DCERA HVĚZD | Soutěž

ROZHOVOR | UKÁZKA | RECENZE 

Doufám, že jsem Vás v předchozích článcích pořádně nalákala na novinku z pera české autorky Michaeli Burdové. Dcera hvězd je nabušená kniha plná akce, napětí, dočkáte se spádu, mnoho nečekaných událostí a celým příběhem Vás provede kickass hrdinka Nala, poslední Dcera hvězd. 

A teď co musíte udělat proto, abyste vyhráli podepsaný výtisk knihy Dcera hvězd. 

Podmínky: 

• Soutěž je otevřena pro ČR 
• Soutěž probíhá od 04. 06. - 04. 07. 2018 
• Soutěž musíte sdílet - je jedno kde. Do formuláře pak dáte odkaz. ☺ 
• Výherce musí do 48 hodin odpovědět na email, jinak vybírám nového 

SOUTĚŽNÍ FORMULÁŘ 

BLOGOVÉ NAROZENINY | JE TOMU VÁŽNĚ UŽ 6 LET?

Z důvodu maturit jsem úplně zapomněla na blogové narozeniny. Shame on me. Teď už mám maturitu úspěšně za sebou, tak se konečně mohu věnovat i jiným věcem. 

Věřili byste tomu, že už je to vážně 6 let? Šest let od té doby, kdy jsem poprvé něco zveřejnila na tomto blogu. Jakožto první článek jsem publikovala recenzi na knihu Čarodějův synovec. Za tu dobu jsem vystřídala mnoho designů, navázala spolupráce z různými autory a také nakladatelstvími, pořádala soutěže a snažila se psát pravidelně (do této doby se mi to jaksi nepodařilo), několikrát jsem dokonce přemýšlela, že blog smažu, avšak nakonec jsem tyto období přežila and here we are. Mohu oslavit šesté narozeniny! ☺

01.05.2012 → Čarodějův synovec 

Myslím si, že blogování mi toho dalo do života hodně. Díky blogu jsem poznala jednu ze svých nejmilejších kamarádek, naučila se psát recenze (pořád je co zlepšovat, ale je znát ten rozdíl mezi recenzemi starými pár let a těmi, co aktuálně publikuji), rozvinula jsem svou tvůrčí činnost a začala občas psát i něco jiného, nežli recenze a mnohé další. Vím, že nepíši články pravidelně, i když se o to snažím, ale na druhou stranu jsem se naučila, že je lepší kvalita nežli kvantita.

Mou první spoluprací bylo nakladatelství Fragment. Měla jsem možnost mít až 5 recenzních výtisků na měsíc - a také se to snažila využít. Do teď se za některé recenze stydím. Byla jsem čtrnáctiletým teenagerem, který si té spolupráce tolik nevážil a snažila jsem se prostě získávat knížky za darmo (nebudu vám lhát). Momentálně mám spolupráci pouze s dvěma internetovými knihkupectvími a to s Knihcentrem a Megaknihami. Recenzní výtisky si vezmu jednou za čas a vyhradím si na ně prostor. Jak na čtení, tak na psaní recenzí. A hlavně jsem vybíravější, co se knih týká. Zjistila jsem totiž, že jsem pak neměla čas psát recenze i na své knihy, ale publikovala jsem ty "recenzáky". Ze svých chyb jsem se ponaučila.

Momentálně mám spolupráci s milou českou autorkou Michaelou Burdovou a jsem velmi ráda za to, že jsem ji měla možnost poznat. Její knihy mám velmi ráda a jak jsem zjistila, je to doopravdy milá osůbka, jež bych někdy ráda poznala osobně. Občas se mi poštěstilo získat podepsané samolepky od zahraničních autorů - většinou jsem jim psala dopisy. A velmi mě mrzí, že to nedělám častěji. Dle mého je pro autory radostí číst si dopisy svých čtenářů.

A jaké jsou mé plány do budoucna? Snažit se aktivně publikovat recenze na všechny knihy, které přečtu. Být více aktivní na svém knižním facebooku, ale i instagramu. Navázat spolupráci se zahraničními autory. Užívat si život. Dělat věci, co mě baví.

Děkuji všem za podporu a návštěvnost, jež se stále drží. Velmi mě těší, že lidé  čtou a komentují mé články. ♥ 

DCERA HVĚZD | Recenze

ROZHOVOR | UKÁZKA | SOUTĚŽ 

Určitě jste již slyšeli o Míšině nové knize, která nese název Dcera hvězd. Já osobně mám s knihami od této české fantasy autorky skvělé zkušenosti. Zamilovala jsem si Poselství jednorožců a ještě víc Křišťály moci.  Na Dceru Hvězd jsem se těšila díky zajímavé anotaci a ještě zajímavější ukázce. Po prologu jsem si byla jistá, že kniha je něco pro mě. Dcera hvězd má spád již od začátku do konce a já jsem velice ráda, že jsem si našla cestu k tak skvělému příběhu. 

Nala je pouhou služebnicí v jedné osadě. Snaží se zapadnout mezi lidi, nevyčnívat z davu a splynout se svým okolím. Proč? Protože je poslední. Poslední Dcera hvězd. Dříve jich bývaly stovky. Chránily mír a zachovávaly řád. Jenže lidé se zřekli jejich pomoci a jak to dopadlo. Při válce se povedla Gronům vzpoura, dostali se na vyšší pozici a udělali si z lidí otroky. Teď už nemá cenu bojovat za něco, co bylo dávno zničeno.

Dcery hvězd nebyly vychovávány jako ostatní lidé. V jejich popisu nebyla shovívavost, nevěděly, co je lítost, natož jaké je to mít city. Jenže Nala byla sama. Poslední z těchto dávných legendárních bojovnic. Proto není divu, že si k sobě pustila lidskou dívku, Meju. Zprvu ji brala pouze jako otravu, jenže zjistila, že ji chrání a postupem času si k ní nevědomky vypěstovala náklonnost. Všechno se zvrtlo, když Nala našla v lesích, kam nikdo nikdy nechodil, promrzlého chlapce s podivným tetováním. Meja jej vyléčila a pak chlapec zmizel. Se slovy, že se s Nalou ještě v budoucnu shledají. Další podivností jsou temné síly, které lákají Nalu do lesa k pohřebišti.

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v devatenácti letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je napůl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

V obličeji pořád cítila ten odporný, ledově pulsující dech, který pocházel z míst, s nimiž doufala, že se nikdy nesetká. Byla to síla nesoucí jediné jméno. Smrt. 

Hledáte fantasy knihu plnou akce, napětí a neznáma? Potom bych vám velmi ráda doporučila právě Dceru hvězd. Překvapila mě nejen svou skvělou obálkou, ale zejména příběhem. Míša se opět předvedla v dobrém světle a vytvořila svět plný krvelačných příšer, bohů a lidí, kteří mají ještě špetku naděje na lepší zítřek. Čtení jsem si vychutnala na maximum a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to všechno dopadne.

Nala je zajímavá knižní postava. Líbí se mi, jak je odměřená a snaží se tvářit, že ji na nikom nezáleží. I přesto, že v sobě našla kus soucitu nad ostatními a Meju brala jako přítelkyni. V průběhu knihy se z ostražité Dcery hvězd stane dívka s pocitem pro povinnost a s touhou ochránit její nejbližší. Začne znovu sbírat hvězdy a její moc se pomalu navrátí. I když je poslední svého druhu, bude silná, ne-li silnější než před tím. Vyvinula se.

Obálku pomohla Míše vybrat její maminka - a odvedla skvělý kus práce. Dcera hvězd se totiž pyšní naprosto božskou obálkou a jejímu kouzlu nejde odolat. Doufám, že i díky tomu se kniha dostane do podvědomí českých čtenářů, protože by přišli o možnost přečíst si jednu z nejlepších českých fantasy knih.

"Ještě vydrží. Nasbírám další hvězdy a potom... potom poteče groní krev. Zabova krev. Zaplatí za smrt mých sester." 

Míšiny knihy jsem četla již od puberty. Zamilovala jsem se do Křišťálů moci a byla velmi zvědavá, co si pro náš tato česká autorka připravila. U Dcery hvězd jsem si všimla rovnou dvou věcí. Je vidět, že kniha není autorčinou prvotinou - oproti ostatním jejím dílkům je znát, že se doopravdy "vypsala" a zlepšila. Akce a napětí provázely děj celou dobu a nestalo se mi, že bych se při čtení nudila. Míšiny knihy jsou všechny dobré; některé se mi líbily více (Poselství jednorožců) a některé méně (Siréna), ale Dcera hvězd se rychle stala mou nejoblíbenější.

Čtení jsem si užila, neobjevila jsem v knize nic, co by se mi nelíbilo. Hlavní hrdinka je přesně ten typ badass postav, jež se nemůžu nabažit a jsem zvědavá, jaký osud si pro ni Míša Burdová připravila. Kniha měla spád, skvělou zápletku a ještě větší cliffhanger, který mě odsoudil napospas mé zvědavosti a nutkání rychle se dozvědět, co se stane dál. Bez výčitek svědomí dávám Dceři hvězd plný počet hvězdiček. Doopravdy si to zaslouží.

Za poskytnutí knihy na recenzi a krásné věnován děkuji samotné autorce Michaele Burdové. Velmi si vážím naší spolupráce.

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram  

DCERA HVĚZD | Ukázka

Těšíte se na novou knihu z pera české autorky Michaeli Burdové? Já rozhodně ano. Nádherná obálky, poutavá anotace - a nyní máte možnost si přečíst i exkluzivní ukázku! Za pár dní na mém blogu proběhne o tuhle krásku soutěž (samozřejmě bude podepsaná), tak sledujte můj blog a nenechte si ji ujít. 

Zasáhla ho do boku. Vmžiku svou zbraň vytáhla a přiskočila k druhému. Enita zrovna uskočila před jeho dalším výpadem a přepadla přes shnilý kmen. Arinala čapla nepřítele zezadu za plášť, ten se ale otočil, sekl po ní mečem, a vysmekl se jí. Její zkrvavené ostří vystartovalo jako had, hladové po dalším mase. Chtěla to ukončit. Muž se nechal zaskočit její dravostí a ona mu vyrazila zbraň z ruky. Rukojetí druhého meče ho praštila do hlavy, takže se skácel na zem. Chystala se ho v zápalu boje probodnout, ale vtom koutkem oka zahlédla jiný pohyb.

Z porostu vystoupil další zahalený muž. Zůstal však stát jako nehybná socha. Díval se. Pozoroval.

Arinala znovu zvedla meč, ale její oběť byla pryč. Zakuklenec se odpotácel stranou, opíral se o strom, ale jeho čepel byla připravená pokračovat.

Náhle Arinala ucítila píchnutí. Cosi ji ďoblo do krku. Na vteřinu se jí zatočila hlava. Prsty nahmatala cosi maličkého zabodnutého v kůži. Vytáhla to. Byla to šipka. Mžitky před očima však ustoupily stejně rychle, jako se objevily.

Otočila se na nově příchozího a odhodila šipku na zem.

Uslyšela praskot větví. Lesem se řítilo cosi velkého. Ze stínů vyběhl Reniagor a výhružně zařval.

Muž si k ústům přiložil foukačku. Arinala skočila před faidra.

„Ne!“

Druhá střela zasáhla Enitu.

Ta se s výkřikem chytila za krk. „Co to je! Sakra!“

Vzápětí se zhroutila.

Muž vyfoukl další šipku. Arinala si ji vytrhla z ramene a mrskla ji do sněhu. Postupovala teď směrem k němu a oba přeživší protivníci jí ustupovali z cesty.

„Já jsem Dcera hvězd. Tvoje jedy na mne nepůsobí.“

Zakuklenec se zničehonic otočil a klidným krokem zmizel zpátky v porostu mezi borovicemi. Oba jeho muži utíkali za ním. Arinala jim byla v patách, odhrnula nízké pichlavé větve, snažila se jimi prodrat, ale záhy pochopila, že ti muži jsou dávno pryč. Nezbylo po nich nic. Žádný hluk, jak se prodírali před ní, žádné polámané větvičky, ani žádný pohyb, který by nasvědčoval, že tudy právě někdo proběhl. Jako by se na místě propadli.

Pospíchala k Enitě. Pokud byla její domněnka správná, pak ty šipky byly napuštěné jedem, dost možná smrtelným.

Přeskočila ztrouchnivělý kmen a našla Enitu, jak sedí ve sněhu, opírá se o něj zády, a stejně bílá jako okolní sníh lapá po dechu. V ruce držela svůj kámen, který pulsoval jako srdce, a vypadal, že do sebe vsakuje cosi černého. Cosi, co vysává z Enitiných prstů.

Arinala k ní v úžasu poklekla. Vzala ji za bradu a natočila jí hlavu na stranu. Na krku pulsovala poslední černá žíla, která se pozvolna ztrácela. Čarodějka měla rukavice, které odmítala sundat, tak jí Arinala odhrnula rukáv na zápěstí. Žíly byly jasně modré a kůže jí hořela.

„Ten kámen… všechen jed z tebe vysál.“

Enita vyčerpaně přikývla. „Asi by mě to zabilo, že jo?“

„Zřejmě ano.“

Když kámen přestal pulsovat a vsakovat černý jed, Enita si ho připnula zpátky na krk. Seděla a jen dýchala. Potila se a vypadala jako nemocná.

„Jsem jenom unavená.“

Arinala přikývla. Chvíli bylo ticho, než Arinala promluvila: „Ten kámen je víc, než jsem si myslela. Jsem si jistá, že už jsem o něm slyšela. Je to jeden z Obřadních kamenů, že ano?“

Enita po ní vrhla odevzdaný pohled a ušklíbla se. „Ty musíš vědět prostě všechno, co?“

„To není odpověď.“

Za poskytnutí ukázky děkuji samotné autorce. 

Michaela Burdová | Facebook | Web | Goodreads 

DCERA HVĚZD | Rozhovor

Ahoj Míšo, mohla bys nám krátce představit svou novou knihu?

Ahoj Táňo, jasně, ráda. Jmenuje se Dcera hvězd a jedná se o první díl temné fantasy série o válečnicích bohů. Svět po válce bohů padl do rukou stvůrného národa gronů – netvorů, kteří zotročili lidskou rasu. Arinala je poslední z Dcer hvězd, obávaná válečnice, která se ale nyní musí naučit žít mezi smrtelníky. Povahu vycvičené vražedkyně v sobě ale nezapře. Z lesa za osadou se plíží podivné přízraky. Cosi se snaží dostat mezi živé. Arinala je nakonec nucena postavit se svým dávným nepřátelům a odhalit děsivé prastaré tajemství.

Stalo se ti někdy v průběhu psaní knih, že si ztratila inspiraci a byla v koncích? Jak ses s tím vypořádala?

Ano, stává se mi to docela často. Psaní knihy je běh na dlouhou trať, Dceru hvězd jsem psala dokonce 2 roky, takže je běžné, že mi v průběhu několikrát dojde inspirace nebo prostě chuť dál psát. Většinou si dám pauzu, relaxuju a dělám jiné věci, až se nakonec na psaní zase těším a jde to samo.

Co říkáš na obálku Dcery hvězd? Pomáhala si s návrhem?

Podle mě je úžasná! Přála jsem si něco originálního, co člověka okamžitě zaujme, a myslím, že se to povedlo. Návrh ale vymyslela moje mamka, ten nápad byl úplně skvělý!

Představila bys nám hlavní postavy své nové knihy a napsala ke každé pět slov, jež ji nejlépe vystihují?

Hlavní hrdinkou je darkíla Arinala – válečnice, tvrdá, silná, uzavřená, osamělá,

Gron Thargos, syn Pána Černých lesů – zabiják, silný, vzpurný, chytrý, odhodlaný

Enita – čarodějka, sarkastická, veselá, dobromyslná, statečná

Darret – démon, zrádce, tajuplný, laskavý, bojovník

Zab, Pán Černých lesů – vůdce, dobyvatel, nemilosrdný, nenávistný, sebejistý

Akce, napětí, láska, zvraty – na co všechno se můžeme těšit?

Určitě na tohle všechno 😊 Příběh je plný překvapení, dávných tajemství, děsivých stvůr a smrti, která se plíží za každým rohem. Je to ale také příběh o odvaze a odhodlání naplnit svůj osud, protože každý má svůj cíl, kterému věří, a za který je ochoten položit i život.

Komu bys Dceru hvězd doporučila?

Všem čtenářům fantasy, kteří mají rádi rozpolcené hrdiny, napětí a boj, nečekané zvraty, ale i špetku lásky

Kdo je tvou inspirací a vzorem, co se autorů týká?

Nemám přímo vzor. Čtu knihy podle toho, jak mě která zaujme. I když hodně velký obdiv u mě získal autor Písně krve Anthony Ryan. Dokonalý vypravěč. Stejně tak už léta vzhlížím k S. Kingovi.

Cestuješ ráda? Do které země by ses ráda podívala a proč?

Miluju cestovní a přála bych si cestovat mnohem víc! Mým velkým snem jsou Maledivy, nejen kvůli tomu, že je to ráj na zemi, ale především kvůli všem těm mořským zvířátkům, která tam žijí. Zbožňuju šnorchlování a na Maledivách je možnost spatřit i malé žraloky, mořské želvy nebo rejnoky! Mým cílem je také Norsko kvůli pozorování kosatek dravých ve volné přírodě, chtěla bych vidět Keňu a safari, navštívit Cornwale v Anglii, Irsko a další země.

Jsi v kontaktu i s ostatními českými autory? Proč ano/ne.

Jen s některými. Občas si vyměníme vzájemné tipy a rady 😊

Prozradíš nám své plány do budoucna? Můžeme se těšit na nové knihy?

Určitě se můžete těšit na druhý díl Dcery hvězd, který by měl vyjít příští rok. Navíc můžu potěšit i čtenáře ze Slovenska, protože Dcera hvězd vyjde příští rok i u vás! Ujme se jí nakladatelství Magna. Dále bych ráda do konce tohoto roku napsala a snad i vydala novelu doplňující Dceru hvězd. No a mám už vymyšlenou další fantasy sérii, kterou bych ráda psala zároveň s 2. dílem Dcery hvězd, tak uvidíme, jak se mi to bude dařit. Pokud vše půjde podle plánu, možná by tahle nová fantasy vyšla už příští rok na podzim.

Děkuji za milý rozhovor! Co bys na závěr vzkázala svým čtenářům?

Chtěla bych vám především moc poděkovat, protože vaše nadšení z Dcery hvězd je pro mě opravdu velkým povzbuzením! Mám radost, že jste se na knihu těšili už v průběhu roku, i během jejího tvoření! Díky a doufám, že se vám příběh bude líbit!

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram  

DCERA HVĚZD

Už jste to slyšeli? 

Míše vychází konečně další kniha, tentokrát pod názvem Dcera Hvězd. Pokud jste na ni natěšění stejně jako já, tak nezapomeňte sledovat můj blog. Máte se totiž na co těšit!

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v 19 letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je na půl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

• Rozhovor o nové knize 
• Ukázka 
• Recenze 
• Soutěž 

Chtěla bych ještě jednou poděkovat Míše za skvělou spolupráci. Doufám, že se Vám budou nadcházející články líbit a zúčastníte se soutěže o Dceru hvězd, čímž podpoříte naši milou českou autorku, jejíž knihy většina z nás zná. 

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram  

Já & povinná četba | Maturita klepe na dveře

 "Knihomol jako ty bude mít přečtenou povinnou četbu cobydup."

Hahaha. Byla bych za to vděčná, ale bohužel tomu tak není. Za měsíc a něco maturuji a stále nemám vše dočtené a dodělané rozbory knih. A abych pravdu řekla, tak lehce nestíhám, takže do konce maturity se nejspíš k jiné četbě nedostanu. 

Zrovna dnes jsem dočítala 1984 od Orwella. Dobře si pamatuji, když jsem na začátku čtvrťáku dávala češtinářce předběžný seznam dvaceti knih k maturitě, byla jsem jediná, kdo si tuto knihu zvolil a učitelka mi ji chtěla rozmluvit. Což u mě vzbudilo o to větší zvědavost a zájem si ji tam nechat. Anotaci jsem si sice přečetla, ale i tak jsem byla naprosto udivena z celého příběhu. George Orwell má skvělý styl psaní, celý jeho anti-utopický román si mě získal. Až budu mít čas, rozhodně si přečtu i Farmu zvířat a mám zálusk i na 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho.

"Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné..." 

Dlouho jsem si myslela, že jsem zastáncem názoru; povinná četba není nic pro mě. Nemám ráda, když mě někdo nutí číst něco, co jsem si sama nezvolila. Avšak postupem času jsem zjistila opak. Povinná četba mi otevřela oči a rozšířila obzory. Ano, stále budu číst fikce o nadpřirozených bytostech či slaďárny od Colleen Hoover, jenže teď mám chuť si přečíst i něco z jiného soudku. Nepohrdnu Čapkem, ráda se vrátím k Shakespearovi, a dokonce si chci pořídit i nějaké jiné dílko od Kafky, nežli jen jeho Proměnu.

Chápu JAK; nechápu PROČ. 

Minulý rok jsme měli možnost navrhnout nějaké knižní tipy, co bychom chtěli přidat do seznamu knih k maturitě. Za mě to byly knihy: Jako zabít ptáčka, Volání netvora a Jonathan Strange a pan Norrel. K mému překvapení má spolužačka navrhla i knihy jako je Než jsem tě poznala. Harper Lee a Patrick Ness měli to štěstí, že nakonec skončili v mém seznamu. I když jsem obě přečetla, trochu se bojím zpracování svého rozboru. I tak to beru jako úspěch, že učitelé dali na přání svých studentů a umožnili nám navrhnout cokoliv, co nás napadlo.

"Moudrá slova pospí si v uších hlupáků." 

Let's be honest. Četla jsem doopravdy všechny knihy, které mám ve svém seznamu? Některé jsem ještě nestihla, ale plánuji - pokud budu brutálně upřímná, jsou tu dvě knihy, jež jsem nečetla a ani to neplánuji. Romeo a Julie od Shakespeara je klasikou. Četla jsem Hamleta, do něhož jsem se zamilovala, jenže další tragédii z pera anglického dramatika jsem jaksi nepřekousla. I tak znám děj dosti dopodrobna a díky recitační soutěži z deváté třídy znám část dialogu z balkónové scény. A pak tu máme jednu protiválečnou novelu jménem Petr a Lucie. Teď jen doufám, že nepřečtení těchto knih nebude mou osudovou chybou.

"Někdy musíme trošičku zabíjet, abychom mohli žít." 

Ráda bych zmínila i dvě knihy, do kterých jsem se zamilovala a staly se mými srdcovkami. První z nich je Malý princ. Jako malá jsem se k němu nedostala - bohužel nebo bohudík? Četla jsem jej nejprve v angličtině, poté v češtině a hned se zařadil na seznam knih, ke kterým se budu ráda vracet a po čase si znovu přečtu. Čapek má skvělý styl psaní, to jsem zjistila při čtení R.U.R., avšak až Válka s mloky mi dokázala, jak úžasným autorem je. I když si myslím, že je to těžší dílko a pokud si ho vytáhnu, možná mi bude chvilku trvat dobře podat děj. Nejvíce se mi líbil dodatek, kdy autor mluvil se svým já.

- Ba ne, to nejde. Mloci nemohou bojovat proti Mlokům.To by bylo proti přírodě. Mloci jsou přece jeden rod.
"Lidi jsou taky jeden rok, člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč všechno bojují! Už ani ne o místo, kde by žili, ale o moc, o prestiž, o vliv, o slávu, o trhy a vím já oč ještě! Proč by i Salamandři nemohli mezi sebou bojovat třeba o prestiž?"
Nač by to dělali? Prosím tě, co by z toho měli?
"Nic, leda to, že by jedni měli dočasně víc břehů a víc moci než druzí. A po čase by se to zase obrátilo." 

Štěstí přeje připraveným. Jedna z mála věcí, které slouží k mému uklidnění. Přijde mi zvláštní mít největší strach z maturity z češtiny. Účetnictví a ekonomie není zrovna sranda a i tak se jich nebojím. Wish me luck!  

Pokud jste zvědaví na můj seznam maturitní četby: 

Červeně jsou zvýrazněné knihy, jež mě teprve čekají. 

1. William Shakespeare – Hamlet

2. William Shakespeare – Romeo a Julie

3.  Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie

4. Karel Hynek Mácha – Máj

5. Jaroslav Vrchlický – Noc na Karlštejně

6. Franc Kafka – Proměna

7. Anton de Saint-Exupéry – Malý princ

8. Romain Roland – Petr a Lucie

9. Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

10. Karel Čapek – R.U.R

11. Karel Čapek – Válka s mloky

12. Jan Otčenášek – Romeo Julie a tma

13. Viktor Dyk – Krysař

14. Karel Poláček – Bylo nás pět

15. Karel Havlíček Borovský – Král Lávra

16. John Steinbeck – O myších a lidech

17. George Orwell - 1984

18. Patrick Ness – Volání netvora

19. Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša

20. Harper Lee – Jako zabít ptáčka 

Jaký vztah máte - či jste měli - k povinné četbě Vy? ☺ 

Víte, ze kterých knih jsou citáty? (Nejde o žádnou soutěž, ale schválně, kolik z nich znáte?) 

Moje knižní nej za rok 2017

Rok 2017 ve mne zanechal mnoho dobrých i špatných pocitů. Co se čtení a blogování týká, jsem na tom lépe jak v roce 2016 (ale pořád je na čem pracovat). Přečetla jsem 81 knih a 20 207 stránek. Jako každý rok jsem se rozhodla, že dám dohromady seznam mých knižních nej, na kterém jsem se pěkně vyřádila.

Rozdělila jsem jej do několika kategorií, do kterých jsem zařadila 1 až 4 knihy. Je pochopitelné, že to co se líbilo mně, se nemuselo líbit vám a naopak. I když jsem letos přečetla dost knih, popravdě mi pod rukama neprošlo nic dech-beroucího jako například knihy Měděný jezdec, Milion malých střípků či Ten, kdo stojí v koutě, které jsem před pár lety četla. Proto doufám, že v roce 2018 narazím na něco nezapomenutelného a neobyčejného. Tak snad se mi to povede. 

Nejlepší knihy, co jsem letos četla

    

Zpívá, zpívá, každý pták je kniha, jež mě letos nejvíce překvapila. Budu upřímná a přiznám, že jsem si ji pořídila jen kvůli obálce bez toho, aniž bych četla anotaci. Hodnocení na goodreads je průměrné, avšak ve mně zanechala kniha mnoho smíšených pocitů - autorčin styl byl čtivý a napínavý, čtení se proto stala požitkem. Němá barikáda od Jana Drdy je na příbramsku klasikou a jelikož jsem se v Příbrami narodila a dokonce zde i studuji střední školu, byla to trochu ostuda, že jsem od Drdy nic nečetla. Vyšší princip je název jedné z mnoho povídek, které se v knize nachází a odehrávají se během druhé světové války. Čtením rozhodně neprohloupíte. The Last Necromancer, náhodně vybraná kniha na Amazonu. Skrývá se v ní zajímavý příběh s mýty dnešního světa. Wonder je kniha určená zejména dětem, jenže příběh Augusta zaujme leckterého dospělého stejně jako i teenagera. 

Nejlepší knižní hrdinové

   

Mám ráda hrdinky s prořízlou pusu a přesně taková je Emma ze série Temné lsti od Cassandry Clare. Emma má jasný cíl - najít vraha rodičů - a jde si tvrdě za ním. Porušování pravidel jí není cizí, a proto se často dostává do malérů. Jackaby je  podivuhodný detektiv, který řeší případy spojené s nadpřirozenem. I když je pro své okolí podivínem, je velmi úspěšný v tom co dělá. Marry Shelly Blacková je další hrdinkou, jež nejde s davem. Její příběh se odehrává za první světové války, kdy si nikdo není jistý, co bude dál. Ona je mladou vědkyní, což podědila po své matce. Je odvážná, statečná a nebojácná. Sérii Horečka u nás vydávalo nakladatelství Jota, jež po třech dílech ukončilo překlady pokračování. Iced je spíš doplňková kniha, která pojednává o mladičké Dani O'Mega. Dani neumí držet jazyk za zuby, nebojí se netvorů a ví, že je lepší než jakýkoliv obyčejný smrtelník. Líbí se mi její postoj ke světu a ta naivní nebojácnost, odhodlanost a vytrvalost. 

Nejlepší knižní pár

 

Ella a Brian se řadí k mým nejoblíbenějším párům. Happily ever after je pokračováním knihy Cender&Ella, kterou jsem četla již nesčetněkrát - co se týká druhého dílu, už nebyl tak dobrý. Jednou to stačilo. Onyx je též druhým dílem, hlavní pár Deamon a Katy má něco do sebe. Atraktivní mimozemšťan a knihomolka? Co víc si přát! Jennifer L. Armentrout je skvělá autorka a její knihy mám velmi ráda, tak doufám, že mě zbytek série Lux nezklame. 

Nejvíce creepy knihy 

 

Co byste dělali, kdyby jste se ocitli uprostřed hodiny a nevěděli kdo jste? Charlie a Silas jsou na tom stejně. Ani jeden z nich si nic nepamatuje a oba se snaží přijít na to, proč se jim něco takového děje. Never never je jednou z mých nejoblíbenějších knih od Colleen Hoover. Parfém; Příběh vraha pro mě byl výstřel do tmy. Nevěděla jsem, co od knihy očekávat, nakonec však byla mile překvapena. 

Nejhorší knihy

  

Ugh. Myslela jsem si, že tuto kategorii letos vynechám. Bohužel se našlo pár knih, které se musím zařadit. Jednou z nich je Another shot at love. Námět je skvělý, dialogy mezi hlavními protagonisty též, jenže mě tahle kniha naprosto vytáčela, zejména vedlejší postavy, které pořád měli co říct k tomu, jak má hlavní hrdinka žít a s kým chodit. The Vikings Witch jsem ani nedočetla. Autorčin styl mě spíše uspával, nelíbilo se mi zpracování námětu a čekala jsem něco jiného. Jsem milovnicí Kelly Oram, miluji všechny její knihy! Tedy skoro... Chameleon je kniha, na kterou jsem se chystala dlouho, alle... to byla naprostá katastrofa. Přišlo mi, jako kdyby sama autorka nevěděla, co s příběhem a pořád měnila své záměry. K téhle sérii se zajisté už nevrátím. 

Největší knižní překvapení 

  

Buzíčky jsem měla doma už nějaký ten pátek - popravdě jsem se této kontroverzní knihy bála. Neměla jsem čeho. Jan Folný je skvělým autorem, kterému se povedlo mě rozesmát a dokonce i rozbrečet. Ingnited jsem si "zadarmo koupila" na Amazonu a popravdě jsem porušila ono nesuď knihu podle obalu. Ignited v sobě skrývala skvělý příběh, jenž jsem si užila a ráda bych se v letošním roce dostala i k ostatním dílům. Válka s mloky je klasika a pro mě symbolizuje povinnou četbu. K té po většinu času nahlížím dost skepticky, jenže Karel Čapek je prostě mistr svého umění. Vše, co jsem od něj četla se mi líbilo a Válka s mloky na tom nebyla jinak. 

A jak jste na tom v roce 2017 byli vy? 

Manolito a blbeček | Elvira Lindo

Goodreads 3.8  | Databáze knih 80% | ČBDB - 

Proslulý chlapec ze Španělska vydal další knihu o svém každodenním životě. Tentokrát na něj čekaly nové životní nástrahy a dobrodružství. Elvira Lindo má neskutečně čtivý styl psaní, a i když už jsem z dětských knih vyrostla, ráda si přečtu všechny encyklopedie o Manolitovi a jeho rodině. Šestý díl nese název Manolito a Blbeček, malého brášku jsem měla vždy ráda - a když už je v názvu, určitě se můžu těšit na jeho zapojení ve všech výpravách a lumpárnách. 

Manolitovo knihy jsou vydávány po celém světě a tak není divu, že na ni narazil v knihkupectví. Avšak se divil, že jakožto chlapec, o kterém tato kniha je, ji nemůže dostat zadarmo. Nesl to tak těžce, že mu ji nakonec děda musel pořídit. Dalším objevem byla dědovo operace s prostatou, kterou nesli špatně všichni. Maminka musí nechat Manolita s Blbečekem u své nejlepší kamarádky Luisy, aby mohla být u dědy. Luisa se svého úkolu zhostila jak se patří, jenže pokud jde o Manolita, tak i z pouhé návštěvy nákupního centra se může stát zážitek na celý život.

"Chlapečkova podložka," prohlásil.
"Takže se hodláš po dobu mé nepřítomnosti vyčůrat do mé postele?" otázal se ho děda.
"Jo, chlapeček hodlá čůrat,"
"Takovej je zkrátka blbeček: správně drzý dítě a zcela bez komplexů."
str. 25 

Líbí se mi, že kniha není psaná zcela ve spisovném jazyce. Autorka jej přizpůsobila mládeži, tudíž se setkáte i s běžnými hovorovými výrazy, jež jsou dětem o něco bližší. Za překlad děkuji PhDr. Evě Šaškové, která má na starosti překlad celé série. Dalším pěkným detailem jsou ilustrace. I když jich v knize moc není, dokáží čtenářovi zpestřit celý příběh. 

Nakladatelství Omega mám ráda zejména kvůli atraktivním obálkám, které vždy zaujmou na první pohled. Oproti originálním obálkám má náš český Manolito navrch. Obálku má na svědomí Jiří Miňovský, kterému velmi děkuji za skvěle odvedený kus práce. 

Elvira Lindo vystudovala v Madridu žurnalistiku. Později pracovala v rozhlase i televizi jako hlasatelka, herečka a také jako autorka scénářů. Dnes z New Yorku pravidelně spolupracuje s nejvýznamnějším španělským deníkem El País. Svět ji zná hlavně jako autorku dětských příběhů o Manolito Brejlounovi, které byly vydány již ve více než dvaceti zemích a dočkaly se i seriálového a filmového zpracování. Kromě Manolita, dětské série o velmi zlobivé holčičce Olivii a několika dalších příběhů pro malé čtenáře, napsala i pět románů pro dospělé.

"Dej mi je, abych nebyl tak smutnej." "Ty ti dát nemůžu, to jsou moje hodinky za první přijímání," řekl jsem mu na to. "A kněz tě nenaučil, že chudejm se mají dávat almužny?" "Jo, ale ne hodinky. Hodinky jsou moje." 

Pokud hledáte knihu pro své děti či se sami chcete alespoň na chvilku vrátit do svých dětských let, Manolito je tou správnou volbou. Neříkám to poprvé, ale přirovnala bych tohoto španělského chlapce k Mikulášovi, kterého známe všichni už ze základních škol. Manolito žije ve stínu svého mladšího brášky Blbečka a zajisté není jediným dítětem, jež se cítí nedoceněný. Ti, co mají mladší sourozence, se vžijí do role devítiletého chlapce a prožijí s ním nespočet lumpáren a dobrodružných akcí. 

Sečteno a podtrženo, série o španělském chlapci mi přirostla k srdci. Elvira Lindo má čtivý styl psaní a každý díl mě zatím bavil, proto jsem zvědavá na další pokračování, kterého se doufejme dočkáme velmi brzo. Manolito a blbeček je kniha na jedno odpoledne, skvěle se u ní odreagujete a vypnete. Ode mne si odnáší 4 hvězdičky.  

Za poskytutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Manolito a blbeček si můžete zakoupit zde.

KŘIŠŤÁLY MOCI | Michaela Burdová

Goodreads 3.95

Pře dvěma sty lety se nejmocnější bytosti světa rozhodly stvořit sedm Křišťálů moci. Staly se odrazem jejich moci a duše. Sedm bratrů - Neposkvrněných, stvořených z moci jedné z božských nymf, sestoupilo z nebes na zemi. Podle nymfy získala země, již stvořila a kterou měli Neposkvrnění chránit, své jméno - Mianthilie. 

Křišťály moci jsou mou nejoblíbenější sérií od české spisovatelky Michaeli Burdové. Už je tomu nějaký pátek, co jsem knihy četla, ale pamatuji si, že jsem do nich byla naprosto zamilovaná. Do knih jsem se pustila zejména kvůli mé kamarádce, jež nemluvila v té době o ničem jiném, nežli o knihách Míši Burdové. S nadšením jsem se pustila do prvního dílu a zamilovala se do Mianthilie. Pokud bych měla shodit vinu na tu knihu, kvůli které jsem si zkazila oči, když jsem ji četla po večerce pod peřinou se špatně svítící baterkou, byla by to Zrada temného elfa. 

   

Neilin je Vyvolenou dívkou, která má osvobodit svět od moci temného elfa Isgraela. Nikdy o svém osudu nevěděla, ale kvůli němu byla její vesnice zdemolována a její nejbližší zavražděni. Až na její sestru, na kterou čeká otroctví. Záchranou jí byl podivný elf Arwin, jenž toho moc nenamluví a chová se velmi podivně. Ještě před tím, než se Neilin vydá na pouť, aby našla schované křišťály, musí se dostat do země Bílých elfů. Tam ji pomohou pochopit její osud a naučí ji používat dar, který dostala od elfů, jenž do ní vložili všechnu svou naději. 

Ale to není vše. Isgrael zabil svou manželku, matku jeho dvou dětí, Awrixela a Terien. Poté, co Awrixel spatřil smrt své matky na vlastní oči, uprchl od svého otce pryč. Netrvalo dlouho a i Terien se rozhodla utéct od svého otce. K útěku ji pomohl otcův věznění tvor Prvenství, o kterém se slýchalo mnoho legend, jejichž pravdivosti nikdo nevěřil. V Mianthili nastane Nový věk a přinese s sebou krutou válku. Ta rozhodne o všem.

Pak si náhle uvědomila, že nechce umřít. Že neutekla z Nar´doxu, že neopustila svou lásku, že nepodstoupila všechno proto, aby nakonec skončila jako žrádlo pro krvelačné, tupé zrůdy. 

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v 19 letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je na půl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

Obálky ilustroval Petr Vyoral, který odvedl kus slušné práce. Sice z nich nejsem úplně odvázaná, ale líbí se mi. Jsou zajímavé a originální. Co se příběhu a nového světa týká, jsem z něj nadšená. Michaela Burdová má talent. Mianthilii jsem si zamilovala. I když námět bojů dobra proti zlu není nic nového, autorka to pojala velice originálně.

Ale Arwin ho neslyšel. Neposlouchal, nevnímal. Nitro mu zaplavilo zoufalství. Zoufalství tak silné, až měl pocit, že ho sráží zaživa.
Podíval se na zčeřenou řeku, v níž Neilin zmizela a rozhodl se.
Zasunul meče, zhluboka se nadechl a -
Skočil. 

Komu bych sérii doporučila? Všem. Ať jste či nejste fanoušci fantasy, dejte knize šanci. A pro ty, kteří mají stále předsudky, co se českých autorů moderní literatury týká, ničeho se nebojte, prostě se do knihu pusťte. Slibuji Vám senzační jízdu plnou zvratů a nečekaných událostí.

Jak už jsem se zmínila, Křišťály moci jsou mou nejoblíbenější sérií od české autorky Michaeli Burdové. I když jsem četla vše, co zatím vydala, mé srdce stále patří Sorganovi a Awrixovi. S tímto článkem jsem si celou sérii přečetla znovu a vrátila se do svých skoro-dětských let. Myslím si, že touto sérií nikdy nepohrdnu a ráda se k ní za pár let vrátím, abych znovu prožila to skvělé dobrodružství jako hlavní hrdinka Neilin.