Písečníci a bludný asteroid | SOUTĚŽ

RECENZE | ROZHOVOR | UKÁZKA 

Písečníci a bludný asteroid je jednou z knih, která by u Vás v knihovně zaručeně neměla chybět! Začínající autor Václav Dvořák nasadil vysokou laťku a já se do jeho příběhu po pár stránkách vžila. Velmi děkuji autorovi za poskytnutí knihy na recenzi, milého rozhovoru - a hlavně za jeden podepsaný výtisk do soutěže! 

Podmínky:

• Soutěž je otevřena pro ČR.
• Soutěž probíhá od 17.12.2018 - 2. 01. 2019.
• Soutěž musíte sdílet (je jedno kde).

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ 

Písečníci a bludný asteroid | UKÁZKA

Recenze | Rozhovor 

Myslím si, že podporovat české autory je velmi důležité - hlavně ty, co s publikací svých knih teprve začínají. Ráda bych Vás nalákala na sérii 4 článků, které díky spolupráci s Václavem Dvořákem, autorem knihy Písečníci a bludný asteroid, můžu zveřejnit na svém blogu. Václav je výjimečný tím, že svou prvotinu publikoval na vlastní náklady - a slovem publikoval, myslím se vším všudy. Kniha se pyšní pevnou vazbou s přebalem, nádhernou obálkou a ještě kouzelnějšími ilustracemi od Jakuba Cenkla. 

UKÁZKU NALEZNETE ZDE 

Písečníci a bludný asteroid | ROZHOVOR

Pokud jste si všimli, momentálně mi na blogu běží menší projekt se začínajícím českým autorem, Václavem Dvořákem. Budu velmi ráda, když si přečtete mou recenzi - která Vás, doufám, na knihu naláká. Jako poslední článek z tohoto projektu bude soutěž o jeden podepsaný výtisk, jenž Vám zašle sám autor. Máte se na co těšit! A teď už k rozhovoru... 

Dobrý den, ještě jednou moc děkuji za souhlas k rozhovoru. Co byste nám o sobě prozradil?

Dobrý den a děkuji za možnost povídat o mé knížce. Jmenuji se Václav Dvořák a pracuji jako docent na Technické univerzitě v Liberci. Písečníci a bludný asteroid jsou mým prvním románem pro děti a mládež. Na příběhu jsem pracoval pět let a další rok mi trvalo, než jsem rukopis vydal jako knihu.

Mohl byste pro čtenáře, kteří o Vaší knize slyší poprvé, stručně a vlastními slovy shrnout děj?

Hlavní hrdinou knihy je jedenáctiletý Tomáš Nebula, sirotek žijící na planetě Písečnici. Touží se podívat do vesmíru, ale místo toho musí pracovat v dolech vykopaných neznámými mimozemšťany. Do cesty se mu připlete malá Lucka a on se s ní proti své vůli skamarádí. Když se mu naskytne příležitost se do vesmíru vydat, musí si vybrat – navždy odletět a opustit Lucku, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti.

Proč jste se rozhodl vydat knihu na vlastní náklady? Zkusil jste před tím oslovit nějaké nakladatelství?

Já jsem vlastně nikdy netoužil po tom, vydat si knihu sám. Naopak – na autory vydávající si díla sami jsem se díval svrchu. Rukopis jsem nabídl jistému renomovanému nakladatelství a tam byli z příběhu nadšení. Jenže spolupráce nakonec stejně nedopadla. Prý jsem moc náročný. Chtěl jsem dělat věci naplno, být aktivní autor, mít vlastní stránky, pořádat besedy, psát blog… Ale když jsem svoji vizi představil nakladatelství, narazil jsem. Než aby se se mnou nakladatelství „dohadovalo“, raději okamžitě ukončilo spolupráci. A to myslím doslova – k žádnému jednání vůbec nedošlo! Možná v tom sehrála roli i moje neochota pozměnit jména hlavních postav, kdo ví… Každopádně to byla tak negativní zkušenost, že jsem to zkusil sám. A vyšlo to.

Jste spokojený s tím, jak kniha vypadá? (obálka, ilustrace..)

Určitě. Jakmile jsem se rozhodl, že si knihu vydám sám, šel jsem do toho opět na sto procent. A protože některé věci skutečně neumím, hledal jsem pro svoji knihu profesionály – od korektorky a dlouholeté redaktorky Albatrosu Šárky Krejčové, přes ilustrátora Jakuba Cenkla až po grafika Jana Herynka. Samozřejmě, že vždy si člověk může říkat, že něco se mohlo udělat lépe a na některé věci má každý člověk jiný názor. Ale knížka se libí a to je hlavní!

Hodláte pokračovat v psaní a vydávání knih?

V psaní určitě, ale jestli půjdu i nadále cestou autora samovydavatele, to skutečně netuším. Je to hodně náročné, časově i finančně. Na druhou stranu „nikdy neříkej nikdy“ a teď, měsíc po vydání mé první knihy, je skutečně ještě brzy na hodnocení. Co se psaní týče, tak dokončuji druhý román, ale dokud nebude opravdu hotový, je na jakékoliv podrobnosti ještě brzy.

Když jste vymýšlel postavy do svého příběhu, nechal jste se inspirovat lidmi ve Vašem životě?

Jedna postava z mého okolí tam je, ale samozřejmě neprozradím která. Pravda je, že mám v příběhu docela dost dívčích postav. Asi je to tím, že sám mám doma dva kluky a tak si to tímto vynahrazuji J. Většinou ale vytvářím nové postavy proto, že je typově potřebuji do příběhu. Znám jejich motivaci, schopnosti a postupně mi z toho vykrystalizuje ta správná osobnost. To, že se mi pak k nim hodí někdo z mého okolí, je víceméně náhoda.

Stalo se Vám někdy v průběhu psaní knihy, že jste ztratil inspiraci a byl v koncích? Jak jste se s tím vypořádal?

Stalo a hned na začátku. A tak jsem začal hledat, jak se vlastně knihy píší, jak psát čtivě. Našel jsem si literaturu a vše si nastudoval. Nevím, zda jsem na to nešel moc vědecky, ale vyplatilo se. Jsou zkrátka metody, jak autorský blok a ztrátu inspirace překonat a znalost řemesla, v tomto případě spisovatelského, je základem úspěchu.

Lákal Vás vesmír již od malička?

Lákal, ale určitě nejsem ten typický „milovník“ vesmíru. Doteď třeba nemám vesmírný dalekohled a k pozorování noční oblohy jsem se pořádně dostal až letos, kdy jsem měl příležitost vidět jižní oblohu. Ta moje „láska“ k vesmíru se spíše projevuje v představách – sněním o tom, jaké by to asi v tom vesmíru mohlo být. V tom Tomáš Nebula, hlavní hrdina knížky, vychází ze mě osobně. Napsání příběhu o Písečnících pro mě byla vlastně možnost, jak si ten svůj sen podívat se do vesmíru alespoň trochu splnit.

Patří čtení a psaní k vašim každodenním koníčkům?

Četl jsem hodně v dětství, vlastně až do svých studií, mnohdy to bylo třeba pět knih týdně. Četl jsem samozřejmě zejména sci-fi (Jules Verne), hlavně dobrodružné, ale mojí nejoblíbenější četbou byl Asimov a jeho série Nadace. Pak jsem měl spoustu let čtecí pauzu a ke čtení se vrátil až se svými dětmi – a začal psát. Psaní se opravdu pravidelně věnuji posledních pět, ale třeba už toho nenechám. Na čtení bohužel už moc času nemám.

Kdo je vaším vzorem a inspirací, co se autorů týká?

Určitě nemůžu popřít inspiraci dílem J. K. Rowlingové – jako autorka knih je výborná a její knihy jsou opravdu dobře napsané. Chtěl jsem se inspirovat právě v tom.

Ještě jednou moc děkuji za rozhovor. Vzkázal byste něco čtenářům?

To já děkuji za rozhovor! A co vzkázat čtenářům? Ať více čtou! Hlavně české autory, ať se jim nebojí dávat šanci a zároveň ať se nebojí dobré knihy českých autorů propagovat – doporučovat známým a podobně. Také je dobré, dříve než si knihu koupí, zajímat se o recenze, zkrátka hledat a podporovat zejména to dobré a nejít jen s davem. Pokud lidé chtějí číst dobré české knihy, musí jim trochu pomoct a začít mohou třeba u Písečníků a bludného asteroidu J . My, čeští autoři, to máme totiž velice těžké.

Písečníci a bludný asteroid | RECENZE

Goodreads 4.67 | Databáze knih 92% | ČBDB 85%

Když vyrůstáte v sirotčinci na zaostalé planetě Písečnice, nemáte zrovna super vyhlídky. A je úplně jedno, že se v dolech vykopaných mimozemskou rasou vyznáte jako nikdo jiný. Můžete akorát snít, že jednou pojedete do Hlavního Města. Ledaže ... ledaže by se k Vaši planetě blížila mezihvězdná loď a vy jse dostali pozvánku na palubu. Potom si musíte vybrat: navždy odletět a studovat na vesmírné akademii  pro tajemné pátrače, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti. 

Kniha Písečníci a bludný asteroid se mi zprvu jevila jako milé, pohádkové čtení, u kterého si odpočinu, proto když mi sám autor napsal, zda-li bych jeho prvotinu nezrecenzovala, byla jsem nadšená. Ráda objevuji nové české autory a ještě raději se pouštím do nových žánrů - I když po tom, co jsem četla Manolita, jsem si knihy pro mládež velmi oblíbila. Václav Dvořák vydal knihu na vlastní náklady a když se mi poprvé Písečníci dostali do rukou, mile mě překvapili. Kniha se pyšní nádhernou obálkou a ilustracemi od Jakuba Cenkla a ještě více mě překvapil její formát - pevná vazba s přebalem. Písečníci jsou prostě pastvou pro oči.

"Pamatuji si den, kdys přišel do dolu," promluvil důlní mistr podivně zastřeným hlasem. "Byls tam poprvé a znals cestu. Od prvního chvíle jsi věděl kudy kam! Nemám tušení, jak to děláš. Je to něco mezi nebem a zemí."

Budoucnost, vesmír a mimozemšťané. Těšit se můžete na všechno. Děj se odehrává na planetě Písečnici, kde lidé vybudovali svou kolonizaci, nejzajímavější je, že pod krátery jsou doly, jenž nevybudoval člověk, nýbrž jiná, mimozemská rasa. Hlavní hrdina, sirotek  Tomáš Nebula, rád tráví noci venku a pozoruje oblohu, vždy ho velmi fascinoval vesmír a ví toho o něm více, než ostatním přiznává. Lucinka, dívka ze sirotčince, jej osloví s tím, že má být jejím průvodcem, to se Tomášovi ani trochu nezamlouvá. Proč by měl dělat průvodce malý ufňukaný holce? Jenže od té doby, co ji pozná, si ji oblíbí a nebojí se riskovat vlastní život pro její záchranu. Doly jsou nebezpečné a není radno zacházet do neoznačených míst, Tomáš má tu výhodu, že zdá důl jako svoje boty -vždy dokáže najít cestu zpět.

K planetě se blíží mezihvězdná loď Poutník - a mimo zkoumání flóry a fauny na Písečnici, chce rekrutovat nové členy posádky. Tomáš vždy snil o vesmíru, ale nikdy by nevěřil tomu, že dostane tu příležitost studovat na vesmírné akademii. Nemá rodinu, a tak by ho nemělo nic držet v sirotčinci, jenže slíbil Lucince, že ji neopustí - a proto vymyslí způsob, jak to splnit. I když se záhy dozví, že se budou vídat jen o prázdninách, je rád, že není sám. Největším tajemstvím však stále zůstává Tomášův původ. Kdo byli jeho rodiče a jak přišel ke svým výjimečným schopnostem?

"Jsem tvůj průvodce. Už nikdy tě nenechám samotnou."

Ano, nebudu originální a stejně jako další recenzenti uvedu, že příběh mi připomínal ten z pera J.K.Rowling. I když je pár shod neopominutelných, vůbec mi to nevadilo. Přeci jen chlapců se zajímavou minulostí a výjimečnými schopnostmi je plná řada. Hlavní dvojici, Tomáše a Lucku, jsem si velmi oblíbila už na začátku děje, kde jsem doufala, že se spojí. Co se dalších postav týká, též jsem s nimi byla spokojená. Vševědoucí Alice a Jana skvěle doplňovaly Tomáše a Olleho. 

Václav Dvořák je začínajícím českým autorem, vystudoval fakultu strojní na Technické univerzitě v Liberci, kde dnes působí jako docent. Na svém prvním románu Písečníci a bludný asteroid pracoval pět let, příběh chtělo původně vydat renomované nakladatelství, ale Václav Dvořák se nakonec rozhodl pro cestu nezávislého autora. Projekt na vydání knížky umístil na Startovač, kde se mu za krátký čas podařilo vybrat více než dvojnásobek požadované ceny. Více se o autorovi můžete dozvědět zde.

První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější. 

Komu bych knihu doporučila? Rozhodně všem, co se chtějí odreagovat a mají chuť na pohádkovou jedhohubku. Jelikož se blíží Vánoce, doporučila bych knihu i jako dárek pro dítě, rozhodně neurazí a dokáže leckterému dospělákovi, ale i dítěti, vykouzlit úsměv na tváři. I přesto, že nejsem cílovou skupinou čtenářů, Písečníci na mě udělali velký dojem a rozhodně je budu doporučovat jako četbu pro mládež. 

Myslela jsem si, že budu mít problém se do knihy začít, proto jsem ji zprvu docela odkládala, ale autor má čtivý styl psaní a já se během několika stránek ponořila do tajuplného příběhu. Velmi se mi zpracování příběhu líbilo a nejvíce jsem si oblíbila malou Lucinku, u níž jsem měla trochu nutkání spojovat si ji s Lucinkou z Narnie, avšak to mi vůbec nevadilo, ba naopak! Ilustrace skvěle doplňují příběh, nemohla jsem si pomoci a pořád se k nim vracela. Konec byl plný zvratů a nových objevů, a já pevně doufám, že se v budoucnosti dočkáme dalších dílů a nových dobrodružstvích skupinky mladých pátračů. Ode mne si kniha Písečníci a bludný asteroid odnáší 4,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi bych tímto chtěla moc poděkovat samotnému autorovi.
Knihu si můžete zakoupit zde.

Cover of the Week #85

I am Henrietta Howel. The first female sorcerer. The prophesied one. Or am I?

Henrietta Howel can burst into flames. When she is brought to London to train with Her Majesty's sorcerers, she meets her fellow sorcerer trainees, young men eager to test her powers and her heart. One will challenge her. One will fight for her. One will betray her. As Henrietta discovers the secrets hiding behind the glamour of sorcerer life, she begins to doubt that she's the true prophesied one. With battle looming, how much will she risk to save the city--and the one she loves?

Tentokrát jsem zvolila obálku knihy A Shadow Bright and Burning z pera Jessicy Cluess. Tato kniha mi v týdnu přišla domů a jsem velmi zvědavá, jestli se mi bude líbit. Na goodreads jsem narazila na mnoho rozporuplných názorů a hodnocení též není nijak zvlášť vysoké, avšak anotace mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla dát knize šanci. Třeba mě mile překvapí. 

Cover of the Week #84

SNY JSOU JAKO PŘÍBĚHY - DIVOKÉ A NEPRAVDĚPODOBNÉ. 

Sen si vybírá snílka, nikdy ne obráceně. Lazlo Neznnámý, sirotek a knihovník, se vždy obával, že jeho si vybere nějaký obyčejný sen. Ale i přesto byl již od svých pěti let posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Avšak na to, aby se ho vydal hledat přes půlku světa, by musel být mnohem odvážnější. A tak ho hledá v knihách. Každou zmínku o městě, které záhadně a nenávratně zmizelo. Až do chvíle, než se mu jako zázrakem naskytne příležitost, aby vyrazil se skupinou legendárních válečníků a splnil si svůj den... nebo ho ztratil navždy. 

Co se stalo v Pláči před dvěma sty lety? Proč byl najednou odtržen od zbytku světa? kdo je velitel známých válečníků a jakou tajemnou záhadu se snaží vyřešit? A proč mu může pomoci zrovna Lazlo? 

Odpovědi čekají ve městě Pláč, stejně jako bohyně s modrou kůží, která navštěvuje Lazla ve snech. Jak o ní může snít ještě předtím, než ji potkal? A jestli jsou všichni bohové mrtví, proč se zdá ona tak skutečná? 

I přes to, že je kniha Snílek neznámý už nějakou chvíli venku, já na něj začínám narážet až teď. Překrásná obálka na mě kouká v každém knihkupectví a já jen čekám, kdy ji neodolám a odnesu si ji sebou. Anotace zní zajímavě, i když na mě je v ní až přespříliš otázek. Četla jsem mnoho kladných recenzí, tak doufám, že se ke knize v blízké době dostanu a vytvořím si na ni vlastní názor. 

Četli jste knihu? | Líbila se Vám? 

PÍSEČNÍCI A BLUDNÝ ASTEROID

Myslím si, že podporovat české autory je velmi důležité - hlavně ty, co s publikací svých knih teprve začínají. Ráda bych Vás nalákala na sérii 4 článků, které díky spolupráci s Václavem Dvořákem, autorem knihy Písečníci a bludný asteroid, můžu zveřejnit na svém blogu. Václav je výjimečný tím, že svou prvotinu publikoval na vlastní náklady - a slovem publikoval, myslím se vším všudy. Kniha se pyšní pevnou vazbou s přebalem, nádhernou obálkou a ještě kouzelnějšími ilustracemi od Jakuba Cenkla. 

Písečníci a bludný asteroid je knihu určená dětem od 9 let. I když nejsem cílovou skupinou čtenářů, tak jsem si příběh vychutnala na sto procent. Pokud se rádi vracíte do svých dětských let a chcete prožívat jedno dobrodružství za druhým, rozhodně bych Vám knihu doporučila.

Na jaké články se můžete těšit?

• Recenze 
• Rozhovor
• Ukázka
• Soutěž 
• Vyhlášení soutěže 

Moc děkuji samotnému autorovi za spolupráci a ochotu poskytnout do soutěže jeden podepsaný výtisk. (Máte se na co těšit!)

Václav Dvořák | Web 

CROWN OF DEATH | Klišé upířina

Název: Crown of Death
Série: Crown of Death
Díl: 1
Autorka: Keary Taylor
Rok vydání: 2017
Goodreads: 4.10

Anotace:  Roky neštěstí zavinily, že je Logan Pierce tak trochu zahořklá, ale všechno jde od špatného ještě k horšímu tu noc, co je svědkem, jak dvě nesmrtelná stvoření utrhnou muži hlavu holýma rukama. 

Její život je přes noc zničen jedním jediným mužem - Cyrusem, který si myslí, že je důležitá v jeho krvavém světě. Avšak nebudou to vědět jistě, dokud nezemře a on je velmi zoufalý, aby ji k tomu pomohl. 

Ale Logan se neobejde bez boje. Donutí ho uzavřít dohodu. Zemře, ale jako první s ní musí Cyrus strávit měsíc, aby ji poznal... a aby změnil názor. Co ale nečeká je měsíc plný bohatství, spontálních výletů přes celý stát a neuvěřitelná síla nesmrtelnosti. Logan stráví své poslední dny s Cyrusem, přestane vidět to monstrum a začne si všímat opuštěného a zlomeného muže, od kterého nemůže jen tak odkráčet. Pokud nebude dostatečně opatrná, nebude to pouze její život, který může ztratit na konci měsce, ae i její srdce. 

Jako společníka do autobusu často vyhledávám e-knihy, které můžu v pohodlí číst v telefonu. Crown of Death mě oslovila obálkou a anotací, jež zněla jako klišé upířina -  a přesně na to jsem měla chuť. Pamatuji si, že upíři byly před pár lety, hlavně po vydání Twilight, v kurzu, dnes už na ně u nových knih tak často nenarážím a já jsem byla zvědavá, jak se mi budou líbit z pera Keary Taylor. 

Život Logan Pierce není nijak zvláštní. Má ve svém životě pár kamarádů, skvělou rodinu a konečně může dělat to, co chtěla. I když by pro leckoho její práce mohla být kontroverzní, Logan si nestěžuje.. . až do té doby, než se v jejím okolí začnou dít podivné události a kamarád doporučí, aby se na chvíli vrátila zpět domů, k rodičům. Jenže Logan se ta představa nelíbí, nechce opustit svou práci. Kdyby tušila, co ji čeká, rozhodně by nečekala ani chvíli a vydala se zpět do domoviny. 

“Sometimes, even when you’re doing everything right, life has a way of knocking you on your back, and kicking you while you’re down.”

Musíš umřít. To byla jedna z prvních věcí, co ji pohledný Cyrus řekl. Její život se obrátil vzhůru nohama během jednoho večera. Bylo ji řečeno, že je upír, avšak aby se jím doopravdy stala, musí zemřít a vstát z mrtvých. Logan se nechce vzdát svého smrtelného života, kamarádky a rodiny. Cyrus si též pevně stojí za svým - uzavřou spolu dohodu. Logan má jeden měsíc na to, aby se rozloučila se svým smrtelným životem. 

Logan je trochu zahořklou hlavní hrdinou, v životě už ji potkalo mnoho věcí, co ji srazily na kolena, jenže ona byla vždy dostatečně silná, aby se znovu postavila. Má skvělou rodinu, přátelé a práci, po níž vždy toužila... a i přesto skrývá jedno tajemství, o kterém nesmí nikdo vědět. Cyrus je velmi váženým upírem a z neznámých důvodů je posedlí proměnou Logan, nechce ji oddalovat, avšak Logan mu nedá moc na výběr. 

“Make a woman feel like the most important part of your world, but never forget that she is still her own person,” Cyrus says with absolute confidence. “For if you hold her too close, she will only want to roam.”

Komu bych knihu doporučila? Všem fanouškům klišé příběhů o upírech. Crown of Death není špatně napsanou knihou, jen mě neoslovil příběh a jeho zpracování. Četla jsem již mnoho, v podstatě stejných, knih o upírech. Lidská dívka, upír, insta love - protože zamilovat se do upíra, co vás chce zabít, je naprosto normální. Kniha vám může nabídnout pořádný cliffganger, jen je škoda, že ani ten mě nedonutí pustit se do dalších dílů... škoda. Kniha vypadala slibně. 

Crown of Death nepřinesla do knižního světa upírů nic nového. Přiznám se, že jsem čekala trochu víc akce a napětí, i když jsem knihu přečetla relativně rychle a nevzdala jsem to v první polovině, na další díly se nechystám, protože mám takový dojem, že by se mi ani nelíbily. Keary Taylor nemá špatný styl psaní, jen tento příběh o krvelačných upírech na mě neuděl velký dojem. Kniha si ode mne odnáší 2,5 hvězdičky. 

Cover of the Week #83

Feyre, Rhysand a jejich nejbližší přátelé pracují na obnově Nočního dvora i válkou zničené země. Ačkoli lidské královny i vílí vládci kují pikle, ve Velarisu alespoň na chvíli nastala sváteční atmosféra. Blíží se totiž oslavy zimního slunovratu. A právě v okamžicích klidu a míru se ukáže, že některé rány ještě nejsou úplně zahojené… Feyre čeká dlouhá cesta plná napětí, vášně, intrik a politikaření, než opravdu zavládne mír.

Sarah J. Maas je jednou z mých nejoblíbenějších autorek a na novelku s názvem Dvůr mrazu a hvězd se velmi těším. Trošku mě mrzí, že jsem četla nejednu špatnou recenzi, kdy byli čtenáři zklamáni - teď můžu jen doufat, že v tomhle ohledu to nebude můj případ. Už se těším, až tato nádherná obálka bude zdobit mou knihovničku.

PESTILENCE | The Four Horseman

Název: Pestilence
Série: The Four Horseman
Díl: 1
Autorka: Laura Thalassa
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CreateSpace
Goodreads: 4.08
Anotace: 

Přišli na Zemi - Mor, Válka, Hladomor a Smrt - čtyři apokalyptičtí jezdci na jejich  koních, uhánějící až na konec světa. Čtyři jezdci s mocí zničit celé lidstvo. Přišli na Zemi... a přišli nás vyhladit. 

Když si Mor přijde pro město Sary Burnsové, jedna věc je jistá: všichni, které Sara zná a miluje, jsou předurčení zemřít. Jedině, že by dokonale-vypadající jezdec byl zastaven, což je právě to, co má Sara v úmyslu, když sestřelí jezdce z jeho koně... škoda, že Mor se nedá zabít. 

Nyní je jezdec znovu naživu a velmi naštvaný. Vzal Saru jako zajatce a chce, aby trpěla. Jenže čím déle je s ním, tím méně jistá si je Morovými pocity pro ni ... a jejími pocity pro něj. 

Sara může být stále schopná zachránit svět, ale aby to udělala, bude muset obětovat své srdce. 

Na knihu Pestilence jsem narazila díky Vendee, jejíž hodnocení bylo více než kladné. Dlouho jsem žádnou New adult knihu nečetla, a proto jsem neváhala zabrouzdat na Amazon a knihu si pořídila. Do čtení jsem se ihned vrhla a doufala, že moje očekávání budou splněna - přeci jen jsem neměla tak vysoké požadavky, hlavně jsem se u knihy chtěla odreagovat a trochu nasmát. To se autorce povedlo.  

Svět není takový, jaký býval. Po té, co se na Zemi ukázali čtyři jezdci, spadl internet, elektřina byla luxusem a lidé se obávali o své životy. Avšak jezdci zmizeli a až po nějaké době se ukázal Pestilence (mor), který byl viděn na mnoha kontinentech a nechával za sebou masa mrtvých lidí. Nakazil se každý, Pestilece nebral ohled na nikoho. Sara je mladou hasičkou a pomáhá s evakuací svého města. Rozhodla se, že se obětuje ve prospěch lidstva a dá svým lidem alespoň nějaký náskok. Pokud její plán vyjde, Pestilence zemře. 

I've now got front row seats to the end of the world. 

Sestřelit jej z koně a zapálit. Tak zněl plán. Jenže Sára nečekala, že bude prosit o slitování... cítila se vinna, i když její čin mohl zachránit lidstvo. Na vlastní oči viděla, jak Pestilence shořel - viděla, jak zemřel. Více se mýlit nemohla. Druhý den, když se probrala, spatřila Pestilence, který žil. Sice byl popálený až na kost, ale žil. Apokalyptického jezdce totiž nejde zabít. Sara čekala, že zemře, ale Pestilence se rozhodl, že bude trpět. Nechá ji žít a prosit o odpuštění. Jak on sám říká; Suffering is made for the living. 

I přes to, že se v knize mine i pár vedlejších postav, nezůstanou v příběhu dlouho. Autorka se rozhodla soustředit pouze na jednu dějovou linku - a to Sáru a Pestilence (Mor). Jejich vztah byl sice přitažený za vlasy, ale autorka si dala na čas. Nechala čtenáře lačnit po nějaké akci a snažila se, aby mezi hrdiny byla hmatatelná chemie, to se jí povedlo. Člověk a jeden z Apokalyptických jezdců, koho by to kdy napadlo, že tak kontroverzní pár může dostat čtenáře do kolen. 

"After I put Pestilence's crown on my head (moterfucking queen right here), I hook my arms under his shoulders." 

Komu bych knihu doporučila? Všem vášnivým čtenářům, kterým nevadí angličtina a chtějí se odreagovat a přitom dobře pobavil. Bad boys jsou očividně pořád v kurzu, i když co se Pestilence týká, pojem bad boy nabral nového smyslu - protože on je doopravdy záporným hrdinou. Zabijí všechno živé a v některých pasážích... it is nasty. Takže doporučuji mít silný žaludek. 

"That boy out there has seen a lot of human nature, the bulk of it ugly. He's only now seeing the beuty of it, and largely through you. Show him humanity is worthy of redemption." 

Laura Thalassa mi představila nový alternativní svět - postaven je na tom našem, ale biblická apokalypsa a konec internetu? Skvělý námět pro knihu. Pestilence byla skvělá jízda od začátku až do konce, čtení rozhodně nelituji a těším se na další díl - tentokrát s druhým apokalyptickým jezdcem, Válkou. Pestilence je mojí první knihou od Laury, ale určitě ne poslední. Ode mne si kniha odnáší pěkné 4 hvězdičky. 

TEMNOTA | Neotřelá kniha s dokonalou obálkou

Goodreads 3.9 | Databáze knih 71% | ČBDB 83%

Nikdo nečeká, že princezna bude drsná a samostatná. Jenže Lada přesně taková je. Od doby, co byla se svým bratrem vyhoštěna ze země a jejich otec zmizel, ví, že jediným klíček k přežití je bezohlednost. Uvědomuje si, že je jen pěšákem v cizí hře, a nehodlá se s tím smířit. Proto tajně trénuje, aby se mohla vypravit do své domoviny, kde chce uplatnit své právo prvorozené a stát se vladařkou. Jenže když potká sultánova syna Mehmeda, vše se zkomplikuje. 

Kniha s naprosto dokonalou obálkou a slibující kickass hlavní hrdinku? Im in! Temnota mě nalákala právě tím -  nemohla jsem odolat grafickému zpracování obálky, a díky autorce Sarah J. Maas jsem si velmi oblíbila silné a soběstačné protagonistky. Co se recenzí týká, slyšela jsem hodně rozporuplné názory. Některým se kniha líbila, jiní ji odsuzovali, protože očekávali něco úplně jiného. Pokud bych nečetla anotaci a viděla jen obálku, představím si nějaký slibný fantasy příběh plný nečekaných zvratů a akce na každé stránce. V jedné věci bych se však mýlila. Temnota je historickou fikcí bez fantasy prvků. Popravdě jsem byla zvědavá, co nám tentokrát Kiersten White přinese.

Učiň, ať je silná.
Učiň, ať je lstivá.
A učiň, ať je ošklivá. 

Lada je dcerou Vlada Draculy, knížete Valašska, pro nějž její narození nesymbolizovalo nic jiného, než neschopnost ženy porodit syna. Dcera. K čemu jinému, nežli ke sňatku, by mohla být dobrá? Lada se vždy snažila zviditelnit v otcovo očích, toužila po jeho lásce. Nikdy se nechovala jako dáma, naopak se svým přítelem, synem její chůvy, Bogdanem prozkoumávala okolí a již od malička v sobě pěstovala silné vlastenectví. Radu, Ladin mladší bratr, nenáviděl Bogdana, protože bral všechnu Ladinu pozornost. 

Kniha se odehrává ve Valašsku a v Osmanské říši. Po té, co byla Lada se svým bratrem donucena odejít do Osmanské říše, nepřemýšlí nad ničím jiným, než únikovým plánem, jak se vrátit domů, do své rodné země. Na rozdíl od svého bratra ji náboženství a kultura Osmanské říše nic neříká, příčí se jí. Za to Radu je zvědavý, je v jiné zemi a setkává se s novými lidmi, kteří jsou na něj milí. Poté, co se Lada seznámí s jedním ze sultánových synů, Mehmedem, mnoho věcí to zkomplikuje, avšak její touha po rodné domovině stále přetrvává a ona je schopna udělat vše proto, aby se dostala z Osmanské říše. 

"My jsme zloději," odpověděla Lada. Zastavila se, protože ve výhledu se objevily městské hradby. "A teď ukradneme tvoje město." 

V knize se objevují dva naprosto odlišné, avšak stejně důležité, charaktery. Lada je silná, nebojácná a velmi tvrdohlavá. Bojuje za své názory a odmítá se vzdát svého vlastenectví. Radu, její mladší bratr, je naopak slabý, ubrečený a vystrašený. I přes všechny rozdíly se tyto dvě postavy doplňují a vyvažují příběh. V dávné minulosti to měli dívky těžké - jediné k čemu byly určeny byl sňatek a reprodukce, jenže pro Ladu tohle není východiskem. Bez ohledu na své pohlaví se snaží prosadit a být silnější, než lecjaký muž. 

Kiersten White můžete znát díky její série Paranórmálové, která vyšla u nakladatelství Fortuna libri. Kiersten se narodila a vyrůstala v Utahu, kde studovala angličtinu na Brigham Young University. Nyní žije v San Diegu se svým manželem a dětmi. I když její kariéra jako spisovatelka začala před krátkou dobou, Kiersten má rozdělanou již celou řadu projektů. 

Nemůžeme vždy mít to, co chceme, a nezáleží na tom, jak moc po tom toužíme. 

Komu bych knihu doporučila? Všem, kteří si budou jisti, do čeho jdou. Mylná srovnávání s autorkou Sarah J. Maas nejsou na místě a pokud jste fanoušky Aelin či Fayre, neočekávejte od Temnoty něco podobného - protože toho se nedočkáte. Nesuď knihu podle obalu - u Temnoty to úplně tak nejde, poněvadž se pyšní naprosto skvostnou obálkou a mnoho hladových očí si knihu pořídí právě kvůli ní. Temnotu doporučuji zejména proto, že každý čtenář je jiný - někdo se do knihy zamiluje, někdo ji bude nenávidět. Já osobně jsem někde uprostřed, nejsem z ní nadšená, ale také ji neodsuzuji. 

Temnota je velmi zajímavou a ojedinělou knihou. Nejsem fanynka historických fikcí, možná proto na mě kniha neudělala takový dojem. Měla jsem strašný problém dostat se přes prvních 100 stran, příběh se rozjížděl pomalu a v knize se objevilo mnoho postav, jejichž jména jsem si nemohla zapamatovat. Čekala jsem YA s klišé milostnou zápletkou, je dobře, že jsem se toho nedočkala a konečně nějaká knihy vybočuje a vyčnívá. I když pro mě byla kniha lehce nadprůměrná, nejsem si jistá, zdali se pustím do dalších dílů. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky.

Za poskytnutí knihy na recenzi mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz.

Temnotu si můžete zakoupit zde.

Maturita, formalita | Pocity & dojmy

Pokud sledujete můj blog už nějaký ten pátek, tak víte, že jsem letos maturovala. Též jsem před maturitou vydala článek na téma Já a povinná četba, kdy jsem se zmiňovala, že se maturity bojím jak čert kříže. Když se tak zpětně ohlédnu, nebylo to tak strašné. Učitelé nás strašili a vždy říkali: maturita je vaší první zkouškou v dospělosti a musíte se na ni pilně připravit. V jistém ohledu měli pravdu, doopravdy mě to stálo úsilí a pevné nervy...

Studovala jsem na Obchodní akademii, obor ekonomické lyceum. Ve svých čtrnácti letech jsem neměla nejmenší tušení, co chci dělat - učitelé na základce mi radili gympl, ale s tím, že biologie, fyzika a chemie mě nikdy moc nebavily, rozhodla jsem se pro obchodku. Své volby nelituji. I když jsem musela vytrpět dva roky, co jsme měli chemii, biologie, zeměpis a fyziku, docela jsem si oblíbila odborné předměty, jako je účetnictví, informatika či ekonomie.

Čím se liší maturita na odborné škole? Máme toho trošku víc. Krom státní češtiny a angličtiny, která se skládá ze tří částí (ústní, didaktický test a sloh), jsme měli ještě praktickou zkoušku, z níž jsme měli jednu známku: informatika, účetnictví a obchodní korespondence. A navíc k ústní ANJ a CJL jsme měli ještě povinnou ekonomii a jeden povinně volitelný předmět, já si vybrala účetnictví.

S tím, že jsem nezanedbala přípravu a učení, jsem byla schopna odmaturovat pouze s jednou dvojkou (z češtiny). Za což jsem nesmírně ráda, protože jsem si chtěla dokázat, že když si něco vezmu do hlavy, tak za tím půjdu a dám do toho všechno. V tomhle případě to bylo vyznamenání - na které se mě nikdo nebude nikdy ptát, ale měla jsem ze sebe radost a skvělý pocit, to je nejdůležitější.

Ústní část pro mě byla asi nejhorší, co se přípravy týká. Češtiny jsem se sice nebála, ale měla jsem v seznamu knihy, jichž jsem se nebála a knihy, které jsem si tak úplně vytáhnout nechtěla. Avšak jsem měla šťastnou ruku a vytáhla si Malého prince. (Tu knihu jsem četla asi třikrát, neměli mě na čem nachytat.) Z účetnictví jsem měla Daňovou evidenci aka podnikání fyzických osob, z eka Podnikání a v angličtině jsem povídala o knihách. Ano, štěstí stálo při mně.

Co dál? Hodně jsem přemýšlela nad pedagogickou školou. Baví mě práce s lidmi a jako učitelka jsem se viděla již odmalička. Jenže jsem se toho bála, a tak jsem si řekla: budu pokračovat. Přihlásila jsem se na Západočeskou univerzitu do Plzně, fakulta ekonomická, obor Management obchodní činnosti. Nejsem si jistá, jestli jsem si zvolila správně, to zjistím až postupem času. Nyní se připravuji na začátek zimního semestru a popravdě se toho bojím. Moje bývalá třídní nám vždy kladla na srdce, že vysokoškolská léta jsou ty nejhezčí. Odloučíme se od rodičů a začneme býti samostatní. Popravdě se tím uklidňuji. Jenže vím, že mě čeká hodně nových věcí - a některé z nich budou obtížné.

JUST THE SEXIEST MAN ALIVE | Sladká jednohubka

Goodreads 3.93

Jak jsem zmiňovala v jednom ze svých článků, v poslední době jsem spadla do reading slump, a tak jsem hledala nějakou sladkou jednohubku, která by mě z toho mohla dostat. Projela jsem si recenze od Syki a na co jsem nenarazila. O této knize jsem věděla již delší dobu, jen jsem se k ní nikdy nedostala, ale po přečtení skvělé recenze jsem se rozhodla, že knihu Just The Sexiest Man Alive musím mít. 

Seznamte se s Taylor Donovan, ženou, jež je pro svou kariéru schopna udělat cokoliv. Dřela hodně, aby mohla být tam, kde je a stala právničkou. Vždy zachovává klid a nenechá se vykolejit, nikým a ničím. Je velmi oddaná své práci a po předchozí zkušenosti se svým snoubencem se od mužského pohlaví chce držet chvíli stranou. Jason Andrews, herec a místní sexbomba, je však velmi zaujatý jejím postojem. Ženy se mu plazí u nohou, jenže Taylor je svérázná a namísto okouzlení jím pohrdá. Žijí dva rozdílné životy ve dvou rozdílných světech.

“I realized that the one person who could break my heart is the only one who should have it.” 

Ano, kniha není jediná svého rázu. Hlavní hrdinka - neustupuje a nenechá si jen tak pomotat hlavu. Hlavní hrdina - nedokáže se vyrovnat s odmítnutím a postupem času se do hlavní hrdinky zamiluje. Bylo to tu mockrát, avšak Julie James zajistila, aby chemie mezi hlavními hrdiny byla hmatatelné a ne uměle zkonstruovaná. Představila nám ohranou a klišé zápletku, ze které dostala všechno, co mohla. Použila k tomu právnické prostředí a snovou LA. 

Pokud máte rádi romantické jednohubky, které vám vykouzlí úsměv ve tváři a mnohdy vás natolik rozesmějí, že musíte na chvíli přestat číst, tak je kniha Just the Sexiest Man Alive tou pravou pro vás. Já sama čtení nelituji, příběh jsem si vychutnala na sto procent a jsem velmi spokojená s výběrem knihy.

“Life isn't always about logic and reason-sometimes you just have to close your eyes and jump” 

Sečteno a podtrženo: Julia James mě mile překvapila, její kniha se četla lehce a několikrát jsem se u ní zasmála od srdce. I když se jedná o lehký příběh, jenž skvěle poslouží k odreagování, užila jsem si každičkou stránku. Just the Sexiest Man Alive rozhodně není mou poslední knihou od této autorky, těším se i na její další dílka, která mě, doufejme, budou bavit stejně jako toto. Julia James si ode mne odnáší 3,5 hvězdičky.

Číst, či nečíst? To je oč tu běží! | READING SLUMP

Od začátku letošního roku jsem v jednom kole. Nejdříve to byla maturita, teď zařizování ohledně vysoké školy (začala jsem studovat na ZČU, ekonomické fakultě). Nechci se vymlouvat na čas, protože tím to rozhodně není... Ještě před maturitou jsem byla schopna narychlo přečíst knihy z povinné četby, jež jsem nestihla, a pak přišel onen reading slump, ze kterého není úniku. Ať si vyberu jakoukoliv knihu, nejsem schopna se do ní pořádně začíst a udržet sama sebe v příběhu. Poslední knihou, kterou jsem přečetla, je Just The Sexiest Man Alive - romantická jedhohubka na jeden večer. Doufala jsem v zázrak, že právě tato kniha mě dostane z  propasti... avšak to se nestalo.

Čtení mě jednoduše nebaví. Ne, tím to rozhodně není. Jen jsem nenašla správnou knihu, která by mě dostala do kolen a přečetla ji se zatajeným dechem. Avšak to stále nevzdávám a pevně věřím, že se z prokletého "reading slump" dostanu.

Zajímalo mě, zdali existují nějaké "rady" ostatních čtenářů - třeba by mi právě to pomohlo. (našla jsem jich několik, ale tyto tři způsoby se mi líbily nejvíce) 

TŘI ZPŮSOBY, JAK SE DOSTAT Z "READING SLUMP" /zdroj/

1. Přečtěte si něco ze svého dětství. Hodně nápomocná je radost ze čtení, kterou jste pociťovali v mládí. (To vlastně dává docela smysl. Hrozně ráda bych se znovu ponořila do tajuplné Narnie, jenže se trochu bojím, že bych pak lehce změnila názor - byla jsem z ní před pár lety naprosto nadšená, ale od té doby jsem toho přečetla dost. Něco podobného se mi stalo se sérií Zavržený. Byla to má první paranormální romance a vlastně jedna ze sérií, když jsem začalo hodně číst. Před rokem jsem se rozhodla dát re-reading, což byl kámen úrazu. Série pro mne už nebyla tak skvělá a také jsem našla i pár věcí, které mi vadily, i když jsem do Patche byla před tím naprostý blázen...  pořád ji řadím ke svým nejoblíbenějším knihám vůbec, ale o re-reading se již znovu pokoušet nebudu.)

2. Přečtěte si něco z Vašeho to-read listu. Vrátí Vás to zpět do zajetých kolejích a spustí to touhu přečíst si všechny knihy z to-read listu. (Můj to-read list na GD obsahuje 149 knih - hodně z nich se mi válí v knihovničce... to by za pokud nejspíš stálo.)

3. Přečtěte si knihu, o které si myslíte, že ji budete nenávidět. Buď se Vám nebude líbit a budete si chtít přečíst něco jiného, a nebo najdete nový žánr, jenž si oblíbíte. (Třetí radu raději nebudu brát v potaz. Bojím se, že bych chuť ke čtení mohla poté ztratit úplně.)

A teď pár gifů na pobavení: 

Když se snažím rozhodnout, jakou knihu budu číst, když jsem v "reading slump." 


Jsem pozadu ve své čtecí výzvě... 


Když se přes toto těžké období konečně dostáváte...


Hádejte, koho právě "přestalo bavit čtení"... 


Tenhle měsíc jsem přečetla hodně knih, doufám, že i další měsíce budou stejně dobré. 
Reading slump: 


A když se bavíme o mém špatném nečtecím období... co se blogování týká, nejsem na tom o moc lépe. Nechci slibovat, že se to zlepší, protože se znám, avšak se pokusím být více aktivní. Momentálně mám rozepsaných pár článků - recenze a také jeden článek na téma Já & maturita. Za dva týdny mi začne zimní semestr a myslím si, že to pro mě bude velmi těžké období. Doufám, že se rychle adaptuji, zorientuji v areálu školy a nějak si s tím poradím . (Tak mi držte palce!)

DCERA HVĚZD | Soutěž

ROZHOVOR | UKÁZKA | RECENZE 

Doufám, že jsem Vás v předchozích článcích pořádně nalákala na novinku z pera české autorky Michaeli Burdové. Dcera hvězd je nabušená kniha plná akce, napětí, dočkáte se spádu, mnoho nečekaných událostí a celým příběhem Vás provede kickass hrdinka Nala, poslední Dcera hvězd. 

A teď co musíte udělat proto, abyste vyhráli podepsaný výtisk knihy Dcera hvězd. 

Podmínky: 

• Soutěž je otevřena pro ČR 
• Soutěž probíhá od 04. 06. - 04. 07. 2018 
• Soutěž musíte sdílet - je jedno kde. Do formuláře pak dáte odkaz. ☺ 
• Výherce musí do 48 hodin odpovědět na email, jinak vybírám nového 

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ 

BLOGOVÉ NAROZENINY | JE TOMU VÁŽNĚ UŽ 6 LET?

Z důvodu maturit jsem úplně zapomněla na blogové narozeniny. Shame on me. Teď už mám maturitu úspěšně za sebou, tak se konečně mohu věnovat i jiným věcem. 

Věřili byste tomu, že už je to vážně 6 let? Šest let od té doby, kdy jsem poprvé něco zveřejnila na tomto blogu. Jakožto první článek jsem publikovala recenzi na knihu Čarodějův synovec. Za tu dobu jsem vystřídala mnoho designů, navázala spolupráce z různými autory a také nakladatelstvími, pořádala soutěže a snažila se psát pravidelně (do této doby se mi to jaksi nepodařilo), několikrát jsem dokonce přemýšlela, že blog smažu, avšak nakonec jsem tyto období přežila and here we are. Mohu oslavit šesté narozeniny! ☺

01.05.2012 → Čarodějův synovec 

Myslím si, že blogování mi toho dalo do života hodně. Díky blogu jsem poznala jednu ze svých nejmilejších kamarádek, naučila se psát recenze (pořád je co zlepšovat, ale je znát ten rozdíl mezi recenzemi starými pár let a těmi, co aktuálně publikuji), rozvinula jsem svou tvůrčí činnost a začala občas psát i něco jiného, nežli recenze a mnohé další. Vím, že nepíši články pravidelně, i když se o to snažím, ale na druhou stranu jsem se naučila, že je lepší kvalita nežli kvantita.

Mou první spoluprací bylo nakladatelství Fragment. Měla jsem možnost mít až 5 recenzních výtisků na měsíc - a také se to snažila využít. Do teď se za některé recenze stydím. Byla jsem čtrnáctiletým teenagerem, který si té spolupráce tolik nevážil a snažila jsem se prostě získávat knížky zadarmo (nebudu vám lhát). Momentálně mám spolupráci pouze s dvěma internetovými knihkupectvími a to s Knihcentrem a Megaknihami. Recenzní výtisky si vezmu jednou za čas a vyhradím si na ně prostor. Jak na čtení, tak na psaní recenzí. A hlavně jsem vybíravější, co se knih týká. Zjistila jsem totiž, že jsem pak neměla čas psát recenze i na své knihy, ale publikovala jsem ty "recenzáky". Ze svých chyb jsem se ponaučila.

Momentálně mám spolupráci s milou českou autorkou Michaelou Burdovou a jsem velmi ráda za to, že jsem ji měla možnost poznat. Její knihy mám velmi ráda a jak jsem zjistila, je to doopravdy milá osůbka, jež bych někdy ráda poznala osobně. Občas se mi poštěstilo získat podepsané samolepky od zahraničních autorů - většinou jsem jim psala dopisy. A velmi mě mrzí, že to nedělám častěji. Dle mého je pro autory radostí číst si dopisy svých čtenářů.

A jaké jsou mé plány do budoucna? Snažit se aktivně publikovat recenze na všechny knihy, které přečtu. Být více aktivní na svém knižním facebooku, ale i instagramu. Navázat spolupráci se zahraničními autory. Užívat si život. Dělat věci, co mě baví.

Děkuji všem za podporu a návštěvnost, jež se stále drží. Velmi mě těší, že lidé  čtou a komentují mé články. ♥ 

DCERA HVĚZD | Recenze

ROZHOVOR | UKÁZKA | SOUTĚŽ 

Určitě jste již slyšeli o Míšině nové knize, která nese název Dcera hvězd. Já osobně mám s knihami od této české fantasy autorky skvělé zkušenosti. Zamilovala jsem si Poselství jednorožců a ještě víc Křišťály moci.  Na Dceru Hvězd jsem se těšila díky zajímavé anotaci a ještě zajímavější ukázce. Po prologu jsem si byla jistá, že kniha je něco pro mě. Dcera hvězd má spád již od začátku do konce a já jsem velice ráda, že jsem si našla cestu k tak skvělému příběhu. 

Nala je pouhou služebnicí v jedné osadě. Snaží se zapadnout mezi lidi, nevyčnívat z davu a splynout se svým okolím. Proč? Protože je poslední. Poslední Dcera hvězd. Dříve jich bývaly stovky. Chránily mír a zachovávaly řád. Jenže lidé se zřekli jejich pomoci a jak to dopadlo. Při válce se povedla Gronům vzpoura, dostali se na vyšší pozici a udělali si z lidí otroky. Teď už nemá cenu bojovat za něco, co bylo dávno zničeno.

Dcery hvězd nebyly vychovávány jako ostatní lidé. V jejich popisu nebyla shovívavost, nevěděly, co je lítost, natož jaké je to mít city. Jenže Nala byla sama. Poslední z těchto dávných legendárních bojovnic. Proto není divu, že si k sobě pustila lidskou dívku, Meju. Zprvu ji brala pouze jako otravu, jenže zjistila, že ji chrání a postupem času si k ní nevědomky vypěstovala náklonnost. Všechno se zvrtlo, když Nala našla v lesích, kam nikdo nikdy nechodil, promrzlého chlapce s podivným tetováním. Meja jej vyléčila a pak chlapec zmizel. Se slovy, že se s Nalou ještě v budoucnu shledají. Další podivností jsou temné síly, které lákají Nalu do lesa k pohřebišti.

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v devatenácti letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je napůl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

V obličeji pořád cítila ten odporný, ledově pulsující dech, který pocházel z míst, s nimiž doufala, že se nikdy nesetká. Byla to síla nesoucí jediné jméno. Smrt. 

Hledáte fantasy knihu plnou akce, napětí a neznáma? Potom bych vám velmi ráda doporučila právě Dceru hvězd. Překvapila mě nejen svou skvělou obálkou, ale zejména příběhem. Míša se opět předvedla v dobrém světle a vytvořila svět plný krvelačných příšer, bohů a lidí, kteří mají ještě špetku naděje na lepší zítřek. Čtení jsem si vychutnala na maximum a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to všechno dopadne.

Nala je zajímavá knižní postava. Líbí se mi, jak je odměřená a snaží se tvářit, že ji na nikom nezáleží. I přesto, že v sobě našla kus soucitu nad ostatními a Meju brala jako přítelkyni. V průběhu knihy se z ostražité Dcery hvězd stane dívka s pocitem pro povinnost a s touhou ochránit její nejbližší. Začne znovu sbírat hvězdy a její moc se pomalu navrátí. I když je poslední svého druhu, bude silná, ne-li silnější než před tím. Vyvinula se.

Obálku pomohla Míše vybrat její maminka - a odvedla skvělý kus práce. Dcera hvězd se totiž pyšní naprosto božskou obálkou a jejímu kouzlu nejde odolat. Doufám, že i díky tomu se kniha dostane do podvědomí českých čtenářů, protože by přišli o možnost přečíst si jednu z nejlepších českých fantasy knih.

"Ještě vydrží. Nasbírám další hvězdy a potom... potom poteče groní krev. Zabova krev. Zaplatí za smrt mých sester." 

Míšiny knihy jsem četla již od puberty. Zamilovala jsem se do Křišťálů moci a byla velmi zvědavá, co si pro náš tato česká autorka připravila. U Dcery hvězd jsem si všimla rovnou dvou věcí. Je vidět, že kniha není autorčinou prvotinou - oproti ostatním jejím dílkům je znát, že se doopravdy "vypsala" a zlepšila. Akce a napětí provázely děj celou dobu a nestalo se mi, že bych se při čtení nudila. Míšiny knihy jsou všechny dobré; některé se mi líbily více (Poselství jednorožců) a některé méně (Siréna), ale Dcera hvězd se rychle stala mou nejoblíbenější.

Čtení jsem si užila, neobjevila jsem v knize nic, co by se mi nelíbilo. Hlavní hrdinka je přesně ten typ badass postav, jež se nemůžu nabažit a jsem zvědavá, jaký osud si pro ni Míša Burdová připravila. Kniha měla spád, skvělou zápletku a ještě větší cliffhanger, který mě odsoudil napospas mé zvědavosti a nutkání rychle se dozvědět, co se stane dál. Bez výčitek svědomí dávám Dceři hvězd plný počet hvězdiček. Doopravdy si to zaslouží.

Za poskytnutí knihy na recenzi a krásné věnován děkuji samotné autorce Michaele Burdové. Velmi si vážím naší spolupráce.

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram  

DCERA HVĚZD | Ukázka

Těšíte se na novou knihu z pera české autorky Michaeli Burdové? Já rozhodně ano. Nádherná obálky, poutavá anotace - a nyní máte možnost si přečíst i exkluzivní ukázku! Za pár dní na mém blogu proběhne o tuhle krásku soutěž (samozřejmě bude podepsaná), tak sledujte můj blog a nenechte si ji ujít. 

Zasáhla ho do boku. Vmžiku svou zbraň vytáhla a přiskočila k druhému. Enita zrovna uskočila před jeho dalším výpadem a přepadla přes shnilý kmen. Arinala čapla nepřítele zezadu za plášť, ten se ale otočil, sekl po ní mečem, a vysmekl se jí. Její zkrvavené ostří vystartovalo jako had, hladové po dalším mase. Chtěla to ukončit. Muž se nechal zaskočit její dravostí a ona mu vyrazila zbraň z ruky. Rukojetí druhého meče ho praštila do hlavy, takže se skácel na zem. Chystala se ho v zápalu boje probodnout, ale vtom koutkem oka zahlédla jiný pohyb.

Z porostu vystoupil další zahalený muž. Zůstal však stát jako nehybná socha. Díval se. Pozoroval.

Arinala znovu zvedla meč, ale její oběť byla pryč. Zakuklenec se odpotácel stranou, opíral se o strom, ale jeho čepel byla připravená pokračovat.

Náhle Arinala ucítila píchnutí. Cosi ji ďoblo do krku. Na vteřinu se jí zatočila hlava. Prsty nahmatala cosi maličkého zabodnutého v kůži. Vytáhla to. Byla to šipka. Mžitky před očima však ustoupily stejně rychle, jako se objevily.

Otočila se na nově příchozího a odhodila šipku na zem.

Uslyšela praskot větví. Lesem se řítilo cosi velkého. Ze stínů vyběhl Reniagor a výhružně zařval.

Muž si k ústům přiložil foukačku. Arinala skočila před faidra.

„Ne!“

Druhá střela zasáhla Enitu.

Ta se s výkřikem chytila za krk. „Co to je! Sakra!“

Vzápětí se zhroutila.

Muž vyfoukl další šipku. Arinala si ji vytrhla z ramene a mrskla ji do sněhu. Postupovala teď směrem k němu a oba přeživší protivníci jí ustupovali z cesty.

„Já jsem Dcera hvězd. Tvoje jedy na mne nepůsobí.“

Zakuklenec se zničehonic otočil a klidným krokem zmizel zpátky v porostu mezi borovicemi. Oba jeho muži utíkali za ním. Arinala jim byla v patách, odhrnula nízké pichlavé větve, snažila se jimi prodrat, ale záhy pochopila, že ti muži jsou dávno pryč. Nezbylo po nich nic. Žádný hluk, jak se prodírali před ní, žádné polámané větvičky, ani žádný pohyb, který by nasvědčoval, že tudy právě někdo proběhl. Jako by se na místě propadli.

Pospíchala k Enitě. Pokud byla její domněnka správná, pak ty šipky byly napuštěné jedem, dost možná smrtelným.

Přeskočila ztrouchnivělý kmen a našla Enitu, jak sedí ve sněhu, opírá se o něj zády, a stejně bílá jako okolní sníh lapá po dechu. V ruce držela svůj kámen, který pulsoval jako srdce, a vypadal, že do sebe vsakuje cosi černého. Cosi, co vysává z Enitiných prstů.

Arinala k ní v úžasu poklekla. Vzala ji za bradu a natočila jí hlavu na stranu. Na krku pulsovala poslední černá žíla, která se pozvolna ztrácela. Čarodějka měla rukavice, které odmítala sundat, tak jí Arinala odhrnula rukáv na zápěstí. Žíly byly jasně modré a kůže jí hořela.

„Ten kámen… všechen jed z tebe vysál.“

Enita vyčerpaně přikývla. „Asi by mě to zabilo, že jo?“

„Zřejmě ano.“

Když kámen přestal pulsovat a vsakovat černý jed, Enita si ho připnula zpátky na krk. Seděla a jen dýchala. Potila se a vypadala jako nemocná.

„Jsem jenom unavená.“

Arinala přikývla. Chvíli bylo ticho, než Arinala promluvila: „Ten kámen je víc, než jsem si myslela. Jsem si jistá, že už jsem o něm slyšela. Je to jeden z Obřadních kamenů, že ano?“

Enita po ní vrhla odevzdaný pohled a ušklíbla se. „Ty musíš vědět prostě všechno, co?“

„To není odpověď.“

Za poskytnutí ukázky děkuji samotné autorce. 

Michaela Burdová | Facebook | Web | Goodreads 

DCERA HVĚZD | Rozhovor

Ahoj Míšo, mohla bys nám krátce představit svou novou knihu?

Ahoj Táňo, jasně, ráda. Jmenuje se Dcera hvězd a jedná se o první díl temné fantasy série o válečnicích bohů. Svět po válce bohů padl do rukou stvůrného národa gronů – netvorů, kteří zotročili lidskou rasu. Arinala je poslední z Dcer hvězd, obávaná válečnice, která se ale nyní musí naučit žít mezi smrtelníky. Povahu vycvičené vražedkyně v sobě ale nezapře. Z lesa za osadou se plíží podivné přízraky. Cosi se snaží dostat mezi živé. Arinala je nakonec nucena postavit se svým dávným nepřátelům a odhalit děsivé prastaré tajemství.

Stalo se ti někdy v průběhu psaní knih, že si ztratila inspiraci a byla v koncích? Jak ses s tím vypořádala?

Ano, stává se mi to docela často. Psaní knihy je běh na dlouhou trať, Dceru hvězd jsem psala dokonce 2 roky, takže je běžné, že mi v průběhu několikrát dojde inspirace nebo prostě chuť dál psát. Většinou si dám pauzu, relaxuju a dělám jiné věci, až se nakonec na psaní zase těším a jde to samo.

Co říkáš na obálku Dcery hvězd? Pomáhala si s návrhem?

Podle mě je úžasná! Přála jsem si něco originálního, co člověka okamžitě zaujme, a myslím, že se to povedlo. Návrh ale vymyslela moje mamka, ten nápad byl úplně skvělý!

Představila bys nám hlavní postavy své nové knihy a napsala ke každé pět slov, jež ji nejlépe vystihují?

Hlavní hrdinkou je darkíla Arinala – válečnice, tvrdá, silná, uzavřená, osamělá,

Gron Thargos, syn Pána Černých lesů – zabiják, silný, vzpurný, chytrý, odhodlaný

Enita – čarodějka, sarkastická, veselá, dobromyslná, statečná

Darret – démon, zrádce, tajuplný, laskavý, bojovník

Zab, Pán Černých lesů – vůdce, dobyvatel, nemilosrdný, nenávistný, sebejistý

Akce, napětí, láska, zvraty – na co všechno se můžeme těšit?

Určitě na tohle všechno 😊 Příběh je plný překvapení, dávných tajemství, děsivých stvůr a smrti, která se plíží za každým rohem. Je to ale také příběh o odvaze a odhodlání naplnit svůj osud, protože každý má svůj cíl, kterému věří, a za který je ochoten položit i život.

Komu bys Dceru hvězd doporučila?

Všem čtenářům fantasy, kteří mají rádi rozpolcené hrdiny, napětí a boj, nečekané zvraty, ale i špetku lásky

Kdo je tvou inspirací a vzorem, co se autorů týká?

Nemám přímo vzor. Čtu knihy podle toho, jak mě která zaujme. I když hodně velký obdiv u mě získal autor Písně krve Anthony Ryan. Dokonalý vypravěč. Stejně tak už léta vzhlížím k S. Kingovi.

Cestuješ ráda? Do které země by ses ráda podívala a proč?

Miluju cestovní a přála bych si cestovat mnohem víc! Mým velkým snem jsou Maledivy, nejen kvůli tomu, že je to ráj na zemi, ale především kvůli všem těm mořským zvířátkům, která tam žijí. Zbožňuju šnorchlování a na Maledivách je možnost spatřit i malé žraloky, mořské želvy nebo rejnoky! Mým cílem je také Norsko kvůli pozorování kosatek dravých ve volné přírodě, chtěla bych vidět Keňu a safari, navštívit Cornwale v Anglii, Irsko a další země.

Jsi v kontaktu i s ostatními českými autory? Proč ano/ne.

Jen s některými. Občas si vyměníme vzájemné tipy a rady 😊

Prozradíš nám své plány do budoucna? Můžeme se těšit na nové knihy?

Určitě se můžete těšit na druhý díl Dcery hvězd, který by měl vyjít příští rok. Navíc můžu potěšit i čtenáře ze Slovenska, protože Dcera hvězd vyjde příští rok i u vás! Ujme se jí nakladatelství Magna. Dále bych ráda do konce tohoto roku napsala a snad i vydala novelu doplňující Dceru hvězd. No a mám už vymyšlenou další fantasy sérii, kterou bych ráda psala zároveň s 2. dílem Dcery hvězd, tak uvidíme, jak se mi to bude dařit. Pokud vše půjde podle plánu, možná by tahle nová fantasy vyšla už příští rok na podzim.

Děkuji za milý rozhovor! Co bys na závěr vzkázala svým čtenářům?

Chtěla bych vám především moc poděkovat, protože vaše nadšení z Dcery hvězd je pro mě opravdu velkým povzbuzením! Mám radost, že jste se na knihu těšili už v průběhu roku, i během jejího tvoření! Díky a doufám, že se vám příběh bude líbit!

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram