• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

čtvrtek 25. května 2017

DCERA ČARODĚJNICE | Elizabeth Anne Hawksmithová


„Jmenuji se Elizabeth Anne Hawksmithová
a je mi tři sta osmdesát čtyři let. 
Jestli mne vyslechnete, povím vám příběh o čarodějnicích.“



Je jaro roku 1628. Mladá Bess Hawksmithová vidí, jak se tělo její matky houpe na Stromě oběšenců. Ví, že ji před stejným osudem může zachránit jen jeden muž – Gideon Masters, čaroděj. Také ví, že za jeho pomoc zaplatí vysokou cenu. 

Anglie, současnost. Elizabeth žije tichým životem. Celá staletí strávila o samotě. Po celou tu dobu se stěhovala z místa na místo, přežila morové epidemie, války a také žal, jejž nesmrtelnost přináší. Její osamělost ukončí až přátelství s mladou dívkou jménem Tegan. Elizabeth dobře ví, proč zůstává celá staletí uzavřená, ale přátelství Tegan ji obměkčí a Elizabeth se dívce otevře a začne ji učit řemeslu přírodních čarodějnic. 

Ale Gideon je stále na lovu. Nezastaví se před ničím. I po staletích míní získat Elizabethinu duši. A teď už Bess nebojuje jen za sebe: teď musí ochránit dívku, kterou začala milovat jako vlastní dceru.

Dcera Čarodějnice je prvním dílem ze série Shadow Chronicle/Kronika stínů od Pauli Brackston. V zahraničí se o ní mluví jako o povedeném dílku, které se zalíbí každé správné čarodějnici. Musím souhlasit s tím, že kniha je velmi pěkně napsaná - a možná díky tomu i trochu podceňovaná. I když Dcera Čarodějnice skrývá nádherný příběh, není akční a čtenářovu pozornost si drží díky lyrickému popisování přírody, lásky a svobody, ale také bolesti, smutku, strachu a lidské ničivosti. Pokud v dnešní době nemá něco drastický spád a nezanechá to ve čtenáři rozporuplné pocity, může se stát, že  knihou, jako je tato, lehce opovrhneme. 

Hlavní hrdinka Bess mi byla velmi sympatickou a užívala jsem si čtení jejího příběhu. Autorka nás zaváděla do různých období jejího života. Bess vyprávěla o svém životě, o lidech, kteří do něj přišli a odešli. Své příběhy vypráví mladičké dívence jménem Tegan, která je velmi zvídavou, ale za to milou osobou, jež dělá Bess společnost. Jejich vztah se dostane až do takové fáze, kdy bych no nazvala lásku. Nikoli po romantické stránce, avšak té přátelské, která má tak blízko k rodině, až  je to záhadou. Bess se rozhodla, že Tegan řekně všechno. O jejím mládí a rodičích a také Gideonovi, který je jí v patách a nevzdá se, dokud Bess nedstane na svou stranu, aby s ním provozovala černou magii.

Celá kniha je rozlena do čtyř částí: Imbolc, Beltain, Litha a Samhain - jsou to jména pohanských sváků a obsahují úryvky z Bessina deníku, ktrému se říká Kniha stínů. Autorka střídá pohledy ze součastnosti, tedy roku 2007 a minulosti, kdy Bess žila skoro na útěku a snažila se zůstat skrytou. Bess měla vždy sklony k léčitelství, nehledě na dobu a místo, kde byla. Své scopnosti podědělila po své matce, a i přes to, že byla čarodějnicí, svých schopností využivala ke konání dobra a pomáhání lidem.

Jak už jsem se zmínila, Bess byla skvělou hlavní hrdinkou, se kterou jsem prožívala všechny její dobrodruství. Jediné, co mě na knize trochu mrzí je to, že mi ze začátku trvalo strašně dlouho, než jsem se do knihy dostala a ponořila se pořádně do děje. Příběh byl podán lehce a hravě, autorka si pohrála se slovy a bylo vidět, jak moc je okouzlena přírodou.

Paula Brackston má bakalářský titul z oboru tvůrčího psaní na Lancaster University a učí na University of Wales v Newportu. Než se stal spisovatelkou, vyzkoušela několik povolání: pracovala v cestovní kanceláři, dělala sekretářku nebo učila angličtinu. Žije v divoké hornaté části Walesu a pokud zrovna nesedí shrbená nad klávesnicí ve svém kumbálku pod schody, hraje s dětmi tenis, chodí na procházky se psem a opečovává svoje záhonky.
Omega se opět rozhodlo vytvořit svou vlastní obálku, která je sice pěkná, ale fotky osob na obálkách nemám ráda, jednak proto, že o knize nic neprozrazují a jednak by si čtenář měl v hlavě vytvořit sám svou postavu na základě popisů. U Dcery Čarodějnice se více přikláním k originální obálce, jež je sice obyčejná, ale za to zajímavá.
The Witch's Daughter (The Witch's Daughter, #1) Dcera čarodějnice (Dcera čarodějnice, #1)

Komu bych knihu doporučila? Všem fanouškům fantasy žánru a příběhům plných emocí a opisů přírody. Paula Brackston má zajímavý styl psaní a pokud se necháte unést jejím plynulým příběhem o čarodějnici Beth, určitě na Vás udělá dojem. Avšak nečekejte žádný zázrak, je to kniha, která se může pyšnit spíše krásným příběhem, jenž vás okouzlí, než akcí a jedním zvratem za druhým - což je také jedna z věcí, co dělá knihu tak originální!

Sečteno a podtrženo: Dcera čarodějnice se mi líbila. Bylo to oddechové čtení, u kterého jsem mohla vypnout a odreagovat se, takže svůj účel rozhodně splnila. Myslím si, že se jedná o lehce nadprůměrnou knížku, jež mi vykouzlila úsměv ve tváři a možná se k ní někdy vrátím. Za mě pěkné 3,75 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega
Dceru čarodějnice si můžete zakoupit zde.

pondělí 22. května 2017

GIVEAWAY | Narozeninová soutěž


Soutěž je zde! Doufám, že se Vám mnou vybrané knihy budou líbit a na někoho z Vás se usměje štěstí. Jedinou podmínkou, abyste se mohli zúčastnit, je sdílení soutěže a odpovězení na otázku - sledování mých profilů je za plusové vstupy (pokud nechcete, nikdo Vás nenutí!).

Holding up the universe jsem do soutěže věnovala já - vím, že už vyšla češtině, ale určitě se najde nějaký fanda anglických knih.

Povídky podivných mi do soutěže poskytlo internetové knihkupectví knihcentrum.cz - za což což velmi děkuji!


Podmínky: 
  1. Musíte býti starší 15ti let (jinak se souhlasem rodičů)
  2. Soutěž je otevřená pro Českou i Slovenskou republiku 
  3. Pouze jeden soutěžní komentář (ostatní mažu) 

Do komentáře uveďte (POVINNÉ):
  • jméno/přezdívka
  • kontaktní e-mail 
  • odkaz sdílení (sdílet můžete úplně kdekoliv) 
  • Kdybyste se ocitli v knize o cestování v čase, kam byste se chtěli podívat? Proč? Jak by se taková kniha jmenovala +  jak by vypadal/a hlavní hrdina/hrdinka, který/á by stál/a po vašem boku a jaký byste měli vztah? (klidně se rozepište, ráda si počtu - můžete popsat i jakou by taková kniha měla obálku) 
Plusové vstupy (NEPOVINNÉ):
  • jméno pod kterým mě sledujete na FB 
  • jméno pod kterým mě sledujete na Instagramu
  • jméno pod kterým sledujete tento blog 

úterý 16. května 2017

Minirecenze na čtvrtou | Sixteen kisses, Happily ever after, Apollónův pád, The Viking's Witch


Abych pravdu řekla, tento styl recenzí jsem si docela oblíbila. Samozřejmě se pokusím držet se hlavně toho normálního, ale jakožto člověk, co se zná, tak vím, jak jsem líná. A vždycky přečtu více knih, než kolik jich zrecenzuji. Tímto typem článků Vám alespoň napíši pár slov o tom, jak moc se mi kniha líbila/nelíbila a zdali ji doporučuji.


Sixteen Kisses: A novellaAll Cassie Caldwell wants for her sixteenth birthday is to finally be kissed. When Cassie’s older brother and his best friend—the lovable, sexy cowboy, Jared—discover her secret, Jared takes it upon himself to make sure her birthday wish comes true.


O novele Sixteen Kisses jsem ještě do nedávna neměla vůbec ponětí. Shame on me! Tento kraťoučký příběh mi vykouzlil úsměv na tváři a já nemohu než knihu doporučit. 

Kelly zasadila svůj příběh do Skotska, na den Svatého Patrika má její hlavní hrdinka šestnácté narozeniny a nepřeje si nic jiného, než býti konečně políbena. Nejlepší kamarád jejího bratra, Jared, si z ní utahuje a k narozeninám jí pořídí tričko "Kiss me, I'm Irich" - ale I'm Irich přeškrtá a fixou napíše "It's my birthday". Podmínkou, aby jí dárek dal, bylo, že si jej vezme do školy. Cassie podobné věci nenávidí, ale slib je slib. Jestli se jí tohle zdálo jako noční můra, netušila, co přijde jako další. 

Co když se Jared ve škole zmíní, že by bylo cool, kdyby Cassie dostala šestnáct pus od šestnácti lidí? A tak začíná jednodenní dobrodružství, ve kterém Cassie zjistí, jaké to je dostat pusu od kluka. A taky od holky. 

Je to předvídatelné a nic vás nevyvede z míry. Ale i přes to knihu doporučuji. Při čtení jsem se culila jako blázen a užívala si tento krátký, avšak zábavný příběh. Ode mne si Sixteen Kisses odnáší 4 hvězdičky. 

Happily ​Ever After (Cinder & Ella, #2)The end of one story is often the beginning of another. Hollywood heartthrob Brian Oliver and his Cinderella princess Ellamara Rodriguez have finally found love outside the digital world. But leaving their anonymity behind creates a whole new set of obstacles for the nation’s new favorite sweethearts. With the stress of Brian’s fame and the pressures of a new relationship weighing down on them, the It Couple quickly begins to wonder if they can hold on to their newfound joy, or if maybe happily ever after is only a fairy tale.

Před psaním některých recenzí potřebuji čas, protože si nejsem jistá, jestli se mi daná kniha líbila či nikoliv. A tak to mám u Happily Ever After, pokračování knihy Cinder&Ella, kterou naprosto zbožňuji. Byla jsem nadšená z toho, že má kniha vyjít? Samozřejmě. Kelly Oram se řadí k mým nejoblíbenějším autorům a její cheesy romance doslova zbožňuji. Avšak musím uznat, že s koncem prvního dílu jsem byla naprosto spokojená. Věděla jsem jedno. Nová kniha, další potíže pro hlavní pár - ale za to více Briana a Elly. Byla jsem rozpolcená. 

Hned po té, co kniha vyšla, pořídila jsem si jí na Amazonu. A chtěla číst. Jenže to nešlo. Měla jsem předsudky a bála jsem se toho, co si Kelly připravila. Když se zpětně poohlédnu, je to blbost, ale doopravdy jsem se tak cítila. Jednoduše řečeno, nechtěla jsem si zkazit dojmy z první knihy.

Kniha navazuje tam, kde jsme skončili a autorka na nic nečekala a hned si na své čtenáře připravila několik překvapení.  Od Happily ever after jsem se nemohla odtrhnout a hltala stránku po stránce. Kelly odvedla kus dobré práce, i když nemohu říci, že jsem byla stejně odvázaná jako u prvního dílu. Tak či tak dávám knize plný počet hvězdiček.


The Viking's WitchScotland, 803 A.D.
About to be burned at the stake by her fellow villagers, Odaria does what any betrayed witch facing certain death would do. She calls down a curse. Within seconds, rampaging Norsemen raid the village, capturing everyone except her.
But her reprieve is short-lived, and Odaria lands in the clutches of the Norse leader Rothgar. Can she remain true to herself and fight her growing attraction to this domineering man, or will she fall under his influence and be used for his ambitions?
After Rothgar witnesses Odaria’s powers firsthand, he strikes a bargain with her. The raven-haired beauty will use her magical abilities to help him with his quest in exchange for safe passage off the isle. But can this cunning woman be trusted, or is she using him to exact vengeance on her village?
Together they must fight bloodthirsty villagers, battle a mutinous band of Norsemen, find a missing Norse ship, and learn to trust each other . . . before time is up.


Na The Viking's Witch jsem nedávno četla vcelku pozitivní recenzi a řekla jsem si, že to zkusím. Pamatuji si, že jsem četla o love-hate vztahu, které mám ráda a hlavně jsem měla chuť na nějakou oddechovku. U obálky jsem se trochu pozastavila - já vím, já vím "Nesuď knihu podle obalu" ale přiznejme si to, všichni to děláme a pokud má kniha neatraktivní obálku, nad jejím pořízením se trochu pozastavíme. Jenže u obálky moje noční můra nekončí. Čekala jsem badass hrdinku a trochu více promyšlený děj, čehož jsem se samozřejmě nedočkala... 

Mně osobně se kniha vůbec nelíbila, ale to neznamená, že na Vás neudělá dojem. Třeba se Vám bude líbit o dost víc, než mne.


Utajené Orákulum (Apollónův pád, #1)Jak nejlíp potrestat boha?
Tím, že z něj uděláte smrtelníka!

Přesně tak dopadl Apollón, patron světla, slunce, léčitelství, umění, lukostřelby, poezie, tance a také proroctví. LUP! – a z víc než čtyři a půl tisíce let starého boha je šestnáctiletý kluk. Místo luxusu a nádhery na hoře Olympu se válí ve smradlavé newyorské popelnici. Bez božských schopností se v obyčejném světě těžko přežívá, zvlášť když je spousta těch, kdo by se ho rádi zbavili nadobro. 
Pokud chce z téhle bryndy vyváznout se zdravou kůží a dostat se zpět mezi bohy, musí přesvědčit Dia a získat jeho ztracenou přízeň. 
Existuje jen jediné místo, kde může hledat pomoc: základna moderních polobohů známá jako Tábor polokrevných!


Já a nechat si ujít knihu od Ricka? Pche, to opravdu nehrozí. Apollón je narcistický bůh, kterého jsem nikdy nepovažovala za oblíbeného a ani neoblíbeného. Rick se zase ukázal v dobrém světle a dokázal, že psát rozhodně umí - i když se mi Utajené orákulum líbilo, nemohu říci, že bych byla naprosto paralyzovaná. Nebylo to nic nového. Rick umí využít potenciál a pohrát si s charaktery, ale přeci je v tomto světě vydal už několik knih a je to pořád to samé. Ale nemohu si stěžovat. Více Willa a Nica není nikdy na škodu! 

Komu bych knihu doporučila? Mladším čtenářům, kteří si potrpí na knihách s pořádkou dávkou dobrodružství. Na závěr bych jen ráda dodala, že nejsem knihou zklamaná, pokud to tak vyznělo. Čtení jsem si užívala a těšila se na setkání s již známými postavami. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 


Četli jste nějakou z knih?
Pokud ano, jaký na ni máte názor Vy? 

neděle 14. května 2017

Cover of the Week #82


Image may contain: one or more people and textTřináctiletého Conora navštěvuje noc co noc netvor. Není to však ten, kterého Conor očekával - ten z noční můry, jež ho pronásleduje od doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Tenhle netvor je jiný. Je to tajuplný přízrak z dávných časů, ukrývající se v podobě starého stromu za domem. Je tu proto, aby Conorovi vyprávěl tři příběhy. Na oplátku ale něco chce. Tu nejnebezpečnější věc ze všech. Chce pravdu.

Nejsem úplně fanda filmových obálek, avšak tuto verzi musím mít. Ano, knihu už doma mám. A to rovnou dvakrát... ale některých knih se snad nikdy nenabažím - a Volání netvora k nim rozhodně patří. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak se do ní rozhodně musíte pustit! V poslední době se stala u nás velmi populární, i když už je to nějaký ten pátek zpátky, co u nás byla poprvé u nakladatelství Jota vydána. 




pondělí 8. května 2017

Cover of the Week #81


We Are OkayYou go through life thinking there’s so much you need…


Until you leave with only your phone, your wallet, and a picture of your mother.

Marin hasn’t spoken to anyone from her old life since the day she left everything behind. No one knows the truth about those final weeks. Not even her best friend, Mabel. But even thousands of miles away from the California coast, at college in New York, Marin still feels the pull of the life and tragedy she’s tried to outrun. Now, months later, alone in an emptied dorm for winter break, Marin waits. Mabel is coming to visit, and Marin will be forced to face everything that’s been left unsaid and finally confront the loneliness that has made a home in her heart.

Tento cover upoutal mou pozornost hned, jakmile jsem jej spatřila. Dle anotace bych řekla, že se jedná o dosti promyšlenou obálku, která se schoduje s příběhem, což oceňuji. Nemám ráda, když se obálka a příběh vůbec neschodují - čtenáře to pak zbytečně mate. We are okay je jednou z nich, o které v poslední době slýchám samé dobré věci. Bylo by super kdyby vyšla i u nás - a pokud ne, stejně bych si ji jednou ráda přečetla, amazon to jistí. ☺ 

neděle 7. května 2017

NOVÉ POMPEJE | Co když se Vám minulost vymkne z rukou?



V závodech o kontrolu nad obnovitelnými zdroji energie se jedna z obřích energetických společností dostane ke kontroverzní technologii, jejíž podstatou je schopnost přenášet hmotu z daleké minulosti. Jejím největším tajemstvím se stanou Nové Pompeje, replika starověkého města plná Římanů, kteří byli těsně před výbuchem sopky přeneseni v čase. 

Kniha Nové Pompeje mě zaujala nejvíce svou obálkou - heslem "Nesuď knihu podle obalu" jsem se ani trochu neřídila, protože jsem si umanula, že si právě na tomto základě knihu přečtu. Trochu mě překvapilo, když jsem si četla zahraniční recenze, ve kterých jsem se dozvěděla, že kniha se buďto velmi líbila, anebo nesklidila mnoho úspěchu. Byla jsem zvědavá, co mi kniha nabídne a jak si vychutnám tento trochu netradiční příběh o cestování v čase.

Lidé z letu 391 byli zachráněni.“ – co byste si asi tak pomysleli, kdyby takové šílené titulky vyšly v novinách? Co kdyby byli zachráněni lidé, kteří zemřeli před třiceti lety a byli přeneseni do současnosti? Společnost NovusParticles je schopna všeho. Přenášením hmoty z minulosti do současnosti vytváří elektrickou energii, není tento zdroj k pokukání? Avšak časová osa je velmi křehká, stačí jedna chyba a dějinný sled událostí se může drasticky změnit. Přenášení lidí, kteří by někomu chyběli, je tedy naprosto vyloučené. Chce to lidi, kteří zahynuli, ale jejich těla nebyla nikdy nalezena. Co takhle třeba lidé, které pohřbil výbuch sopky Vesuv? NovusParticles odstartovala zcela nový projekt, jehož cílem není ani tak získání energie, ale výzkum života v římském městě a export římských produktů. Na všem se dá vydělat, no ne?

Nick Hougton se dostane díky svému příteli Ronniemu do styku s vedením této společnosti a je mu nabídnuta pozice konzultanta pro projekt Nové Pompeje. Jeho kamarád stál za nepovedenou akcí proti této společnosti a Nick byl u toho - ale namísto vězení se mu dostalo nabídky, o jaké by se mu nikdy nesnilo. Kvůli svému otci se trochu bál kývnout, ale příležitosti jako je tato do klína jen tak nepadají. Nové Pompeje jsou replikou těch z roku 79. Pompejané jsou pro NovusParticles pouhými loutkami, se kterými se dobře manipuluje.

Nick se měl stát pomocníkem jistého doktora Samsona, který před jeho příletem zmizel - podle vedení odešel. Byla to první věc, která Nickovi trkla do očí. V nově vystavěné replice města Pompeje se nacházeli přeživší, jež věřili, že Nick a ostatní jsou prostředníky božského císaře Augustuse, který je zachránil před smrtí. Nick se s nimi sblíží, začne pozorovat jejich zvyky a srovnávat to s tím, co kdy četl. Chce se dozvědět více o jejich kultuře a víře, což lidem nezůstane skryto. Začínají se mu svěřovat se svými pochybnostmi o celém městě a jejich záchraně. Opravdu za jejich záchranou stojí bohové? Římané nepředstavovali hrozbu – ale nejsou to jen pouhé loutky, mají oči a uši. A zvědavým lidem nikdy nezůstane nic utajeno.

V knize se objevuje mnoho postav, avšak těmi ústředními je především Nick a Kirsten, jejíž kapitoly mě ze začátku vyváděly trochu z míry. Kirsten je totiž duch, dalo by se říci (musíte si přečíst knihu, abyste se to dozvěděli, co je vlastně zač!) a její minulost je spojena s jedním ze tří hlavních představitelů společnosti NovusParticles. McMahon,Whelan a Arlen. Spojuje je minulost, o které se nemluví, protože by nepřinesla nic dobrého.

Nick se zašklebil. „Pompeje obývaly tisíce lidí,“ řekl. „A v jejich okolí žilo ještě více dalších. Ale je doloženo, jen několik stovek těl. Většina jejich obyvatel nejspíše uprchla během dní předcházejících erupci.“
„Opravdu?“ otázal se McMahon. Nenamáhal se ani tím, aby zvedl hlavu a soustředil se na jídlo. „Anebo je někdo přenesl sem? Tento vědecký ráj už stojí. A funguje.“
str. 50

Jak bych knihu Nové Pompeje popsala? Určitě jako velmi originální a zajímavou knihu se strhující zápletkou. I když jsem měla ze začátku trochu problém se dostat do příběhu, sžila jsem se s hlavní postavou Nickem a užívala si celý napínavý příběh. Cestování časem vždy patřilo k věcem, o kterých jsem ráda četla a seriály či filmy s touto tématikou jsou mými oblíbenými. Daniel Godfrey má zajímavý styl psaní, který nesedne úplně každému, ale jakmile se dostanete do příběhu, nebudete schopni knihu odložit ani na minutu.

Daniel Godfrey vystudoval geografii na Emmanuel College v Cambridgi a vlastní titul doktor věd v oboru dopravního plánování. Píše a publikuje povídky v My Weekly a Writers' Forum a je vášnivým čtenářem žánru sci-fi a historické fiction. Jeho debutový thriller Nové Pompeje získal velkou pozornost a prestižní Financial Times jej zařadily mezi nejlepší knihy roku 2016. V roce 2017 vyjde jeho druhá kniha Empire of Time. Žije v Derbyshire.

Náš český překlad se rozhodně může pyšnit krásnou obálkou. Je až neuvěřitelné, jak moc se designéři drželi původní obálky, ale přesto ji vytvořil stokrát pěknější. Myslím si, že přesýpací hodiny skvěle znázorňují děj knihy; dole je sopka Vesuv, jakožto minulost a nahoře pohled na moderní osvětlené město. A mlha kolem tomu dodává šťávu. Takže za mě palec nahoru, obálka se rozhodně povedla!

Komu bych knihu doporučila? Všem fanouškům sci-fi žánru. Líbilo se mi, jak autor všechno hezky propojil, takže místo jakýchsi blábolů se dočkáte i trochu té fyziky a vědy. Dalším aspektem, který by Vás mohl nalákat, je nepředvídatelnost. Mnohdy jsem si říkala, že nadcházející událost je jasná jako facka, ale autor mi pokaždé vytřel zrak a dokázal, jak moc jsem se mýlila.

Sečteno a podtrženo; kniha Nové Pompeje ve mne zanechala trochu rozporuplné pocity, jenže ne kvůli tomu, jak se mi líbila, nýbrž proto, že potřebuji vědět, co se stane dál. Autor ví, jak nechat otevřený konec a nalákat čtenáře na pokračování. Kniha se mi velmi líbila, čtení jsem si užívala od začátku do konce a se zatajeným dechem obracela jednu stranu po druhé. Ode mne si Nové Pompeje odnášejí 4,5 hvězdičky za nápaditost a skvěle vykreslený příběh o - jak už jsem se zmínila - netradičním cestováním časem. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Nové Pompeje si můžete zakoupit zde

úterý 2. května 2017

PANICOVÉ | Jamie Fraser v akci


Goodreads 3.95 | Databáze knih 80% | ČBDB 60%

Jamie truchlí nad smrtí svého otce a navíc je vážně zraněn a v rukou Angličanů. Prchá s žoldáky do Francie a na venkově se setkává se svým starým přítelem Ianem Murraym. Oba se zotavují a mají dobrý důvod, aby se nevraceli do Skotska. A oba jsou ještě panicové, i když měli spoustu možností, jak o něj přijít s dámami lehkých mravů. 

Ale Jamieho touha ho přivádí do nebezpečí, to když osud oba mladé muže zavane do služby židovského doktora Hasdiho, který je najme jako doprovod dvou drahocenných pokladů na cestě do Paříže. Jedním z nich je stará Tóra a druhým lékařova krásná dcera Rebeka, jejíž sňatek je již domluvený. Oba – Jamie a Ian – jsou sice upozorněni, že jde o budoucí nevěstu, ale určitě by byli mnohem opatrnější, kdyby měli tušení, pro koho opravdu pracují... 

Fanoušci Cizinky, tedy i já, jistě ocení příběh o Jamiem - ještě před tím, než poznal Claire. Dost jsem se těšila na návrat do světa Diany Gabaldon, o to více jsem byla překvapená, že povídka Panicové neměla ani sto stran. I když jsem tímto faktem byla trochu zklamaná, tak či tak jsem se s chutí pustila do knihy a byla zvědavá, co si pro nás autorka tentokrát připravila. 

Jamie unikl z Anglie na Francozský venkov, protože se nemohl vrátit domů. Ne po tom, co mu udělal kapitán Randall a už vůbec ne po tom, co udělal jeho sestře. Na zádech má zanechanou vzpomínku nejen na kapitána Randalla, ale i na otce, který zemřel, když spatřil, jak je Jamie bičován. Ať už tento akt byl nemilosrdný jakkoliv, Jamie se musí postavit na nohy a začít žít - Ian, jeho přítel, je ochoten mu pomoci, ale jak se říká, bez práce nejsou koláče. Jamieho čeká dobrodružství, které nezahrnuje pouze boje, ale i poznávání toho, co je to býti mužem. 

Panice jsem přečetla jedním dechem a rozhodně bych je popsala jako velmi čtivou a napínavou povídku, ve které si každý najde svoje. James Alexander Malcolm MacKenzie Fraser - jméno, které si každý zapamatuje. Jamie se řadí k mým nejoblíbenějším knižním hrdinům, možná i proto se mi kniha tolik líbila. Pokud jste ještě nečetli Cizinku, zbytek knihy Panicové je právě ukázkou z prvního dílu - takže zjistíte, o co všechno přicházíte!

Diana Jean Gabaldon Watkins se narodila v Arizoně. Otec byl Američan mexického původu, matčiny kořeny sahaly do Anglie. Vystudovala zoologii, mořskou biologii a behaviorální ekologii. Po studiích pracovala na Arizonské univerzitě a v roce 1984 založila významný vědecký čtvrtletník Science Software Quarterly.S literaturou začala o čtyři roky později a rozhodla se pro historickou tématiku okořeněnou dávkou fantasy. Na začátku psala proto, aby si dokázala, že to zvládne, ale když výsledek ukázala známým, přesvědčili ji, že by svůj příběh měla publikovat. Debutovala knihou Cizinka, která se pak stala první částí velmi oblíbené série, jež má již devět svazků. 

Blonďatý útočník se poklonil. "Pierre Robert Heriveaux d'Anton, vimkomt Beamont, z milosti Boží. A vy, pánové?"
"James Alexander Malcolm MacKenzie Fraser," představil se Jamie v pokusu vyrovnat se uhlazeným způsobům svého protivníka. Pouze Ian si mohl povšimnout nepatrného zaváhání či mírného zachvění, když dodal: "Zemn z Broch Tuarach."
"Ian Alastair Robert MacLeon Murray," přidal se Ian, stroze přikývl a narovnal ramena. "Jeho...hm... zemanům pomocník." 
str. 65 

Myslím si, že autorka odvedla dobrou práci. Představila nám mladého Jamieho, který se ještě musí mnohému naučit, než nám bude představen jako skvělý a věrný bojovník, jenž potkáváme v Cizince. Co se Iana týká, mnohdy jsem si myslela, že on je mladší než Jamie, ale bylo tomu právě naopak. Jako hlavní protagonisty jsem si je oblíbila - ostatní postavy byly sice dobře vykreslené, ale za tu krátkou dobu jsem si k nim nevytvořila žádný vztah. 

Obálka se tentokrát dle mého moc nepovedla - designéři se měli držet hesla "V jednoduchosti je krása", protože z tolika nápisů jde člověku hlava kolem. Ale na druhou stranu jsem ráda, že na obálku nedali fotografie ze seriálu, i když jsem fanynka jak knihy, tak i seriálu, nemám ráda filmové/seriálové obálky. 

Sečteno a podtrženo; Panicové jsou milou povídkou na jedno odpoledne. Určitě se u ní nebudete nudit a strávíte chvíli ve společnosti Jamieho Frasera. Zatím jsem četla pouze první díl Cizinky, ale autorka mě utvrdila v tom, že chci v sérii pokračovat. Její styl psaní je čtivý, díky čemuž se čtenář rychle vžije do příběhu a než se vzpamatuje, otáčí poslední stranu knihy. Ode mne si Panicové odnášejí 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega
Knihu Panicové si můžete zakoupit zde. 

Výsledek obrázku pro nakladatelství omega

pondělí 1. května 2017

MY 5 YEAR BLOGOVERSARY


No věřili byste tomu? Už je tomu pět let, co jsem si založila tento blog. 1.5.2012 → oh damn, to už je tak strašně dávno! Pořád jsem z toho tak trochu v šoku, protože mé, tehdy ještě dvanáctileté, já by nikdy nenapadlo, že mi blogování vydrží pár let. Jasně, moje reading slumps jsou tu každým rokem a nejednou jsem přemýšlela, že s tím seknu. Ale jsem stále tady. Snažím se být zase aktivní a negativní  myšlenky o rušení blogu jsem už dávno zahnala. 

1.5.2012 jsem publikovala můj úplně první článek na bloggeru → Letopisy Narnie - Čarodějův synovec

Co se statistik týká, nejsem na tom špatně, akorát minulý rok pro mne byl krizovým, a proto není divu, že jsem ani nenapsala moc článků. Vždy mě potěší, když na můj blog zavítá nový čtenář, kterému se tu líbí. Ráda odpovídám na komentáře a jsem nadšená, pokud někdo sdílí stejný názor na knihu jako já. Co se mých designů týká... prostřídala jsem jich mnoho. Zkoušela jsem všechno a jelikož v tom nejsem nijak zvlášť dobrá, nedopadalo to vždycky úplně nejlépe;









Můj současný design je sice jednoduchý, ale jelikož jsem se konečně naučila základy HTML, tak doufám, že se mi ho povede změnit a vytvořím konečně takový, který mi bude vyhovovat po všech stránkách. Tedy pokud u toho neztratím nervy (známe své lidi). 

Co bych to byla za blogerku, kdybych neuspořádala alespoň malou soutěž, no ne? Bohužel mi kniha ještě nedorazila domu, ale v průběhu května můžete očekávat soutěž o jednu velmi zajímavou knihu, která se Vám, doufám, bude líbit. (Soutěž bude otevřena jak pro Česko, tak i pro Slovensko)

Něco málo ze statistik: 

Moje ne-aktivita je na statistikách vždycky znát! ☺ I tak Vám všem moc děkuji za podporu a jsem ráda, že mnozí z Vás se sem stále vracejí, i přes to, že poslední dva roky bylo moje blogování na nule a články jsem vydávala opravdu jen zřídka. Jsem teď však plná elánu a nadšení, tak doufám, že se zase chytnu a zařadím blogování a knihy do mé každodenní rutiny! 

 (Alespoň na GD plním své výzvy :D) 


A moje přání k pátým narozeninám? 

Ať mi to tu ještě nějaký ten pátek vydrží! ☺