Písečníci a bludný asteroid | ROZHOVOR

Pokud jste si všimli, momentálně mi na blogu běží menší projekt se začínajícím českým autorem, Václavem Dvořákem. Budu velmi ráda, když si přečtete mou recenzi - která Vás, doufám, na knihu naláká. Jako poslední článek z tohoto projektu bude soutěž o jeden podepsaný výtisk, jenž Vám zašle sám autor. Máte se na co těšit! A teď už k rozhovoru... 

Dobrý den, ještě jednou moc děkuji za souhlas k rozhovoru. Co byste nám o sobě prozradil?

Dobrý den a děkuji za možnost povídat o mé knížce. Jmenuji se Václav Dvořák a pracuji jako docent na Technické univerzitě v Liberci. Písečníci a bludný asteroid jsou mým prvním románem pro děti a mládež. Na příběhu jsem pracoval pět let a další rok mi trvalo, než jsem rukopis vydal jako knihu.

Mohl byste pro čtenáře, kteří o Vaší knize slyší poprvé, stručně a vlastními slovy shrnout děj?

Hlavní hrdinou knihy je jedenáctiletý Tomáš Nebula, sirotek žijící na planetě Písečnici. Touží se podívat do vesmíru, ale místo toho musí pracovat v dolech vykopaných neznámými mimozemšťany. Do cesty se mu připlete malá Lucka a on se s ní proti své vůli skamarádí. Když se mu naskytne příležitost se do vesmíru vydat, musí si vybrat – navždy odletět a opustit Lucku, nebo zůstat a pokusit se odhalit tajemství své minulosti.

Proč jste se rozhodl vydat knihu na vlastní náklady? Zkusil jste před tím oslovit nějaké nakladatelství?

Já jsem vlastně nikdy netoužil po tom, vydat si knihu sám. Naopak – na autory vydávající si díla sami jsem se díval svrchu. Rukopis jsem nabídl jistému renomovanému nakladatelství a tam byli z příběhu nadšení. Jenže spolupráce nakonec stejně nedopadla. Prý jsem moc náročný. Chtěl jsem dělat věci naplno, být aktivní autor, mít vlastní stránky, pořádat besedy, psát blog… Ale když jsem svoji vizi představil nakladatelství, narazil jsem. Než aby se se mnou nakladatelství „dohadovalo“, raději okamžitě ukončilo spolupráci. A to myslím doslova – k žádnému jednání vůbec nedošlo! Možná v tom sehrála roli i moje neochota pozměnit jména hlavních postav, kdo ví… Každopádně to byla tak negativní zkušenost, že jsem to zkusil sám. A vyšlo to.

Jste spokojený s tím, jak kniha vypadá? (obálka, ilustrace..)

Určitě. Jakmile jsem se rozhodl, že si knihu vydám sám, šel jsem do toho opět na sto procent. A protože některé věci skutečně neumím, hledal jsem pro svoji knihu profesionály – od korektorky a dlouholeté redaktorky Albatrosu Šárky Krejčové, přes ilustrátora Jakuba Cenkla až po grafika Jana Herynka. Samozřejmě, že vždy si člověk může říkat, že něco se mohlo udělat lépe a na některé věci má každý člověk jiný názor. Ale knížka se libí a to je hlavní!

Hodláte pokračovat v psaní a vydávání knih?

V psaní určitě, ale jestli půjdu i nadále cestou autora samovydavatele, to skutečně netuším. Je to hodně náročné, časově i finančně. Na druhou stranu „nikdy neříkej nikdy“ a teď, měsíc po vydání mé první knihy, je skutečně ještě brzy na hodnocení. Co se psaní týče, tak dokončuji druhý román, ale dokud nebude opravdu hotový, je na jakékoliv podrobnosti ještě brzy.

Když jste vymýšlel postavy do svého příběhu, nechal jste se inspirovat lidmi ve Vašem životě?

Jedna postava z mého okolí tam je, ale samozřejmě neprozradím která. Pravda je, že mám v příběhu docela dost dívčích postav. Asi je to tím, že sám mám doma dva kluky a tak si to tímto vynahrazuji J. Většinou ale vytvářím nové postavy proto, že je typově potřebuji do příběhu. Znám jejich motivaci, schopnosti a postupně mi z toho vykrystalizuje ta správná osobnost. To, že se mi pak k nim hodí někdo z mého okolí, je víceméně náhoda.

Stalo se Vám někdy v průběhu psaní knihy, že jste ztratil inspiraci a byl v koncích? Jak jste se s tím vypořádal?

Stalo a hned na začátku. A tak jsem začal hledat, jak se vlastně knihy píší, jak psát čtivě. Našel jsem si literaturu a vše si nastudoval. Nevím, zda jsem na to nešel moc vědecky, ale vyplatilo se. Jsou zkrátka metody, jak autorský blok a ztrátu inspirace překonat a znalost řemesla, v tomto případě spisovatelského, je základem úspěchu.

Lákal Vás vesmír již od malička?

Lákal, ale určitě nejsem ten typický „milovník“ vesmíru. Doteď třeba nemám vesmírný dalekohled a k pozorování noční oblohy jsem se pořádně dostal až letos, kdy jsem měl příležitost vidět jižní oblohu. Ta moje „láska“ k vesmíru se spíše projevuje v představách – sněním o tom, jaké by to asi v tom vesmíru mohlo být. V tom Tomáš Nebula, hlavní hrdina knížky, vychází ze mě osobně. Napsání příběhu o Písečnících pro mě byla vlastně možnost, jak si ten svůj sen podívat se do vesmíru alespoň trochu splnit.

Patří čtení a psaní k vašim každodenním koníčkům?

Četl jsem hodně v dětství, vlastně až do svých studií, mnohdy to bylo třeba pět knih týdně. Četl jsem samozřejmě zejména sci-fi (Jules Verne), hlavně dobrodružné, ale mojí nejoblíbenější četbou byl Asimov a jeho série Nadace. Pak jsem měl spoustu let čtecí pauzu a ke čtení se vrátil až se svými dětmi – a začal psát. Psaní se opravdu pravidelně věnuji posledních pět, ale třeba už toho nenechám. Na čtení bohužel už moc času nemám.

Kdo je vaším vzorem a inspirací, co se autorů týká?

Určitě nemůžu popřít inspiraci dílem J. K. Rowlingové – jako autorka knih je výborná a její knihy jsou opravdu dobře napsané. Chtěl jsem se inspirovat právě v tom.

Ještě jednou moc děkuji za rozhovor. Vzkázal byste něco čtenářům?

To já děkuji za rozhovor! A co vzkázat čtenářům? Ať více čtou! Hlavně české autory, ať se jim nebojí dávat šanci a zároveň ať se nebojí dobré knihy českých autorů propagovat – doporučovat známým a podobně. Také je dobré, dříve než si knihu koupí, zajímat se o recenze, zkrátka hledat a podporovat zejména to dobré a nejít jen s davem. Pokud lidé chtějí číst dobré české knihy, musí jim trochu pomoct a začít mohou třeba u Písečníků a bludného asteroidu J . My, čeští autoři, to máme totiž velice těžké.