Deník úúúplně obyčejného upíra - Fakt "šílenej" rok

Název : Fakt "šílenej" rok
Série : Deník úúúplně obyčejného upíry
Díl: 2
Autor: Tom Collins
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Anotace: 

I nemrtví mají city! Pokračování jednoho nesnesitelně vtipného deníku.

 Jmenuji se Nigel Mullet. Když mi bylo patnáct, proměnil jsem se v upíra. Už navždy zůstanu v tomhle "skvělým" věku a věčně budu bojovat s akné a přeskakujícím hlasem. Teď nám začal další školní rok a já můžu konečně prohlásit, že jsem mezi spolužáky oblíbený. Navíc mám po více než osmdesáti letech holku, svou vysněnou Chloe. Jenže to by nesměl přijít nový spolužák Jason... Chloe mi přebral, dost mi komplikuje život, a to si nenechám líbit. Pomsta bude sladká. Co je vůbec tenhle Jason zač? Za každou cenu chci Chloe získat zpět, ale jak? 

Moje hodnocení obálky: 3/5

Moje hodnocení: 3,5/5

Můj názor: 
Po dočtení prvního dílu jsem byla zvědavá jak to dopadne. Sice to nebylo nic originálního a nic neokoukaného, ale bylo to vtipné a mě se to líbilo. Musím říct, že druhý díl byl spíž zklamání. Po prvním díle jsem si myslela, že to bude ještě víc vtipnější, ale v tomhle díle nehrála ani tak zábavná stránka hlavní roli a to mě mrzí.

Nigela jsem si oblíbila a nejvíc jeho básničky proto mě zklamalo, že v tomhle díle jich moc nebylo.  Když balil Chloe v prvním díle smála jsem se. V tomhle díle se spíš jejich vztah hodně řešil, protože ona chtěla proměnit na upírku. Také se nám tam objevuje nová postava Jason. On není obyčejný člověk, ale není ani upír. Je to vlkodlak.

Timm pojal postavu vlkodlaků trochu jinak než jsme zvyklí. Udělala z nich spíš zvířata, která vypadají jako lidé. Tohle si mi na autorovi líbí. Nepíše o vlkodlacích a upírej jako ostatní spisovatelé, ale on si z nich udělá  vtipnější verzi než na jakou jsme zvyklí.U téhle knihy ani tak nečekejte napětí a neznámo. Tahle kniha je spíš pro oddychové čtení. Pobavíte se a nebudete nad knihou muset tolik přemýšlet.

Obrázky v knize se mi líbí. Někoho možná iritují, protože nemá rád obrázky v knihách, ale mě se tam prostě líbí. Ilustrátor dobře zachytil jednotlivé okamžiky. Obálka se mi  už tolik nelíbí. Nevím prostě to není můj styl.  Je sice červená a já mám červenou moc ráda jenže mi těch věcí na obálce přijde moc.

Zrazen

Věřil jsem ti, jenomže

    krutě jsem se spletl.

        Měl jsem věřit letáku,

            jejž mi otec vmetl.

              Sobecky ses rozhodla

                  vysmáti se smrtce

                     možná, že mi chybí tep,

                        ale lidem srdce.

Dočkáme se někdy ještě pokračováni Nigela? To by  mě také opravdu zajímalo. Tenhle díl končil uzavřeně, ale určitě bych neohrnovala nos nad další jeho knihou. 

Ještě bych tímto chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.