Strážce ztracených měst | Obyčejně neobyčejný příběh

Goodreads 4.46 | Databáze knih 98% | ČBDB 100%

Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané. Sophie posléze nastoupí na Foxfire, slavnou akademii pro nadané elfy, kde se pere s předměty, popírajícími všechny pozemské zákonitosti, o nichž se doposud učila. Kromě probírané látky se také potýká s novými schopnostmi, které musí ovládnout, a se svou záhadnou myslí. Postupně také zjišťuje, že i mezi elfy je poměrně neobyčejná. A to nejen kvůli svým hnědým očím. Ke konci roku však musí obstát ve zkoušce mnohem těžší, než je jakýkoliv akademický předmět. Sophie má totiž nevědomky klíč k něčemu, pro co by ostatní zabíjeli. A zjišťuje, že i mírumilovný svět elfů má svá temná zákoutí.

Od nakladatelství Ocelot jsem již četla knihu King, která byla jejich první. I když jsem k ní měla výhrady, zejména, co se řádkování týká, líbila se mi. O Strážcích jsem toho moc nevěděla - až na to, že na GD mají vysoké hodnocení a já byla odhodlaná pustit se do této skvěle vypadající middle-grade série. Při čtení jsem měla stejný pocit, jako když jsem se tenkrát pouštěla do Harryho či do Percyho. Shannon Messenger napsala velmi zvláštní a originální příběh plný dobrodrižství, elfů a tajemství.

Sofie byla vždy jiná. Když ji bylo pět let, spadla a uhodila se do hlavy, od té doby začala slyšet myšlenky ostatních lidí. O této její schopnosti nevěděl nikdo, ani její rodina. Když se školou navštívila místní muzeum, všiml si ji jeden klučina. Sofie se pyšnila fotografií v novinách - prý byla geniálním dítětem. Záhadný klučina se jmenoval Fitz - a tvrdil Sofie, že oba jsou elfové. Ta mu sice zprvu nevěřila, ale mnohé by to vysvětlovalo. Fitz ji zavedl do jednoho z elfích měst, ukázal ji, kdo doopravdy je a jaké má jakožto telepat schopnosti. Jenže mnohé zde nesedělo. Proč někdo Sofii ukrýval  12 let? Proč má hnědé oči, když naprosto všichni elfové je mají modré? A co všechno se skrývá v jejím nitru?

"Zradili nás. Kmeti jim nabídli stejnou dohodu, jakou uzavřeli se všemi inteligentními bytostmi, a lidé souhlasili. Pak je napadlo, že by světu mohli vládnout oni - jako by to tak mohlo fungovat - a začali chystat válku. Kmeti se chtěli násilí vyhnout, a proto ze světa lidí zmizeli. Zakázali s lidmi jakýkoliv kontakt a ponechali je jejich osudu. Můžeš posoudit sama, jak si vedou."
str. 25

Sofie musela předstoupit před radu společně s Aldenem, otcem Fitze, který po ni celých 12 let pátral, i když mu nikdo nevěřil, že je skutečná. Další výjimečný protagonista, kterému štěstí přeje? Vůbec ne. Sofie je sice talentovaná, ale trable ji čekaly na každém rohu a autorka ji vůbec nešetřila. Na akademii Foxfire ji přijali rovnou do druhého ročníku - jenže předměty ve škole pro elfy se značně liší těm našem, lidským. Výhodou Sofie byla její fotografická paměť, jež ji už mnohokrát zachránila. Na akademii se seznámí s mnoha elfy, najde si přátele jako je Dex, Marella nebo Keefe a pomalu začne zapadat. Hlavou se ji hodní, co je zač... a odhodlala se tomu přijít na kloub.

Autorka si vytvořila vlastní alternativní svět, který existuje zárověň s tím naším. Elfové, trpaslíci,  skřeti, gnómové, trolové  a goblini mají uzavřenou dohodu a koexistují spolu - lidé dříve bývali také součástí, jenže měli v povaze dobývání a lačněli po moci, to se ostatním tvorům nelíbilo. Všechna města lidí jsou nazývána "zakázaná" a vstup do nich se trestá jako vážný prohřešek. Velmi se mi líbilo, že se autorka zaměřila na vývoj postav - nejenže nás dobře seznámila se Sophie, hlavní hrdinkou, ale i jejími přáteli, rodinou či učiteli. I když jsem se zalekla, že nás autorka zatáhne do milostného trojúhelníku, milostnou stránku podala velmi jemně a nenuceně, je to spíš doplněk nežli součást hlavní dějové linky, čehož si cením.

Shannon Messenger vystudovala filmovou produkci na Univerzitě Jižní Kalifornie. Již při svém studiu si uvědomila, že jí ovšem více baví se na filmy dívat, než je vytvářet, a její opravdovou vášní je psaní knih pro děti. Proslavila ji především dětská série Strážce ztracených měst. Kromě té píše i romány pro mladistvé. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a vydávány v mnoha zemích.

Noční můry byly tentokrát nesnesitelné. Celý svět shořel v plamenech a Sophie zůstala sama. Probila se s křikem a nepřestávala se třást.
str. 298

Nakladatelství Ocelot se rozhodlo ponechat originální obálku, která je naprosto nádherná a skvěle příběh vystihuje. Překlad má na svědomí Radka Kolebáčová, jež odvedla skvělou práci a doufám, že nám přeloží i zbytek série. Pokud máte rádi odlehčené fantasy se zajímavě zpracovanými světy a nadpřirozenými bytostmi, rozhodně dejte Strážcům ztracených měst šanci. Celý příběh je kouzelný, avšak není magický (ale o tom si budete muset přečíst sami!).

Má očekávání byla takřka na nule, popravdě jsem ani nevěděla, o co v knize přesně jde. Nicméně než jsem se nadála, měla jsem Strážce ztracených měst přečtené a přála si, abych mohla obratem vzít do rukou další díl a pokračovat v Sofiinu dobrodružství. Shannon Messenger se předvedla v dobrém světle, její styl psaní mi sedl a zamilovala jsem se do světa, jenž stvořila. Další díly mám v hledáčku, i když jich je zatím už 8 a potvrzený je i devátý díl. Ode mne si kniha odnáší 4,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Ocelot; v rámci spolupráce s internetovým knihkupectvím Mega knihy.
Strážce ztracených měst si můžete zakoupit zde. 

   

    

No nejsou ty obálky skvostné? Hned mám chuť pustit se do knih v angličtině! 

Ku-klux-klan | Tady bydlí láska

Goodreads 4.22  | Databáze knih 90% | ČBDB 94%

"Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nkdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné." Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. 
Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. 
Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domanská přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkupamla zblízka. Porotože právě tady se tahle "bílá organizace" před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel. 

O nakladatelství Absynt jsem již v minulosti slyšela, avšak jsem mu nevěnovala dostatek pozornosti. Reportážní literaturu jsem ještě nečetla a tudíž jsem nevěděla, o co přicházím. Ku-klux-klan jsem si vybrala ze zvědavosti - nejenže jsem o tomto tématu moc nevěděla, ale zajímalo mě, zdali se též zařadím mezi fanoušky prokletých reportérů. Autorka mě mile překvapila, její styl psaní mi sedl a nasadila dosti vysokou laťku ostatním "absyntovkám." Rozhodně to není moje poslední kniha ze soudku reportážní literatury. 

Kniha je psána velmi čtivě, nicméně to není něco, co byste přečetli na jeden zátah. Nebo pro mě alespoň nebylo. Ke knize jsem se vracela na etapy, mnoho věcí mě šokovalo a hlavně jsem byla znechucena mentalitou lidí, kteří se dobrovolně přidali ke Ku-klux-klanu. Šikana "černochů"? Ano, ale i mnoho horšího, vraždy, za které nebyl nikdo odsouzen, spálené kostely, strach, utěsňování, vyhrožování, násilné činy. Přiznávám se, že i když jsem věděla, že něco takového existovalo, potažmo existuje, nikdy jsem se o to nezajímala do hloubky a hlavně jsem na to nenarazila ani v dějepisu na základní či střední škole.

"Všechny lidské rasy kromě bílé rasy musí na této planetě vyhynout. Musíme vyloučit ze hry amatérské šestiřadé rasy, pokud chceme, aby rozhodující zápas o přežití měl svou úroveň," tato vět pochází z Billyho rozhovoru pro rádio Blood & Hoour z roku 2005.

Autorka se vydává na setkání členů Ku-klux klan do Arkansasu. Je velmi překvapená, že jakožto evropanka se slovanskou krví je velmi vítána. Má možnost mluvit s lidmi, kteří se stali členy dobrovolně z vlastní vůle nebo v této idee vyrůstali a jsou členy již od útlého dětství díky svým rodičům. V knize se střídají pasáže o historii KKK, rozhovory s nynějšími členy a její názory. Je pravda, že dnešní klan nevypadá jako ten před sto lety, kdy se mnoho věcí dalo lehce "zamést pod kobereček", ale už jen to, že stále existuje, je celkem děsivé. Harrison, městečko ve kterém se koná setkání, je nazýváno bílým městem. Ne všichni obyvatelé jsou členem klanu, mnoho lidí do města pouze dojíždí za prací, protože v něm nechtějí bydlet. KKK si i od "bílých křesťanů" odnáší negativní kritiku a pro ostatní rasy je to výstraha, aby se do Harrisonu nestěhovali. Zaujal mě příběh jistého učitele na místní škole, který o sobě řekl, že je ateista, nemá žádnou víru... i když byl do té doby nepovšimnut, od té chvíle se mu začaly dít nepěkné věci. 

Kararzyna Surmiak-Domanská je polská reportérka a spisovatelka. Absolvovala romanistiku na Varšavské univerzitě. Od roku 1995 spolupracuje s deníkem Gazeta Wyborcza, v němž publikuje především reportáže, ve kterých se nevyhýbá ani kontroverzním tématům týkajícím se sexuality: mnohé z jejích textů vypráví příběhy transvestitů, transsexuálům či gayům a lesbických žen, kteří vychovávají děti. Zajímá se také o příběhy sexuálních násilníků, pedofilů či polských nacionalistů. Její kniha KKK je čtvrtou reportážní sbírkou a v roce 2015 za ni byla nominována na Cenu Ryszarda Kapuscinského za literární reportáž a rovněž na prestižní polskou literární cenu Nike. (zdroj: KKK.Tady bydlí láska) 

Jedno velké wow. Pokud vás zajímají knihy z edice prokletých reportérů, rozhodně doporučuji KKK. Možná to není čtení pro každého, ale rozhodně tento námět rozšíří Vaše obzory a hlavně se dozvíte, co všechno se ve světě dělo - A STÁLE DĚJE, jen se o tom nemluví. Popravdě konečně chápu význam slova rasismus. Ne že bych jej předtím nevěděla, avšak nyní to vidím úplně jinak. Ano, dnešní svět je velmi "laskavý" vůči všem rasám, v mnoho státech mohou dodržovat své tradice, mít své náboženství - a lidé si na to začínají zvykat. Jenže existují i tací, kteří jsou proti tomu. KKK není pouze proti ostatním rasám, ale i náboženstvím. Takže pokud jste bílý křesťan, všechno je oukej. 

"Úpadek je nevyhnutelný?"
"Ano. A přijde rychleji, než si myslíme. Proto je tak důležité chránit to, co je nejcennější. Čistotou. Moje děti vědí, že kdyby někdy pošpinily rasu, přestaly by být mými dětmi."
"To znamená, že bys jim udělal co?"
"Zřekl bych se jich." Shawn pokrčí rameny a kroutí hlavou na znamení, že o této věci se nediskutuje. 

Obálka je jednoduchá; i tak dokáže zaujmout. Líbí se mi styl, v jaké jsou knihy z této edice vydávány, samozřejmě je budu i nadále vyhledávat kvůli jejich obsahu (ale v knihovničce budou vypadat skvěle, co si budeme nalhávat). Knihu přeložila z polštiny Jarmila Horáková, které bych tímto chtěla poděkovat za skvěle odvedenou práci, při čtení jsem nenarazila na nic, co by mi vadilo, naopak se mi líbilo, jak mnohdy ponechala anglická oslovení a slovíčka. 

Rozhodla jsem se, že knihu Ku-klux-klan nebudu hodnotit hvězdičkami. Vřele ji doporučuji všem, které námět oslovit, nicméně vše, co se mi na knize "líbilo" jsem již vyzdvihla. Nebojte se občas sáhnout po něčem novém, třeba vás to jako mě překvapí a zjistíte, jak náramně dobře se Vám to čte.  

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 
Ku-klux-klan si můžete zakoupit zde. 

Pokud Vás téma KKK zaujalo a chcete se dozvědět více o tom, jak klan vznikl, kdo je jeho členem, jak funguje v dnešní společnsti... přečtěte si knihu. Na většinu Vašich dotazů odpoví a svého rozhodnutí nebudete litovat.