DCERA HVĚZD | Ukázka
Těšíte se na novou knihu z pera české autorky Michaeli Burdové? Já rozhodně ano. Nádherná obálky, poutavá anotace - a nyní máte možnost si přečíst i exkluzivní ukázku! Za pár dní na mém blogu proběhne o tuhle krásku soutěž (samozřejmě bude podepsaná), tak sledujte můj blog a nenechte si ji ujít.
Zasáhla
ho do boku. Vmžiku svou zbraň vytáhla a přiskočila k druhému. Enita zrovna
uskočila před jeho dalším výpadem a přepadla přes shnilý kmen. Arinala čapla
nepřítele zezadu za plášť, ten se ale otočil, sekl po ní mečem, a vysmekl se
jí. Její zkrvavené ostří vystartovalo jako had, hladové po dalším mase. Chtěla
to ukončit. Muž se nechal zaskočit její dravostí a ona mu vyrazila zbraň z
ruky. Rukojetí druhého meče ho praštila do hlavy, takže se skácel na zem.
Chystala se ho v zápalu boje probodnout, ale vtom koutkem oka zahlédla jiný
pohyb.
Z
porostu vystoupil další zahalený muž. Zůstal však stát jako nehybná socha.
Díval se. Pozoroval.
Arinala
znovu zvedla meč, ale její oběť byla pryč. Zakuklenec se odpotácel stranou,
opíral se o strom, ale jeho čepel byla připravená pokračovat.
Náhle
Arinala ucítila píchnutí. Cosi ji ďoblo do krku. Na vteřinu se jí zatočila
hlava. Prsty nahmatala cosi maličkého zabodnutého v kůži. Vytáhla to. Byla to
šipka. Mžitky před očima však ustoupily stejně rychle, jako se objevily.
Otočila
se na nově příchozího a odhodila šipku na zem.
Uslyšela
praskot větví. Lesem se řítilo cosi velkého. Ze stínů vyběhl Reniagor a
výhružně zařval.
Muž
si k ústům přiložil foukačku. Arinala skočila před faidra.
„Ne!“
Druhá
střela zasáhla Enitu.
Ta
se s výkřikem chytila za krk. „Co to je! Sakra!“
Vzápětí
se zhroutila.
Muž
vyfoukl další šipku. Arinala si ji vytrhla z ramene a mrskla ji do sněhu.
Postupovala teď směrem k němu a oba přeživší protivníci jí ustupovali z cesty.
„Já
jsem Dcera hvězd. Tvoje jedy na mne nepůsobí.“
Zakuklenec
se zničehonic otočil a klidným krokem zmizel zpátky v porostu mezi borovicemi.
Oba jeho muži utíkali za ním. Arinala jim byla v patách, odhrnula nízké
pichlavé větve, snažila se jimi prodrat, ale záhy pochopila, že ti muži jsou
dávno pryč. Nezbylo po nich nic. Žádný hluk, jak se prodírali před ní, žádné
polámané větvičky, ani žádný pohyb, který by nasvědčoval, že tudy právě někdo
proběhl. Jako by se na místě propadli.
Pospíchala
k Enitě. Pokud byla její domněnka správná, pak ty šipky byly napuštěné jedem,
dost možná smrtelným.
Přeskočila
ztrouchnivělý kmen a našla Enitu, jak sedí ve sněhu, opírá se o něj zády, a
stejně bílá jako okolní sníh lapá po dechu. V ruce držela svůj kámen, který
pulsoval jako srdce, a vypadal, že do sebe vsakuje cosi černého. Cosi, co
vysává z Enitiných prstů.
Arinala
k ní v úžasu poklekla. Vzala ji za bradu a natočila jí hlavu na stranu. Na krku
pulsovala poslední černá žíla, která se pozvolna ztrácela. Čarodějka měla
rukavice, které odmítala sundat, tak jí Arinala odhrnula rukáv na zápěstí. Žíly
byly jasně modré a kůže jí hořela.
„Ten
kámen… všechen jed z tebe vysál.“
Enita
vyčerpaně přikývla. „Asi by mě to zabilo, že jo?“
„Zřejmě
ano.“
Když
kámen přestal pulsovat a vsakovat černý jed, Enita si ho připnula zpátky na
krk. Seděla a jen dýchala. Potila se a vypadala jako nemocná.
„Jsem
jenom unavená.“
Arinala
přikývla. Chvíli bylo ticho, než Arinala promluvila: „Ten kámen je víc, než
jsem si myslela. Jsem si jistá, že už jsem o něm slyšela. Je to jeden z
Obřadních kamenů, že ano?“
Enita
po ní vrhla odevzdaný pohled a ušklíbla se. „Ty musíš vědět prostě všechno,
co?“
„To
není odpověď.“
Za poskytnutí ukázky děkuji samotné autorce.
Michaela Burdová | Facebook | Web | Goodreads