• Rychleji mluvit nedokážu

    Je téměř nemožné říct, kdy se to přesně stane. Také to neznamená, že necháte všechno okolo ladem a soustředíte se jen na jednu věc. Ten vlak jednou přijede. Možná už je na cestě a vy o tom ještě nevíte.
  • Lidé, kteří mě znali

    "Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?" Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala.
  • King

    Nezdálo se mi o něm; v tom měl pravdu. Protože King nebyl sen. King byl noční můra.
  • Případ ukradeného zubu

    "Jackaby vzdychl. "Ano slečno Rooková. Je to Rumplcimprcampr. Odhalila jste mě. Jsem vychytralý pohádkový skřet." "Rozhodně by to nebylo to nejdivnější, co jste mi řekl od chvíle, kdy jsem pro vás začala pracovat.""
  • Písečníci a bludný asteroid

    První co si uvědomil venku mimo loď, bylo prázdno. Všudypřítomná, ničím nerušená prázdnota doprovázená absolutním tichem. Před ním a okolo něj nebylo nic než prázdný prostor a hvězdy. Jako když na Písečnic spával pod noční oblohou, ale tady to bylo tisíckrát intenzivnější."

sobota 27. února 2016

Já knihomol | 100 lidí, 100 chutí

Už dlouhou dobu mám v hlavě jednu otázku. Jaký je můj nejoblíbenější typ knižních hrdinek? I když v poslední době tolik nečtu, setkala jsem se s mnoha různými charaktery postav. Některé vyzařovaly potenciál a originalitu, jiné byly tak trochu přes kopírák. Pokud dokáže autor stvořit zajímavou hlavní postavu do své knihy, je to rozhodně velké plus. Jenže mnohdy se autoři pustí do knih s ufňukanou hlavní hrdinkou, jejíž myšlenkové pochody přivádí čtenáře na pokraj šílenství... 

Mám ráda badass hrdinky s prořízlou pusou a vlastními názory. Například takovou Kate Daniels či Rose Hathaway. Ví, co chtějí a tvrdě si za tím jdou. Nespoléhají tolik na mužskou populaci a snaží se zachránit své blízké nebo dokonce celý svět.  Je dobře, když má hrdinka svojí hlavu, ale pokud se v knihách objevují dlouhé dialogy, ve kterých se hlavní hrdinky hádají, že mají pravdu ony a stane se to denní kaší, pak je jasné, že to autor trochu přehnal. Všeho s mírou. 

neděle 21. února 2016

Není upír jako upír | SOUTĚŽ

Z knih, filmů a seriálu známe mnoho upírů, někteří se na slunci třpytí, jiní jdou lidem po krku. Tak či onak, doba, kdy byly tyto bytosti cool už je skoro za námi... upíry vystřídaly knihy plné erotických scén s hlavními hrdinkami bez mozku. Zajímal by mě Váš názor na upíry, jaká je Vaše nejoblíbenější kniha s nimi a pokud byste mohli, stali byste se nemrtvím?

Jak už jste si mohli v názvu přečíst, tento článek obsahuje i soutěž, což je samozřejmě jeho podstatou. A o co budeme soutěžit? 

čtvrtek 18. února 2016

Léto, kdy jsem zkrásněla | Sladký románek pro náctileté


Goodreads 3.97  | Databáze knih 82% | ČBDB 77%

Belly měří svůj život v létech, a tím nemyslíme roky, ale roční období. Všechno zajímavé a báječné se v jejím případě odehrává výhradně od června do srpna. Zimy jsou dobré pouze na to, aby počítala týdny do dalšího léta, kdy konečně s mámou a bratrem Stevenem odjede jako každý rok k moři. Tedy přesněji řečeno do prázdninového domu přímo na pláži, který patří Susanně, mámině nejlepší přítelkyni. A k Suzanně a jejímu domu zase neodmyslitelně patří její dva synové, Konrád a Jeremiáš. Tuhle dvojičku zná Belly odmala a co si pamatuje,jenom netrpělivě čeká, až si jí kluci začnou konečně všímat a vezmou ji mezi sebe. A toto léto se to konečně stane. A navíc se z nevýrazného káčátka vyloupne krásná labuť. Belly je k údivu všech najednou krásná mladá dívka. Jenže v toto báječné a zároveň hrozné léto se změní i všechno ostatní. Vlastně se promění Bellin celý život. K lepšímu i k tomu horšímu...

Kniha slibující letní atmosféru a románek, u kterého bych se mohla odreagovat. Když jsem si knihy všimla v Levných knihách, ze zvědavosti jsem si pořídila rovnou celou sérii. Naše verze obálek není špatná a ohlas u čtenářů také ne... čekala jsem příběh na způsob Lenky Lanczové, neoriginální zápletku, ale za to čtivou a nápaditou knihu. Do knih je však lepší se pouštět bez očekávání.

neděle 14. února 2016

Proroctví | Být polobohem není zase tak super, jak to může znít...

 


 Šestnáctiletá Helen Hamiltonová si odmalička bolestně uvědomuje, jak moc se liší od svých vrstevníků – nejen nezvyklou výškou, ale i schopnostmi. Umí například superrychle běhat a má nadlidskou sílu. Zároveň se bojí, že tyhle její „abnormality“ značí, že je nějaká zrůda, a tak se snaží co nejvíc splynout s davem, nevyčnívat. Což je minimálně při její výšce opravdu těžké. Pak ale na americký ostrůvek, kde žije, zavítá početná rodina Délosových a obvykle mírná a klidná Helen přecitlivěle reaguje na jakoukoli zmínku o nich, přestože je vůbec nezná. Její okolí, táta, nejlepší kamarádi Claire a Matt, ji nepoznávají a nechápou, co se děje. Jenže rodina Délosových Helen nepřinese jenom neklid, ale taky jí pomůže zjistit, co je vlastně zač. Že není žádné monstrum, ale stejně jako atraktivní, výjimečně chytří a sportovně nadaní Délosovi pochází z linie potomků řeckých polobohů…

Četla jsem mnoho rozporuplných recenzí na knihu a popravdě jsem byla zvědavá, jak se bude příběh líbit mně. Percy Jackson, přesně toto jméno se mi vybaví, když někdo řekne polobůh, ale s touto sérií bych Percyho doopravdy nespojovala. Líbí se mi, jak autorka pojala námět a snažila se z něj vyždímat všechen potenciál, co mohla. Příběh okořenila vtipnými scénami, zakázanou láskou, zápornou postavou, kterou všichni nenávidí a mnohým dalším... 

pátek 12. února 2016

Co se děje? | Konec?


Poslední dobou je toho na mě moc. Nestíhám, jediné, nad čím přemýšlím je škola a zjišťuji, že nemám ani žádné jiné koníčky krom čtení a blogování. Měla jsem po Vánocích strašně moc plánů, co budu na blogu publikovat, ale s novým rokem přišlo i období prokrastinace a zase se na mě uvalilo období, ve kterém přečtu sotva jednu knihu za měsíc. Jo, štve mě to, ale nechci se pouštět do knihy, když vím, že už jen moje špatná nálada by mohla ovlivnit dojem z celé knihy.