Rozhovor s Kateřinou Petrusovou

1. Ahoj Jsem ráda, že jsi souhlasila z rozhovorem. Můžeš nám prozradit jak tě napadlo napsat knihu jako je“Nebezpečná láska“ ?

Upřímně - na začátku mě nenapadlo, že z toho bude knížka, fakt ne  Spustily jsme náš povídkový web Bez Hranic a měly jsme trochu obavy, že tam při rozjezdu bude pusto a prázdno, tak jsem už o něco dřív začala psát Malé kluky, ze kterých se nakonec stala Nebezpečná láska. A úplně na začátku byl nápad: Co kdyby on byl tak nějak mimo a ona se o něj starala, aniž ho předtím znala? To se mi stává pořád, vidím jednu scénu, a když o ní začnu přemýšlet, postupně se mi v hlavě začne skládat kostra příběhu. Celý děj, to, jak se to nakonec pospojuje dohromady, to je překvapení i pro mě 

2. Někde jsem četla, že chystáte druhý díl , který však bude o jiné postavě. Co je na tom pravdy?
Je to pravda, přísahám na holý pupek!  Volné pokračování je hotové, poslané do Fragmentu a mělo by vyjít v únoru, pokud se nic nepokazí. Prozatimní název je Nepřítel nepřítele (a doufám, že projde, i když konečné slovo má nakladatelství) a hlavními postavami jsou Robert a bývalá policajtka Jo. Některé čtenářky byly zklamané z toho, že se v NL moc neřešila mafie, tak jim můžu slíbit, že v Nepříteli jí bude o něco víc - ale pořád je to romantika, ne detektivka, takže pro opravdové čtení o mafiánech vřele doporučuju Kmotra 

3. Jsi nějak spřízněná s tvými postavami v knize? Podobá se ti nějaká v chování?

Paige jsem "darovala" svou nízkou toleranci k vínu  Taky mi stačí dvě skleničky a mám křivý úsměv, rozbitou motoriku a moc rozkecáno.
A ráda bych řekla, že jsem tak obětavá jako ona a tak statečná jako Jo, ale nejsem. Hrdinky jsou smyšlené a je mi jasné, že v reálném životě by spousta věcí probíhala jinak - ale k čemu by bylo, kdyby Paige s křikem utekla, když zjistila, co jsou Bavettovi zač, že.

4. Jak tě napadlo udělat postavu jako je Mike? Jak by jsi ho

popsala jedním slovem?

. Mike, hmm, netuším, jak jsem na něj přišla. Prostě se vyskytl. A dokud byl Mikee, netušila jsem ani, jaký přesně bude jako dospělý. Pak se objevil Michael a omotal si mě kolem prstu (i když zase - nejsem si jistá, jestli by se mu v reálu podařilo se mnou mávat tak, jak to uměl s Paige). A jedno slovo? Prevít. Ale v tom nejlepším smyslu 

 5. Máš v knize nějakou scénu, kterou máš opravdu ráda?

 Jsem hrdá na scénu před koncem knihy. Nechci moc spoilerovat, ale odehrává se na cestě mezi vinicemi a Johnny při ní jde k autu, které jim přijelo naproti. Paige je nervózní, bojí se, neví, co se stane, trne - a pak bum! Akce, překvápko (teda, jak pro koho, některým bylo jasné, co se tam stane  ) - tahle scéna mě dostává pokaždé. 

6. Mohla by si nám poskytnout kousek s tvojí chystané knihy?? ( abychom věděli na, co se máme těšit ) 
Ráda, jen toho nechci moc prokecnout 

 První tři kapitoly jsou k přečtení na Bez Hranic (http://www.bez-hranic.cz/articles/nepritel-nepritele-1-kapitola/), a aby bylo jasné, že se jemné duše budou muset při čtení trochu obrnit, tak kraťoučká část ze zhruba třetiny příběhu:

„Nemám zbraň,“ hlesla jsem.
„Drž hubu!“ okřikl mě. „Do prdele práce! Já se na to vyseru!“ Škubnul mi rukama, asi si potřeboval vybít vztek. Když zjistil, že nemám nic ani na těle ani na nohách, dalším trhnutím mě postavil. Sykla jsem, protože mi drtil zápěstní kůstky, ale nebylo mi to nic platné.
„Kurva!“ ulevil si znovu.
„Tím si moc nepomůžeš,“ konstatoval Bavetta suše.
„Ty jdi taky do hajzlu!“ obořil se na něj. Pak jsem cítila, jak se někam natahuje.
„Co děláš?“ Bavetta zněl překvapeně. Johnny neodpověděl, ale pak jsem ucítila, jak mi svazuje zápěstí k sobě nějakou látkou. „To je kravata od Gucciho, Johnny,“ zavrčel.
„Na to ti seru.“
„Takhle mi zastavíš krevní oběh,“ ozvala jsem se.
„Ty drž hubu!“
„Stála sto osmdesát dolarů a ty s ní svazuješ ruce.“ Ježíši, kravata za skoro dvě stě dolarů? Navzdory faktu, že jsem byla docela v háji, jsem se musela uchechtnout.

7. Která píseň se podle tebe hodí ke knize?

Jednoznačně tahle: http://www.youtube.com/watch?v=eOFok6-Tpt8 . Objevila se při karaoke večeru v baru, ale pak se hodila ještě víc.

8. Máš nějaký svůj vzor nebo oblíbeného autora či autorku?
Vzor v psaní? Až budu velká, chci umět psát romance jako Susan Elizabeth Phillips. V češtině od ní vyšlo jen pár knížek a je to hrozná škoda, protože je vtipná, její hrdinové jsou k sežrání (série o hráčích amerického fotbalu!) a čte se to samo. Další úžasnou ženou je polská autorka Joanna Chmielewská, autorka detektivek. Její Zpráva od nebožtíka je prostě úžasná a za posledních patnáct let jsem ji četla fakt nejmíň desetkrát - a pořád mě baví. Pak mám ráda zase něco úplně jiného - Stephen King a jeho horory, nebo Neil Gaiman a jeho fantastické příběhy (a teď se konečně chystám i na komiks Sandman). A taky městská fantasy a některé paranormální romance, to mě baví. Teď naposledy se mi pod kůži dostaly první dvě části Démonské trilogie od Petera V. Bretta a Lovci monster s.r.o. od Larryho Correiy. Jo a nesmím zapomenout na trilogii o Takeshim Kovacsovi od Richarda K. Morgana a sérii o Stephanii Plumové od Janet Evanovich; na tu jsem narazila teď nedávno a jsem moc ráda.

Ehm, asi jsem se nechala trochu unést, že 

9. Těší tě to jak je kniha oblíbená u českých i slovenských čtenářů? Čekala si to nebo je to pro tebe velké překvapení?

No jéje, ještě aby netěšilo!  Už jsem to někde psala - na začátku února jsem si říkala, že kdybych se ve všech těch knižních databázích dostala na tři hvězdičky - jakože průměr -, bylo by to super. A ono je to ještě víc než super!
Měla jsem výhodu z Bez Hranic, zpětnou vazbu od tamních autorek a čtenářek, takže jsem věděla, že to není vyloženě pitomé, ale překvapilo mě, kolik náctiletých slečen se do toho pustilo, protože Nebezpečná láska rozhodně není YA. Ale dělá mi to velkou radost, taková spousta recenzí. Když si můžu přečíst, jak jednotlivé bloggerky knížku vnímaly, dává mi to hodně. A jsem ráda, že se mi potvrdila některá slabší místa, která bych teď řešila trochu jinak. Poučení pro další psaní!  

10. Tak a na konec, co by si vzkázala svým čtenářům ?

Vzkaz, hmm, mělo by to být něco inteligentního a duchaplného a tak, že? Tos nenatrefila na tu pravou osobu  Tak asi: nebojte se neúspěchu. Je lepší do toho jít po hlavě, než to nezkusit a pak se užírat tím, co mohlo být, kdybyste se nebáli. (Ale zas se to nevztahuje na všechno, jen na ty kladné věci )

Zdroje: 
Obrázky ( první dva )
Obrázky ( poslední dva )