Já knihomol | 100 lidí, 100 chutí

Už dlouhou dobu mám v hlavě jednu otázku. Jaký je můj nejoblíbenější typ knižních hrdinek? I když v poslední době tolik nečtu, setkala jsem se s mnoha různými charaktery postav. Některé vyzařovaly potenciál a originalitu, jiné byly tak trochu přes kopírák. Pokud dokáže autor stvořit zajímavou hlavní postavu do své knihy, je to rozhodně velké plus. Jenže mnohdy se autoři pustí do knih s ufňukanou hlavní hrdinkou, jejíž myšlenkové pochody přivádí čtenáře na pokraj šílenství... 

Mám ráda badass hrdinky s prořízlou pusou a vlastními názory. Například takovou Kate Daniels či Rose Hathaway. Ví, co chtějí a tvrdě si za tím jdou. Nespoléhají tolik na mužskou populaci a snaží se zachránit své blízké nebo dokonce celý svět.  Je dobře, když má hrdinka svojí hlavu, ale pokud se v knihách objevují dlouhé dialogy, ve kterých se hlavní hrdinky hádají, že mají pravdu ony a stane se to denní kaší, pak je jasné, že to autor trochu přehnal. Všeho s mírou. 

U povinné četby jsem se setkala s typem postav, který bych nazvala křehotinky. Dle mého na to má vliv tehdejší doba, v níž ženy nebyly ještě tolik samostatné a jejich názory se nebraly tolik na vědomí. Prozatím jsem mnohé z klasické literatury nepřečetla, ale i tento typ hrdinek mám ráda. V dnešní době vychází knihy jiného rázu a jazyk v nichž používaný není tak propracovaný a hravý, jako například u knih z devatenáctého století. 

V knize Blbá sázka o fajn kluka jsem se setkala s jednou ufňukanou nánou.  Tento typ hlavník hrdinek nemám ráda, i když v některých případech, když autor alespoň dobře podá příběh, se dají snést. Například v knize, kterou jsem četla nedávno Léto, kdy jsem zkrásněla, bych také hrdinku zařadila sem. Její myšlenkové pochody se zaobíraly neopětovanou láskou a bylo to takřka vše, nad čím v knize přemýšlela. U žánru YA či NA se s hrdinkami tohoto typu setkávám nejčastěji.

Mám ráda trapasy. Třeba když hlavní hrdinka před její crush řekne něco špatně, zakopne a nebo prostě udělá nějakou kravinu.  Stává se pro mne pak takovým nemotorou, který mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři a po dané knize bych se špatnou náladou jistě sáhla. 

Tento článek jsem nazvala 100 lidí, 100 chutí, protože to každý vnímáme jinak. Dalo by se vymyslet mnoho skupin, do kterých bychom mohli hlavní hrdinky rozřazovat. Zajímalo by mě jak to vnímáte vy. Napište mi do komentářů, jestli se mnou souhlasíte nebo to naopak vidíte úplně jinak. S postavou by si měl autor pohrát, vymyslet její charakter a ztvárnit ji, jako kdyby byla živá. Potom čtenář uvěří všemu, co autor napíše. Myslím si, že to v knihách hraje velmi podstatnou roli.