KRVAVÝ LÍSTEK | Nejsilnější kouzla vyžadují největší oběti

Goodreads 3.85 | Databáze knih 81% | ČBDB 86%

Princezna Aurélie je mocnou čarodějkou. Jak by ale mohla být šťastná v království, které magii brutálně potlačuje? Své schopnosti však nemůže skrývat navždy, proto uprchne do jiného království. Nachází si zde přátele, zdokonaluje se v kouzlení a začíná něco cítit k muži, s nímž by nikdy vládnout nemohla. Když ji dostihne kruté nebezpečí, musí se rozhodnout - zůstane v utajení, nebo přizná královskou krev a pokusí se zachránit své milované? 

Nebudu lhát, když povím, že jsem se ke knize dostala zejména kvůli obálce. Poslední dobou vyhledávám fantasy knihy se silnými (badass) hrdinkami a Krvavý lístek byl už nějakou dobu v mém hledáčku. Hodnocení na GD je lehce nadprůměrné a velmi mě zaujal námět princezny čarodějnice, která ve svém vlastním království nemůže býti tím, čím je. Hrozila by ji za to smrt. S očekáváním jsem se pustila do knihy s nádhernou obálkou a byla zvědavá, do jaké míry se má očekávání splní. 

Princezna Aurélie toho o svém potenciálu moc neví, býti čarodějkou v království, kde za používání magie hrozí smrt, ji život nijak zvlášť neulehčuje. V Renaltském království existuje organizace zvaná Tribunál a její členové vyhledávají a trestají všechny, kteří magii praktikují. Nebo alespoň dělají něco v rozporu s Knihou příkazů. Jediný, kdo je na straně královské rodiny je Toris, člen Tribunálu, který se snaží o princeznino bezpečí. Královská rodina však prochází těžkým obdobím, Auréliin otec, král, zemřel a na jeho místo má nastoupit sedmiletý Konrád. Královna se v těžkých časech snaží uspíšit princezninu svatbu s princem Achlevy a ukončit tak několik staletí trvající válku. 

Magie je to, co odlišuje stromy, zvířata, rostliny a lidi od kamení, prachu a vody... je to jiskra. Duch. Život. Ať to nazvete jakkoliv, je to síla. 
str. 35

I přes to, že je v Renaltu magie zakázána, Aurélii se dostalo do rukou pár knih, ve kterých se o magii něco málo dozvěděla. Nejvíce ji v tom pomohl Simon, krvavý mág z Achlevu, který ji měl na cestě k jejímu snoubenci doprovodit. Na její ochranu bylo použito propojovací kouzlo - Auréliin život je tedy vázán s životem Simona, její matky a osobního strážce Kellana. Dokud nezemřou oni, princezna zůstane naživu. Na plese, kterého se Aurélie účastní však nejde vše podle plánu. Musí uprchnout, aby se zachránila před svým lidem a zejména před Tribunálem. Na cestě do Achlevy je zrazena a musí se sama postavit na nohy. Dokáže se mladá princezna se vším popasovat a zachránit ty, na kterých jí záleží? 

Jak už jsem psala výš, na knize mě nejprve upoutala obálka, poté anotace. Po přečtení knihy můžu říct, že svého rozhodnutí nelituji. Autorka propracovala zajímavý svět, ve kterém je magie trestána. Hlavní hrdinka se sice jeví nebojácně, ale uvnitř ví, že všechny její rozhodnutí budou mít následky. Ba naopak se v knize nebojí ukázat tu stránku, ve které si není jistá, co dělat, zdali jsou její rozhodnutí správná... a to její postavu dělá důvěryhodnou a autentickou. Hlavní hrdince Aurélii fandím a doufám, že v dalších dílech uvidíme pokračování jejího charakterního růstu. Ale nejen to, jsem zvědavá, do jaké míry dokáže svou magii použít a jestli to ponese dlouhodobé následky. I přes to, že na konci knihy jsem se (naštěstí) nedočkala cliffhangru, tak se na pokračování velmi těším. 

Nejdřív smrt stihne tři poníky bílé, 
pak dívku, matku a babici, 
A na lůžku, co je rudých růží plné,
tři padlí králové, co přišli o trůn, krvácí.
str. 292 

Komu bych knihu doporučila? Rozhodně všem nadšencům fantasy, kteří mají rádi zajímavé příběhy odehrávající se v propracovaných magických světech. V knize se objevilo spoustu postav, které jsem si oblíbila. Od samotné protagonistky, přes její nové spojence v Achlevě jako byl Zan, Kate a Nathniel, až po její královskou rodinu. Pokud hledáte knihu, u které si odpočinete, ale i tak Vás donutí být ve střehu, protože nikdy nevíte, z koho se stane padouch, Krvavý lístek je jasnou volbou. A pokud dokážete uhodnout, kdo je na které straně, tak či tak si knihu vychutnáte, protože si rychle oblíbíte charaktery hlavních i vedlejších postav.

Krvavý lístek si ode mě odnáší 4 hvězdičky. Příběh splnil má očekávání, a i přes to, že Aurélie není vyloženě badass hrdinkou jako například Celaen ze Skleněného trůnu, celou dobu jsem jí věřila. Udělala by vše pro to, aby ochránila svou rodinu, přátele a vesměs každého, kdo bojoval proti nespravedlnosti. Doufám, že autorka v dalších dílech ještě vyzdvihne laťku nebo ji alespoň udrží. První díl bych popsala jako čtivý, napínavý a záludný. Pokud se o ději chcete dozvědět více, vřela Vám doporučuji si knihu přečíst. 

Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz 
Krvavý lístek si můžete zakoupit zde. 

Cover of the Week #91

„Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.

Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta", kterou dosud nikdo nepřežil.

Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.

Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet... “ (Goodreads, 2020) 

Cinder jsem poprvé četla v roce 2013 a dodnes na celou sérii moc ráda vzpomínám - a proto když jsem zjistila, že vyšla nová edice, musela jsem ji mít. Ano, vlastním knihy v češtině od nakladatelství Egmont... ale nešlo odolat! Osobně se mi ze všech obálek tato líbí nejvíce. A hlavně mám aspoň důvod k re-readingu, protože je škoda, aby mi nová kniha jen nečinně ležela na poličče. 

Pokud jste se k sérii The Lunar Chronicles ještě nedostali, tak byste to měli rychle napravit! 

Zajámalo by mě, která z obálek knihy Cinder (v češtině Popelka) Vás zaujala nejvíce a proč. Máte z čeho vybírat! Pokud byste chtěli vidět obálky větší a zjistit, ze které země pocházejí, můžete se podívat zde. 

Strážce ztracených měst | Exillium

 Goodreads 4.55 | Databáze knih 100% | ČBDB 100%

Sophie se postupně sžívá s elfím světem, do kterého přišla ze světa lidí. Po zdárném dokončení prvního roku studia na Foxfireské akademii a po zotavení z únosu, při kterém s Dexem téměř zemřeli, si naplno užívá prázdnin. Všechno se konečně zdá být v pořádku a Sophie dále rozvíjí své schopnosti při výcviku jediné samičky křídlorožce, Silveny. Ovšem její únosci jsou stále na svobodě. Sophie nachází nové stopy vedoucí k záhadné skupině Černá labuť, které ji vedou k vysvětlení mnoha nezodpovězených otázek. Je Sophie vytvořená za nějakým účelem? Jak je to se smrtí Jolie, dcery Gradyho a Edaline? A kdo jsou ve skutečnosti ti zlí? Aby našla odpověď na dlouho střežená tajemství a zachránila ty, na kterých jí nejvíce záleží, musí se znovu podrobit riziku. Proto je nutné, aby podnikla nebezpečnou cestu do nejtemnějších koutů světa, do Exillia.

První díl mě mile překvapil, Shannon Messenger umístila laťku vysoko a já byla zvědavá, zdali to i další díly ze série udrží nebo ještě lépe, překonají. Série Strážce ztracených měst pojednává o třináctileté Sophie, která vyrůstala ve světě lidí, i přes to, že tam tak úplně nepatří. V prvním díle jsme se seznamovali se světem bytostí, jako jsou elfové, gnómové, goblini či trollové. Tyto bytosti žijí odděleně od lidí a města v lidském světě jsou pro ně zakázána. Sophie se tedy ocitla ve svém pravém domově - ve kterém nikoho neznala, nevěděla, jak co funguje a už vůbec nechtěla věřit tomu, že je elf. Elfové mají různé schopnosti, někdo se narodí bez schopností, někdo jednu či dvě během svého života objeví. Sophie už ve svém mladičkém věku zvládala číst myšlenky ostatních lidí, díky fotografické paměti byla považována za génia a krom Telepata byla označena i za Infliktorku. 

Po únosu Sophie a Dexe, jejího kamaráda, je zachránila organizace Černá labuť, avšak nechali je v zakázaném městě na pospas osudu. I přes to, že se oba vrátili domů živí, Sophie dostala ochranku v podobě skřeta Sandora a musela slíbit, že přestane pátrat po podivné skupině, která s jejím narozením a jedinečností měla co dočinění. Její adoptivní rodiče ze světa elfů se před jejím návratem smířili se smrtí - a proto nechali vyrůst poutníka. To jsou stromy, které se po smrti elfů pomocí jejich DNA "vypěstují." Dexův byl skvělou kopií svého nositele, kdežto ten Sophiin... naprosto obyčejný. I když nevěděla, jak se ohledně svého poutníka cítit, nalezla tam další zprávu od Černé labuti. Náramek se šifrou. 

Ti, kteří putují, nejsou ztracení. 

(s. 63) 

Nerada bych Vám o ději prozradila více, protože si myslím, že celá série stojí za povšimnutí. Už jen to nadprůměrné hodnocení na Goodreads, které nejde pod 4.4 hvězdičky vypovídá o tom, jak úspěšná je série v zahraničí. Osobně jsem se do autorčina stylu psaní zamilovala a hltala každou stránku. Ano, jedná se o middle-grade fantasy, tudíž se nemusíte bát složitého (či "hard") fantasy světa s několika dějovými linkami. Strážce ztracených měst je milou, řekla bych až pohádkovou sérií, u které se skvěle odreagují děti i dospělí. 

Romantika? Začarovaný milostný trojúhelník, ze kterého není úniku? Kolem Sophie se motají vlastně tři mužští protagonisté, jenž byste mohli označit za potenciální nápadníky, avšak hlavním hrdince je teprve třináct let a autorka se k tomu tak i staví. Ve druhém díle naleznete drobet romantiky - spíše je tu kladen důraz na přátelství a rodinné vztahy. Abych pravdu řekla, nevím, koho mám raději. Jestli je to trochu praštěný Dex, telepat Fitz, srandičkář Keefe... nebo jestli mám raději vývoj vztahu mezi Sophii a jejími rodiči Gradym a Edaline. Hezky se mi četli i pasáže, kde Sophie komunikovala s křídlorožcem Silveny. Zkrátka řečeno, mám ráda všechny postavy a moc se těším na další díly. 

"Fajn, děcka, ty vaše sentimentální vzpomínky mě malinko dráždí. A k tomu, dámy a pánové, Fosterová začala lítat. A přitom si poblikávat. To bude jako dvá další super schopnost? Hele, a nechceš nějakou nechat i nám ostatním?" 

(s. 146) 

Proč Exillium? I když jsem Vám děj nastínila jen lehce, abych se vyhnula spoilerům, zapomněla jsem zmínit název knihy. Exillium je tajné a děsivé místo, do kterého se Sophie vypraví s Aldenem, aby našli odpovědi, co hledají. Ale víc si budete muset přečíst sami! Prokletí druhých dílu je tak nějak všeobecně známo, mnohdy jsou druhé díly brány jen jako "výplň" a často se v nich nic moc neděje. Toho se v podání Shannon Messenger vůbec bát nemusíte. Druhý díl je ještě o krapet lepší, než ten první. Můžete se těšit na nejedno dobrodružství, odhalování pravdy a napínavou zápletku. Sérii Vám vřele doporučuji. 

Do knihy jsem se začetla hned, i když mi chvilku trvalo, než jsem si vybavila děj první knihy a vzpomněla si na role různých postav. Prvnímu dílu (zde naleznete mou recenzi) jsem dala 4,5 hvězdička a já nemohu jinak, nežli dát druhému dílu Strážců ztracených měst plný počet, tedy 5 hvězdiček z 5. Jsem moc ráda, že nakladatelství Ocelot ponechává původní obálky, které lahodí mému oku. Děkuji za překlad a už se moc těším na pokračování. Stojí za to být trpělivý a počkat si (i když už mám nutkání sáhnout po sérii v originále, abych se dozvěděla více).

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Ocelot v rámci spolupráce s knižním e-shopem Megaknihy.cz. 

Druhý díl Strážců ztracených měst si můžete zakoupit zde. 

Zatím je vydaných osm dílů, devátý je potvrzený, jen ještě nemá zveřejněnou obálku. 

Máme se na co těšit! 

Obsese jménem FAE | Knižní tipy

Pokud jste na příspěvek klikli zejména ze zvědavosti, co jsou to ty FAE, tak já Vám to tedy povím... 

Hezky česky byste FAE přeložili jako víla (fairy), nicméně mnohdy je tento pojem širší a zahrnuje zvláštní magické stvoření, ne vždy klasické víly, na něž jsme zvyklí z filmů či dětských knih. Původ, kde se víly vzaly, není znám, avšak je součástí folkloru. Někteří víly popisují jako démony či anděly, jiní jako duchy přírody. Jedná se o magické bytosti s lidských vzhledem. Autoři moderní literatury berou víly trochu jako záporáky a s touto tématikou se v posledních letech roztrhl pytel. Kam se hrabou upíři, vlkodlaci nebo čarodějky, teď frčí víly. 

Pamatuji si, když jsem četla v roce 2013 Železného krále od Julie Kagawa - zamilovala jsem se do světa víl, jenže vzápětí na to byla zklamaná, že u nás vyšly pouze první dva díly. V té době jsem na tom s angličtinou nebyla nejlépe a postupem času série upadla v zapomnění. S vílami jsem se pak setkala až v sérii Mercedes Thomson či relativně nové sérii od Holly Black, jenž u nás vydalo nakladatelství CooBoo. 

Dalším krokem bylo objevení knižní skupiny na Facebooku s názvem "Fifty Shades of Fae" (ano, vážně něco takového existuje a ano, jsem součástí). Pokud čtete rádi v angličtině a chcete se zaměřit na víly, pak Vám tuto stránku doporučuji. Sama jsem tam narazila na spoustu knih, které bych si ráda přečetla. Dalším plusem této skupiny je, že se tam setkáte nejen se čtenáři, ale i samotnými autory! Nejsem na Facebooku moc aktivní, ale ráda brouzdám knižními skupinami - výběr je doopravdy veliký, proč se omezovat žánrem nebo motivem. 

Dala jsem dohromady pár sérií, které bych Vám ráda doporučila, pokud byste si rádi přečetli něco s vílí tématikou. 

The Iron Fey (v češtině první 2 díly, zbytek v angličtině) 

The Iron Fey sérii si pamatuji matně, přeci jen jsem první a druhý díl četla mezi lety 2012 a 2013. Avšak bych se k sérii jednou ráda vrátila a přečetla ji celou. Na Databázi knih má první díl 83%, což je slušné hodnocení. Na Goodreads jen 3.9, ale musím se s Vámi podělit o část recenze, která mne velmi zaujala: 

I loved every ingredient in this book:
2 cups of the magic of Narnia
3 tbsp of Alice in Wonderland-like fantasy
A dash of The Mortal Instruments' glamour and humor
And a huge heaping of Ms. Kagawa’s amazing story-telling ability and beautiful poetic writing.(Michele at A Belle's Tales, 2011) 

No nezní to lákavě? Hned bych po sérii sáhla! 

Tangled Fae (pouze angličtina) 

Tangled Fae je jedna ze sérií, na kterou jsem narazila v knižní skupině Fifthy Shades of Fae. Hlavní hrdinka Alie Hunter je nebojácná a odhodlaná zachránit svou sestru ze světa víl. Zní to podobně jako předchozí série? Možná. Nicméně autorka Sarah K. L. Wilson zasadila příběh do smyšleného světa nezkaženého moderními technologiemi, dokonce ani elektřinou. Těšit se můžete na pořádnou dávku lstí, magie a velmi pohledného hlavního hrdiny - i když zde se tomu říká "glamour," tedy kouzlo, pod kterým se skrývá pravá podstata víl... a věřte mi, že není vůbec pěkná. 

Zamilujete se do světa, který nemá obdoby, ale také do hlavní hrdinky, se kterou budete sdílet všechny tajuplné a napínavé momenty! 

“I hate beautiful people,” I said, prodding one of the goats with my finger to move his stubborn behind down the path. “They don’t bother being anything else. They aren’t funny or smart or wise or interesting – they’re just pretty because that’s all they need to be.”

The Folk of the Air (v češtině) 

O Krutém princi jste zajisté slyšeli. Cooboo jej vydalo v roce 2018 a na zadní straně hlásá "Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly!" Holly Black nasadila prvním dílem laťku hodně vysoko. Představila nám neokoukaný svět, ve kterém žije lidská dívka, Jude, jenž je naší hlavní hrdinkou, se kterou se osud nijak nemazlí. Víly jí dávají patřičně zabrat, aby poukázaly na to, že je Jude jiná, lidská... a křehká. Hlavní protagonista je princ Cardan, jež se zdá jako ta nejvíc nelítostná víla, se kterou jste se kdy setkali. Těšit se můžete na zajímavý příběh plný zvratů a trochu té romance, i když v této knize bych ji nazvala jako "bitter-sweet." 

Za mě jedna z nejlepších fantasy sérií, co jsem kdy četla, i když se mi třetí díl líbil z celé série nejméně. Na Krutého prince jsem psala recenzi, kterou si můžete přečíst zde. 

Dvůr trnů a růží (v češtině) 

Sarah J. Maas se v mém seznamu oblíbených autorů ocitla díky sérii Skleněný trůn, avšak ani Dvůr trnů a růží na tom není nikterak špatně. Pod rukama mi prošlo i mnoho recenzí a názorů, až jsem se divila, kolik lidí tuhle sérii vlastně nemá rádo. Osobně se ke knihám ráda vracím, zejména k hlavním protagonistům. Jak už je u Sarah známo, když si oblíbíte jednoho hlavního hrdinu, postaví vám do cesty dalšího, jehož budete milovat ještě víc! Děj v první knize je trochu pomalejší, autorka nám představuje svět a hlavní hrdiny, ale o to lepší jsou další dva díly, kde se dočkáte mnoha zvratů, lstí a nečekané romance. 

Autorka měla v plánu představit nám tři díly, nicméně už je jich naplánovaných 6. Ale nebojte se, že by autorka zbytečně protahovala děj, další knihy jsou určeny vedlejším postavám - a já se na ně strašně moc těším! ♥ 

“Rhysand stared at me for long enough that I faced him.
"Be glad of your human heart, Feyre. Pity those who don't feel anything at all.”

Četli jste nějakou z výše uvedených sérií? 

Máte nějakou vílí sérii, kterou byste mně a ostatním čtenářům rádi doporučili? 

Malý méďa a malý tučňák | Přátelé na celý život

"Pohádkové knihy s nádhernými ilustracemi jsou jen pro děti." Aneb argument, který mnoho z nás používá, když v knihkupectví projdeme kolem dětské literatury a náhodou nás nějaká ta velká kniha upoutá. Ráda kupuji mladším příbuzným knihy, ať už velké obrázkové encyklopedie, tak například knihy od Leysen An, jenž se pyšní nádhernými ilustracemi. I když jsem obě díla obdržela na recenzi, měla jsem z nich radost a doopravdy se těšila, až si vyhradím jedno odpoledne na čtení a listování. 

Den po dni přinášejí méďa s tučňákem čerstvé ryby k nohám letadla. Rádi by si lidi ochočili, ale ti se vždycky schovají, jakmile je uvidí přicházet.

Velké překvapení pro malého méďu pojednává o přátelství mezi chytrým tučňákem a silným méďou. Najdou poraněného ptáka, který má zlomené křídlo, nicméně se z velkého červeného ptáka vyklube letadlo plné lidí. Těch se tučňák bojí a radí méďovi, ať se k nim nepřibližuje, avšak ten jej neposlechne. Začne k letadlu nosit ryby, a přes to, že jsou lidé vděční za jídlo, tak se medvěda bojí a schovávají se před ním. I přes neshody, které mezi sebou tučňák s méďou mají, se usmíří. Vždyť mají hlavně jeden druhého! 

Příběh se četl sám, knihou jsem prolistovala do pár minut. Ilustrace jsou krásné, příběh je jednoduchý a určený mladším čtenářům, kteří mimo příběhu budou vnímat i obrázky a rozvíjet tak svou představivost. Nakladatelství Ocelot se předvedlo v novém světle a jsem ráda, že krom Kinga či Strážců ztracených měst jsem si mohla přečíst i něco z jiného soudku. 

Velké překvapení pro malého tučňáka pro změnu vypráví o tom, jak se dvě mláďata setkala, když se ztratila ve sněhové bouři. Přátelství upevňovali různé hry, které spolu hráli, jenže je vymýšlel tučňák, který se chtěl porovnávat pouze v tom, v čem byl lepší. Aby to méďovi nebylo líto, tučňák jej chtěl naučit létat, jenže jim do cesty připlula loď plná lidí. Ti po sobě zanechali velký červený balón, o kterém se oba hrdinové mylně domnívali, že se jedná o vajíčko... takové vajíčko, ze kterého by se mohla vyklubat loď. 

Dva kamarádi snili o malé loďce, která se jednou stane velkou a přiveze je zpátky rodičům. 

Slabší děj kompenzují ilustrace, kniha je však primárně určena nejmladšímu publiku, které nelační po napínavém ději plném zvratů. Už před čtením jsem si byla vědoma, že nejsem cílovou skupinou, takže hodnocení je velmi subjektivní a založené zejména na prvním dojmu z knih. Líbí se mi velký formát a zpracování krátkého příběhu o přátelství mezi roztomilým méďou a tučňákem. Autorka podala příběh nenuceně, využila jednodušších slovních spojení a častého opakování popisků, aby si děti lépe zapamatovaly děj. Ode mne si obě knihy odnášejí 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knih na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 

Knihy z nakladatelství Ocelot si můžete koupit zde. 

Mysli na nesmysly | Devět povídek pro dlouhou chvíli

Goodreads 4.00 | Databáze knih 88% | ČBDB 88%

Nebudu lhát, když povím, že mě nejvíce zaujal název, k autorce jsem se dostala náhodou a obě její knihy mě velmi zaujaly. Jedna s názvem Mysli na nesmysly a druhá: Koukej, bude to oukej. Až později jsem zjistila, že jde o sbírky povídek ze života, jak sama autorka píše. Proč jsem si knihu pořídila? Ano, bylo to hlavně kvůli designu a názvu - plus jsem chtěla zkusit něco nového. 

Kniha obsahuje devět povídek, devět příběhů a devět hořko-sladkých zakončení. Jak už jsem zmínila, povídky nevyhledávám a sama sebe jsem s výběrem této knihy překvapila, ale byla jsem odhodlaná dát ji šanci. Dočtení první povídky symbolizovalo krizi - vůbec se mi nelíbila. Hlavní hrdinka se vyjadřovala jako teenager a celý koncept mě neoslovil, ba naopak! Po jejím dočtení jsem knihu odložila, bála jsem se, že se v tomto duchu nesou všechny povídky. I přes to, že jsem neměla vysoká očekávání, tak mě první povídka zklamala a horší bylo, že v knize převažovalo více povídek, co mne neoslovily, než těch, které se mi líbily. 

"V mekáči? To myslíš vážně?" Dneska mám rejpavou. Jako vždycky, když se s ní ocitnu v jedný místnosti. Nebo v autě.
"Máš s tím problém?"
"Jo, budeš ještě tlustší." Nesnáším tlusté lidi. Připadá mi, že všichn lidi, co jsou širší než delší jsou neschopný. Když si nehlídaj to, jak vypadají, jak můžou v životě něčeho kloudnýho dosáhnout?
(str. 16, Šťastný a Veselý) 

Abych knihu pouze nehanila, doopravdy jsem narazila na pár povídek, jenž mě zaujaly. Například ta  druhá s názvem Všechno bude zase dobrý. I když je zprvu hlavní hrdinka na ránu, po pár odstavcích se do její role vžijete a pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Všechny povídky jsou plné nedůvěry, lží a podvádění. Některé z hlavních hrdinek byly naprosto nesympatické, arogantní mrchy, jenže pokud se autorka rozhodla, že jim nedopřeje šťastného konce, bylo mi jich líto. Dočkala jsem se příběhů o přátelství, lásce a nevěře, ale i rodinných vztazích. 

Sama autorka na začátku napsala, že v její knize se objevuje spousty hovorových a nespisovných slov. Já osobně s touto formou problém nemám. Michaela Dočkalová své povídky nejdříve publikovala na blogu, nyní má na svém kontě dvě povídkové knihy a myslím si, že se v budoucnu dočkáme dalších. V příbězích vyzdvihuje ne příliš pozitivní témata ze života - až pesimistická, řekla bych. Možná to je ten kámen úrazu, proč se mi kniha nelíbila. Neříkám, že jsou povídky přitažené za vlasy a nereálně, podobné věci se stávají dnes a denně, nicméně to není můj styl. 

Asi spolu budeme žít napořád.
Nikdo z nás nebude šťastnej, ale nic měnit nebudeme. Jediný, na čem se totiž vždycky shodneme, je to, že nemáme rádi změny.
Dívám se z okna na projíždějící auta, noční krajinu a sem tam rozsvícený baráky a hotely a nejradši bych tu nebyl. Nesnáším vedro. A moře.
(str. 186, Na letišti) 

Sečteno a podtrženo: Mysli na nesmysly není žánrově mým šálkem kávy, a proto knihu hodnotím jako průměr. Krom přitažlivého názvu a obálky mě na knize nic nezaujalo a bohužel se nemůžu zařadit mezi nadšené čtenáře. Kniha si ode mne odnáší 2.5 hvězdičky. Avšak pokud hledáte oddechovou knihu a podobné povídky máte rádi, dejte knize šanci. Už dle hodnocení nahoře pod fotkou naznačuje, že převažují lidé, kterým se kniha líbila než ti, kterým ne. Jak se říká: 100 lidí, 100 chutí. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 

Mysli na nesmysly si můžete zakoupit zde.

 

Polepšovna pro čarodějky | Aneb jak zbavit mladou čarodějku schopností

Čarodějku Alici, hrdinku této knihy, už zná více než 1,5 milionu lidí po celém světě a další stále přibývají. Její příběh ožil ve hrách pro mobilní telefony, tablety i počítače a byl přeložen do řady světových jazyků. Aličiny fanoušky zaujal příběh o dívce, která jednoho dne náhle zjistí, že má čarodějně schopnosti - a za trest se ocitá v polepšovně pro čarodějky. I když už chvílemi ztrácí naději, tuší, že když se nevzdá, možná toho díky svému talentu pro magii dokáže v životě mnohem více, než by ji kdy bylo napadlo...

Kniha mě zaujala nejvíce tím, že je psána podle hry - i když to není nic nového, já ještě takový příběh nečetla a byla jsem velmi zvědavá. Petr Mandík mě oslovil s tím, jestli si jeho prvotinu nechci přečíst a zrecenzovat, nabídka mě nadchla a já souhlasila. Polepšovna pro čarodějky je určena mladší věkové kategorii než jsem já, ale i přes to jsem měla vysoká očekávání. Krásná obálka naznačovala, že by mohlo jít o trochu temnější příběh plný zvratů a tajemna. 

Alice je obyčejnou šestnáctiletou dívkou, jež žije pouze se svou babičkou. Ta se o ni stará už od malička, jenže kvůli zhoršující paměti se teď Alice stará spíše o ni. O rodičích toho mladičká Alice mnoho neví a to více ji překvapí, když ji cestou do školy osloví dvě dámy, které tvrdí, že je čarodějkou. Osudovou chybou pro Alici bylo, že dámám uvěřila a rozhodla se s nimi vydat na hřbitov k rozpadlému kostelu. Jenže ten rozpadlý kostel nebyl obyčejný, skrz dveře, které byly jediné zachovalé, se hlavní hrdinka ocitla v institutu, který sloužil pro zbavování čarodějek jejich schopností. Obě dámy, paní Červená a Růžová, jak je Alice pojmenovala podle barev svetrů, jsou odhodlány naučit ji poslušnosti, ať to stojí, co to stojí.

Alice se vzdala. Otevřela pusu.
Zelená tekutina chutnala odporně hořce
O chvíli později všechno kolem ní zastřela zvláštní šedá mlha a ona jen, jakoby z dálky, sledovala, jak ji na lehátku odvážejí někam pryč.
Pak přestala vnímat úplně všechno. 

Pokoj v polepšovně Alice sdílí s dívkou jménem Sára, jenže ta nedokáže vnímat svět okolo, nereaguje na podměty a vypadá prázdně. I když nedokáže nic říci, Alice najde tajný deník schovaný v jejím polštáři. Sára není první dívkou, kdo do něj psal, a pokud je pravda všechno, co se tam píše, nezbývá jí moc času než se z ní stane chodící mrtvola jako ze Sáry a dívky, co tam byla před tím. Zbavení čarodějných schopností zahrnuje naprosté vymývání mozku, při kterém dívky zapomenou na svět okol a domů se dostanou až když to vychovatelky uznají za vhodné. V prostorách polepšovny nelze používat magii, avšak Alice měla to štěstí, že se ji to povedlo, našla si pomocnici a dostala se z polepšovny. Jenže ne zpět domů, do světa lidí, nýbrž do světa čarodějů, kam lidské čarodějky mají vstup zakázán. 

Příběhy o čarodějích a čarodějnicích mají tu smůlu, že budou už navždy přirovnávané k fenoménu Harry Pottera. Přiznávám se, že zprvu jsem měla podezření a trochu obavy, jakým směrem se autor vydá a jak moc se příběh přiblíží k tomu, co skoro před 25 lety napsala J.K. Rowling. Obavy byly zbytečné, kniha o mladičké čarodějnici Alici je trochu temnější middle-grade fantasy (kdyby mi bylo o pár let méně, nejspíš bych prvních pár kapitol měla husinu) a styl, jakým je psána, je též odlišný.

"Nezapomeň na to nejdůležitější: ta čarodějnice z bažiny, ke které tě posílám, je opravdu zlá. Jakmile ale od tebe přijme léčivý lektvar, jeho kouzlo zajistí, že ti neublíží - leda bys ty ublížila jí.Ona tohle pravidlo zná. Tak buď opatrná. A její muž..." teď se Agáta na chvíli zarazila, "... Její muž je chytrý a má zlaté srdce. Jestli ti někdo může nějak pomoci nebo poradit, je to on." 

Petr Mandík se jednoho dne pustil do tvorby mobilní hry plné magie. Její hrdinkou se stala mladá čarodějka Alice, jejíž příběh nakonec dal vzniknout nejen hře a jejím dvěma pokračováním, ale nyní se také - vy výrazně bohatější podobě - objevuje v knize. Hry o čarodějnici Alici přinesly Petrovi nejedno překvapení: zaujalo ho třeba, že je hrají jak děti, tak dospělí, a to nejrůznějšího věku. Že si ji oblíbili jak dívky, tak chlapci. A že je hra stále populární i tři roky po svém vydání. Více se o knize a o autorovi dozvíte zde. (procarodejky.cz) 

Sečteno a podtrženo: I když jsem měla od příběhu jistá očekávání, byla jsem si naprosto vědoma toho, že nejsem cílovou skupinou a kniha je určena spíše pro mladší publikum. Pokud máte rádi trochu oddechové fantasy knihy, které Vás v mnoha ohledech překvapí a zaujmou, Polepšovnu pro čarodějky doporučuji. Já jsem se k hrám nedostala a s tím, že hry vůbec nehraji, se k nim nejspíše ani nedostanu, proto s nimi nemůžu knihu srovnat. Hlavní hrdinku Alici jsem si oblíbila a doufám, že se jí dostane knižního pokračování - velmi mě zajímá, jak to dopadne! Ode mne si kniha odnáší 3 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji vydavatelství Lirego a autorovi. 

Moje knižní nej za rok 2019

2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 

Rok s rokem se opět sešel a já se rozhodla shrnout, jaké knihy na mne udělaly největší dojem. Když jsem si pročítala staré články, velmi mě překvapilo, že ten první s knižním nej jsem napsala již v roce 2012 (připadám si stará!).

Za rok 2019 jsem přečetla 82 knih o 19 653 stránkách s průměrným hodnocením 3.8. 

Nejlepší knihy, co jsem letos četla 

   

Krutého prince jsem si chtěla přečíst dlouho - všude jsem narážela na fotky a recenze o tom, jak se Holly Black předvedla a vytvořila úžasný příběh. Po dočtení celé série se k této vlně fanoušků přidávám, i když se mi nejvíce líbil první díl, čtení celé série jsem si užila a od srdce Vám ji doporučuji. Závěrečný díl ze série Skleněný trůn se jménem Království popela pro mě byl velmi očekávaným a obávaným. Přeci jen jsem měla vysoké nároky a doufala, že příběh autorka grandiózně ukončí. Nemohu říci, že bych byla stoprocentně spokojená a dojatá, avšak mi série přirosla až nezdravě k srdci a budu ji tak či tak řadit k mým nejoblíběnějším. Ku-klux-klan tady bydlí láska je mou první knihou z edice Prokletých reportérů - a byla to jízda. Popravdě jsem nikdy reportžní literaturu nečetla, proto jsem sama sebe překvapila s výběrem Ku-klux-klanu. Nicméně nelituji své volby, v budoucnu si chci pořídit více takových knih, i přes to, že pro mě tento počin zůstane nejoblíbenějším. Pokrevní pouta jsem četla již v roce 2013, jenže jsem sérii nikdy nedočetla a rozhodla se to napravit - přečíst všechny série od Richelle, které mám doma (VA, Pokrevní pouta, Sukuba). VA je pro mě sice srdcovka, ale přijde mi, že až v Pokrevních poutech se autorka plně předvedla a je vidět, že je příběh více propracovanější. 

Nejlepší knižní hrdinové

 

S kickass postavami se roztrh pytel a to, že drsní a nebojácní mohou být jen hrdinové, kteří z ničeho nic obejeví své speciální schopnosti, je dávno tabu. Jude žije ve světě víl a jakožto člověk je jako myš žijící mezi kočkami - lehká kořist a terč posměchu. Od prvního dílu je vidět, jak se její charakter mění a stává se z ní nebojácná a odvážná hrdinka. Proto ji řadím k nejlepším knižním hrdinům tohoto roku. K Adrianovi z Pokrevních pout nemám co dodat. Pokud jste sérii četli, mou volbu chápete, pokud jste se k sérii ještě nedostali, vřele doporučuji. 

Největší překvapení

  

Call me by your name - popravně mě učaroval film, kvůli kterému jsem si chtěla přečíst knihu (vím, že by to mělo být obráceně). Byla jsem překvapena, jak je kniha napsána, protože jsem čekala něco trochu jiného, avšak i tak se mi libila. Kniha Vezmi si mě na na googreads velmi špatného hodnocení, tak proč ji řadím sem? U čtení jsem se pobavila a vlastně ji k Vánocům darovala i kamarádce, která moc nečte, ale tímto dílkem se zajisté lehce prokouše a nasměje se stejně jako já. Strážce ztracených měst je milá fantasy pro mladší publikum, ale i přes to jsem si k příběhu našla cestu a zamilovala se do světa, který autorka vytvořila (teď jen doufat, že zbytek série u nás vyjde co nejdříve). 

Největší zklamání

  

Amandu Lovelace mám obecně velmi ráda, i když musím říci, že The witch doesn't burn in this one se mi nelíbila. Ráda čtu trochu feministickou poezii, kde autorky staví do popředí ženy a jejich rovnost v tomto světě, nicméně v podání Amandy Lovelace to v této knize bylo trochu přes čáru. King mě ze začátku překvapil - nemile. Tolik vulgarismů na jedné straně jsem nikdy neviděla, a i když se to naštěstí od prologu zlepšilo, autorčin styl mi nesedl, bohužel. Druhý díl ze série The Four Horseman - WAR. Po prvním dílu jsem doufala, že i ten druhý si udrží slibně nastavenou laťku a do příběhu se rychle vžiju, jenže to se nestalo. Tak snad se mi budou další díly líbit o něco více.

A jaké knihy v roce 2019 zapůsobily na Vás?