (např. Cizinku). Obálku má na svědomí ilustrátorka Barbora Kyšková a díky ní se kniha jeví až pohádkově. A o čem Lvářka vlastně je? 

Mladičká Vavřínka by si chtěla otevřít vlastní obchůdek s bylinkami, nicméně prozatím pracuje jako služka u jedné bohaté rodiny v Praze. Peněz moc nedostává, a proto si tajně přivydělává prodejem bylinek a věštěním osudu z ohně. Jednoho dne ji překvapí požadavek její paní, Marty Trumské, která ji poprosí o bylinky pro svého muže... a také o věštbu, protože by si moc přála miminko. I když ji paní nevyhodí za to, že si tajně přivydělávala, po narození miminka začne být velmi ostražitá a jedna nešťastná náhoda málem připraví Vavřínku o život. Je obviněna z burcování temných sil, travičství a smilstva, za což má být upálena na hranici. Jenže při správné konstelaci hvězd je možné na některých místech skrz oheň cestovat labyrintem času, a tak se Vavřínka ocitne v jednadvacátém století. 

Celou cestou tramvají domů si prohlížela tu malou růžovo-modrou kartičku se svou podobiznou a jménem. Od teď byla oficiální obyvatelkou jednadvacátého století. 
Josef se se svými kamarády loučil před odjezdem do Holandska, kde byl přijat na prestižní školu do magisterského studia. Večer se místo na diskotéku rozhodl vydat na Petřín - a jelikož se to nikomu z jeho kamarádů nelíbilo, šel sám. To, co se stalo (nebo nestalo?) sváděl na alkohol. V ohni, který si na Petříně rozdělal bezdomovec, spatřil dívku, jež prosila o pomoc a vypadala velmi zoufala, Josef se nerozmýšlel a sáhl do ohně. Je možné aby vytáhl dívku z masa a kostí z ohně?  Rozhodně ne, argumentoval sám proti sobě Josef, který se nakonec vypravil do Holandska a na dívku skoro zapomněl. Tou dívka byla Vavřínka, které se v jednadvacátém století ujala dobrá duše v podobě Aloise. Osudu však neporučíš a po nějakém čase se Vavřínka znovu setkala s Josefem, který ji v šestnáctém století zachránil život. 

Máte rádi Prahu, cestování časem a pohádkové příběhy? Tak potom je Lvářka Vaším šálkem kávy. Osobně jsem si čtení užila, nicméně nemohu říci, že by mě kniha dostala do kolen. Autorka stvořila příběh se sympatickými postavami, zajímavou zápletkou a úsměvným koncem. Pokud máte rádi náročnější literaturu, ve Lvářce se spíš nenajdete. Celý děj se nese v poklidném duchu i přes pár (ne)čekaných zvratů. Pokud jste si užili předchozí autorčiny knihy a jste zvědaví na další její tvorbu, rozhodně si knihu přečtěte a udělejte si názor sami. 

"Tak hotovo," řekla, když mu ruku zavázala.
"Moc děkuji. Co jsem dlužný?"
"Dneska nic. Zkasíruju vás, až si zabodnete šroubovák do druhé ruky." 
Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Hadčany, Petřín a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství, a dodnes jsou pro ni velkým zdrojem inspirace. Po výtvarném gymnáziu vystudovala Fakultu architektury ČVUT, poté strávila nějaký čas v Londýně, kde pracovala v místním architektonickém ateliéru. Největší radostí ale pro ni vždy bylo psaní. Je autorkou čarodějné trilogie Erilian, kromě psaní se Tereza věnuje tektonické žurnalistice, miluje tanec, kočky a cestování. (Lvářka, 2019

O autorce se můžete dozvědět více na: Facebooku | Instagramu | Webu 

Jak jsem již zmínila, obálku a ilustrace uvnitř knihy má na svědomí Barbora Kyšková, která přispěla svými ilustracemi i do knihy jako je Ronja, dcera loupežníka (Albatros, 2013). Na obálce je vyobrazena Vavřínka a jejími dlouhými zrzavými vlasy, nicméně o tom, jakou spojitost má s příběhem lev a co vlastně znamená Lvářka, si budete muset přečíst sami!

Sečteno a podtrženo; Příběh z pera Terezy Janišové je podán skoro jako pohádka, která potěší nejen děti, ale i dospělé. Pohladí na duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. Konec Lvářky se mi velmi líbil a jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Utvrdila jsem se v tom, že knihy s tématikou cestování časem se řadí k mým nejoblíbenějším. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Lirego.

pátek 1. listopadu 2019

Tomáš Crlík | ROZHOVOR


Nedávno jsem na blogu publikovala recenzi na knihu Strážci Země a nyní bych Vám ráda představila jejího autora, Tomáše. Možná jste už někde zaslechli o jeho předchozí knize Galgad, příběh strážce země, kterou vydal pod svojí přezdívkou Ergall v roce 2015, nyní se vrátil s pokračováním, které vyšlo pod nakladatelství Fragment - není ta obálka kouzelná? Pokud Vás zajímá můj názor na Tomášovo knihy, můžete si přečíst mé recenze. 


Ahoj, mohl by ses nám na začátek představit? Kdo jsi a co je tvoje tvorba zač?
Jmenuji se Tomáš Crlík, jsem autor z Vysočina a píšu fantasy knihy s přírodním námětem pro mladší čtenáře. Někteří čtenáři mě znají pod pseudonymem Ergall, pod kterým jsem publikoval svoji první knihu.

Galgad je tvou prvotinou, jak si se dostal k vydání knihy? A je stále dostupná v e-shopech?
Galgada je stále možné si zakoupit v kamenných knihkupectvích i na internetu v e-shopech.
K vydávání knih jsem se dostal tak nějak nedobrovolně (smích). Příběh jsem poslal do literární agentury a ta mi nabídla smlouvu o agenturním zastupování. Rukopis přes rok nabízela nakladatelům, několik si ho vyžádalo k přečtení. Dlouho váhali a nakonec odmítli. Nikdo nechtěl riskovat vydání rukopisu neznámého autora s tématem, které není úplně vyzkoušené. 29krát mě odmítli.
Celkově je o prvotiny českých autorů naprosto minimální zájem ze strany nakladatelů. Pokud chce někdo zvýšit šanci na vydání, tak mnohem větší šanci má, když bude psát témata, které jsou momentálně  “in“. Otázkou však zůstává, jestli ho to bude bavit. Jestli stihne knížku dopsat, než populární vlna pomine, protože sepsání prvního příběhu může zabrat roky.
Já jsem začal psát kvůli prvnímu strážci, který se mi zrodil v hlavě. Proto pro mě jiné příběhy nedávaly smyl. Chtěl jsem psát o tom, o čem jsem se svobodně rozhodl. Neřídit se tím, co udává trh. Nevzdal jsem se, riskoval jsem svůj kapitál a pokusil se Galgadovi prošlapat cestičku tím nelítostným knižním průmyslem.

Svou prvotinu si vydal na vlastní náklady – co se tentokrát změnilo? Šel si k nakladatelství Fragment na jistotu?
Když tě někdo 29krát odmítne, nemůžeš jít na žádnou jistotu. Od literární agentury jsem se dozvěděl těsně před vydáním Strážců Země, že i Fragment Galgada odmítl.
Takže z toho plyne, že když tě vyhodí oknem. Vrať se tam po čase a vlez tam jiným oknem zpátky (smích). Tentokrát byla odpověď rychlá. Do týdne se ozvali, že mají o rukopis zájem.
Myslím, že velkou roli v tom však hrála stopa, kterou tu po sobě zanechal Galgad. Kdyby Strážci Země byla moje prvotina, tak by mě zase všichni odmítali.

Co říkáš na obálku Strážců země? Navrhoval si ji sám nebo ti ji zaslalo nakladatelství Fragment až později?
Měl jsem jasnou představu, jak by měl strážce vypadat, proto jsem rád, že mě nakladatelství dalo možnost spolupracovat na obálce. Vybrali hodně šikovnou ilustrátorku a výsledek je super. Samozřejmě rozhodující slovo má vždy nakladatel.

Všichni známe čtecí bloky, máš i takové autorské bloky, kdy nemůžeš psát, i kdyby si chtěl?
Autorské bloky jsem prožíval při psaní Galgada, nebo jestli se tomu blokům dá vůbec říkat. Po dopsání Strážců Země na ně úplně moc nevěřím. Když někdo píše první knihy, nemůže být autorsky opotřebovaný. Pokud někdo píše např. desátou knihu, tak potom chápu, že může mít blok (vyčerpání inspirace).
Strašně důležité je umět na sebe vytvořit tlak a pod ním pracovat. Příběh už jsem měl z části rozepsaný, ale pořád to šlo pomalu, dalo by se říci, že jsem měl ty tzv. “bloky“. Pak jsem se dostal pod určitý životní tlak a najednou nebyl problém psát 6 dní v týdnu více jak dvanáct hodin denně. Vlastně jsem tři měsíce skoro nevycházel z místnosti. Večer jsem neměl ponětí, co jsem psal ráno. A to je ten tlak, ten z tebe vymačká, co si myslíš, že v tobě ani není.
Najednou se ti v hlavě postavy spolu hádají, smějí se, tak jak jsou jejich vymyšlené charaktery. Když nevíš kudy kam, tak tě samy v příběhu vedou.
Pak jsem sesmolil anotaci, vybral prvního nakladatele a do týdne přišla odpověď. Takže konec jako v pohádce (smích).

Můžeme se těšit na další příběhy ze světa strážců Země?
Určitě. Už mám rozepsaný další příběh. Ale jestli k němu dojde, tak to není tak úplně na mně. Je takové nepsané pravidlo, že pokud se kniha neprodává, nakladatel dá od autora ruce pryč. A všichni víme, jak jsou na tom začínající čeští autoři s marketingovou podporou od nakladatelů. Pokud kniha není vidět, neprodává se. To je prostě realita. Pár zázraků asi bylo, ale víceméně platí toto.
Peníze za reklamu se sypou hlavně do překladů. Ale samozřejmě se zde najdou i někteří vyvolení (někdy protekční) čeští začínající autoři, kteří jsou nakladateli vyhajpováni do extrémů, nasypou se do nich peníze a bestseller je na světě.
Možná už čtenáři také zaregistrovali cestu nějakého autora, který začal např. u velkého nakladatele, kniha byla i dobře přijata a měla dobré hodnocení. Najednou další knihu vydal menší nakladatel a třetí skončila zase u jiného a jen v pdfku. Ono je těžké naplnit očekávání prodejů nakladatele samopropagací. A ani moc dobře nechápu, proč by měl propagaci táhnout autor sám? Ale takhle to u nás chodí.
Takže vím o spoustě talentovaných a nadějných autorů, kteří už kvůli těm podmínkám přestali psát. Protože si řekli, že jim to za to prostě nestojí. Vydávání knih je fakt šílenej byznys.

Jsou tvé postavy inspirovány lidmi ve tvém okolí nebo jsou naprosto fiktivní?
Určitě se v některých promítne něco ze mě i z mých přátel, ale některé jsou naprosto účelově stvořeny pro danou část příběhu. Nemají tak nic společného s lidmi, které znám.

Četla jsem, že žiješ na Vysočině, chodíš rád do přírody a představuješ si, o čem bys mohl psát? Co se opisů přírody a zvířat týká?
Rád si jdu vyčistit hlavu do lesa, ale není moc čas. Veškerý volný čas mimo civilní zaměstnání zabere psaní a vše kolem. Rád bych vyvrátil takovou tu romantickou představu, že spisovatel si sedne na hodinku denně ke kávě, okamžitě ze sebe chrlí eposy “a je to“. Za pár měsíců má geniální rukopis a nakladatelé se o něj jen perou…

Máš nějakého svého hrdinu? Například oblíbeného herce z dětství, autora, knižní postavu?
Oblíbený herec je Russell Crowe. Já jsem pořádně začal číst až s myšlenkou, že sám začnu psát, proto oblíbeného autora z dětství nemám. Nedávno jsem četl Davida Copperfielda od Charlese Dickense. Jeho styl psaní mi hodně sedl a i jeho životní příběh je motivující, když se z nucených dětských prací vypracoval na největšího autora své doby.

Olaw nebo Galgad? Kterého z těchto dvou strážců a hlavních hrdinů tvých knih máš raději? S kým se nejvíce ztotožňuješ povahou?
Oba jsou něco jako moje děti, proto nemůžeš mít jednoho raději. Možná Galgad má trochu něco ze mě. Ale i v nové knize je jedna postava, která má část mé povahy. Ale abych neprozradil děj, nemohu říci, o koho jde.

Jak si vymyslel Loprachy? Velmi mě v knize zaujali, jsou to takové děti Strážců, kteří i jako děti šišlají.
Už si ani moc nevzpomínám, ale v názvu mě inspirovali keltští Leprikóni.

Moc děkuji za rozhovor! Je něco, co bys rád vzkázal svým čtenářům?
Taky děkuji za rozhovor. Čtenářům přeji, aby jim co nejvíce knih padlo do vkusu, protože o ničem jiném knihy vlastně nejsou. A pokud máte nějaký sen, nebojte se za ním vykročit.

neděle 27. října 2019

Minirecenze | Za hodně dlouhou dobu

Ne že bych odpustila od klasických recenzí, to rozhodně ne. Nicméně jsem toho za poslední dobu přečetla relativně hodně a ráda bych se s Vámi podělila o knihy, které se mi líbily, a které na mě naopak dojem vůbec neudělaly.
S tím, že už zase začala škola a já nevím, kam dřív skočit, tak na čtení nemám tolik času. Bohužel. Ale i tak jsem se rozhodla, že si chci dát re-reading všech mých oblíbených sérií. Začala jsem se Skleněným trůnem, nyní čtu první díl HP a ráda bych se pustila znovu i do série Horečka nebo Percy Jackson. Mám doma i nedočtené série jako je Sukuba či Pokrevní pouta od Richelle Mead a já bych je velmi ráda všechny dočetla. Tak snad mi to vyjde!

The Wrong Girl (The 1st Freak House Trilogy #1) Playing With Fire (The 1st Freak House Trilogy #2) Fallen Too Far (Rosemary Beach, #1; Too Far, #1) Call Me By Your Name (Call Me By Your Name, #1)

The Wrong Girl: Jedna z mnoha knih, na kterou jsem narazila při brouzdání po Amazonu, kde jsem ji našla zadarmo. Děj se sice táhl, ale líbilo se mi prostředí a hlavní hrdinové, tak jsem si bez váhání zakoupila i druhý díl.

Playing with Fire: Druhý díl se nesl v duchu prvního,  i když se autorka snažila o napínavé scény a zvraty, občas jsem se přistihla, že u čtení nevnímám. Na goodreads jde hodnocení u této trilogie 'od pěti k desíti' tudíž si s chutí pořídím i závěrečný díl do Kindlu.

Fallen too far: Ehm... ano, četla jsem tuhle knihu třeba 5x a nikdy jsem se nedostala k dalším dílům. Je to prostě moje guilty pleasure a toho se už jen tak nezbavím.

Call me by your name: Poté, co jsem několikrát viděla filmové zpracování jsem se rozhodla, že dám šanci i knižní předloze. Ano, do filmu jsem se naprosto zamilovala, knihu jsem si též užila... ale v tomto případě na mě udělal větší dojem film. Děj se v knize místy hodně táhl a já se nudila.

The Unhoneymooners Rudý úsvit (Rudý úsvit, #1) Ku-klux-klan. Tady bydlí láska Strážce ztracených měst (Strážce ztracených měst, #1)

The Unhoneymooners: Přečteno na doporučení od Penny and books - rozhodně nelituji své volby. Skvěle napsaná odpočinková kniha na jedno odpoledne. Od Christin Lauren jsem krom Unhoneymooners nic jiného nečetla a mám v plánu to napravit!

Rudý úsvit: aneb štafetové čtení, které pořádala Vendea. Kniha je to fajn, ale nebyl to úplně můj šálek kávy.

Ku-klux-klan; Tady bydlí láska: První a zdaleka ne poslední kniha z edice prokletých reportérů od nakladatelství Absynt. I když jsem knihu v recenzi (zde) nehodnotila, doporučuji všemi deseti. Jak zmiňuji ve své recenzi, o Ku-klux-klanu jsem toho do nedávna moc nevěděla, ve školní výuce dějepisu na to nikdo neodkazoval a osobně si myslím, že tento kult, který dodnes v nějaké formě přežívá, stojí alespoň za malou zmínku.

Strážce ztracených měst: Skvělá middle-grade fantasy, u které je mi jasné, že dočtu celou sérii (i přes to, že těch dílů je doopravdy hodně a u nás je vydán teprve první díl). Jednalo se o recenzní výtisk od nakladatelství Ocelot v rámci spolupráce s megaknihami.cz, takže pokud Vás více zajímá, o čem kniha je, celou recenzi naleznete zde.

The Mermaid's Voice Returns in This One (Women Are Some Kind of Magic, #3) Krvavé ostří (Skleněný trůn, #0.1-0.5) Skleněný trůn (Skleněný trůn, #1) Půlnoční koruna (Skleněný trůn, #2)

The mermaid's voice returns in this one: Amandu Lovelace mám ráda, avšak třetí díl z její trilogie Woman are some king of magic se mi Mermaid líbila nejméně. Ano, četlo se to samo a některé básně se mi líbily více než jiné... ale první a druhý díl mám raději o dost více.

Krvavé ostří: V létě jsem se rozhodla dát si re-reding Skleněného trůnu a konečně sérii dočíst. Povídky z knihy Krvavé ostří jsem četla poprvé a velmi se mi líbili. Hlavně spojitost s ostatními knihami, které na tuto minulost Celean odkazovaly.

Skleněný trůn: Chaol byl mým vyvoleným od první chvíle. I když bych prvnímu dílu na podruhé nedala již plný počet hvězdiček, i tak jsem si knihu užila.

Půlnoční koruna: Když jsem četla sérii poprvé, měla jsem hlavní hrdinu velmi ráda - a to stále mám - jen mi místy začala připadat otravná a naivní.

Dědička ohně (Skleněný trůn, #3) Královna stínů (Skleněný trůn, #4) Říše bouří (Skleněný trůn, #5) Věž úsvitu (Skleněný trůn, #6)

Dědička ohně, Královna stínů, Říše bouří: Děj si pamatuji, jen mi malinko splývá, co se přesně ve kterém dílu stalo, a proto Vám pouze prozradím, že se mi všechny tři díly líbily. Některý možná o něco méně než zbytek série, ale i tak nelituji, že jsem se do série kdy pustila. Díl od dílu byl lepší a lepší a já byla nervózní, jak to všechno dopadne, protože vždy, když už to vypadalo na předčasný happy end a maličké zpomalení děje, nic takového se nestalo.

Věž úsvite: Kniha o Chaolovi mi rozhodně s ničím nesplývá. Je to skvělá výplňová kniha, která se konečně více zaměřila na vedlejší postavy - and I fell in love with it. ♥

Království popela (Skleněný trůn, #7)Hygge: Introduction to the Danish Art of Cozy Living (Hygge #1) War (The Four Horsemen, #2) Podlý král (The Folk of the Air, #2)

Královna popela: Velkolepé zakončení celé série. Sedla jsem si z toho na zadek a i když jsem byla ráda za ten konec, bylo mi na chvíli smutno, že celé dobrodružství skončilo. (Nebudu spoilerovat! Přečtěte si to! :))

Hygge: Hygge se stalo trendem a já nikdy nesáhla po knize, ve které bych se dozvěděla, co to vlastně je. Proto jsem si na Amazunu zakoupila za pár korunu tuhle knihu - je to zajímavé, rozhodně inspirující, ale nic, co bych si pořizovala do knihovničky (ať už se jedna o jakoukoliv knihu pojednávající o Hygge).

War: Druhý díl ze série The four horseman (recenze na první díl zde). Zajímavé téma, termín 'bad boy' nabírá v této sérii trochu jiného významu, protože čtyři apokalyptičtí jezdci zabíjí, ničí a trestají všechny lidské bytosti, bez ohledu jestli se jedná o děti, dospělé, věřící, hříšníky, nemocné lidi... první díl mi přišel zajímaví, druhý už se mi tolik nelíbil.

Podlý král: KONEČNĚ. Podlého krále jsem si pořídila v angličtině hned jak jsem dočetla Krutého prince, ale ke čtení jsem se stejně dostala až u českého překladu a to nějaký ten pátek po jeho vydání. Holly Black mám ráda, líbí se mi její styl psaní a nemůžu se dočkat zakončení trilogie. Bude to jízda!

Heartstopper: Volume One (Heartstopper, #1) Strážci Země Empower Her: 8 Powerful Affirmations to Reclaim Your Inner Power and Live Your Best Life

Heartstopper: Ano, bylo to strašně fluffy&cute, ale tím to končí. Jakožto člověk, co často vyhledává shounen-ai mangy, nebylo to nic nového pod sluncem (ale další díly si tak či tak ráda přečtu).

Strážce země: Recenzní výtisk od samotného autora, celá recenze zde. Strážci země jsou milou knížkou, která zaujme děti i dospělé, rozhodně doporučuji jako odlehčující fantasy příběh na jedno odpoledne.

Empowher: Další motivační kniha z Amazonu. Nic nového pod sluncem, avšak osobně podobné knihy ráda vyhledávám a nechávám se inspirovat.