• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

neděle 23. února 2020

Malý méďa a malý tučňák | Přátelé na celý život


"Pohádkové knihy s nádhernými ilustracemi jsou jen pro děti." Aneb argument, který mnoho z nás používá, když v knihkupectví projdeme kolem dětské literatury a náhodou nás nějaká ta velká kniha upoutá. Ráda kupuji mladším příbuzným knihy, ať už velké obrázkové encyklopedie, tak například knihy od Leysen An, jenž se pyšní nádhernými ilustracemi. I když jsem obě díla obdržela na recenzi, měla jsem z nich radost a doopravdy se těšila, až si vyhradím jedno odpoledne na čtení a listování. 

Den po dni přinášejí méďa s tučňákem čerstvé ryby k nohám letadla. Rádi by si lidi ochočili, ale ti se vždycky schovají, jakmile je uvidí přicházet.
Velké překvapení pro malého méďu pojednává o přátelství mezi chytrým tučňákem a silným méďou. Najdou poraněného ptáka, který má zlomené křídlo, nicméně se z velkého červeného ptáka vyklube letadlo plné lidí. Těch se tučňák bojí a radí méďovi, ať se k nim nepřibližuje, avšak ten jej neposlechne. Začne k letadlu nosit ryby, a přes to, že jsou lidé vděční za jídlo, tak se medvěda bojí a schovávají se před ním. I přes neshody, které mezi sebou tučňák s méďou mají, se usmíří. Vždyť mají hlavně jeden druhého! 

Příběh se četl sám, knihou jsem prolistovala do pár minut. Ilustrace jsou krásné, příběh je jednoduchý a určený mladším čtenářům, kteří mimo příběhu budou vnímat i obrázky a rozvíjet tak svou představivost. Nakladatelství Ocelot se předvedlo v novém světle a jsem ráda, že krom Kinga či Strážců ztracených měst jsem si mohla přečíst i něco z jiného soudku. 

Velké překvapení pro malého tučňáka pro změnu vypráví o tom, jak se dvě mláďata setkala, když se ztratila ve sněhové bouři. Přátelství upevňovali různé hry, které spolu hráli, jenže je vymýšlel tučňák, který se chtěl porovnávat pouze v tom, v čem byl lepší. Aby to méďovi nebylo líto, tučňák jej chtěl naučit létat, jenže jim do cesty připlula loď plná lidí. Ti po sobě zanechali velký červený balón, o kterém se oba hrdinové mylně domnívali, že se jedná o vajíčko... takové vajíčko, ze kterého by se mohla vyklubat loď. 

Dva kamarádi snili o malé loďce, která se jednou stane velkou a přiveze je zpátky rodičům. 
Slabší děj kompenzují ilustrace, kniha je však primárně určena nejmladšímu publiku, které nelační po napínavém ději plném zvratů. Už před čtením jsem si byla vědoma, že nejsem cílovou skupinou, takže hodnocení je velmi subjektivní a založené zejména na prvním dojmu z knih. Líbí se mi velký formát a zpracování krátkého příběhu o přátelství mezi roztomilým méďou a tučňákem. Autorka podala příběh nenuceně, využila jednodušších slovních spojení a častého opakování popisků, aby si děti lépe zapamatovaly děj. Ode mne si obě knihy odnášejí 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knih na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 
Knihy z nakladatelství Ocelot si můžete koupit zde

pátek 7. února 2020

Mysli na nesmysly | Devět povídek pro dlouhou chvíli



Nebudu lhát, když povím, že mě nejvíce zaujal název, k autorce jsem se dostala náhodou a obě její knihy mě velmi zaujaly. Jedna s názvem Mysli na nesmysly a druhá: Koukej, bude to oukej. Až později jsem zjistila, že jde o sbírky povídek ze života, jak sama autorka píše. Proč jsem si knihu pořídila? Ano, bylo to hlavně kvůli designu a názvu - plus jsem chtěla zkusit něco nového. 

Kniha obsahuje devět povídek, devět příběhů a devět hořko-sladkých zakončení. Jak už jsem zmínila, povídky nevyhledávám a sama sebe jsem s výběrem této knihy překvapila, ale byla jsem odhodlaná dát ji šanci. Dočtení první povídky symbolizovalo krizi - vůbec se mi nelíbila. Hlavní hrdinka se vyjadřovala jako teenager a celý koncept mě neoslovil, ba naopak! Po jejím dočtení jsem knihu odložila, bála jsem se, že se v tomto duchu nesou všechny povídky. I přes to, že jsem neměla vysoká očekávání, tak mě první povídka zklamala a horší bylo, že v knize převažovalo více povídek, co mne neoslovily, než těch, které se mi líbily. 

"V mekáči? To myslíš vážně?" Dneska mám rejpavou. Jako vždycky, když se s ní ocitnu v jedný místnosti. Nebo v autě.
"Máš s tím problém?"
"Jo, budeš ještě tlustší." Nesnáším tlusté lidi. Připadá mi, že všichn lidi, co jsou širší než delší jsou neschopný. Když si nehlídaj to, jak vypadají, jak můžou v životě něčeho kloudnýho dosáhnout?
(str. 16, Šťastný a Veselý) 
Abych knihu pouze nehanila, doopravdy jsem narazila na pár povídek, jenž mě zaujaly. Například ta  druhá s názvem Všechno bude zase dobrý. I když je zprvu hlavní hrdinka na ránu, po pár odstavcích se do její role vžijete a pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Všechny povídky jsou plné nedůvěry, lží a podvádění. Některé z hlavních hrdinek byly naprosto nesympatické, arogantní mrchy, jenže pokud se autorka rozhodla, že jim nedopřeje šťastného konce, bylo mi jich líto. Dočkala jsem se příběhů o přátelství, lásce a nevěře, ale i rodinných vztazích. 

Sama autorka na začátku napsala, že v její knize se objevuje spousty hovorových a nespisovných slov. Já osobně s touto formou problém nemám. Michaela Dočkalová své povídky nejdříve publikovala na blogu, nyní má na svém kontě dvě povídkové knihy a myslím si, že se v budoucnu dočkáme dalších. V příbězích vyzdvihuje ne příliš pozitivní témata ze života - až pesimistická, řekla bych. Možná to je ten kámen úrazu, proč se mi kniha nelíbila. Neříkám, že jsou povídky přitažené za vlasy a nereálně, podobné věci se stávají dnes a denně, nicméně to není můj styl. 

Asi spolu budeme žít napořád.
Nikdo z nás nebude šťastnej, ale nic měnit nebudeme. Jediný, na čem se totiž vždycky shodneme, je to, že nemáme rádi změny.
Dívám se z okna na projíždějící auta, noční krajinu a sem tam rozsvícený baráky a hotely a nejradši bych tu nebyl. Nesnáším vedro. A moře.
(str. 186, Na letišti) 
Sečteno a podtrženo: Mysli na nesmysly není žánrově mým šálkem kávy, a proto knihu hodnotím jako průměr. Krom přitažlivého názvu a obálky mě na knize nic nezaujalo a bohužel se nemůžu zařadit mezi nadšené čtenáře. Kniha si ode mne odnáší 2.5 hvězdičky. Avšak pokud hledáte oddechovou knihu a podobné povídky máte rádi, dejte knize šanci. Už dle hodnocení nahoře pod fotkou naznačuje, že převažují lidé, kterým se kniha líbila než ti, kterým ne. Jak se říká: 100 lidí, 100 chutí. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz
Mysli na nesmysly si můžete zakoupit zde.


 

pátek 31. ledna 2020

Polepšovna pro čarodějky | Aneb jak zbavit mladou čarodějku schopností


Čarodějku Alici, hrdinku této knihy, už zná více než 1,5 milionu lidí po celém světě a další stále přibývají. Její příběh ožil ve hrách pro mobilní telefony, tablety i počítače a byl přeložen do řady světových jazyků. Aličiny fanoušky zaujal příběh o dívce, která jednoho dne náhle zjistí, že má čarodějně schopnosti - a za trest se ocitá v polepšovně pro čarodějky. I když už chvílemi ztrácí naději, tuší, že když se nevzdá, možná toho díky svému talentu pro magii dokáže v životě mnohem více, než by ji kdy bylo napadlo...

Kniha mě zaujala nejvíce tím, že je psána podle hry - i když to není nic nového, já ještě takový příběh nečetla a byla jsem velmi zvědavá. Petr Mandík mě oslovil s tím, jestli si jeho prvotinu nechci přečíst a zrecenzovat, nabídka mě nadchla a já souhlasila. Polepšovna pro čarodějky je určena mladší věkové kategorii než jsem já, ale i přes to jsem měla vysoká očekávání. Krásná obálka naznačovala, že by mohlo jít o trochu temnější příběh plný zvratů a tajemna. 

Alice je obyčejnou šestnáctiletou dívkou, jež žije pouze se svou babičkou. Ta se o ni stará už od malička, jenže kvůli zhoršující paměti se teď Alice stará spíše o ni. O rodičích toho mladičká Alice mnoho neví a to více ji překvapí, když ji cestou do školy osloví dvě dámy, které tvrdí, že je čarodějkou. Osudovou chybou pro Alici bylo, že dámám uvěřila a rozhodla se s nimi vydat na hřbitov k rozpadlému kostelu. Jenže ten rozpadlý kostel nebyl obyčejný, skrz dveře, které byly jediné zachovalé, se hlavní hrdinka ocitla v institutu, který sloužil pro zbavování čarodějek jejich schopností. Obě dámy, paní Červená a Růžová, jak je Alice pojmenovala podle barev svetrů, jsou odhodlány naučit ji poslušnosti, ať to stojí, co to stojí.

Alice se vzdala. Otevřela pusu.
Zelená tekutina chutnala odporně hořce
O chvíli později všechno kolem ní zastřela zvláštní šedá mlha a ona jen, jakoby z dálky, sledovala, jak ji na lehátku odvážejí někam pryč.
Pak přestala vnímat úplně všechno. 
Pokoj v polepšovně Alice sdílí s dívkou jménem Sára, jenže ta nedokáže vnímat svět okolo, nereaguje na podměty a vypadá prázdně. I když nedokáže nic říci, Alice najde tajný deník schovaný v jejím polštáři. Sára není první dívkou, kdo do něj psal, a pokud je pravda všechno, co se tam píše, nezbývá jí moc času než se z ní stane chodící mrtvola jako ze Sáry a dívky, co tam byla před tím. Zbavení čarodějných schopností zahrnuje naprosté vymývání mozku, při kterém dívky zapomenou na svět okol a domů se dostanou až když to vychovatelky uznají za vhodné. V prostorách polepšovny nelze používat magii, avšak Alice měla to štěstí, že se ji to povedlo, našla si pomocnici a dostala se z polepšovny. Jenže ne zpět domů, do světa lidí, nýbrž do světa čarodějů, kam lidské čarodějky mají vstup zakázán. 

Příběhy o čarodějích a čarodějnicích mají tu smůlu, že budou už navždy přirovnávané k fenoménu Harry Pottera. Přiznávám se, že zprvu jsem měla podezření a trochu obavy, jakým směrem se autor vydá a jak moc se příběh přiblíží k tomu, co skoro před 25 lety napsala J.K. Rowling. Obavy byly zbytečné, kniha o mladičké čarodějnici Alici je trochu temnější middle-grade fantasy (kdyby mi bylo o pár let méně, nejspíš bych prvních pár kapitol měla husinu) a styl, jakým je psána, je též odlišný.

"Nezapomeň na to nejdůležitější: ta čarodějnice z bažiny, ke které tě posílám, je opravdu zlá. Jakmile ale od tebe přijme léčivý lektvar, jeho kouzlo zajistí, že ti neublíží - leda bys ty ublížila jí.Ona tohle pravidlo zná. Tak buď opatrná. A její muž..." teď se Agáta na chvíli zarazila, "... Její muž je chytrý a má zlaté srdce. Jestli ti někdo může nějak pomoci nebo poradit, je to on." 
Petr Mandík se jednoho dne pustil do tvorby mobilní hry plné magie. Její hrdinkou se stala mladá čarodějka Alice, jejíž příběh nakonec dal vzniknout nejen hře a jejím dvěma pokračováním, ale nyní se také - vy výrazně bohatější podobě - objevuje v knize. Hry o čarodějnici Alici přinesly Petrovi nejedno překvapení: zaujalo ho třeba, že je hrají jak děti, tak dospělí, a to nejrůznějšího věku. Že si ji oblíbili jak dívky, tak chlapci. A že je hra stále populární i tři roky po svém vydání. Více se o knize a o autorovi dozvíte zde. (procarodejky.cz

Sečteno a podtrženo: I když jsem měla od příběhu jistá očekávání, byla jsem si naprosto vědoma toho, že nejsem cílovou skupinou a kniha je určena spíše pro mladší publikum. Pokud máte rádi trochu oddechové fantasy knihy, které Vás v mnoha ohledech překvapí a zaujmou, Polepšovnu pro čarodějky doporučuji. Já jsem se k hrám nedostala a s tím, že hry vůbec nehraji, se k nim nejspíše ani nedostanu, proto s nimi nemůžu knihu srovnat. Hlavní hrdinku Alici jsem si oblíbila a doufám, že se jí dostane knižního pokračování - velmi mě zajímá, jak to dopadne! Ode mne si kniha odnáší 3 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji vydavatelství Lirego a autorovi. 

pátek 17. ledna 2020

Moje knižní nej za rok 2019


2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 

Rok s rokem se opět sešel a já se rozhodla shrnout, jaké knihy na mne udělaly největší dojem. Když jsem si pročítala staré články, velmi mě překvapilo, že ten první s knižním nej jsem napsala již v roce 2012 (připadám si stará!).

Za rok 2019 jsem přečetla 82 knih o 19 653 stránkách s průměrným hodnocením 3.8. 
Nejlepší knihy, co jsem letos četla 
Krutý princ (The Folk of the Air, #1) Království popela (Skleněný trůn, #7) Ku-klux-klan. Tady bydlí láska Pokrevní pouta (Pokrevní pouta, #1)

Krutého prince jsem si chtěla přečíst dlouho - všude jsem narážela na fotky a recenze o tom, jak se Holly Black předvedla a vytvořila úžasný příběh. Po dočtení celé série se k této vlně fanoušků přidávám, i když se mi nejvíce líbil první díl, čtení celé série jsem si užila a od srdce Vám ji doporučuji. Závěrečný díl ze série Skleněný trůn se jménem Království popela pro mě byl velmi očekávaným a obávaným. Přeci jen jsem měla vysoké nároky a doufala, že příběh autorka grandiózně ukončí. Nemohu říci, že bych byla stoprocentně spokojená a dojatá, avšak mi série přirosla až nezdravě k srdci a budu ji tak či tak řadit k mým nejoblíběnějším. Ku-klux-klan tady bydlí láska je mou první knihou z edice Prokletých reportérů - a byla to jízda. Popravdě jsem nikdy reportžní literaturu nečetla, proto jsem sama sebe překvapila s výběrem Ku-klux-klanu. Nicméně nelituji své volby, v budoucnu si chci pořídit více takových knih, i přes to, že pro mě tento počin zůstane nejoblíbenějším. Pokrevní pouta jsem četla již v roce 2013, jenže jsem sérii nikdy nedočetla a rozhodla se to napravit - přečíst všechny série od Richelle, které mám doma (VA, Pokrevní pouta, Sukuba). VA je pro mě sice srdcovka, ale přijde mi, že až v Pokrevních poutech se autorka plně předvedla a je vidět, že je příběh více propracovanější. 

Nejlepší knižní hrdinové
Podlý král (The Folk of the Air, #2) Indigové kouzlo (Pokrevní pouta, #3)

S kickass postavami se roztrh pytel a to, že drsní a nebojácní mohou být jen hrdinové, kteří z ničeho nic obejeví své speciální schopnosti, je dávno tabu. Jude žije ve světě víl a jakožto člověk je jako myš žijící mezi kočkami - lehká kořist a terč posměchu. Od prvního dílu je vidět, jak se její charakter mění a stává se z ní nebojácná a odvážná hrdinka. Proto ji řadím k nejlepším knižním hrdinům tohoto roku. K Adrianovi z Pokrevních pout nemám co dodat. Pokud jste sérii četli, mou volbu chápete, pokud jste se k sérii ještě nedostali, vřele doporučuji. 

Největší překvapení
Call Me By Your Name (Call Me By Your Name, #1) Vezmi si mě Strážce ztracených měst (Strážce ztracených měst, #1)

Call me by your name - popravně mě učaroval film, kvůli kterému jsem si chtěla přečíst knihu (vím, že by to mělo být obráceně). Byla jsem překvapena, jak je kniha napsána, protože jsem čekala něco trochu jiného, avšak i tak se mi libila. Kniha Vezmi si mě na na googreads velmi špatného hodnocení, tak proč ji řadím sem? U čtení jsem se pobavila a vlastně ji k Vánocům darovala i kamarádce, která moc nečte, ale tímto dílkem se zajisté lehce prokouše a nasměje se stejně jako já. Strážce ztracených měst je milá fantasy pro mladší publikum, ale i přes to jsem si k příběhu našla cestu a zamilovala se do světa, který autorka vytvořila (teď jen doufat, že zbytek série u nás vyjde co nejdříve). 


Největší zklamání
The Witch Doesn't Burn in This One (Women Are Some Kind of Magic, #2) King (King, #1) War (The Four Horsemen, #2)

Amandu Lovelace mám obecně velmi ráda, i když musím říci, že The witch doesn't burn in this one se mi nelíbila. Ráda čtu trochu feministickou poezii, kde autorky staví do popředí ženy a jejich rovnost v tomto světě, nicméně v podání Amandy Lovelace to v této knize bylo trochu přes čáru. King mě ze začátku překvapil - nemile. Tolik vulgarismů na jedné straně jsem nikdy neviděla, a i když se to naštěstí od prologu zlepšilo, autorčin styl mi nesedl, bohužel. Druhý díl ze série The Four Horseman - WAR. Po prvním dílu jsem doufala, že i ten druhý si udrží slibně nastavenou laťku a do příběhu se rychle vžiju, jenže to se nestalo. Tak snad se mi budou další díly líbit o něco více.

A jaké knihy v roce 2019 zapůsobily na Vás? 

pátek 6. prosince 2019

Lvářka | 16. století vs. 21. století



Román z prostředí současné a rudolfínské doby, ve kterém se setkáváme s architektem Josefem a bylinkářkou Vavřínkou. Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století, přesto se jedné noci potkají na pražském vrchu Petříně. Když je správná konstelace, dá se totiž skrz oheň cestovat labyrintem času. V příběhu Josefa a Vavřínky se setkáváme se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou však představeny v o něco méně známém světle. 

Když mi přišel e-mail od nakladatelství Lirego, byla jsem mile potěšena. O Tereze Janišové jsem již slyšela a četla jsem její předchozí sérii Erilian, kterou mám velmi ráda. Lvářka se jevila jako milá knížka na jeden podvečer. Byla jsem zvědavá, jak autorka pojala nápad s cestováním časem - přeci jen jsem o tom četla již mnoho knih (např. Cizinku). Obálku má na svědomí ilustrátorka Barbora Kyšková a díky ní se kniha jeví až pohádkově. A o čem Lvářka vlastně je? 

Mladičká Vavřínka by si chtěla otevřít vlastní obchůdek s bylinkami, nicméně prozatím pracuje jako služka u jedné bohaté rodiny v Praze. Peněz moc nedostává, a proto si tajně přivydělává prodejem bylinek a věštěním osudu z ohně. Jednoho dne ji překvapí požadavek její paní, Marty Trumské, která ji poprosí o bylinky pro svého muže... a také o věštbu, protože by si moc přála miminko. I když ji paní nevyhodí za to, že si tajně přivydělávala, po narození miminka začne být velmi ostražitá a jedna nešťastná náhoda málem připraví Vavřínku o život. Je obviněna z burcování temných sil, travičství a smilstva, za což má být upálena na hranici. Jenže při správné konstelaci hvězd je možné na některých místech skrz oheň cestovat labyrintem času, a tak se Vavřínka ocitne v jednadvacátém století. 

Celou cestou tramvají domů si prohlížela tu malou růžovo-modrou kartičku se svou podobiznou a jménem. Od teď byla oficiální obyvatelkou jednadvacátého století. 
Josef se se svými kamarády loučil před odjezdem do Holandska, kde byl přijat na prestižní školu do magisterského studia. Večer se místo na diskotéku rozhodl vydat na Petřín - a jelikož se to nikomu z jeho kamarádů nelíbilo, šel sám. To, co se stalo (nebo nestalo?) sváděl na alkohol. V ohni, který si na Petříně rozdělal bezdomovec, spatřil dívku, jež prosila o pomoc a vypadala velmi zoufala, Josef se nerozmýšlel a sáhl do ohně. Je možné aby vytáhl dívku z masa a kostí z ohně?  Rozhodně ne, argumentoval sám proti sobě Josef, který se nakonec vypravil do Holandska a na dívku skoro zapomněl. Tou dívka byla Vavřínka, které se v jednadvacátém století ujala dobrá duše v podobě Aloise. Osudu však neporučíš a po nějakém čase se Vavřínka znovu setkala s Josefem, který ji v šestnáctém století zachránil život. 

Máte rádi Prahu, cestování časem a pohádkové příběhy? Tak potom je Lvářka Vaším šálkem kávy. Osobně jsem si čtení užila, nicméně nemohu říci, že by mě kniha dostala do kolen. Autorka stvořila příběh se sympatickými postavami, zajímavou zápletkou a úsměvným koncem. Pokud máte rádi náročnější literaturu, ve Lvářce se spíš nenajdete. Celý děj se nese v poklidném duchu i přes pár (ne)čekaných zvratů. Pokud jste si užili předchozí autorčiny knihy a jste zvědaví na další její tvorbu, rozhodně si knihu přečtěte a udělejte si názor sami. 

"Tak hotovo," řekla, když mu ruku zavázala.
"Moc děkuji. Co jsem dlužný?"
"Dneska nic. Zkasíruju vás, až si zabodnete šroubovák do druhé ruky." 
Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Hadčany, Petřín a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství, a dodnes jsou pro ni velkým zdrojem inspirace. Po výtvarném gymnáziu vystudovala Fakultu architektury ČVUT, poté strávila nějaký čas v Londýně, kde pracovala v místním architektonickém ateliéru. Největší radostí ale pro ni vždy bylo psaní. Je autorkou čarodějné trilogie Erilian, kromě psaní se Tereza věnuje tektonické žurnalistice, miluje tanec, kočky a cestování. (Lvářka, 2019

O autorce se můžete dozvědět více na: Facebooku | Instagramu | Webu 

Jak jsem již zmínila, obálku a ilustrace uvnitř knihy má na svědomí Barbora Kyšková, která přispěla svými ilustracemi i do knihy jako je Ronja, dcera loupežníka (Albatros, 2013). Na obálce je vyobrazena Vavřínka a jejími dlouhými zrzavými vlasy, nicméně o tom, jakou spojitost má s příběhem lev a co vlastně znamená Lvářka, si budete muset přečíst sami!

Sečteno a podtrženo; Příběh z pera Terezy Janišové je podán skoro jako pohádka, která potěší nejen děti, ale i dospělé. Pohladí na duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. Konec Lvářky se mi velmi líbil a jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Utvrdila jsem se v tom, že knihy s tématikou cestování časem se řadí k mým nejoblíbenějším. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Lirego.

pátek 1. listopadu 2019

Tomáš Crlík | ROZHOVOR


Nedávno jsem na blogu publikovala recenzi na knihu Strážci Země a nyní bych Vám ráda představila jejího autora, Tomáše. Možná jste už někde zaslechli o jeho předchozí knize Galgad, příběh strážce země, kterou vydal pod svojí přezdívkou Ergall v roce 2015, nyní se vrátil s pokračováním, které vyšlo pod nakladatelství Fragment - není ta obálka kouzelná? Pokud Vás zajímá můj názor na Tomášovo knihy, můžete si přečíst mé recenze. 


Ahoj, mohl by ses nám na začátek představit? Kdo jsi a co je tvoje tvorba zač?
Jmenuji se Tomáš Crlík, jsem autor z Vysočina a píšu fantasy knihy s přírodním námětem pro mladší čtenáře. Někteří čtenáři mě znají pod pseudonymem Ergall, pod kterým jsem publikoval svoji první knihu.

Galgad je tvou prvotinou, jak si se dostal k vydání knihy? A je stále dostupná v e-shopech?
Galgada je stále možné si zakoupit v kamenných knihkupectvích i na internetu v e-shopech.
K vydávání knih jsem se dostal tak nějak nedobrovolně (smích). Příběh jsem poslal do literární agentury a ta mi nabídla smlouvu o agenturním zastupování. Rukopis přes rok nabízela nakladatelům, několik si ho vyžádalo k přečtení. Dlouho váhali a nakonec odmítli. Nikdo nechtěl riskovat vydání rukopisu neznámého autora s tématem, které není úplně vyzkoušené. 29krát mě odmítli.
Celkově je o prvotiny českých autorů naprosto minimální zájem ze strany nakladatelů. Pokud chce někdo zvýšit šanci na vydání, tak mnohem větší šanci má, když bude psát témata, které jsou momentálně  “in“. Otázkou však zůstává, jestli ho to bude bavit. Jestli stihne knížku dopsat, než populární vlna pomine, protože sepsání prvního příběhu může zabrat roky.
Já jsem začal psát kvůli prvnímu strážci, který se mi zrodil v hlavě. Proto pro mě jiné příběhy nedávaly smyl. Chtěl jsem psát o tom, o čem jsem se svobodně rozhodl. Neřídit se tím, co udává trh. Nevzdal jsem se, riskoval jsem svůj kapitál a pokusil se Galgadovi prošlapat cestičku tím nelítostným knižním průmyslem.

Svou prvotinu si vydal na vlastní náklady – co se tentokrát změnilo? Šel si k nakladatelství Fragment na jistotu?
Když tě někdo 29krát odmítne, nemůžeš jít na žádnou jistotu. Od literární agentury jsem se dozvěděl těsně před vydáním Strážců Země, že i Fragment Galgada odmítl.
Takže z toho plyne, že když tě vyhodí oknem. Vrať se tam po čase a vlez tam jiným oknem zpátky (smích). Tentokrát byla odpověď rychlá. Do týdne se ozvali, že mají o rukopis zájem.
Myslím, že velkou roli v tom však hrála stopa, kterou tu po sobě zanechal Galgad. Kdyby Strážci Země byla moje prvotina, tak by mě zase všichni odmítali.

Co říkáš na obálku Strážců země? Navrhoval si ji sám nebo ti ji zaslalo nakladatelství Fragment až později?
Měl jsem jasnou představu, jak by měl strážce vypadat, proto jsem rád, že mě nakladatelství dalo možnost spolupracovat na obálce. Vybrali hodně šikovnou ilustrátorku a výsledek je super. Samozřejmě rozhodující slovo má vždy nakladatel.

Všichni známe čtecí bloky, máš i takové autorské bloky, kdy nemůžeš psát, i kdyby si chtěl?
Autorské bloky jsem prožíval při psaní Galgada, nebo jestli se tomu blokům dá vůbec říkat. Po dopsání Strážců Země na ně úplně moc nevěřím. Když někdo píše první knihy, nemůže být autorsky opotřebovaný. Pokud někdo píše např. desátou knihu, tak potom chápu, že může mít blok (vyčerpání inspirace).
Strašně důležité je umět na sebe vytvořit tlak a pod ním pracovat. Příběh už jsem měl z části rozepsaný, ale pořád to šlo pomalu, dalo by se říci, že jsem měl ty tzv. “bloky“. Pak jsem se dostal pod určitý životní tlak a najednou nebyl problém psát 6 dní v týdnu více jak dvanáct hodin denně. Vlastně jsem tři měsíce skoro nevycházel z místnosti. Večer jsem neměl ponětí, co jsem psal ráno. A to je ten tlak, ten z tebe vymačká, co si myslíš, že v tobě ani není.
Najednou se ti v hlavě postavy spolu hádají, smějí se, tak jak jsou jejich vymyšlené charaktery. Když nevíš kudy kam, tak tě samy v příběhu vedou.
Pak jsem sesmolil anotaci, vybral prvního nakladatele a do týdne přišla odpověď. Takže konec jako v pohádce (smích).

Můžeme se těšit na další příběhy ze světa strážců Země?
Určitě. Už mám rozepsaný další příběh. Ale jestli k němu dojde, tak to není tak úplně na mně. Je takové nepsané pravidlo, že pokud se kniha neprodává, nakladatel dá od autora ruce pryč. A všichni víme, jak jsou na tom začínající čeští autoři s marketingovou podporou od nakladatelů. Pokud kniha není vidět, neprodává se. To je prostě realita. Pár zázraků asi bylo, ale víceméně platí toto.
Peníze za reklamu se sypou hlavně do překladů. Ale samozřejmě se zde najdou i někteří vyvolení (někdy protekční) čeští začínající autoři, kteří jsou nakladateli vyhajpováni do extrémů, nasypou se do nich peníze a bestseller je na světě.
Možná už čtenáři také zaregistrovali cestu nějakého autora, který začal např. u velkého nakladatele, kniha byla i dobře přijata a měla dobré hodnocení. Najednou další knihu vydal menší nakladatel a třetí skončila zase u jiného a jen v pdfku. Ono je těžké naplnit očekávání prodejů nakladatele samopropagací. A ani moc dobře nechápu, proč by měl propagaci táhnout autor sám? Ale takhle to u nás chodí.
Takže vím o spoustě talentovaných a nadějných autorů, kteří už kvůli těm podmínkám přestali psát. Protože si řekli, že jim to za to prostě nestojí. Vydávání knih je fakt šílenej byznys.

Jsou tvé postavy inspirovány lidmi ve tvém okolí nebo jsou naprosto fiktivní?
Určitě se v některých promítne něco ze mě i z mých přátel, ale některé jsou naprosto účelově stvořeny pro danou část příběhu. Nemají tak nic společného s lidmi, které znám.

Četla jsem, že žiješ na Vysočině, chodíš rád do přírody a představuješ si, o čem bys mohl psát? Co se opisů přírody a zvířat týká?
Rád si jdu vyčistit hlavu do lesa, ale není moc čas. Veškerý volný čas mimo civilní zaměstnání zabere psaní a vše kolem. Rád bych vyvrátil takovou tu romantickou představu, že spisovatel si sedne na hodinku denně ke kávě, okamžitě ze sebe chrlí eposy “a je to“. Za pár měsíců má geniální rukopis a nakladatelé se o něj jen perou…

Máš nějakého svého hrdinu? Například oblíbeného herce z dětství, autora, knižní postavu?
Oblíbený herec je Russell Crowe. Já jsem pořádně začal číst až s myšlenkou, že sám začnu psát, proto oblíbeného autora z dětství nemám. Nedávno jsem četl Davida Copperfielda od Charlese Dickense. Jeho styl psaní mi hodně sedl a i jeho životní příběh je motivující, když se z nucených dětských prací vypracoval na největšího autora své doby.

Olaw nebo Galgad? Kterého z těchto dvou strážců a hlavních hrdinů tvých knih máš raději? S kým se nejvíce ztotožňuješ povahou?
Oba jsou něco jako moje děti, proto nemůžeš mít jednoho raději. Možná Galgad má trochu něco ze mě. Ale i v nové knize je jedna postava, která má část mé povahy. Ale abych neprozradil děj, nemohu říci, o koho jde.

Jak si vymyslel Loprachy? Velmi mě v knize zaujali, jsou to takové děti Strážců, kteří i jako děti šišlají.
Už si ani moc nevzpomínám, ale v názvu mě inspirovali keltští Leprikóni.

Moc děkuji za rozhovor! Je něco, co bys rád vzkázal svým čtenářům?
Taky děkuji za rozhovor. Čtenářům přeji, aby jim co nejvíce knih padlo do vkusu, protože o ničem jiném knihy vlastně nejsou. A pokud máte nějaký sen, nebojte se za ním vykročit.

neděle 27. října 2019

Minirecenze | Za hodně dlouhou dobu

Ne že bych odpustila od klasických recenzí, to rozhodně ne. Nicméně jsem toho za poslední dobu přečetla relativně hodně a ráda bych se s Vámi podělila o knihy, které se mi líbily, a které na mě naopak dojem vůbec neudělaly.
S tím, že už zase začala škola a já nevím, kam dřív skočit, tak na čtení nemám tolik času. Bohužel. Ale i tak jsem se rozhodla, že si chci dát re-reading všech mých oblíbených sérií. Začala jsem se Skleněným trůnem, nyní čtu první díl HP a ráda bych se pustila znovu i do série Horečka nebo Percy Jackson. Mám doma i nedočtené série jako je Sukuba či Pokrevní pouta od Richelle Mead a já bych je velmi ráda všechny dočetla. Tak snad mi to vyjde!

The Wrong Girl (The 1st Freak House Trilogy #1) Playing With Fire (The 1st Freak House Trilogy #2) Fallen Too Far (Rosemary Beach, #1; Too Far, #1) Call Me By Your Name (Call Me By Your Name, #1)

The Wrong Girl: Jedna z mnoha knih, na kterou jsem narazila při brouzdání po Amazonu, kde jsem ji našla zadarmo. Děj se sice táhl, ale líbilo se mi prostředí a hlavní hrdinové, tak jsem si bez váhání zakoupila i druhý díl.

Playing with Fire: Druhý díl se nesl v duchu prvního,  i když se autorka snažila o napínavé scény a zvraty, občas jsem se přistihla, že u čtení nevnímám. Na goodreads jde hodnocení u této trilogie 'od pěti k desíti' tudíž si s chutí pořídím i závěrečný díl do Kindlu.

Fallen too far: Ehm... ano, četla jsem tuhle knihu třeba 5x a nikdy jsem se nedostala k dalším dílům. Je to prostě moje guilty pleasure a toho se už jen tak nezbavím.

Call me by your name: Poté, co jsem několikrát viděla filmové zpracování jsem se rozhodla, že dám šanci i knižní předloze. Ano, do filmu jsem se naprosto zamilovala, knihu jsem si též užila... ale v tomto případě na mě udělal větší dojem film. Děj se v knize místy hodně táhl a já se nudila.

The Unhoneymooners Rudý úsvit (Rudý úsvit, #1) Ku-klux-klan. Tady bydlí láska Strážce ztracených měst (Strážce ztracených měst, #1)

The Unhoneymooners: Přečteno na doporučení od Penny and books - rozhodně nelituji své volby. Skvěle napsaná odpočinková kniha na jedno odpoledne. Od Christin Lauren jsem krom Unhoneymooners nic jiného nečetla a mám v plánu to napravit!

Rudý úsvit: aneb štafetové čtení, které pořádala Vendea. Kniha je to fajn, ale nebyl to úplně můj šálek kávy.

Ku-klux-klan; Tady bydlí láska: První a zdaleka ne poslední kniha z edice prokletých reportérů od nakladatelství Absynt. I když jsem knihu v recenzi (zde) nehodnotila, doporučuji všemi deseti. Jak zmiňuji ve své recenzi, o Ku-klux-klanu jsem toho do nedávna moc nevěděla, ve školní výuce dějepisu na to nikdo neodkazoval a osobně si myslím, že tento kult, který dodnes v nějaké formě přežívá, stojí alespoň za malou zmínku.

Strážce ztracených měst: Skvělá middle-grade fantasy, u které je mi jasné, že dočtu celou sérii (i přes to, že těch dílů je doopravdy hodně a u nás je vydán teprve první díl). Jednalo se o recenzní výtisk od nakladatelství Ocelot v rámci spolupráce s megaknihami.cz, takže pokud Vás více zajímá, o čem kniha je, celou recenzi naleznete zde.

The Mermaid's Voice Returns in This One (Women Are Some Kind of Magic, #3) Krvavé ostří (Skleněný trůn, #0.1-0.5) Skleněný trůn (Skleněný trůn, #1) Půlnoční koruna (Skleněný trůn, #2)

The mermaid's voice returns in this one: Amandu Lovelace mám ráda, avšak třetí díl z její trilogie Woman are some king of magic se mi Mermaid líbila nejméně. Ano, četlo se to samo a některé básně se mi líbily více než jiné... ale první a druhý díl mám raději o dost více.

Krvavé ostří: V létě jsem se rozhodla dát si re-reding Skleněného trůnu a konečně sérii dočíst. Povídky z knihy Krvavé ostří jsem četla poprvé a velmi se mi líbili. Hlavně spojitost s ostatními knihami, které na tuto minulost Celean odkazovaly.

Skleněný trůn: Chaol byl mým vyvoleným od první chvíle. I když bych prvnímu dílu na podruhé nedala již plný počet hvězdiček, i tak jsem si knihu užila.

Půlnoční koruna: Když jsem četla sérii poprvé, měla jsem hlavní hrdinu velmi ráda - a to stále mám - jen mi místy začala připadat otravná a naivní.

Dědička ohně (Skleněný trůn, #3) Královna stínů (Skleněný trůn, #4) Říše bouří (Skleněný trůn, #5) Věž úsvitu (Skleněný trůn, #6)

Dědička ohně, Královna stínů, Říše bouří: Děj si pamatuji, jen mi malinko splývá, co se přesně ve kterém dílu stalo, a proto Vám pouze prozradím, že se mi všechny tři díly líbily. Některý možná o něco méně než zbytek série, ale i tak nelituji, že jsem se do série kdy pustila. Díl od dílu byl lepší a lepší a já byla nervózní, jak to všechno dopadne, protože vždy, když už to vypadalo na předčasný happy end a maličké zpomalení děje, nic takového se nestalo.

Věž úsvite: Kniha o Chaolovi mi rozhodně s ničím nesplývá. Je to skvělá výplňová kniha, která se konečně více zaměřila na vedlejší postavy - and I fell in love with it. ♥

Království popela (Skleněný trůn, #7)Hygge: Introduction to the Danish Art of Cozy Living (Hygge #1) War (The Four Horsemen, #2) Podlý král (The Folk of the Air, #2)

Královna popela: Velkolepé zakončení celé série. Sedla jsem si z toho na zadek a i když jsem byla ráda za ten konec, bylo mi na chvíli smutno, že celé dobrodružství skončilo. (Nebudu spoilerovat! Přečtěte si to! :))

Hygge: Hygge se stalo trendem a já nikdy nesáhla po knize, ve které bych se dozvěděla, co to vlastně je. Proto jsem si na Amazunu zakoupila za pár korunu tuhle knihu - je to zajímavé, rozhodně inspirující, ale nic, co bych si pořizovala do knihovničky (ať už se jedna o jakoukoliv knihu pojednávající o Hygge).

War: Druhý díl ze série The four horseman (recenze na první díl zde). Zajímavé téma, termín 'bad boy' nabírá v této sérii trochu jiného významu, protože čtyři apokalyptičtí jezdci zabíjí, ničí a trestají všechny lidské bytosti, bez ohledu jestli se jedná o děti, dospělé, věřící, hříšníky, nemocné lidi... první díl mi přišel zajímaví, druhý už se mi tolik nelíbil.

Podlý král: KONEČNĚ. Podlého krále jsem si pořídila v angličtině hned jak jsem dočetla Krutého prince, ale ke čtení jsem se stejně dostala až u českého překladu a to nějaký ten pátek po jeho vydání. Holly Black mám ráda, líbí se mi její styl psaní a nemůžu se dočkat zakončení trilogie. Bude to jízda!

Heartstopper: Volume One (Heartstopper, #1) Strážci Země Empower Her: 8 Powerful Affirmations to Reclaim Your Inner Power and Live Your Best Life

Heartstopper: Ano, bylo to strašně fluffy&cute, ale tím to končí. Jakožto člověk, co často vyhledává shounen-ai mangy, nebylo to nic nového pod sluncem (ale další díly si tak či tak ráda přečtu).

Strážce země: Recenzní výtisk od samotného autora, celá recenze zde. Strážci země jsou milou knížkou, která zaujme děti i dospělé, rozhodně doporučuji jako odlehčující fantasy příběh na jedno odpoledne.

Empowher: Další motivační kniha z Amazonu. Nic nového pod sluncem, avšak osobně podobné knihy ráda vyhledávám a nechávám se inspirovat.


čtvrtek 10. října 2019

Strážci Země | "Ty víš, který strážce tam spí, najdi modřín opadavý"



Olaw, jeden ze strážců Země, byl probuzen ze sladkého spánku v kmeni svého modřínu. Dozvěděl se, že jeden z dalších strážců není k nalezení, a jeho vždy usměvavý obličej se zachmuřil. V podobě puštíka se okamžitě rozletěl zjednat pořádek. Divočina i zvěř kolem něj však začaly mizet a on se ocitl v neznámém světě. V patách mu jsou nejen vojáci, ale i okřídlenci chrlící oheň, kteří nemají na Zemi co dělat. Přijde na to, proč ostatní strážci Země nemohou procitnout ze svých stromů odpočinku a proč se začala objevovat neznámá zvířata? Vyhne se nástrahám, které mu neznámý nepřítel nachystá? 

Tomáš Crlík aka Ergal vydal v roce 2015 svou první knihu - Galgad, příběh strážce země. Tenkrát jsem jeho prvotinu, jenž vydal na vlastní náklady, četla. Pamatuji si, že to byl milý příběh, který se četl sám. Když jsem o čtyři roky později dostala nový e-mail s možností přečíst si další knihu od Ergala, hned jsem po ní skočila! Strážci země jsou fantasy knihou pro děti od 11 let, pyšní se skvostnou obálkou a příběh je vydán pod nakladatelstvím Fragment. Pokud byste knihu drželi v rukou, rozhodně Vás zaujme matná obálka a detailně vykreslený strážce. (Ano, ano... ta obálka se mi moc líbí a určitě ji o kus níže znovu vychválím!) 

Předtím, než se na světě objevili lidé a ostatní stvoření, byli tu Strážci. Snažili se udržet svět v rovnováze, krotili živly a mír byl na prvním místě. Jenže když ulehli ke spánku, něco se pokazilo. Olaw, jeden ze strážců Gathary, byl probuzen díky snaze lopracha (hlídače stromu odpočinku, na obálce jej můžete vidět na zádech strážce). I přes to, že strážce může probudit pouze jiný strážce, loprachovi jménem Forgoll se to povedlo díky pomoci od živlů. Forgoll byl vytvořen Tromem, jenže tomu se podle lopracha něco špatného přihodilo. Proto se odhodlal vypravit najít dalšího strážce. Každý strážce má svoje území a v háji strom, ve kterém dřímá. Když se Olaw vypravil najít odpověď, co se přihodilo Tromovi, zjistil, že zemřel. Jenže jak? A proč nejsou ostatní strážci probuzeni? Pokud se přihodí něco takového, ostatní strážci by tu už dávno měli být a zjišťovat příčinu, protože by je matka Země probudila. Co se pokazilo? 

Modříne opadavý, jediného tebe zima zbaví,
až budeš opravdu zoufalý, přes nos tebe trefí.
Musíš hledat modřín opadavý, tam spí pomoc i on to ví.
Háj prastarý, jediný on z nich je stále usměvavý,
ty víš, který strážce tam spí. Najdi modřín opadavý.
Strom, který je jiný než ostatní jehličnany, modřín opadavý...
str. 1
Olaw se poprvé setká s lidmi - novým druhem, který mu ještě nikdy před tím nepřišel do cesty. Jak postupem času zjišťuje, ne všichni lidé jsou dobří a k jeho překvapení neví nic o strážcích Gathary. Uctívají boha jménem Órm, který jedinou povolenou vírou. Co je více překvapující, lidé kácí stromy, týrají zvířata a zabíjí je. Rovnováha, jež panovala před dávnými časy je pryč... s lidmi přišel nový věk, zlo a stvůry chrlící oheň, které by v této době neměly vůbec existovat. 

A kdo vlastně ti strážci Gathary jsou? Prastaří tvorové, jenž stvořila matka Země, dokáží na sebe brát podobu jakéhokoliv živého tvora a dokonce mluvit i jejich řečí. Každý strážce má jiný druh stromu, který zastupuje, náš hlavní hrdina Olaw je strážce modřínu. Loprach - ti hlídají strom odpočinku, do kterých chodí strážci dřímat. Loprachové jsou vytvořeni z větvičky stromu odpočinku a jsou to živí tvorové.

Hlavní postavou je Olaw, strážce země. Rychle jsem si jeho postavu oblíbila, zejména interakci s lidmi, která mu nešla. Zalíbila se mi jeho myšlenka, že pokud je jeden druh dobrý, je zvláštní, aby se jedinec od jedince lišil. Jak můžou být lidé zlí a zároveň přátelští? V době, kdy se Olaw probudil, nebyli lidé poznamenáni moderní technologií, to by byl teprve zděšen, co jsme vše dokázali zničit... 

Zraní-li tě něco a budeš-li daleko od svého stromu odpočinku, nezapomeň na zem, která hojí rány. 
Strážci země jsou milou middle-grade fantasy knihou, která očaruje nejen děti, ale i dospělé. Příběh mě vtáhl do děje velmi rychle a já si užívala každou stránku na sto procent. I když se nejedná o knihu, ze které byste se posadili na zadek, rozhodně pohladí po duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. A jak už jsem se zmínila, obálka je pastva pro oči. 

Tomáš Crlík je autorem dvou fantasy knih, které na sebe volně navazují. Sám o sobě napsal: "Jedno dne jsem si vzal do hlavy, že jednou budu psát příběhy. K tomu mě přivedl první strážce Země, který se mi zrodil v hlavě. Prastarý hrdina dohlížející na svět přírody, který na sebe dokáže brát podobu tvorů a dokáže s nimi promlouvat. Po letech se mi tato práce začíná plnit. Žiji na Vysočině a vše se rodí v místních hvozdech." (databazeknih.cz) 

Pocit bezpečí vyprchával, když se ty siluety vzdalovaly. Nevěděl, co jsou zač, ale nastal čas, aby nalezl bezpečí úkrytu. 
I když jsem neměla problém se do knihy začíst, jak už jsem se zmínila, není to nic, z čeho si sednete na zadek. Příběh je milý, neustále se u něj usmíváte a kroutíte hlavou nad činy lidí. Silně soucítíte se strážci Země, kteří chtějí udržet rovnováhu a mír, jenže se jim to vymklo z ruky, a proto se snaží napravit škody a zjistit, kdo je za to zodpovědný. Pustila bych se do další knihy z tohoto světa? Rozhodně bych ji dala šanci! Strážci Země si ode mne odnášejí pěkné 3.5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji samotnému autorovi.
Strážce Země si můžete zakoupit zde!

čtvrtek 15. srpna 2019

Strážce ztracených měst | Obyčejně neobyčejný příběh



Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané. Sophie posléze nastoupí na Foxfire, slavnou akademii pro nadané elfy, kde se pere s předměty, popírajícími všechny pozemské zákonitosti, o nichž se doposud učila. Kromě probírané látky se také potýká s novými schopnostmi, které musí ovládnout, a se svou záhadnou myslí. Postupně také zjišťuje, že i mezi elfy je poměrně neobyčejná. A to nejen kvůli svým hnědým očím. Ke konci roku však musí obstát ve zkoušce mnohem těžší, než je jakýkoliv akademický předmět. Sophie má totiž nevědomky klíč k něčemu, pro co by ostatní zabíjeli. A zjišťuje, že i mírumilovný svět elfů má svá temná zákoutí.

Od nakladatelství Ocelot jsem již četla knihu King, která byla jejich první. I když jsem k ní měla výhrady, zejména, co se řádkování týká, líbila se mi. O Strážcích jsem toho moc nevěděla - až na to, že na GD mají vysoké hodnocení a já byla odhodlaná pustit se do této skvěle vypadající middle-grade série. Při čtení jsem měla stejný pocit, jako když jsem se tenkrát pouštěla do Harryho či do Percyho. Shannon Messenger napsala velmi zvláštní a originální příběh plný dobrodrižství, elfů a tajemství.

Sofie byla vždy jiná. Když ji bylo pět let, spadla a uhodila se do hlavy, od té doby začala slyšet myšlenky ostatních lidí. O této její schopnosti nevěděl nikdo, ani její rodina. Když se školou navštívila místní muzeum, všiml si ji jeden klučina. Sofie se pyšnila fotografií v novinách - prý byla geniálním dítětem. Záhadný klučina se jmenoval Fitz - a tvrdil Sofie, že oba jsou elfové. Ta mu sice zprvu nevěřila, ale mnohé by to vysvětlovalo. Fitz ji zavedl do jednoho z elfích měst, ukázal ji, kdo doopravdy je a jaké má jakožto telepat schopnosti. Jenže mnohé zde nesedělo. Proč někdo Sofii ukrýval  12 let? Proč má hnědé oči, když naprosto všichni elfové je mají modré? A co všechno se skrývá v jejím nitru?

"Zradili nás. Kmeti jim nabídli stejnou dohodu, jakou uzavřeli se všemi inteligentními bytostmi, a lidé souhlasili. Pak je napadlo, že by světu mohli vládnout oni - jako by to tak mohlo fungovat - a začali chystat válku. Kmeti se chtěli násilí vyhnout, a proto ze světa lidí zmizeli. Zakázali s lidmi jakýkoliv kontakt a ponechali je jejich osudu. Můžeš posoudit sama, jak si vedou."
str. 25
Sofie musela předstoupit před radu společně s Aldenem, otcem Fitze, který po ni celých 12 let pátral, i když mu nikdo nevěřil, že je skutečná. Další výjimečný protagonista, kterému štěstí přeje? Vůbec ne. Sofie je sice talentovaná, ale trable ji čekaly na každém rohu a autorka ji vůbec nešetřila. Na akademii Foxfire ji přijali rovnou do druhého ročníku - jenže předměty ve škole pro elfy se značně liší těm našem, lidským. Výhodou Sofie byla její fotografická paměť, jež ji už mnohokrát zachránila. Na akademii se seznámí s mnoha elfy, najde si přátele jako je Dex, Marella nebo Keefe a pomalu začne zapadat. Hlavou se ji hodní, co je zač... a odhodlala se tomu přijít na kloub.

Autorka si vytvořila vlastní alternativní svět, který existuje zárověň s tím naším. Elfové, trpaslíci,  skřeti, gnómové, trolové  a goblini mají uzavřenou dohodu a koexistují spolu - lidé dříve bývali také součástí, jenže měli v povaze dobývání a lačněli po moci, to se ostatním tvorům nelíbilo. Všechna města lidí jsou nazývána "zakázaná" a vstup do nich se trestá jako vážný prohřešek. Velmi se mi líbilo, že se autorka zaměřila na vývoj postav - nejenže nás dobře seznámila se Sophie, hlavní hrdinkou, ale i jejími přáteli, rodinou či učiteli. I když jsem se zalekla, že nás autorka zatáhne do milostného trojúhelníku, milostnou stránku podala velmi jemně a nenuceně, je to spíš doplněk nežli součást hlavní dějové linky, čehož si cením.

Shannon Messenger vystudovala filmovou produkci na Univerzitě Jižní Kalifornie. Již při svém studiu si uvědomila, že jí ovšem více baví se na filmy dívat, než je vytvářet, a její opravdovou vášní je psaní knih pro děti. Proslavila ji především dětská série Strážce ztracených měst. Kromě té píše i romány pro mladistvé. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a vydávány v mnoha zemích.

Noční můry byly tentokrát nesnesitelné. Celý svět shořel v plamenech a Sophie zůstala sama. Probila se s křikem a nepřestávala se třást.
str. 298
Nakladatelství Ocelot se rozhodlo ponechat originální obálku, která je naprosto nádherná a skvěle příběh vystihuje. Překlad má na svědomí Radka Kolebáčová, jež odvedla skvělou práci a doufám, že nám přeloží i zbytek série. Pokud máte rádi odlehčené fantasy se zajímavě zpracovanými světy a nadpřirozenými bytostmi, rozhodně dejte Strážcům ztracených měst šanci. Celý příběh je kouzelný, avšak není magický (ale o tom si budete muset přečíst sami!).

Má očekávání byla takřka na nule, popravdě jsem ani nevěděla, o co v knize přesně jde. Nicméně než jsem se nadála, měla jsem Strážce ztracených měst přečtené a přála si, abych mohla obratem vzít do rukou další díl a pokračovat v Sofiinu dobrodružství. Shannon Messenger se předvedla v dobrém světle, její styl psaní mi sedl a zamilovala jsem se do světa, jenž stvořila. Další díly mám v hledáčku, i když jich je zatím už 8 a potvrzený je i devátý díl. Ode mne si kniha odnáší 4,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Ocelot; v rámci spolupráce s internetovým knihkupectvím Mega knihy.
Strážce ztracených měst si můžete zakoupit zde. 

Keeper of the Lost Cities (Keeper of the Lost Cities, #1) Exile (Keeper of the Lost Cities, #2) Everblaze (Keeper of the Lost Cities, #3) Neverseen (Keeper of the Lost Cities, #4)

Lodestar (Keeper of the Lost Cities, #5) Nightfall (Keeper of the Lost Cities #6) Flashback (Keeper of the Lost Cities, #7) Legacy (Keeper of the Lost Cities #8) 

No nejsou ty obálky skvostné? Hned mám chuť pustit se do knih v angličtině!