Sladká políbení ( 16 )

Meme pořádá Siky. 

Smečka - Andrea Cremerová 

“Způsob, jakým se pohybuješ, je neuvěřitelný.” Ren mě přitáhl zpátky k sobě. Jeho ruce sklouzly po křivce mých boků, houpajíc naše těla v rytmu těžkých basů. Pocit, že mé tělo přesně opisuje to jeho, mě naprosto přemohl. Byli jsme skrytí v tom množství lidí, že jo? Hlídači nás nemohli vidět, že?

Snažila jsem se zklidnit svůj dech, zatímco nás Ren udržoval v nesnesitelně pomalém tempu hudby. Zavřela jsem oči a opřela se o jeho tělo, jeho prsty hnětly mé boky, hladily mé břicho. Bože, bylo to příjemné.

Pootevřela jsem rty a mlhavý závoj sklouzl mezi nimi, hrajíc si s mým jazykem. Chuť poupat těsně před rozkvětem naplnila má ústa. Najednou jsem nechtěla nic jiného, než splynout s Renem. Ten nárust touhy mě vystrašil. Neměla jsem tušení, jestli nutkání přitáhnout si ho k sobě mnohem blíž pramenilo z mého vlastního srdce anebo z kouzel sucuby. To by se nemělo dít!

Začala jsem panikařit, když sklonil hlavu a přitiskl své rty na můj krk. Mé oči se zachvěly a snažila jsem se soustředit, i přes dusivé teplo, které se na mě tlačilo ze všech stran. Jeho ostré špičáky sledovaly mou kůži, škrábaly mě, ale neubližovaly mi. Mé tělo se chvělo a já jsem se otočila v jeho náručí, tlačila jsem na jeho hruď, abych mezi námi vytvořila prostor.

“Já jsem bojovník, ne milenka,” vydechla jsem.

“Nemůžeš být obojí?” Jeho úsměv roztřásl mé kolena.