Moc děkuji autorům a nakladatelství Fortuna libri za spolupráci.
Jaká byla vaše inspirace?
LEX: První
zárodek té myšlenky měl Thomas. Myslel
si totiž, že by místo obyčejných skupinek na střední škole byly gangy bojující
na život a na smrt a pouhé procházení po chodbě by bylo nebezpečné. Příběh se stále vyvíjel a my jsme vymýšleli
stále nové postavy, až jsme zjistili, že by se na tom dal postavit příběh.
THOMAS: Vzpomínám si
na mojí první myšlenku ohledně Karantény, kterou jsem měl já. Ale nejsem si zcela jist, co mi bylo
inspirací. Můj odhad je, že jsem se koukal na film odehrávající se na střední
škole a horor. Na oboje jsem se koukal v jednom týdnu a nějak se mi oba
filmy zalíbily. Tam odkud však jiskra pochází, jsem přemýšlel o světě vysoké
školy. Kde číhá nebezpečí na každém roku, emoce hrají hlavní roli a není tam
žádný dozor – znělo to opravdu zábavně.
Kdo je váš
oblíbený autor?
LEX: Když už se
bavíme o našich favoritech, půjdu se Stephenem Kingem a Rayem Bradburyem.
Tyhle autoři patřili k mým prvním a jako dítě jsem je miloval, ale i teď
dokážu přečíst od nich knihu.
THOMAS: Jeden
z mých oblíbených je Dean Koontz.
Proč jste se
rozhodli začít psát?
LEX: Vždycky jsem
žil v příbězích. Byl jsem jedináček, který žil ve své vlastní zemi. Používal jsem fantazii k tomu, abych se
zabavil. Podíval jsem se na les a začal
si představovat, jak se stromy houpají- ne kvůli větru, ale protože se blíží- ke
mně. Nakonec jsem začal psát smyšlené scénáře.
THOMAS: Po vysoké
jsem chtěl udělat něco vtipného, nějakou komedii. Snažil jsem se být vtipným,
ale nakonec jsem se rozhodl, že bych byl možná lepší v psaní. To vedlo ke psaní komediálních scénářů a potom to vedlo ke psaní
románů…
Jaké je vaše
oblíbené jídlo?
LEX:
Cheeseburgery
THOMAS: Cookies
Řekněte nám
něco málo o sobě..
LEX: Jezdím ve Volvu se dvěma autosedačkami vzadu, ale aby to vypadalo dobře, nosím
řidičské rukavice. Btw také mám rád měkké horniny.
THOMAS: Piju kávu a
silný britský čaj po celý den. Píšu ve tmě.
Zajímavý rozhovor :)
OdpovědětVymazat