CHLAPEC, KTERÝ UMĚL LÉTAT | Recenze & rozhovor

Knihu si můžete přečíst zde. 

"Představil se mi jako Tomáš, ale nedlouho poté už pro mě byl jenom chlapcem, který byl posedlý létáním. Od pohledu snílek, ačkoliv v tom věku, ve kterém jsme byli... Kdo by nesnil o dokonalém životě a nadpřirozených silách?

Stávali jsme v zimě u oken v družině, sledovali, jak padají obrovské sněhové vločky, luskali do rytmu a zdálo se nám, že se tím něco děje. Že se snáší k zemi postupně rychleji a pak zas pomaleji, podle toho, jak jsme to zamýšleli. Když člověk něco vidět chce, prostě to vidí, i když to tam není. A děti jsou v tomto obzvláště dobré, protože ještě nemají mozky poškozené krutou realitou. " 

Máte chuť přečíst si knihu, která Vás naprosto zničí? Pokud ano, Chapec, který uměl létat je Vaším šálkem kávy, protože na konci budete sedět se zavřenou knihou v klíně a nevědět, co dál. Očekávala jsem milý příběh plný klišé dějových linek a happy endu, ale v tom jsem autora naprosto podcenila. A možná proto jsem se po dočtení cítila tak mizerně. Skvělé na tom je, že na otázky, zda-li autora baví ničit své čtenáře a plánuje v tom pokračovat se mi dostalo dvojího ano. Máme se tedy ještě na co těšit.

Příběh se odehrává v Česku a hlavní hrdna je slepě zamilován do svého nejlepšího přítele, Tomáše. Kluci se potkali již v útlém věku a vyrůstali spolu, nikomu se nepodařilo mezi ně dostat. Tomáš byl ten, co měl hlavu v pejru, rád pozoroval hvězdy a mluvil v hádankách, zatímco jeho kamarád stál nohama pevně na zemi. Jejich vztah byl vystaven hrozbě přechodem na vysokou školu, a i když od sebe byli jen "čtyři paneláky", hodně se toho změnilo.

Kniha je útlá, proto Vám k příběhu neprozradím více, budete si ji muset přečíst. Osobně jsem mile překvapená, zamilovala jsem se do příběhu a nemohla se od knihy odtrhnout. Oba hrdiny jsem si zamilovala, každý byl jiný, výjimečný, ale společně tvořili správnou dvojku, doplňovali se. Komu bych příběh doporučila? Rozhodně všem milovníkům LGBT literatury a krátkých povídek. Chlapec, který uměl létat je kniha na zamyšlení, a rozhodně Vám nebude stačit si ji přečíst pouze jednou.

Sečteno a podtrženo: Chlapec, který uměl létat je útlá knížek s nebeskou obálkou a ilustracemi. Přečetla jsem ji behěm hodiny, příběh mě totiž vtáhnul dovnitř a já nemohla přestat. Pro příště bych sama sobě doporučila číst o čem knihy jsou, než se do nich vrhnu, protože konec mě dostal do kolen. Andymu bych chtěla moc poděkovat za krásné věnování a záložku, nelituji jediné koruny, co jsem do knihy vrazila a doufám, že se dočkám vydání tvých dalších dílek. Ode mě si kniha odnáší krásné 4 hvězdičky.

ROZHOVOR

Ahoj, prozradil bys nám něco o sobě? Například něco, co o tobě málokdo ví?

Ahoj, prozradil bych rád, ale budu muset popřemýšlet, co je takové, že to o mně neví úplně každý, protože na stránce, v knihách, na Instagramu a všude je spousta maličkostí, ke kterým má přístup každý.

Přesto však většina lidí vůbec neví, kdo reálně jsem, protože nejsem zrovna dvakrát společenský a obecně si spíš držím odstup. Zatím mě viděli jen dva moji čtenáři a nevidím to, že by lidí, kteří mě takto uvidí, bylo víc než zhruba tak pět.

A moc lidí asi neví třeba i to, že nosím jen jednu kontaktní čočku. 

Co pro tebe kniha Chlapec, který uměl létat znamená?

Znamená toho docela hodně. Jednak je to první fyzická kniha, kterou jsem dal dohromady (vyjma diplomové práce, ale to se fakt nepočítá, že jo), takže u mě bude mít už jen kvůli tomuto vždy speciální místo.

Její obsah má pro mě ale taky obrovskou hodnotu, protože tato knížka mi dovolila uzavřít jednu zásadní kapitolu života, takže se teď můžu těšit z toho, že jdu v životě dál a už se nemusím ohlížet.

Pamatuješ si na nějaký zásadní moment, když jsi knihu psal?

Zrovna Chlapce jsem napsal během chvilky, takže na takovéto věci nebyl moc prostor. Ale pamatuju si, jak jsem poprvé napsal kus toho příběhu (nějaký kousek z prostředka knihy) a od toho se odvíjel celý zbytek. Pamatuju si, jak jsem cítil tu potřebu to celé sepsat. Doufám, že mě něco takového potká i v budoucnu.

Paperback nebo hardback?

Rozhodně hardback. Paperbacků osobně ani tak moc nemám, většinou jen u těch knih, které jsem vážně chtěl mít v knihovničce a nebyla jiná možnost.

Jakým knižním žánrům se při svém psaní nejraději věnuješ? A proč?

Moc rád v posledních letech píšu různé druhy básní. Co se týče prózy, převládají u mě nejspíš novely a povídky, mým cílem je opravdu plnohodnotný román.

Pokud se bavíme o žánrové variantě, nejvíc mě baví psychologická díla, v poslední době i humorná, lehce romanticky laděná... Záleží to dost na momentální náladě. 

Kdo je tvým knižním „crushem“?

Nemyslím, že mám knižní crush. Ale když jsem si tu otázku přečetl, tak mě jako první napadl Sirius Black, což nedává smysl, když vezmeme v potaz, že jsem spíš cat person. Takže netuším proč. 

Pokud bys měl to štěstí setkat se se svou oblíbenou knižní postavou, kdo by to byl? A proč?

Oblíbenou postavu nemám, ještě jsem nečetl knihu, kde bych se s postavou mohl opravdu více ztotožnit.

Co tě inspiruje k psaní?

Obvykle moje zážitky, okolí, sny, lidé. V podstatě vše, když mi to přijde dostatečně zajímavé.

Sci-fi, fantasy nebo dystopie?

Ani jedno příliš nečtu, ale kdybych si měl vybrat tak dystopie a těsně za ní fantasy. Naopak třeba v seriálech zas sci-fi.

Jak dlouho ti trvá napsat knihu?

To je ošemetná otázka. Pokud je rozsahem jako třeba vydaný Chlapec, tak to se dá napsat za 1–2 dny. Pak je ale třeba Budoucnost, kterou jsem psal cca 8 měsíců a Bratra přes pět let. Záleží na spoustě faktorů.

Povedlo se někdy nějaké knize tě rozbrečet?

Ano, ale já jsem citlivka, rozbrečí mě kde co, když to ke mně nějak přiroste...

Káva, čaj nebo horká čokoláda?

Piju vše, takže podle chuti. Nejvíc ale káva.

Máš nějakou knihu, kterou miluješ, ale ostatní ji nenávidí nebo naopak?

Asi ne. Čtu často knihy, o kterých se příliš nemluví, takže ani nemůžu vědět. A ze známějších titulů čtu obvykle takové, které půlka lidí nesnáší a druhá miluje. 

Řadí se psaní mezi tvé každodenní rutiny?

Beletristické psaní rozhodně ne, jiné psaní určitě ano.

Plánuješ do budoucna vydat další knihu?

Ano, tento rok bych rád vydal stejným způsobem jako Chlapce i Chlapce v sukních a příští rok, případně 2021, bych rád oslovil nakladatelství.

Tvá nejoblíbenější dětská kniha?

Určitě Harry Potter, i když by se dalo polemizovat o tom, jestli je to vyloženě série pro děti, nebo pak Malý princ, kde je stejný problém. Pak si pamatuju, že jsem hrozně rád četl pohádky od Němcové.

Kde nejraději píšeš?

Doma na sedačce s notebookem na klíně, v Costě nebo v knihovně. Ale jinak je mi to vesměs jedno.

Jaký je tvůj názor na Wattpad, na kterém publikuješ svá dílka?

Myslím, že to je skvělá platforma pro lidi, které psaní baví. Umožňuje získání zpětné vazby, je jednoduchá, intuitivní. Za mě fajn. Jasně, má svoje mouchy, ale to je všude. S komunitou je to občas horší, aspoň tedy tu v Česku, o čemž jsem psal už párkrát třeba na svojí stránce, případně i ve skupinách o WP apod. Je smutné, že si tuhle fajn platformu (třeba v zahraničí díky ní vyšly reálně knihy, že jo) sami ničíme, když by stačilo, aby to lidi začali pojímat trošku jinak a bylo by to skvělé místo pro hledání nových opravdových talentů.

Ale já na Wattpadu pravděpodobně i tak zůstanu, přestože trochu koketuji s myšlenkou, že půjdu i jinam.

Děkuji za rozhovor!

Tobě taky díky, bylo to zábavné. 

DALŠÍ AUTOROVA TVORBA NA WATTPADU 

| U každé obálky je proklik na příběh na wattpadu. |

       

   

 

Slovo závěrem? Podporujme lidi, co píší na wattpad a sami si své příběhy vydávají. Neříkám, že na Wattpadu nenalezneme věci, co pravděpodobně neměly být nikdy napsány, ale na druhou stranu nesmíme všechny házet do jednoho pytle. Například Andy má čtivý styl psaní a rozhodně by si zasloužil, aby jeho knihy vycházely v našich nakladatelstvích. Obdivuji lidi, co někdy vydali knihu sami, doma mám například dvě takové knihy z pera Veroniky Burgerové, Radečka od Katky Heřmanové či Písečníky od Václavá Dvořáková. Všechny dílka se četly jedním dechem a já Vám je vřele doporučuji.