Zahrada nesmrtelnosti - Past

Název : Past

Série : Zahrada nesmrtelnosti 1

Autorka : Lauren DeStefano

Nakladatelství : Fortuna teen

Počet stran : 368

Rok vydání : 2012

Anotace : 

Co kdybyste se dozvěděli, kdy – na den přesně – zemřete?

Díky moderní vědě se každá lidská bytost stává tikající časovanou genetickou bombou. Bezohledné manipulace s genetickými informacemi způsobí, že muži se dožívají pouze dvaceti pěti let a ženy dokonce jen dvaceti. V této bezútěšné době jsou mladé dívky unášeny a nuceny žít v polygamním manželství, aby odvrátily hrozbu, že lidstvo vymře.
Tento osud čeká i šestnáctiletou Rhine Elleryovou. Je unesena, aby se stala jednou z vyvolených nevěst a vstupuje do světa bohatství a privilegií. Přestože její manžel Linden k ní chová opravdové city, jediným cílem Rhine je útěk – chce najít svého bratra-dvojče a vrátit se domů. Ale Rhine se musí vypořádat s více problémy, než jak znovu získat svobodu. Lindenův excentrický otec je odhodlán najít protilátku na genetický virus, díky kterému mu hrozí ztráta syna, i když to znamená jít přes mrtvoly, aby prověřil své experimenty…

Moje hodnocení obálky : 5/5

Moje hodnocení : 3,5/5

Můj názor :
Od téhle knihy jsem toho čekala opravdu hodně.Všude jsem četla jak se kniha líbila a jak to bylo dokonalé. Já se musím přiznat, že mě kniha  zklamala. Do děje jsem se nemohla dostat a všechno mi v knize přišlo divné. Nápad byl opravdu velmi originální a neobyčejný, ale mě nesedl. Při představě mít tři manželky a zlaté zuby se mi dělá zle.

Rein žije v době kdy lidé umírají velmi mladí. Ženy ve dvaceti a muži ve dvaceti pěti. Starší se snaží najít lék, protože tohle je jejich vina. Ve světě vládne chaos. Děti bez rodin žijí v sirotčincích nebo na ulicích. Bylo mi z toho zle. Vím, že je to sice v knížce, ale i tak mi těch dětí bylo líto ( Já byla vždycky velká cíťa ).

Když už Rein nebavilo sedět doma na zadku a čekat až přijde Rowan z práce a proto se rozhodla, že půjde do práce. Tahle doba je krutá a ti nejmocnější lidé si vybírají klidně sedm manželek jenom proto aby se nesnížila populace a nebylo vyhlazeno lidstvo. 

Je unesená. Nic nevidí. Ovládla ji panika a chaos.Neví kde je. Neví kolik je hodin a ani jak se sem dostala. Poznala, že je v autě ještě s pár děvčaty. Když otevřely dveře vnikl dovnitř ostrý sluneční svit. Viděla dva muže. Jeden se na ni usmál a odhalil zlaté zuby. Rein nevěděla, co se děje a proč není doma u svého dvojčete Rowana. 

Po třetí světové válce vynalezly v laboratořích lék na nejhorší nemoc. Lék na rakovinu. Nikdy nikdo nedoufal, že se toho lidstvo dožije. Jenže chybička se sem vloudila. Nikdy není nic zadarmo. Lidé z první generace žijí poklidný a hodně dlouhý život a jejich potomky čeká zlý osud. Nikdy se nedožijí více než 25 let. 

Snaží se na to najít lék.  Snaží se aby lidé dnešní generace neumřeli tak mladí. Už je to hodně dlouho, co se o to pokouší, ale výsledky nejsou žádné. 

Než si to Rein stačí uvědomit je na cestě se vdát. Je jí 16 let a bude se vdávat za Lindena Ashbyho. On je syn jednoho významných lidí ze starší generace. Spolu se svými spolumanželkami je převezená do velkého domu postaveného uprostřed pomerančové plantáže. 


Rein se podobá Lindenovo manželce, která je ne pokraji smrti. Ona nenávidí srovnávání s ostatními lidmi a proto ji vadí, že on v ní vidí jenom ji. Měla by být šťastná, že je provdaná za bohatého člověka a žije si v luxusu. Ona však netouží po ničem jiném než po svodě..

Její spolumanželky Jennu a Cecily jsem neměla moc ráda.  Jenna byla ohleduplná a nijak zvlášť ukřičená. Její osmnáct a chce dožít svůj život v poklidu zde. Cecily... je jí třináct let má ráda knížky o sexu a těší se až na to s Lindenem vlítne. Téhle zrzce bych nejraději utrhla hlavu, protože jsem ji opravdu neměla ráda. Je ukřičená, rozmazlená, panovačná a rozkazovačná. Nic jí není do chuti a nejraději by aby o ní všichni skákali a starali se o ni. 

Se sluhou Gabrielem má trošku jiný vztah. Není to jenom obyčejný sluha, ale muž (kluk) jejího srdce. On je v zajetí už od narození a nikdy nespatřil svět. Je pod kontrolou Vaughna. Tohohle týpka nemám ráda. Nejraději bych podusila pěkně pod pokličkou aby Rein s Gabrielem ten útěk neztěžoval. 

Klidně mě umučte, zastřelte, utopte nebo klidně snězte za živa, ale já knize čtyři hvězdičky dát nemůžu i kdybych chtěla. Kniha mě nevtáhla do děje a neuvěřila jsem jí. Celou dobu jsem jenom proplouvala dějem a byla zvědavá jak to skončí. Na druhý díl se určitě těším a ráda si ho přečtu.

Obálka se mi velmi líbí. Když jsem ji poprvé uviděla uchvátila mě natolik, že jsem si knihu musela přečíst. Celá obálka má svoje půvabné kouzlo. Nedokážete ji odolat i kdyby jste chtěli. Učaruje vás natolik, že na ní budete muset pořád koukat.