• August, obyčejně neobyčejný chlapec

    Auggie se řadí k mým oblíbeným knižníma hrdinům. I přes to, čím vším si prošel se choval statečně a na desetiletého kluka má rozhodně více rozumu, jak leckterý teenager.
  • Vtipné, svižné, oddechové

    Všechny encyklopedie, jak by Manolito řekl, jsem o klučinovi ze Španělska četla s úsměvem na tváři. Elvira Lindo dokáže pobavit všechny generace a nesejde vůbec na tom, že je tento příběh věnován zejména menším dětem.
  • Pokrevní pouta nelze zlomit

    Akce, děj, napětí, spád. Skleněný trůn má všechno. Hltala jsem písmenko po písmenku a zapomínala na svět okolo mě.
  • Kniha, která nesedne každému

    "Wille, můžeš si vybírat kamarády a můžeš si vybírat z nosu holuby, ale nemůžeš vybírat holuby z nosu kamarádovy."
  • Netradiční cestování časem

    „Lidé z letu 391 byli zachráněni.“ – co byste si asi tak pomysleli, kdyby takové šílené titulky vyšly v novinách? Co kdyby byli zachráněni lidé, kteří zemřeli před třiceti lety a byli přeneseni do současnosti?

pondělí 22. května 2017

GIVEAWAY | Narozeninová soutěž


Soutěž je zde! Doufám, že se Vám mnou vybrané knihy budou líbit a na někoho z Vás se usměje štěstí. Jedinou podmínkou, abyste se mohli zúčastnit, je sdílení soutěže a odpovězení na otázku - sledování mých profilů je za plusové vstupy (pokud nechcete, nikdo Vás nenutí!).

Holding up the universe jsem do soutěže věnovala já - vím, že už vyšla češtině, ale určitě se najde nějaký fanda anglických knih.

Povídky podivných mi do soutěže poskytlo internetové knihkupectví knihcentrum.cz - za což což velmi děkuji!


Podmínky: 
  1. Musíte býti starší 15ti let (jinak se souhlasem rodičů)
  2. Soutěž je otevřená pro Českou i Slovenskou republiku 
  3. Pouze jeden soutěžní komentář (ostatní mažu) 

Do komentáře uveďte (POVINNÉ):
  • jméno/přezdívka
  • kontaktní e-mail 
  • odkaz sdílení (sdílet můžete úplně kdekoliv) 
  • Kdybyste se ocitli v knize o cestování v čase, kam byste se chtěli podívat? Proč? Jak by se taková kniha jmenovala +  jak by vypadal/a hlavní hrdina/hrdinka, který/á by stál/a po vašem boku a jaký byste měli vztah? (klidně se rozepište, ráda si počtu - můžete popsat i jakou by taková kniha měla obálku) 
Plusové vstupy (NEPOVINNÉ):
  • jméno pod kterým mě sledujete na FB 
  • jméno pod kterým mě sledujete na Instagramu
  • jméno pod kterým sledujete tento blog 

úterý 16. května 2017

Minirecenze na čtvrtou | Sixteen kisses, Happily ever after, Apollónův pád, The Viking's Witch


Abych pravdu řekla, tento styl recenzí jsem si docela oblíbila. Samozřejmě se pokusím držet se hlavně toho normálního, ale jakožto člověk, co se zná, tak vím, jak jsem líná. A vždycky přečtu více knih, než kolik jich zrecenzuji. Tímto typem článků Vám alespoň napíši pár slov o tom, jak moc se mi kniha líbila/nelíbila a zdali ji doporučuji.


Sixteen Kisses: A novellaAll Cassie Caldwell wants for her sixteenth birthday is to finally be kissed. When Cassie’s older brother and his best friend—the lovable, sexy cowboy, Jared—discover her secret, Jared takes it upon himself to make sure her birthday wish comes true.


O novele Sixteen Kisses jsem ještě do nedávna neměla vůbec ponětí. Shame on me! Tento kraťoučký příběh mi vykouzlil úsměv na tváři a já nemohu než knihu doporučit. 

Kelly zasadila svůj příběh do Skotska, na den Svatého Patrika má její hlavní hrdinka šestnácté narozeniny a nepřeje si nic jiného, než býti konečně políbena. Nejlepší kamarád jejího bratra, Jared, si z ní utahuje a k narozeninám jí pořídí tričko "Kiss me, I'm Irich" - ale I'm Irich přeškrtá a fixou napíše "It's my birthday". Podmínkou, aby jí dárek dal, bylo, že si jej vezme do školy. Cassie podobné věci nenávidí, ale slib je slib. Jestli se jí tohle zdálo jako noční můra, netušila, co přijde jako další. 

Co když se Jared ve škole zmíní, že by bylo cool, kdyby Cassie dostala šestnáct pus od šestnácti lidí? A tak začíná jednodenní dobrodružství, ve kterém Cassie zjistí, jaké to je dostat pusu od kluka. A taky od holky. 

Je to předvídatelné a nic vás nevyvede z míry. Ale i přes to knihu doporučuji. Při čtení jsem se culila jako blázen a užívala si tento krátký, avšak zábavný příběh. Ode mne si Sixteen Kisses odnáší 4 hvězdičky. 

Happily ​Ever After (Cinder & Ella, #2)The end of one story is often the beginning of another. Hollywood heartthrob Brian Oliver and his Cinderella princess Ellamara Rodriguez have finally found love outside the digital world. But leaving their anonymity behind creates a whole new set of obstacles for the nation’s new favorite sweethearts. With the stress of Brian’s fame and the pressures of a new relationship weighing down on them, the It Couple quickly begins to wonder if they can hold on to their newfound joy, or if maybe happily ever after is only a fairy tale.

Před psaním některých recenzí potřebuji čas, protože si nejsem jistá, jestli se mi daná kniha líbila či nikoliv. A tak to mám u Happily Ever After, pokračování knihy Cinder&Ella, kterou naprosto zbožňuji. Byla jsem nadšená z toho, že má kniha vyjít? Samozřejmě. Kelly Oram se řadí k mým nejoblíbenějším autorům a její cheesy romance doslova zbožňuji. Avšak musím uznat, že s koncem prvního dílu jsem byla naprosto spokojená. Věděla jsem jedno. Nová kniha, další potíže pro hlavní pár - ale za to více Briana a Elly. Byla jsem rozpolcená. 

Hned po té, co kniha vyšla, pořídila jsem si jí na Amazonu. A chtěla číst. Jenže to nešlo. Měla jsem předsudky a bála jsem se toho, co si Kelly připravila. Když se zpětně poohlédnu, je to blbost, ale doopravdy jsem se tak cítila. Jednoduše řečeno, nechtěla jsem si zkazit dojmy z první knihy.

Kniha navazuje tam, kde jsme skončili a autorka na nic nečekala a hned si na své čtenáře připravila několik překvapení.  Od Happily ever after jsem se nemohla odtrhnout a hltala stránku po stránce. Kelly odvedla kus dobré práce, i když nemohu říci, že jsem byla stejně odvázaná jako u prvního dílu. Tak či tak dávám knize plný počet hvězdiček.


The Viking's WitchScotland, 803 A.D.
About to be burned at the stake by her fellow villagers, Odaria does what any betrayed witch facing certain death would do. She calls down a curse. Within seconds, rampaging Norsemen raid the village, capturing everyone except her.
But her reprieve is short-lived, and Odaria lands in the clutches of the Norse leader Rothgar. Can she remain true to herself and fight her growing attraction to this domineering man, or will she fall under his influence and be used for his ambitions?
After Rothgar witnesses Odaria’s powers firsthand, he strikes a bargain with her. The raven-haired beauty will use her magical abilities to help him with his quest in exchange for safe passage off the isle. But can this cunning woman be trusted, or is she using him to exact vengeance on her village?
Together they must fight bloodthirsty villagers, battle a mutinous band of Norsemen, find a missing Norse ship, and learn to trust each other . . . before time is up.


Na The Viking's Witch jsem nedávno četla vcelku pozitivní recenzi a řekla jsem si, že to zkusím. Pamatuji si, že jsem četla o love-hate vztahu, které mám ráda a hlavně jsem měla chuť na nějakou oddechovku. U obálky jsem se trochu pozastavila - já vím, já vím "Nesuď knihu podle obalu" ale přiznejme si to, všichni to děláme a pokud má kniha neatraktivní obálku, nad jejím pořízením se trochu pozastavíme. Jenže u obálky moje noční můra nekončí. Čekala jsem badass hrdinku a trochu více promyšlený děj, čehož jsem se samozřejmě nedočkala... 

Mně osobně se kniha vůbec nelíbila, ale to neznamená, že na Vás neudělá dojem. Třeba se Vám bude líbit o dost víc, než mne.


Utajené Orákulum (Apollónův pád, #1)Jak nejlíp potrestat boha?
Tím, že z něj uděláte smrtelníka!

Přesně tak dopadl Apollón, patron světla, slunce, léčitelství, umění, lukostřelby, poezie, tance a také proroctví. LUP! – a z víc než čtyři a půl tisíce let starého boha je šestnáctiletý kluk. Místo luxusu a nádhery na hoře Olympu se válí ve smradlavé newyorské popelnici. Bez božských schopností se v obyčejném světě těžko přežívá, zvlášť když je spousta těch, kdo by se ho rádi zbavili nadobro. 
Pokud chce z téhle bryndy vyváznout se zdravou kůží a dostat se zpět mezi bohy, musí přesvědčit Dia a získat jeho ztracenou přízeň. 
Existuje jen jediné místo, kde může hledat pomoc: základna moderních polobohů známá jako Tábor polokrevných!


Já a nechat si ujít knihu od Ricka? Pche, to opravdu nehrozí. Apollón je narcistický bůh, kterého jsem nikdy nepovažovala za oblíbeného a ani neoblíbeného. Rick se zase ukázal v dobrém světle a dokázal, že psát rozhodně umí - i když se mi Utajené orákulum líbilo, nemohu říci, že bych byla naprosto paralyzovaná. Nebylo to nic nového. Rick umí využít potenciál a pohrát si s charaktery, ale přeci je v tomto světě vydal už několik knih a je to pořád to samé. Ale nemohu si stěžovat. Více Willa a Nica není nikdy na škodu! 

Komu bych knihu doporučila? Mladším čtenářům, kteří si potrpí na knihách s pořádkou dávkou dobrodružství. Na závěr bych jen ráda dodala, že nejsem knihou zklamaná, pokud to tak vyznělo. Čtení jsem si užívala a těšila se na setkání s již známými postavami. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 


Četli jste nějakou z knih?
Pokud ano, jaký na ni máte názor Vy? 

neděle 14. května 2017

Cover of the Week #82


Image may contain: one or more people and textTřináctiletého Conora navštěvuje noc co noc netvor. Není to však ten, kterého Conor očekával - ten z noční můry, jež ho pronásleduje od doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Tenhle netvor je jiný. Je to tajuplný přízrak z dávných časů, ukrývající se v podobě starého stromu za domem. Je tu proto, aby Conorovi vyprávěl tři příběhy. Na oplátku ale něco chce. Tu nejnebezpečnější věc ze všech. Chce pravdu.

Nejsem úplně fanda filmových obálek, avšak tuto verzi musím mít. Ano, knihu už doma mám. A to rovnou dvakrát... ale některých knih se snad nikdy nenabažím - a Volání netvora k nim rozhodně patří. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak se do ní rozhodně musíte pustit! V poslední době se stala u nás velmi populární, i když už je to nějaký ten pátek zpátky, co u nás byla poprvé u nakladatelství Jota vydána. 




pondělí 8. května 2017

Cover of the Week #81


We Are OkayYou go through life thinking there’s so much you need…


Until you leave with only your phone, your wallet, and a picture of your mother.

Marin hasn’t spoken to anyone from her old life since the day she left everything behind. No one knows the truth about those final weeks. Not even her best friend, Mabel. But even thousands of miles away from the California coast, at college in New York, Marin still feels the pull of the life and tragedy she’s tried to outrun. Now, months later, alone in an emptied dorm for winter break, Marin waits. Mabel is coming to visit, and Marin will be forced to face everything that’s been left unsaid and finally confront the loneliness that has made a home in her heart.

Tento cover upoutal mou pozornost hned, jakmile jsem jej spatřila. Dle anotace bych řekla, že se jedná o dosti promyšlenou obálku, která se schoduje s příběhem, což oceňuji. Nemám ráda, když se obálka a příběh vůbec neschodují - čtenáře to pak zbytečně mate. We are okay je jednou z nich, o které v poslední době slýchám samé dobré věci. Bylo by super kdyby vyšla i u nás - a pokud ne, stejně bych si ji jednou ráda přečetla, amazon to jistí. ☺ 

neděle 7. května 2017

NOVÉ POMPEJE | Co když se Vám minulost vymkne z rukou?



V závodech o kontrolu nad obnovitelnými zdroji energie se jedna z obřích energetických společností dostane ke kontroverzní technologii, jejíž podstatou je schopnost přenášet hmotu z daleké minulosti. Jejím největším tajemstvím se stanou Nové Pompeje, replika starověkého města plná Římanů, kteří byli těsně před výbuchem sopky přeneseni v čase. 

Kniha Nové Pompeje mě zaujala nejvíce svou obálkou - heslem "Nesuď knihu podle obalu" jsem se ani trochu neřídila, protože jsem si umanula, že si právě na tomto základě knihu přečtu. Trochu mě překvapilo, když jsem si četla zahraniční recenze, ve kterých jsem se dozvěděla, že kniha se buďto velmi líbila, anebo nesklidila mnoho úspěchu. Byla jsem zvědavá, co mi kniha nabídne a jak si vychutnám tento trochu netradiční příběh o cestování v čase.

Lidé z letu 391 byli zachráněni.“ – co byste si asi tak pomysleli, kdyby takové šílené titulky vyšly v novinách? Co kdyby byli zachráněni lidé, kteří zemřeli před třiceti lety a byli přeneseni do současnosti? Společnost NovusParticles je schopna všeho. Přenášením hmoty z minulosti do současnosti vytváří elektrickou energii, není tento zdroj k pokukání? Avšak časová osa je velmi křehká, stačí jedna chyba a dějinný sled událostí se může drasticky změnit. Přenášení lidí, kteří by někomu chyběli, je tedy naprosto vyloučené. Chce to lidi, kteří zahynuli, ale jejich těla nebyla nikdy nalezena. Co takhle třeba lidé, které pohřbil výbuch sopky Vesuv? NovusParticles odstartovala zcela nový projekt, jehož cílem není ani tak získání energie, ale výzkum života v římském městě a export římských produktů. Na všem se dá vydělat, no ne?

Nick Hougton se dostane díky svému příteli Ronniemu do styku s vedením této společnosti a je mu nabídnuta pozice konzultanta pro projekt Nové Pompeje. Jeho kamarád stál za nepovedenou akcí proti této společnosti a Nick byl u toho - ale namísto vězení se mu dostalo nabídky, o jaké by se mu nikdy nesnilo. Kvůli svému otci se trochu bál kývnout, ale příležitosti jako je tato do klína jen tak nepadají. Nové Pompeje jsou replikou těch z roku 79. Pompejané jsou pro NovusParticles pouhými loutkami, se kterými se dobře manipuluje.

Nick se měl stát pomocníkem jistého doktora Samsona, který před jeho příletem zmizel - podle vedení odešel. Byla to první věc, která Nickovi trkla do očí. V nově vystavěné replice města Pompeje se nacházeli přeživší, jež věřili, že Nick a ostatní jsou prostředníky božského císaře Augustuse, který je zachránil před smrtí. Nick se s nimi sblíží, začne pozorovat jejich zvyky a srovnávat to s tím, co kdy četl. Chce se dozvědět více o jejich kultuře a víře, což lidem nezůstane skryto. Začínají se mu svěřovat se svými pochybnostmi o celém městě a jejich záchraně. Opravdu za jejich záchranou stojí bohové? Římané nepředstavovali hrozbu – ale nejsou to jen pouhé loutky, mají oči a uši. A zvědavým lidem nikdy nezůstane nic utajeno.

V knize se objevuje mnoho postav, avšak těmi ústředními je především Nick a Kirsten, jejíž kapitoly mě ze začátku vyváděly trochu z míry. Kirsten je totiž duch, dalo by se říci (musíte si přečíst knihu, abyste se to dozvěděli, co je vlastně zač!) a její minulost je spojena s jedním ze tří hlavních představitelů společnosti NovusParticles. McMahon,Whelan a Arlen. Spojuje je minulost, o které se nemluví, protože by nepřinesla nic dobrého.

Nick se zašklebil. „Pompeje obývaly tisíce lidí,“ řekl. „A v jejich okolí žilo ještě více dalších. Ale je doloženo, jen několik stovek těl. Většina jejich obyvatel nejspíše uprchla během dní předcházejících erupci.“
„Opravdu?“ otázal se McMahon. Nenamáhal se ani tím, aby zvedl hlavu a soustředil se na jídlo. „Anebo je někdo přenesl sem? Tento vědecký ráj už stojí. A funguje.“
str. 50

Jak bych knihu Nové Pompeje popsala? Určitě jako velmi originální a zajímavou knihu se strhující zápletkou. I když jsem měla ze začátku trochu problém se dostat do příběhu, sžila jsem se s hlavní postavou Nickem a užívala si celý napínavý příběh. Cestování časem vždy patřilo k věcem, o kterých jsem ráda četla a seriály či filmy s touto tématikou jsou mými oblíbenými. Daniel Godfrey má zajímavý styl psaní, který nesedne úplně každému, ale jakmile se dostanete do příběhu, nebudete schopni knihu odložit ani na minutu.

Daniel Godfrey vystudoval geografii na Emmanuel College v Cambridgi a vlastní titul doktor věd v oboru dopravního plánování. Píše a publikuje povídky v My Weekly a Writers' Forum a je vášnivým čtenářem žánru sci-fi a historické fiction. Jeho debutový thriller Nové Pompeje získal velkou pozornost a prestižní Financial Times jej zařadily mezi nejlepší knihy roku 2016. V roce 2017 vyjde jeho druhá kniha Empire of Time. Žije v Derbyshire.

Náš český překlad se rozhodně může pyšnit krásnou obálkou. Je až neuvěřitelné, jak moc se designéři drželi původní obálky, ale přesto ji vytvořil stokrát pěknější. Myslím si, že přesýpací hodiny skvěle znázorňují děj knihy; dole je sopka Vesuv, jakožto minulost a nahoře pohled na moderní osvětlené město. A mlha kolem tomu dodává šťávu. Takže za mě palec nahoru, obálka se rozhodně povedla!

Komu bych knihu doporučila? Všem fanouškům sci-fi žánru. Líbilo se mi, jak autor všechno hezky propojil, takže místo jakýchsi blábolů se dočkáte i trochu té fyziky a vědy. Dalším aspektem, který by Vás mohl nalákat, je nepředvídatelnost. Mnohdy jsem si říkala, že nadcházející událost je jasná jako facka, ale autor mi pokaždé vytřel zrak a dokázal, jak moc jsem se mýlila.

Sečteno a podtrženo; kniha Nové Pompeje ve mne zanechala trochu rozporuplné pocity, jenže ne kvůli tomu, jak se mi líbila, nýbrž proto, že potřebuji vědět, co se stane dál. Autor ví, jak nechat otevřený konec a nalákat čtenáře na pokračování. Kniha se mi velmi líbila, čtení jsem si užívala od začátku do konce a se zatajeným dechem obracela jednu stranu po druhé. Ode mne si Nové Pompeje odnášejí 4,5 hvězdičky za nápaditost a skvěle vykreslený příběh o - jak už jsem se zmínila - netradičním cestováním časem. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Nové Pompeje si můžete zakoupit zde

úterý 2. května 2017

PANICOVÉ | Jamie Fraser v akci


Goodreads 3.95 | Databáze knih 80% | ČBDB 60%

Jamie truchlí nad smrtí svého otce a navíc je vážně zraněn a v rukou Angličanů. Prchá s žoldáky do Francie a na venkově se setkává se svým starým přítelem Ianem Murraym. Oba se zotavují a mají dobrý důvod, aby se nevraceli do Skotska. A oba jsou ještě panicové, i když měli spoustu možností, jak o něj přijít s dámami lehkých mravů. 

Ale Jamieho touha ho přivádí do nebezpečí, to když osud oba mladé muže zavane do služby židovského doktora Hasdiho, který je najme jako doprovod dvou drahocenných pokladů na cestě do Paříže. Jedním z nich je stará Tóra a druhým lékařova krásná dcera Rebeka, jejíž sňatek je již domluvený. Oba – Jamie a Ian – jsou sice upozorněni, že jde o budoucí nevěstu, ale určitě by byli mnohem opatrnější, kdyby měli tušení, pro koho opravdu pracují... 

Fanoušci Cizinky, tedy i já, jistě ocení příběh o Jamiem - ještě před tím, než poznal Claire. Dost jsem se těšila na návrat do světa Diany Gabaldon, o to více jsem byla překvapená, že povídka Panicové neměla ani sto stran. I když jsem tímto faktem byla trochu zklamaná, tak či tak jsem se s chutí pustila do knihy a byla zvědavá, co si pro nás autorka tentokrát připravila. 

Jamie unikl z Anglie na Francozský venkov, protože se nemohl vrátit domů. Ne po tom, co mu udělal kapitán Randall a už vůbec ne po tom, co udělal jeho sestře. Na zádech má zanechanou vzpomínku nejen na kapitána Randalla, ale i na otce, který zemřel, když spatřil, jak je Jamie bičován. Ať už tento akt byl nemilosrdný jakkoliv, Jamie se musí postavit na nohy a začít žít - Ian, jeho přítel, je ochoten mu pomoci, ale jak se říká, bez práce nejsou koláče. Jamieho čeká dobrodružství, které nezahrnuje pouze boje, ale i poznávání toho, co je to býti mužem. 

Panice jsem přečetla jedním dechem a rozhodně bych je popsala jako velmi čtivou a napínavou povídku, ve které si každý najde svoje. James Alexander Malcolm MacKenzie Fraser - jméno, které si každý zapamatuje. Jamie se řadí k mým nejoblíbenějším knižním hrdinům, možná i proto se mi kniha tolik líbila. Pokud jste ještě nečetli Cizinku, zbytek knihy Panicové je právě ukázkou z prvního dílu - takže zjistíte, o co všechno přicházíte!

Diana Jean Gabaldon Watkins se narodila v Arizoně. Otec byl Američan mexického původu, matčiny kořeny sahaly do Anglie. Vystudovala zoologii, mořskou biologii a behaviorální ekologii. Po studiích pracovala na Arizonské univerzitě a v roce 1984 založila významný vědecký čtvrtletník Science Software Quarterly.S literaturou začala o čtyři roky později a rozhodla se pro historickou tématiku okořeněnou dávkou fantasy. Na začátku psala proto, aby si dokázala, že to zvládne, ale když výsledek ukázala známým, přesvědčili ji, že by svůj příběh měla publikovat. Debutovala knihou Cizinka, která se pak stala první částí velmi oblíbené série, jež má již devět svazků. 

Blonďatý útočník se poklonil. "Pierre Robert Heriveaux d'Anton, vimkomt Beamont, z milosti Boží. A vy, pánové?"
"James Alexander Malcolm MacKenzie Fraser," představil se Jamie v pokusu vyrovnat se uhlazeným způsobům svého protivníka. Pouze Ian si mohl povšimnout nepatrného zaváhání či mírného zachvění, když dodal: "Zemn z Broch Tuarach."
"Ian Alastair Robert MacLeon Murray," přidal se Ian, stroze přikývl a narovnal ramena. "Jeho...hm... zemanům pomocník." 
str. 65 

Myslím si, že autorka odvedla dobrou práci. Představila nám mladého Jamieho, který se ještě musí mnohému naučit, než nám bude představen jako skvělý a věrný bojovník, jenž potkáváme v Cizince. Co se Iana týká, mnohdy jsem si myslela, že on je mladší než Jamie, ale bylo tomu právě naopak. Jako hlavní protagonisty jsem si je oblíbila - ostatní postavy byly sice dobře vykreslené, ale za tu krátkou dobu jsem si k nim nevytvořila žádný vztah. 

Obálka se tentokrát dle mého moc nepovedla - designéři se měli držet hesla "V jednoduchosti je krása", protože z tolika nápisů jde člověku hlava kolem. Ale na druhou stranu jsem ráda, že na obálku nedali fotografie ze seriálu, i když jsem fanynka jak knihy, tak i seriálu, nemám ráda filmové/seriálové obálky. 

Sečteno a podtrženo; Panicové jsou milou povídkou na jedno odpoledne. Určitě se u ní nebudete nudit a strávíte chvíli ve společnosti Jamieho Frasera. Zatím jsem četla pouze první díl Cizinky, ale autorka mě utvrdila v tom, že chci v sérii pokračovat. Její styl psaní je čtivý, díky čemuž se čtenář rychle vžije do příběhu a než se vzpamatuje, otáčí poslední stranu knihy. Ode mne si Panicové odnášejí 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega
Knihu Panicové si můžete zakoupit zde. 

Výsledek obrázku pro nakladatelství omega

pondělí 1. května 2017

MY 5 YEAR BLOGOVERSARY


No věřili byste tomu? Už je tomu pět let, co jsem si založila tento blog. 1.5.2012 → oh damn, to už je tak strašně dávno! Pořád jsem z toho tak trochu v šoku, protože mé, tehdy ještě dvanáctileté, já by nikdy nenapadlo, že mi blogování vydrží pár let. Jasně, moje reading slumps jsou tu každým rokem a nejednou jsem přemýšlela, že s tím seknu. Ale jsem stále tady. Snažím se být zase aktivní a negativní  myšlenky o rušení blogu jsem už dávno zahnala. 

1.5.2012 jsem publikovala můj úplně první článek na bloggeru → Letopisy Narnie - Čarodějův synovec

Co se statistik týká, nejsem na tom špatně, akorát minulý rok pro mne byl krizovým, a proto není divu, že jsem ani nenapsala moc článků. Vždy mě potěší, když na můj blog zavítá nový čtenář, kterému se tu líbí. Ráda odpovídám na komentáře a jsem nadšená, pokud někdo sdílí stejný názor na knihu jako já. Co se mých designů týká... prostřídala jsem jich mnoho. Zkoušela jsem všechno a jelikož v tom nejsem nijak zvlášť dobrá, nedopadalo to vždycky úplně nejlépe;









Můj současný design je sice jednoduchý, ale jelikož jsem se konečně naučila základy HTML, tak doufám, že se mi ho povede změnit a vytvořím konečně takový, který mi bude vyhovovat po všech stránkách. Tedy pokud u toho neztratím nervy (známe své lidi). 

Co bych to byla za blogerku, kdybych neuspořádala alespoň malou soutěž, no ne? Bohužel mi kniha ještě nedorazila domu, ale v průběhu května můžete očekávat soutěž o jednu velmi zajímavou knihu, která se Vám, doufám, bude líbit. (Soutěž bude otevřena jak pro Česko, tak i pro Slovensko)

Něco málo ze statistik: 

Moje ne-aktivita je na statistikách vždycky znát! ☺ I tak Vám všem moc děkuji za podporu a jsem ráda, že mnozí z Vás se sem stále vracejí, i přes to, že poslední dva roky bylo moje blogování na nule a články jsem vydávala opravdu jen zřídka. Jsem teď však plná elánu a nadšení, tak doufám, že se zase chytnu a zařadím blogování a knihy do mé každodenní rutiny! 

 (Alespoň na GD plním své výzvy :D) 


A moje přání k pátým narozeninám? 

Ať mi to tu ještě nějaký ten pátek vydrží! ☺

neděle 30. dubna 2017

Cover of the Week #80

Image may contain: one or more people, people standing, cloud, sky, outdoor and text
Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví.

Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do na míle vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a především dvěma záhadnými a přitažlivými muži – jedním princem, kterého si měla vzít, a jedním vrahem s úkolem jí zabít.



Obklopena tajemstvími a lžemi musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z dvou cizinců.

Já vám ani nevím, čím mě tato obálka okouzlila. Líbí se mi vybraný font a celkově si myslím, že se design povedl. Dle anotace mi nepřijde nijak zvlášť originální - podobných příběhů už tu bylo mnoho, ale i tak dám v budoucnu knize šanci. Třeba mě mile překvapí! 

sobota 29. dubna 2017

Monthly summary | Březen & duben 2017

Nebudu si pořizovat nové knihy. Ne. Nepotřebuji je. Teď musím hlavně přečíst to, co mám doma. A hlavně už to nemám kam dávat... ale když ta obálka je tak pěkná/už dlouho si tu knihu chci pořídit/docela ráda bych věděla, jak se kniha bude líbit mně. Výmluvy, výmluvy a výmluvy. Potřebovala bych nějakou hodnou vílu, která by mi tyto moje výmluvy dotovala, protože ze "šetření peněz" se vždy stane "nakupování knih" a pak se divím, že už to nemám kam dávat. Myslím si, že se s tímto můžeme ztotožnit asi všichni. A já bych měla přestat s namlouváním si, že se to konečně změní a přestanu utrácet za nové knihy (protože hluboko uvnitř vím, že je to naprosto zbytečné a stejně neodolám a nové knihy si nepřestanu pořizovat).  Jeden z nekonečných problémů knihomolů. 

Knihy, které jsem za březen a duben přečetla: 
  1. Wonder (R.J.Palacio) ANJ
  2. Cinder&Ella (Kelly Oram) re-reading ANJ
  3. A Monster Calls (Patrick Ness) re-reading ANJ
  4. Suburra (Carlo Bonini) 
  5. Roommates (Erin Leigh) ANJ
  6. Proč jsme se rozešli (Daniel Handler)
  7. Chameleon (Kelly Oram) ANJ
  8. Dobrodružství života (Sri Chinmoy) 
  9. Buzíčci (Jan Folný) 
  10. Appolónův pád (Rick Riordan)
  11. Cinder&Ella - Happily Ever After (Kelly Oram)  ANJ
Knihy, které jsem si za březen a duben pořídila: 

Jako první knihu jsem si pořídila Fejetony od Jana Nerudy - našla jsem ji asi za 30Kč a to jsem ji tam nemohla jen tak nechat, ne? Wonder je jedinou knihou, kterou jsem si přivezla z Německa - ve Frankfurtu jsme měli rozchod na nákupy a kam jinam bych šla, nežli do knihkupectví. I když se němčinu také učím, na čtení knih se ještě necítím, tak jsem si vybrala Wonder (tak či tak bych si ji jednou pořídila, protože jsem si ji už dlouho chtěla přečíst). Daughter of Smoke and Bone vyšla i u náš (už je tomu nějaký ten pátek). Pamatuji si, že jsem ji četla a nelíbila se mi, jenže vidím všude pořád dost chvály, tak jsem se rozhodla, že ji dám ještě šanci. Dvůr mlhy a hněvu byl jasnou volbou. Jak bych mohla říct ne Sarah J. Maas? I'm not a monster! Happily Ever After od Kelly Oram. Jakmile byla kniha k dispozici na Amazonu, tak jsem si ji musela jakožto e-book koupit. Je to příběh o Elle a Brienovi, to jsem musela mít! A Monster Calls - ano, mám doma českou verzi a ano, i tuto paperbackovou (teď je momentálně u spolužačky, které jsem knihu půjčila.. eh, vnutila) verzi. I když je bez ilustrací, příběh v ní ukrytí je nezapomenutelný. 

Knihy, které jsem za  březen a duben dostala: 

U nakladatelství Omega jsem "vyhrála" v recenzních konkurzech rovnou tři knihy! Suburru jsem četla minulý měsíc a panečku, to byla jízda! Panice od Diany Gabaldon jsem teprve rozečetla, ale zatím se jeví jako milá knížka na jedno odpoledne. Nové Pompeje jsem ještě nečetla, ale těším se na ně, protože jsem četla pár skvělých recenzí. Dobrodružství života mám od knihcentra, a i když nejsem úplně fanda meditací, kniha se dobře četla a je opravdu skvěle graficky zpracována. 

Shrnutí za měsíce  březen a duben:

Potřebovala bych stroj na zpomalení času, protože jsem nic neudělala a zase utekly dva měsíce... je strašidelné, jak je všechno uspěchané (i když na takových hodinách matematiky mi přijde, že jsem rozhodně déle jak 45 minut...). 

Na přelomu března a dubna jsem byla dva týdny v Německu na výměnné praxi - a kam jinam bych mohla jít, nežli na Finanční úřad. Hrozně jsem se toho bála, ale nakonec to bylo super. Z naší školy nás tam bylo sedm a krom kluků, co byli v Globusu, jsme všichni měli i německé praktikanty. Ten můj se jmenoval Tobias a jelikož uměl anglicky, tak jsme si dost rozuměli (v němčině bych mu toho o sobě moc neřekla). Nejdříve jsem si říkala, že dva týdny je dlouhá doba, nakonec jsem si uvědomila, že je to strašně málo! Klidně bych tam byla déle! S naší českou partou jsme o volném víkendu vyrazili do Mainzu a pak jsme chodili po Idaru-Obersteinu, kde jsme měli praxe. Jelikož jsme byli ubytování v mládežnické ubytovně, byli jsme skoro pořád spolu. A mně se povedlo přečíst dvě knihy! (Jo, chodila jsem brzo na snídani, abych si mohla chvíli číst). Pár fotek;

 Proč se nevyfotit na schodech v Mainzu :D 

 Tohle počasí v Česku je pěkně na prd. V Německu to bylo skoro na kraťasy! 

 První týden tam s námi byla i moje třída - ale my byli na praxi od Tandemu a oni na "zájezdu" od Erasmus+ 

 Ve škole, kde jsme byli s naší třídou, jsme měli za úkol vymyslet si vlastní firmu a produkt, který bychom prodávali. Originální jsme zrovna nebyli, ale Momozadako zní mazácky :D 

 Well, who knows. 

 První dva kluci na pravé straně jsou němečtí kamarádi, kteří nás vzali na Šíšu - já na tom nic nevidím, ale bylo to tam fajn :D 

 Naše mládežnická ubytovna byla na kopci a vždycky, když jsme šli pěšky do města, obdivovala jsem ten krásný výhled. 

Fotka ze snídaně! :D 

Na Finanzamtu s Tobiasem. Ano, tyto visačky jsme museli nosit pořád :D 

Rozkoukala jsem The White Princess - o nástupu Tudorovců na trůn a jelikož se mi líbil námět, koukla jsem i na The White Queen, na kterou Princess volně navazuje. I když nejsem na historické seriály, tyto dva se mi dostaly pod kůži, takže pokud neznáte, doporučuji! Díru do světa udělal i seriál 13 Reasons Why, který jsem prozatím nedokoukala, ale brzy se na něj chystám (jen se na to musím psychicky připravit). A v poslední řadě je tu Riverdale, seriál podle komiksu - a já ho úplně žeru. 

Znáte tyto seriály? 

Teď v pátek (28.04.2017) jsem byla oficiálně pasována na čtvrťáka. Nejenže měli čtvrťáci poslední zvonění, takže jsem jim musela dávat drobáky (za což mi pokreslili ruce), ale pak si na nás ještě vymysleli úkoly. Co jiného bych si mohla vytáhnout, než ten nejdebilnější úkol "Vyběhni kopec u školy jako pes" - nope, nedělám si srandu. Naštěstí jsem nemusela být na kolenou a "uběhla" jsem asi tak 10 metrů, ale celou dobu na mě všichni koukali a řvali, ať zaštěkám (takovou radost jsem jim neudělala). A pak jsme si museli namočit ruce do "speciální směsi" (z kečupu a bůhví čeho ještě + nám tam nasypali červy) a udělat obtisk na papír. Jsem ráda, že už to mám za sebou :D Sice jsem měla pěkně debilní úkol, ale ono pít kolu s mlékem, jíst syrečky, nechat si nastříkat vlasy oranžovou barvou (smývatelnou) nebo prasknout čtyři balónky bez rukou, není taky úplně nejlepší. Ale byla to sranda! (a příští rok se na budoucích třeťácích velmi ráda vyřádím!)


To by bylo ode mne všechno. Doufám, že se Vám článek líbil a napište mi, jaké knihy jste dostali/četli v měsících březen&duben, ráda si počtu! 

úterý 25. dubna 2017

Minirecenze na čtvrtou | Roommates, Chameleon, Proč jsme se rozešli, Buzíčci


Za poslední dva měsíce jsem přečetla knihy, které na mě buď udělaly dojem, nebo mě naopak velmi zklamaly. Každopádně jsem se nemohla dokopat k sepsání mých normálních recenzí, tak mě napadlo, že bych mohla sepsat jeden článek, ve kterém bych se ke knihám krátce vyjádřila; so here we are.


Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře.

Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“.

A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defiluje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou. 

Kniha Buzíčci se mi na poličce válela už asi přes rok - měla jsem od ní vysoká očekávání, ale pořád jsem trochu bojovala s tím, abych se do ní konečně pustila. A pak jsem si vytvořila TBR jar, protože jsem chtěla trochu snížit počet nepřečtených knih, které mám doma; jako první knihu jsem si vytáhla právě Buzíčky.

První kapitola byla fakt drsná - při jejím čtení jsem měla doslova otevřenou pusu a divila se, do čeho jsem se to sakra pustila. Ale když se tak zpětně poohlédnu, nebyla špatná, byla reálná. Buzíčky bych popsala jako jedinečnou knihu, jež by si měli všichni přečíst, protože v sobě skrývá nejedno překvapení. Nejvíce se mi pod kůži dostala kapitola Neviditelný. Pojednávala o starém muži, které měl brzy nastoupit do domova důchodců a tím, jak se zakoukal do mladého muže, který bydlel naproti němu. Byla to velmi zajímavá kapitola, donutila mě zamyslet se nad životem a u konce i nějaká ta slza ukápla, prostě jsem to neudržela; autorovi jsem všechno "sežrala i s navijákem".

Knihu hodnotím kladně. Všechny povídky v sobě měly jisté kouzlo a všechny se mi líbily. Buzíčci se řadí ke knihám, u kterých nepochybuji o re-reading, protože si to zaslouží. Za mě 5 hvězdiček.

For small-town rebel Dani Webber magic and monsters are no more real than the Easter Bunny… until the day she accidentally stops time. Dani quickly discovers that not only do supernaturals exist, but she herself is one of them. This is great news for her life-long best friend Russ, who can finally come clean about his own supernatural status and his undying love for her. Before the two can start to enjoy the long overdue relationship, Dani is taken by a powerful council of supernaturals who believe she is the Chosen One destined to save them from extinction. 

As if being kidnapped and expected to save the world isn’t bad enough, an ancient prophecy warns of the Chosen One’s dark nature: “Only the truest love will keep her an agent for good.” The council believes they know who this “true love” is and, unfortunately, that person isn’t Russ. The mysterious, powerful and devastatingly handsome Seer is the last person Dani wants in her life, but when she starts having visions of a horrific future, she has no one else to turn to for help. 

Soon Dani finds herself torn between two very different boys with two very different opinions of whom she can trust. With the visions getting worse and time running out, Dani is forced to put aside her feelings and work with both the Seer and Russ before an ancient evil is unleashed upon the earth. 

Už jsem někdy zmiňovala, že jsem velký fanoušek Kelly Oram? Protože doopravdy jsem a stydím se za to, že jsem od ní zatím nepřečetla všechny knihy, které vydala. Série Supernaturals mě velmi lákala a jelikož jsem si na Amazonu už před nějakou tou chvílí koupila Chameleon, rozhodla jsem se do knihy konečně pustit. 

Hlavní hrdinka Dani se nejdříve jevila, jako skvělá knižní postava, se kterou budu sympatizovat. To jsem se však šeredně mýlila. Russ byl jediným protagonistou, jemuž jsem nechtěla omlátit židli o hlavu. Nejenže mě Dani začala šíleně iritovat a všechny její rozhodnutí mi byly proti srsti, a ani ten milostný trojúhelník jsem nemohla překousnout. Chameleon je ukázkovým příkladem toho, že ne všechny knihy od autorů, které mám ráda, se mi musí zalíbit. 

Každopádně sérii neodsuzuji, další díly by měly pojednávat o jiných hrdinech a věřím tomu, že si Kelly opět získá mou přízeň. Chameleon si odnáší 2 hvězdičky (a to jen kvůli Russovi). 

Life is full of expectations. 
For Brady Coldwell it’s always been about the game. 
Hockey is and always will be, his life. 
His family sacrificed everything to get him here and he won’t let them down. 
He knows what’s expected of him. 
Natalie Banks is no different. 
She too knows what it means to have everyone sacrifice for you. 
She knows about the debt that’s left owing in the end and the price you pay for making up your own mind. 
But when an innocent mistake lands them as roommates, neither of them is prepared for the feelings they have or the consequences of their actions. 
How do you negotiate matters of the heart? 
How do you say no when it simply feels so right?

Aneb než začnu novou sérii, měla bych se podívat, jestli začínám prvním dílem. Roommates je sice druhým dílem ze série Puck buddies, ale k mému štěstí navazuje pouze volně -  i tak bych si a to měla dáti pozor. Další kniha, kterou jsem měla v knihovničce na Amazon Kindle a pořád jsem se k ní nemohla dostat. K mému překvapení se mi zalíbila a byla jsem z ní nadšená. 

Natalie konečně unikla ze spárů svých rodičů a mohla bydlet sama, tedy se spolubydlící, kterou jí vybrala její nejlepší kamarádka. Jenže všechno se obrátí vzhůru nohama, když se namísto dívky vyklube z její spolubydlící kluk; přesněji řečeno hokejista jménem Brady. Pro něj je to však stejně velké překvapení, jako pro ni, také očekával něco trochu jiného. Dokáží spolu žít dva naprosto odlišní lidé, kteří mají jiné cíle a jiné morální zásady? 

Uhodli jste, Roommates se řadí k dalším cheesy romantickým knihám, které mám tak ráda. Pokud hledáte nějaké příjemné čtení, u kterého se odreagujete a skvěle pobavíte, je to rozhodně tato kniha. Nečekala jsem, že se autorce povede z tak ohrané zápletky vyždímat všechen potenciál a napsat tak vtipnou knihu. Za mě 4 hvězdičky. 

„Řeknu ti, proč jsme se rozešli, Ede. Napíšu ti to v tomhle dopise, celou pravdu o tom, co se stalo.“ 


Min Greenová a Ed Slaterton se rozcházejí, a tak Min napíše Edovi dopis a předá mu krabici, ve které se ukrývá to, proč se rozešli. Dvě zátky od lahví, lístek do kina, kde si dali první pusu, Edův vzkaz, na kterém Min tak záleželo, krabička od sirek, Edův úhloměr, knihy, autíčko, ošklivé náušnice, hřebínek z motelu a všechno ostatní, co Min nashromáždila v průběhu jejich bláznivého, hlubokého a srdcervoucího vztahu. Nyní ukládá těch 43 věcí, co z jejich vztahu zbylo, do krabice, která skončí stejně odkopnutá jako ona sama. 



Proč jsme se rozešli jsem dostala od kamarádky k Vánocům a byla jsem na knihu velmi zvědavá - přeci jsem o ní slyšela na každém rohu. Bohužel jsem o ní měla až moc vysoká očekávání  a u čtení jsem se nakonec docela nudila; jo, byl to originální příběh, který se od normálních YA liší v každém ohledu, ale čekala jsem prostě něco víc. 

Proč jsme se rozešli se pyšní krásnou obálkou a ještě krásnějšími ilustracemi uvnitř knihy. Hlavní hrdinka Min vypráví o věcech, které nechala Edovi v krabici, když se rozešli. Vypráví, kde k nim přišla a každá z nich má svůj vlastní příběh. Autorovi musím nechat originalitu a nápaditost, za mě však pouze 3 hvězdičky, protože jsem čekala něco trošku jiného. 


Četli jste nějakou z knih?
Pokud ano, jaký na ni máte názor Vy?