• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

čtvrtek 8. března 2018

Já & povinná četba | Maturita klepe na dveře



 "Knihomol jako ty bude mít přečtenou povinnou četbu cobydup."


Hahaha. Byla bych za to vděčná, ale bohužel tomu tak není. Za měsíc a něco maturuji a stále nemám vše dočtené a dodělané rozbory knih. A abych pravdu řekla, tak lehce nestíhám, takže do konce maturity se nejspíš k jiné četbě nedostanu. 

Zrovna dnes jsem dočítala 1984 od Orwella. Dobře si pamatuji, když jsem na začátku čtvrťáku dávala češtinářce předběžný seznam dvaceti knih k maturitě, byla jsem jediná, kdo si tuto knihu zvolil a učitelka mi ji chtěla rozmluvit. Což u mě vzbudilo o to větší zvědavost a zájem si ji tam nechat. Anotaci jsem si sice přečetla, ale i tak jsem byla naprosto udivena z celého příběhu. George Orwell má skvělý styl psaní, celý jeho anti-utopický román si mě získal. Až budu mít čas, rozhodně si přečtu i Farmu zvířat a mám zálusk i na 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho.

"Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné..." 
Dlouho jsem si myslela, že jsem zastáncem názoru; povinná četba není nic pro mě. Nemám ráda, když mě někdo nutí číst něco, co jsem si sama nezvolila. Avšak postupem času jsem zjistila opak. Povinná četba mi otevřela oči a rozšířila obzory. Ano, stále budu číst fikce o nadpřirozených bytostech či slaďárny od Colleen Hoover, jenže teď mám chuť si přečíst i něco z jiného soudku. Nepohrdnu Čapkem, ráda se vrátím k Shakespearovi, a dokonce si chci pořídit i nějaké jiné dílko od Kafky, nežli jen jeho Proměnu.

Chápu JAK; nechápu PROČ. 
Minulý rok jsme měli možnost navrhnout nějaké knižní tipy, co bychom chtěli přidat do seznamu knih k maturitě. Za mě to byly knihy: Jako zabít ptáčka, Volání netvora a Jonathan Strange a pan Norrel. K mému překvapení má spolužačka navrhla i knihy jako je Než jsem tě poznala. Harper Lee a Patrick Ness měli to štěstí, že nakonec skončili v mém seznamu. I když jsem obě přečetla, trochu se bojím zpracování svého rozboru. I tak to beru jako úspěch, že učitelé dali na přání svých studentů a umožnili nám navrhnout cokoliv, co nás napadlo.

"Moudrá slova pospí si v uších hlupáků." 
Let's be honest. Četla jsem doopravdy všechny knihy, které mám ve svém seznamu? Některé jsem ještě nestihla, ale plánuji - pokud budu brutálně upřímná, jsou tu dvě knihy, jež jsem nečetla a ani to neplánuji. Romeo a Julie od Shakespeara je klasikou. Četla jsem Hamleta, do něhož jsem se zamilovala, jenže další tragédii z pera anglického dramatika jsem jaksi nepřekousla. I tak znám děj dosti dopodrobna a díky recitační soutěži z deváté třídy znám část dialogu z balkónové scény. A pak tu máme jednu protiválečnou novelu jménem Petr a Lucie. Teď jen doufám, že nepřečtení těchto knih nebude mou osudovou chybou.

"Někdy musíme trošičku zabíjet, abychom mohli žít." 
Ráda bych zmínila i dvě knihy, do kterých jsem se zamilovala a staly se mými srdcovkami. První z nich je Malý princ. Jako malá jsem se k němu nedostala - bohužel nebo bohudík? Četla jsem jej nejprve v angličtině, poté v češtině a hned se zařadil na seznam knih, ke kterým se budu ráda vracet a po čase si znovu přečtu. Čapek má skvělý styl psaní, to jsem zjistila při čtení R.U.R., avšak až Válka s mloky mi dokázala, jak úžasným autorem je. I když si myslím, že je to těžší dílko a pokud si ho vytáhnu, možná mi bude chvilku trvat dobře podat děj. Nejvíce se mi líbil dodatek, kdy autor mluvil se svým já.

- Ba ne, to nejde. Mloci nemohou bojovat proti Mlokům.To by bylo proti přírodě. Mloci jsou přece jeden rod.
"Lidi jsou taky jeden rok, člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč všechno bojují! Už ani ne o místo, kde by žili, ale o moc, o prestiž, o vliv, o slávu, o trhy a vím já oč ještě! Proč by i Salamandři nemohli mezi sebou bojovat třeba o prestiž?"
Nač by to dělali? Prosím tě, co by z toho měli?
"Nic, leda to, že by jedni měli dočasně víc břehů a víc moci než druzí. A po čase by se to zase obrátilo." 
Štěstí přeje připraveným. Jedna z mála věcí, které slouží k mému uklidnění. Přijde mi zvláštní mít největší strach z maturity z češtiny. Účetnictví a ekonomie není zrovna sranda a i tak se jich nebojím. Wish me luck!  

Pokud jste zvědaví na můj seznam maturitní četby: 
Červeně jsou zvýrazněné knihy, jež mě teprve čekají. 
1. William Shakespeare – Hamlet
2. William Shakespeare – Romeo a Julie
3.  Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie
4. Karel Hynek Mácha – Máj
5. Jaroslav Vrchlický – Noc na Karlštejně
6. Franc Kafka – Proměna
7. Anton de Saint-Exupéry – Malý princ
8. Romain Roland – Petr a Lucie
9. Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby
10. Karel Čapek – R.U.R
11. Karel Čapek – Válka s mloky
12. Jan Otčenášek – Romeo Julie a tma
13. Viktor Dyk – Krysař
14. Karel Poláček – Bylo nás pět
15. Karel Havlíček Borovský – Král Lávra
16. John Steinbeck – O myších a lidech
17. George Orwell - 1984
18. Patrick Ness – Volání netvora
19. Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
20. Harper Lee – Jako zabít ptáčka 

Jaký vztah máte - či jste měli - k povinné četbě Vy? ☺ 

Víte, ze kterých knih jsou citáty? (Nejde o žádnou soutěž, ale schválně, kolik z nich znáte?)