Dlouhé zimní večery #2 - Láska prochází žaludkem

A jsme konečně u prvního příspěvku do mnou vymyšleného projektu. Láska prochází žaludkem - tak se jmenuje dnešní téma, pod kterým si každý z vás představí něco jiného. Jsem zvědavá, jak se s prvním článkem poperou ostatní blogeři a co napíšou :)
Úvodní článek s tématy a linkovač, do kterého se pořád ještě můžete přihlásit, najdete zde. 

Každý z nás je určitě závislý na nějakém jídle. Někdo nedá dopustit na čokoládu, na gumové medvídky nebo třeba na kebab. Já miluji jablka s eidamem- spojení obou chutí je pro moje chuťové buňky přímo jako extáze. Čokoládu mám také velmi ráda, ale nerada jí jím moc často, protože když sním třeba celou, je mi po ní blbě a říkám si, že čokoládu už nikdy jíst nebudu - ale to stejně nedodržím.

Vánoce se už skoro blíží a já se hrozně těším na cukroví, vánočku a štědrovečerní večeři. Moje mamka umí totiž moc dobře péct a vařit, ale já jsem tyhle geny bohužel nezdědila. Ale ráda bych jí tenhle rok udělala radost a upekla pusinky- které nejsou těžké a nejde na tom nic zkazit (doufám).

Hrozně ráda peču. I když ne vždy to dopadne podle plánu. Naposledy jsem dělala muffiny, kterých mělo být 12 a recept byl strašně jednoduchý. Ale když jsem dělala druhý krok a přimíchávala hladkou mouku, měla jsem jí málo a dala jsem tam polohrubou. Pak jsem si tam dávala, co jsem chtěla a bylo jich nakonec 30. Nakonec to dopadlo celkem dobře. Ve třídě se po nich zaprášilo, ale je fakt, že padly i názory, že to chutná jako chleba nebo že je to gumový.

♫Máma mi říkala "Láska prochází žaludkem" a i když moc nevaří, vím že mě furt miluje♫ 

Fast food je asi nejhorší možnost stravování, kterou ani já nemám ráda. Neříkám, že si jednou do měsíce nedám hranolky se smaženým sýrem, ale abych to jedla každý den, to fakt ne. Když vidím fotky z Ameriky, tak na každém roku je stánek s nějakým rychlím občerstvením. Jsem ráda, že u nás v Česku tohle není. Přeci jenom si dám raději guláš než hamburger.

Když v nějaké knize čtu, že jde někdo na večeři, jídlo není moc často popisované a nehraje tak velkou roli. A když je to popisované, tak tomu zase já nevěnuji tak velkou pozornost, protože mě spíš zajímají jiné věci než zrovna jídlo. Piper (Bohové Olympu) je například vegetariánka a když byli na výpravě, maso nahrazovala tofu.

"Říká se, že láska prochází žaludkem. Teda nevím jak u vás, ale mě prochází žaludkem něco úplně jinýho a jde to hned ven." 

Dokonalý partner. Já nemám tak velké požadavky, ale chci, aby uměl vařit. Neříkám, aby byl nějaký výborný kuchař... snídani do postele by ale zvládnout mohl! Já třeba dobrá kuchařka vůbec nejsem. Umím si udělat tak míchané vajíčka, těstovinový salát a tím už asi tak končím.

Je dobré, když s partnerem sedíte u stolu a panuje tam harmonie. Při jídle se pobavíte, vylíčíte si nové zážitky a společně si promluvíte třeba o tom, co vás trápí. Nedokážu si totiž představit, že bych s někým měla žít a jedli bychom v jiných místnostech nebo ještě hůř, u jednoho stolu, ale bylo by hrobové ticho.

Co bych uvařila, kdybych někoho, kdo se mi líbí, pozvala na večeři?
Určitě něco, co by nebylo moc složité, abych to nemohla pokazit. Ale také, aby to nebylo moc primitivní. Nejspíš bych udělala špagety.

Moje nejoblíbenější jídlo?
Bramborový salát s řízkem (sice je to obyčejné jídlo, ale je jedno z mých nejvíc oblíbenějších!)

Co nerada jím?
Ryby.

Věřím na to, že láska prochází žaludkem? Myslím, že když dva lidé k sobě chovají sympatie, nezáleží tolik na tom, jak perfektně umí oba vařit. A co si myslíte vy?