RC recenze: Stasiland - Příběhy ze země za berlínskou zdí

V roce 1989 padla berlínská zeď a krátce na to se rozdělené Německo znovu sjednotilo. Přestala existovat Německá demokratická republika. V zemi, kde se nejvyšší velitelství tajné policie doslova přes noc změnilo v muzeum a kde jeden z padesáti občanů donášel na své spoluobčany, čekají na své zveřejnění tisíce příběhů. Anna Funder vypráví ty nejzajímavější z nich: o svém setkání s dívkou Miriam, která jako šestnáctiletá málem rozpoutala třetí světovou válku, nebo s mužem, který vyznačil linii budoucí berlínské zdi. Autorka popisuje ztracenou zemi, v níž groteskně přerostlá a všemocná tajná policie Stasi, která ovládala a v mnoha případech nakonec i zničila životy jejích občanů, zasahuje do všech sfér lidského života. Ačkoli dramatická výstavba a barvitost dějů by prozrazovala románové ambice, jedná se o literaturu faktu.

Co se dělo ve Východním Německu, které bylo za zdí? Příběhy lidí, co tam žili jsou dojemné, ale žel bohu pravdivé. Stasi šlapala na paty všem, kdo pro ně byl nevhodný a společnost se rozpadala. Nikdo nemohl nikomu věřit, protože i ten nejobyčejnější člověk mohl být tím největším grázlem. Lidé si prošli peklem, které by se už nemělo nikdy opakovat...

Stasi byla tajná policie ve Východním Německu, která neměla s nikým slitování. Byla to obávaná policie, která také patřila k jedním z nejefektivnějších výzvědných organizací na světě. Přes jednu noc se Stasi vypařilo z povrchu zemského a všichni, kdo s ním spolupracovali, měli těžký život, protože kdo by chtěl zaměstnat bývalého spolupracovníka Stasi? 

Anna Funder píše o svých zážitcích, když pracovala ve Východním Německu, po pádu berlínské zdi. Naskytne se jí pohled do tajných věcích, které se Stasi snažila držet pod pokličkou už dost dlouho. Lidé umírali za činy jiných a věznice přetékaly zločinci. Jenže kdo tu byl ten zlý a hodný?

Příběh Miriam mě zaujal asi nejvíc, protože mi ukázal, jak může být mladá dívka statečná. Když měla jít do lochu, rozhodla se, že uteče. Přes zeď se to ještě nikomu nepodařilo, ale ona byla skoro už na konci....Jenže ji chytli a v tu chvíli si myslela, že je s ní ámen. Miriam si toho prožila dost a proto není divu, že byla tak zapálená do celé té věci s tajnou policií. Kdo by přece nechtěl znát pravdu o záhadném úmrtí svého přítele.

Proč jsem si knihu vůbec vybrala? Příběhy z tohoto období mě baví a chtěla jsem si přečíst i něco o tom, jak se měli naši blízcí sousedi v tomto trpkém období. Od knihy jsem nic neočekávala, a proto jsem byla tak mile překvapena. Odhalovat tajemství mě vždycky bavilo, ale po dočtení si myslím, že by někdy nevadilo, kdyby tajemství zůstala skrytá...

Další velmi zajímavá osoba byla Julie. Anna se s ní znala díky pronájmu bytu, ve kterém dříve Julie bydlela. Pořád si odtamtud odnáší věci a má od bytu dokonce i klíče. Julie bývala velmi talentovanou dívenkou a uměla několik jazyků. Ráda psala dopisy do cizích zemí, ale její vášeň postupem času zmizela. Její příběhy jsou skličující, ale jedno tajemství nosí uvnitř sebe a vyhýbá se mu jak to jen jde, protože ani ona sama si ho nechce přiznat.

Co jsem si z knihy odnesla? Nikdy neposuzuj lidi, zvláště ty ze starší generace na první pohled, protože i oni mohli udělat něco, co změnilo celou historii. Jediná osoba toho dokáže víc než dost, ale v tehdejší době to všichni neoceňovali, hlavně když jsme byli komunistický stát, který neznal svobodu.

Naše obálka je povedená a jsem ráda, že máme tuhle. Ostatní obálky, které mají v jiných zemích se mi moc nelíbí už proto, že jsou buď přeplácané nebo vypadají moc obyčejně. Ta naše zaujme na první pohled a je dokonce i pěkně graficky zpracovaná. 

   

   

   

 

Literatura faktu se v poslední době stává mým oblíbeným žánrem, protože mě zajímá, co se dělo za druhé světové války a jaké byli její důsledky. Německo si podle mě zasloužilo svobodu nebo alespoň trochu jiný režim než ten, který jim poskytlo SSSR.

Knihu nemůžu ohodnotit jinak než plným počtem hvězdiček!

Název: Stasiland
Díl: ---
Série: ---
Autorka: Anna Funder
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2013
Počet stran: 312
Goodreads: 4.14

Anna Funder se narodila v Melbourne v roce 1966. Pracovala jako právnička se specializací na mezinárodní právo, podílela se na tvorběfilmových dokumentů. V roce 1997 pobývala na rezidenčním pobytu pro spisovatele  v Australském centru v Postupimi. Trvale žije v Sydney.

Stasiland, autorčina prvotina, získala v roce 2004 cenu Samuel Johnson Proze pro nejlepší knihu v oblasti literatury faktu a dostala se do užšího výběru několika dalších prestižních literárních ocenění, mj. Guardian First Book Award.

Když bylo Julii šestnáct, pracovala na letní brigádě na mezinárodním veletrhu v Lipsku jako hosteska. Jím se ve Východní Německo dvakrát za rok otvíralo okolnímu světu. Vystavovaly se na něm přístroje a knihy, kopírky a kuchyňské vybavení, měl vysokou návštěvnost a nechyběli na něm ani zástupci západních sdělovacích prostředků. Zahraniční návštěvníci se ubytovali v hotelu Merkur nebo využívali pohostinství lipských rodin, které se mohly přetrhnout, aby se prostřednictvím hostů dostaly k informacím ze světa. Úkolem Julie a jejích vrstevníků, vybraných spíš na základě loajality než podle jazykové vybavenosti, bylo pomáhat hostům, aby se lépe orientovali na veletrhu a ve městě jako takovém. 

str. 104

!Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart. Knihu si můžete zakoupit zde!

Zdroje:

Anotace

Obálka 

Obrázky 1,2