Meme pořádá Siky.
Smečka - Andrea Cremerová
“Způsob, jakým se pohybuješ, je neuvěřitelný.” Ren mě přitáhl zpátky k sobě. Jeho ruce sklouzly po křivce mých boků, houpajíc naše těla v rytmu těžkých basů. Pocit, že mé tělo přesně opisuje to jeho, mě naprosto přemohl. Byli jsme skrytí v tom množství lidí, že jo? Hlídači nás nemohli vidět, že?
Snažila jsem se zklidnit svůj dech, zatímco nás Ren udržoval v nesnesitelně pomalém tempu hudby. Zavřela jsem oči a opřela se o jeho tělo, jeho prsty hnětly mé boky, hladily mé břicho. Bože, bylo to příjemné.
Pootevřela jsem rty a mlhavý závoj sklouzl mezi nimi, hrajíc si s mým jazykem. Chuť poupat těsně před rozkvětem naplnila má ústa. Najednou jsem nechtěla nic jiného, než splynout s Renem. Ten nárust touhy mě vystrašil. Neměla jsem tušení, jestli nutkání přitáhnout si ho k sobě mnohem blíž pramenilo z mého vlastního srdce anebo z kouzel sucuby. To by se nemělo dít!
Začala jsem panikařit, když sklonil hlavu a přitiskl své rty na můj krk. Mé oči se zachvěly a snažila jsem se soustředit, i přes dusivé teplo, které se na mě tlačilo ze všech stran. Jeho ostré špičáky sledovaly mou kůži, škrábaly mě, ale neubližovaly mi. Mé tělo se chvělo a já jsem se otočila v jeho náručí, tlačila jsem na jeho hruď, abych mezi námi vytvořila prostor.
“Já jsem bojovník, ne milenka,” vydechla jsem.
“Nemůžeš být obojí?” Jeho úsměv roztřásl mé kolena.
wau...tuším si prečítam celú knihu :D
OdpovědětVymazatTáto kniha je fakt super 8)
OdpovědětVymazat