4 KROKY JAK NAPSAT KNIHU | Michaela Burdová (soutěž)

Název:  4 kroky jak napsat knihu
Autor: Michaela Burdová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 35
Formát:  e-book

Na co se můžete v ebooku těšit? 

• Dozvíte se jak vytvořit živou postavu. 
• Naučíte se napsat skvělý začátek knihy, vydržet u psaní středu a také vytvořit napínavý konec. 
• Můžete se těšit na různé úkoly a cvičení, u každé kapitoly samozřejmě nechybí 1 ze 4 kroků, jak napsat knihu 
• A to není všechno. Ebook obsahuje i bonusy a to rovnou dva: Jak se vyrovnat s psací krizí a jak nejlépe oslovit nakladatele. 
• A ještě něco navíc! Dárek v podobě pracovního sešitu Vám přijde společně s ebookem přímo na Váš email.

Když se někdo dozví, že ráda čtu, jedna z prvních otázek je vždy: A píšeš i své příběhy? Ráda bych všem odpověděla, že mám skvělou představivost a psaní je pro mě hračkou, to však není pravda. Dříve jsem mívala období, kdy jsem ráda psala, jenže jsem ten typ člověka, kterému to moc dlouho nevydrží. Ano, několikrát jsem začala psát různé příběhy, v počítači mám mnoho z nich uložených - jediným háčkem je, že ani jeden není dokončený. Vždy ztratím iniciativu a jednoduše to vzdám. Kniha 4 kroky jak napsat knihu je dle mého skvělou pomůckou pro lidi, kteří by rádi psali, jen jim něco dělá problém a nebo pro lidi, co se chtějí pouze inspirovat od Míši. Tak či tak jsem velmi ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst. 

Skvělé je, že knihu napsal člověk, který má praxi. Míša Burdová píše fantasy knihu už nějaký ten pátek a co se oslovovaní nakladatelství týká, knihy ji vycházejí pod nakladatelstvím Fragment. Pokud potřebujete poradit právě s tím, není nejlepší nechat si poradit od člověka, co se v tom vyzná? Ale všechno pěkně od začátku. Nejdříve tu knihu musíme napsat. Dle Míši jsou základem každého příběhu postavy, které, jak sama říká, musejí dýchat, cítit a žít.

Čtení tohoto e-booku pro mne bylo potěším, protože po grafické stránce se velmi vydařil. Míša se nezaobírala zbytečnými detaily a šla rovnou k věci. Pokud teprve začínáte psát, rozhodně Vám pomohou i úkoly, které Míša stvořila. Já osobně se zatím na psaní knih necítím - na rovinu řeknu, že raději čtu než píšu. Avšak pokud se v budoucnu zblázním a rozhodnu se napsat nějaký ten příběh, k téhle knize se mile ráda vrátím.

Všichni máme nějaký sen. Nezáleží na tom, jestli je malý nebo velký, nebo že se zdá bláznivý či naprosto neuskutečnitelný. Sny jsou tu od toho, abychom si je plnili. Abychom z nich vytvářeli realitu. Já jsem si svůj sen splnila, ale mám ještě další sny. S každým splněným snem se posunete zase o kousek dál a budete snít o dalších věcech. Sny dávají našemu životu větší rozměr. Ale jak dosáhnout jejich splnění? Za svou kariéru jsem se naučila, že ze všeho nejdůležitější je vytrvalost.  

Jak tě napadlo dát dohromady knihu nebo spíš takový návod 4 kroky jak napsat knihu? 

Vlastně mě k tomu přivedli moji čtenáři. Chodilo mi totiž spoustu dotazů ohledně psaní  knihy, protože spousta mých čtenářů také touží napsat vlastní knížku. Tak mě napadlo, že bych zkusila dát dohromady svoje zkušenosti a svůj pohled, jak to zkrátka vidím já. Hodně také vycházím z článků, které jsem psala pro časopis Pevnost do rubriky Profíci radí. E-book ale navíc obsahuje i další myšlenky a především procvičování a úkoly. 

Proč bys svou knihu doporučila? 

Myslím, že se mi celkem podařilo shrnout základní pravidla a tipy, aby člověk mohl nejen příběh začít stavět a psát, ale také u psaní vydržet. Psaní knihy je dlouhý proces a je potřeba hodně trpělivost a vytrvalosti. Každý ji v sobě může najít. Tenhle e-book je pro každého, koho psaní opravdu baví. Navíc si můžete všechna cvičení zapisovat do pracovního sešitu.

Držíš se těchto kroků pokaždé, když píšeš knihu? 

Ano, většinou ano. Postup je téměř pokaždé stejný, jen se pak v průběhu změní děj nebo zápletky, nebo mě napadne něco nového, takže musím hodně předělávat. Jde ale o můj  vlastní osobní postoj, moje názory. Mně můžou vyhovovat, někomu jinému nemusí vyhovovat vůbec. Jde spíš o to získat přehled a najít svůj vlastní styl a postup. 

Vytvořila sis obálku sama? 

Ne, vytvořila ji jedna velice šikovná grafička. ☺ 

Co bys vzkázala svým čtenářům? 

Tenhle e-book vznikl pro Vás. Věřím, že Vám přinese potěšení i užitek a pomůže Vám na Vaší vlastní cestě ke splněnému snu. 

A teď něco o soutěži. Pokud byste si knihu rádi přečetli, mám pro Vás skvělou novinku. Míša mi poskytla dva e-booky do soutěže! Soutěž ukončím  19. listopadu 2017  a 2 výherce vylosuji pomocí random.org

Podmínky: 

• Soutěž je otevřena pro ČR a SK
• Soutěž probíhá od 29.10. - 19.11. 2017
• Komentovat můžete jen jednou - duplikáty mažu 

Komentář: 

• Jméno/přezdívka
• E-mail 
• Odkaz sdílení soutěže (můžete sdílet kdekoliv chcete) 
• Pokud jste četli některou knihu od Míši, jak se Vám líbila? Pokud jste jich četli více, která je Vaše nejoblíbenější a proč? 

Ráda bych Míše tímto poděkovala za rozhovor a poskytnutí knih do soutěže!

VE STÍNU ČERNÝCH PTÁKŮ | Věříte v nemožné?

Goodreads 3.85 | Databáze knih 82% | ČBDB 81%

Kniha Ve stínu černých ptáků se mi povalovala doma už nějaký ten pátek. Moc jsem se na ní těšila a byla zvědavá, co mi Cat Winters nabídne, avšak mi trvalo než jsem se  k ní dostala. Už jsem si nepamatovala anotaci, a tak jsem byla mile překvapena, kam mě příběh zavedl. Dočkala jsem se napětí, neznáma a chvilku jsem měla dokonce husinu. Pokud hledáte čtení na Halloween nebo jste příznivci lehce hororových příběhů, tato kniha je pro Vás jako dělaná!

Píše se rok 1918, nástrahy první světové války číhají na každém kroku, to si uvědomuje i šestnáctiletá Mary Shelley Blacková. Její otec byl zatčen, protože měl odlišné názory a její matka zahynule ještě před tím, než se tak stalo. Nyní se musí Mary postavit na nohy a jet za svou tetou do San Diega. Chřipka je další z nástrah, kterým musí čelit. Lidé chodí zahaleni v roušce a doufají, že nebudou dalšími na řadě. Jenže je to jedna z věcí, kterou nikdo nezastaví - Španělská dáma je nevyhnutelnou katastrofou.

Kolem nás zaječela další siréna. Smrťák mi dýchal za krk a rýpal do mě: Neztrácej ani vteřinu času. Jestli existuje něco, co chceš dodělat, když jsi ještě naživu, raději to udělej brzy. Já se blížím. 

V San Diegu žil i její kamarád a láska Stephan, ten se však rozhodl, že půjde na frontu. Jeho bratr Julius je momentálně zaměstnán ve svém vlastním studiu, kde fotografuje lidi s duchy jejich blízkých. Celou kariéru si postavil na kontroverzní fotce Mary Shelley, na které se vedle ní zjevil duch. To si všichni myslí. Stephan byl však toho názoru, že jeho bratr není ničím jiným, nežli podvodníkem. Julius chce pořídit ještě jednu její fotku - mohla by protestovat, to by se však mohla rozloučit s balíčkem, jež pro ni Stephan zanechal.

Situace je v San Diegu na tolik zoufalá, že se všichni skrývají pod rouškou a snaží se dělat všechno proto, aby nebyli nakaženi. Její teta Eva žije už delší dobu sama, a proto není divu, že je zakoukaná do Juliuse. Avšak kvůli tomu je její názor lehce zkreslený, vidí ho jen přes růžové brýle. Okolnosti, jako byla Stephenova smrt a Mary Shelley byla zasažena bleskem dali příběhu spád a vám nezbude nic jiného, než sedět s otevřenou pusou a čekat, co se nakonec stane.

Cat Winters se narodila a vyrostla v jižní Kalifornii, nedaleko Disneylandu což možná vysvětluje, proč má v oblibě zámky, kde straší, dávno minulé věky a fantaskní země. Vystudovala angličtinu a drama na Kalifornské univerzitě a posléze pracovala v knižní nakladatelství. Její prvotina, román Ve stínu černých ptáků, byl nominován na řadu literárních cen. Druhý román The Cure for Dreaming vyšel na podzim 2014. S manželem a dvěma dětmi žije v oregonském Portlandu a na plný úvazek se věnuje psaní knih.

Seděla jsem ve vlaku ve vlastní zemi, v roce, který vymyslel ďábel. 1918.

Nikdy jsem nebyla příznivcem hororového žánru, ale za to jsem si vždycky chtěla v období Halloweenu přečíst nějakou pořádně strašidelnou knihu. A letos jsem se k tomu konečně dostala. Ve stínu Černých ptáků jsem si vyhlídla už před nějakou obou, byla jsem fascinována obálkou s duchem a designem, který je doopravdy skvělý. Své volby nelituji. Dostalo se mi do ruky dílko se zajímavým námětem a velmi povedeným zpracováním. Pokud budu mít v budoucnu možnost přečíst si další autorčinu knihu, rozhodně jí využiji.

Obálka je totožná jako originální - velmi povedená a naprosto spjatá s příběhem knihy. Hlavní hrdinu si představuji jinak, než jak vypadá na obalu, ale s leteckými brýlemi a jejím vzhledem se do té mé představy skoro trefili. Černobílé fotografie dodávají příběhu na autentičnosti - i když se jedná a pouhou fikci. 

Komu bych knihu doporučila? Rozhodně všem příznivcům lehce hororových příběhů. Pokud však nemáte na horory žaludek, nebojte, i když se jedná o paranormální zjevení, kniha není nijak zvlášť děsivá. Je to spíš krutý příběh o kruté době,  jež je tou strašidelnou atmosférou dosti atypický. Čtení na dlouhý podzimní večer bych nemohla strávit jinak, než s Cat Winters.

"Nejsem nemocná, jsem jen unavená." Vyprostila jsem se zpod uklidňující paže toho muže a vykročila zpátky. "Děkuji. Musím jít. Než umřu, musím někomu pomoct. Moje matka nepřišla o život jen proto, aby poslala do světa holku, která je k ničemu. Musím být trochu platná."

Marry Shelley dobyla mé srdce. Jakožto knižní hrdinku jsem si ji velmi oblíbila a vždy sympatizovala s jejími názory. Doba za první světové války byla krutá a nelítostná. Lidé umírali v podstatě kvůli ničemu a mnoho mladých životů bylo zmařeno. Cat Winters si dobře pohrála s námětem a tu hrůzu roku 1918 popsala velmi věrohodně. Ode mne si kniha odnáší 4 hvězdiček. 

MICHAELA BURDOVÁ | ROZHOVOR

1. Prozradila bys nám pár slovy něco o sobě?

Jmenuji se Míša, je mi 28 let a miluji psaní. Fantasy knížky píšu už 12 let a právě chystám vydání své nové již 13. knihy. Má prvotina Poselství jednorožců získala ocenění za nejoblíbenější dětskou knihu roku 2009 v anketě SUK – 3. místo, nominaci na Zlatou knihu a také se vydává v zahraničí. Temná fantasy o vlkodlacích Syn pekel vyšla i v angličtině a prodává se na americkém Amazonu. Psala jsem do rubriky Profíci radí pro časopis Pevnost a porotcovala jsem v soutěži Hledá se autor bestselleru 2015. Ráda maluji, vystavuji své obrazy, dělám ilustrace, zbožňuji zvířata a miluji svoje pejsky Charlíčka a Jessíčka. Jsem vegetariánka, napůl veganka a snažím se angažovat v ochraně zvířat.

2. Bylo pro tebe psaní knih vždy snem?

Právě že ne. Chtěla jsem být veterinářka a mým velkým snem později bylo stát se mořskou zooložkou. Kouzlo knih jsem objevila až někdy v 15 letech a o rok později jsem si řekla, že zkusím napsat knihu. Buď mě to bude bavit nebo ne. No a baví mě to dodnes.

   

3. Kolik knih si už napsala? Která je ti nejbližší?

Když budu počítat svou právě dopsanou knížku, je jich 13. Ke všem mám silnou vazbu a každá je mi blízká něčím jiným, protože jsem každou psala v určitém období svého života. Hodně mě teď ale pohltila právě má čerstvě dopsaná kniha Dcera hvězd. Pracovala jsem na ní 2 roky a moc se těším, až vyjde.

4. Máš nějaké místo, kde píšeš nejraději?

Doma v ložnici u stolu, občas u rodičů, schoulená v křesle.

5. Čím sis přála být jako malá?

Výše zmíněnou veterinářkou. Vždycky jsem milovala zvířata. Když jsem ale později zjistila, co všechno vlastně veterina obnáší (krev, operace, usmrcování…), rychle jsem si to rozmyslela. Rozhodla jsem se, že se stanu malířkou. Což se mi vlastně splnilo. Mým velkým snem ale byla mořská zooložka. Láká mě to dodnes, protože mě mořský svět fascinuje.

   

6. Jak se jmenuje tvá nová kniha, komu bys ji doporučila?

Dcera hvězd. První díl temné fantasy série o válečnicích bohů. Je to příběh o odvaze, síle, osamění a smrti. Doporučila bych ho všem, kdo mají rádi temnější fantasy a mytologii 

7. Upír, vlkodlak, čaroděj nebo elf?

No, to je těžké! Byla jsem blázen do upírů, ale přitahují mě i vlkodlaci. V závěru to ale vyhraje elf. Vždycky jsem je obdivovala – koneckonců o tom svědčí i fakt, že jsem je obsadila do 9 svých knih.

8. Čemu se věnuješ, když zrovna nepíšeš nebo nekreslíš?

Moc ráda chodím na dlouhé procházky do přírody se svými pejsky. Taky hodně čtu, ráda chodím do kina, cestuji. Baví mě jóga, trampolína a kolo, ale jsem moc líná. 

9. Jaký autor/ka je tvým vzorem?

Nemám asi přímo vzor. Obdivuji Tolkiena a Kinga, ale knihy si vybírám spíš podle toho, jak mě zaujmou.

   

10. Vyber si jednu svou knižní postavu a popiš její hudební vkus.

Tak to je těžké -  moje postavy hudbu totiž moc neposlouchají. Až na Noel z Volání sirény – Pomsta. Je to středoškolačka z Anglie. Ráda si pustí pop-rock i klasický rock, ale tajně miluje ploužáky a všechny romantické písničky, jako je song z Titaniku nebo A thousand years ze Stmívání.

11. Kdybys nemohla být autorkou, čím by si byla?

Tak to nevím. Možná ilustrátorkou dětských knížek nebo ošetřovatelkou v zoo.

12. Jak dlouho ti průměrně trvá napsat knihu?

Většinou rok. Někdy i déle. Dcera hvězd mi zabrala přes 2 roky práce. Psát jsem ji ale začala už v roce 2011. Tehdy jsem sepsala asi 50 stran. Potom jsem se k ní občas vracela v průběhu psaní dalších knížek jakou jsou Křišťály moci nebo Syn pekel. Plně jsem se na ni ale zaměřila až před dvěma lety.

13. Zvažovala si někdy, že bys psala pod pseudonymem?

Na úplném začátku mě to napadlo. Ale připadá mi to příliš neosobní. Jsem hrdá, že můžu na svých knížkách vidět své jméno 

14. Co pro tebe znamená úspěch?

Znamení toho, že to, co dělám, dělám správně, a že to těší nejen mě, ale i ostatní lidi. Úspěch je pro mě také odměnou za tvrdou práci, kterou se snažím odvádět.

15. Jak vybíráš jména pro své postavy?

To je čím dál těžší! Jak se knihy hromadí, vzniká větší riziko, že se jména budou podobat. Vždycky ale postupuji podle toho, aby mi jméno dobře znělo, dobře se mi psalo i vyslovovalo a krásně pasovalo k dané postavě. Také se musí lišit jména např.: pro elfku a pro záporáka. Třeba Thargos je tvrdé jméno. Představuje postavu grona v mém příběhu Dcera hvězd, který patří mezi záporáky.

16. Podporuje tě v psaní tvá rodina, přátelé a blízké okolí?

Ano, neskutečně moc. Bez nich bych nikdy nedosáhla všeho, co se mi podařilo. Podpora mé rodiny je obrovská a já si jí obrovsky vážím. Stejně tak mě podporuje a povzbuzuje přítel i kamarádi.

17. Co bys na závěr vzkázala svým čtenářům?

Jsem ráda, že vás mám. Opravdu. Každičký vzkaz, který od vás obdržím, je pro mě jako poklad. Vždycky mi vyloudí úsměv na tváři a zahřeje mě u srdce. Moc si vážím vašeho povzbuzování a nemůžu se dočkat, až se společně vrhneme do nového světa v mé knížce Dcera hvězd!

Děkuji Míše za skvělý rozhovor a nově navázanou spolupráci. Můžete se těšit na články o jejích knihách - a dokonce Vás nemine ani soutěž. Doufám, že se jí zúčastníte a pomůžete mi podpořit tuto skvělou českou autorku a její knihy! 

BON JOVI | So I'll just say good night my friends

Goodreads 4.6 | Databáze knih 95% | ČBDB - 

"Není pochyb, že kapela Bon Jovi se svou hudbou významně zapsala do popové kultury. Já na ní i na Jonovi obdivuji, jak dlouho si drží své usilovné postavení. Když se vydám někam na turné, určitě uvidím plakáty na některý jejich koncert. Která kapela by to tak dlouho vydržela, aniž by klesla nebo ztratila podporu? Neuvěřitelné."

- John Petruci, kytarista kapely Dream Theater, leden 2016

Všichni fanoušci pořádného rocku a Bon Joviho, buďte na pozoru! Kniha, ve které nenaleznete jen mnoho fotografií, ale také příběh o tom, jak to vlastně všechno začalo, právě vyšla i u nás. Nenechte si ujít příběh plný zlatých momentů plných slávy, ale také okamžiků, při kterých si všichni mysleli, že  nové písničky už očekávat nemusí. Bryan Reesman dal dohromady naprosto skvělou knihu, v jejímž zpracování se zrcadlí sláva a nesmrtelnost jedné z nejslavnějších hardrockových skupin všech dob. 

In a world that don't know Romeo and Juliet
Boy meets girl and promises we can't forget
We are cast from Eden's gate with no regretr
Into the fire we cry 

Kniha Bon Jovi má za úkol všem fanouškům nastínit vznik kapely od roku 1975 až do roku 2016. Jon Bon Jovi byl vždy ambiciózní a jeho rodina jej podporovala. Skupina, která se dala dohromady a dodnes nese jeho jméno - Bon Jovi - to neměla vždycky lehké. I když byla na vrcholu slávy, popularita má vždy své stinné stránky a ne všichni dokáží takový nápor vydržet. Bryan Reesman vytvořil dílo o dvanácti kapitolách, ve kterých naleznete zajímavosti ze světa showbyznysu, ale i střípky rozhovorů nejen členů skupiny, ale i lidí pohybujících se v tomto průmyslu.

Patřím mezi určené čtenáře? Tak napůl. Bon Joviho mám ráda a od malička jsem díky svému otci vyrůstala na rocku. Avšak nejsem zapálenou obdivovatelkou, která by měla poslechnutá všechny alba a pamatovala si texty všech písniček. Pokud se v hudebním průmyslu jako já nepohybujete, ze všech těch jmen vám půjde hlava kolem. Času stráveného s knihou jednoznačně nelituji. Nejenže jsem si rozšířila obzory,  přiučila se něčemu novému, ale také objevila mnoho skvělých písní, jež jsem dodnes neznala.

Dokud na vaší hudbě záleží, je jedno, kolik vám je let. Sinatra zpíval a jezdil po koncertech až do osmdesáti a B. B. King na té svojí stoličce hrával každý večer. Já ještě v osmdesáti pokračovat nehodlám.
- Jon Bon Jovi (6. listopadu 2009) 

Bryan Reesman je hudební a kulturní novinář, přispíval do více než 100 médií, včetně New York Times, Playboy, MSN Movies, E! Online, American Way, Grammy nebo Stage Directions, a je autorem více než 100 článků a 20 publikací. Psal také doprovodné texty k albům AC/DC, Judas Priest, Black Sabbath, 311 a desítkám jiných rockových kapel. Deset let je členem Recording Academy a přispěl do šesti knih včetně The Art of Metal, Classic Rock Posters a Music Producers.

Pokud v knihkupectví knihu zahlédnete, jen těžko z ní spustíte oči. V jednoduchosti se skrývá krása, a přesně to platí pro Bon Joviho. Rudý nápis upoutá pozornost- a pokud knihu otevřete, rozhodně si ji odnesete domů, protože odložit ji z rukou je opravdu velmi těžké.

Ať jste fanoušci rocku nebo ne, pokud máte skupinu Bon Jovi rádi, rozhodně Vám knihu doporučuji. Pro mne nebyla jednou z těch, které bych četla se zatajeným dechem do začátku až do konce, ale čtení jsem si vychutnala na sto procent. Možnost přečíst si biografii skupiny, kterou mám již od útlého věku ráda, bylo naprosto skvělé. Ráda bych tímto poděkovala nakladatelství Omega, jež mi tento čtecí zážitek umožnilo.

Knihu Bon Jovi si můžete zakoupit zde.

LIDÉ, KTEŘÍ MĚ ZNALI | Jak zneužít 11. září

Goodreads 4.05 | Databáze knih 88% | ČBDB 100%

Čtrnáct let po odchodu z New Yorku bylo vše v pořádku. Ale následující den se všechno změnilo... 

Emily se dostalo štěstí dříve než většině ostatních. Jako velmi mladá se vdala za muže, jehož vášnivě milovala, a budovala si život, jaký vždycky chtěla. Ale nic netrvá věčně. Pár ukvapených rozhodnutí, zamilování do jiného muže, nechtěné těhotenství - a její život je vzhůru nohama. Emily se rozhodne manželovi vše říct a odejít za otcem svého dítěte. Ale své plán změní 11. září 2011. Strašlivá tragédie je jejím vysvobozením, dává jí možnost beze stopy z New Yorku zmizet a začít nový život. 

Kniha mě nalákala především svým námětem. Dle anotace jsem pochopila, že půjde o knihu plnou emocí a životních rozhodnutí, které ne vždy dopadají dobře. Lidé, kteří mě znali je poutavý příběh, o němž Vám na začátek řeknu jediné: jakmile se do knihy ponoříte, neskončíte dříve, než-li otočíte poslední stranu.

Seznamte se s Emily Morrisovou. Ženou, která se rozhodla využít tragédii ke svému prospěchu. Utekla z New Yorku proto, aby mohla začít od znova, jenže to není tak jednoduché. Nosí v sobě další život a představa toho, že bude na všechno sama, je vcelku děsivá. Kalifornie ji poskytla útočiště, přejmenovala se na Connie Prynneovou a začala na novo. Co ji k tomu však dovedlo? Proč utekla od muže, kterého kdysi tak moc milovala? Měla k tomu své důvody. Trhalo jí to srdce, avšak její starý život jí vzal všechnu naději. Naději na lepší budoucnost.

Svou dceru pojmenovala Claire. I když si nechtěla pouštět lidi ke svému tělu, byly tu dva muži, které měla ráda. JT, který ji poskytl svou chatu k pronájmu a byl její spásou, druhý Al, u kterého pracovala v baru po nocích, a i když to nebyl chlap, jež by si potrpěl na city, záleželo mu na nich. Byla to její verze rodiny. Clairy vyrostla v krásnou mladou dámu, dle Emily byla chytřejší než ona a její otec dohromady. Byla na ní pyšná.

Lidé, kteří mě znali, si myslí, že jsem mrtvá. 

I když se všechno zdálo jako pohádka se šťastným happy endem, něco se zvrtlo. Emily byla nucena změnit svůj životní styl a udělat to, čeho se bála nejvíce. Povědět Clairy o svém předchozím životě. Povědět ji o jejím otci, který nezemřel, ale byl na živu a neměl ani ponětí, že má dceru. Dokáží se všichni vypořádat s minulostí a postavit se čelem svým nočním můrám?

Kim Hooper má skvělý styl psaní, její kniha Vás pohltí a budete otáčet jednu stranu za druhou, abyste se dozvěděli, proč Emily chtěla odejít od svého starého života a co se stane s její budoucností. Čím více bude mít přečteno, tím více budete chápat, proč se hlavní hrdinka rozhodla udělat za svou minulostí jednu tlustou čáru. Proč se rozhodla, že své staré já, Emily Morrisovou, pohřbí s ostatními obětmi, co zahynuli 11. září 2001.

Co se obálky týká, nakladatelství Omega se znovu ukázalo v dobrém světle. Obálka dokáže na první pohled zaujmout, avšak tentokrát musím přiznat, že i kdyby zanechali obal originální, vůbec by mi to nevadilo. Za překlad bych ráda poděkovala Michaele Dvořákové, jež odvedla dobrou práci.

 

Pokud máte rádi dech-beroucí příběhy s životními rozhodnutími, kniha by se Vám mohla líbit. Někomu se Emiliiny důvody mohou zdát lehce dětinské či nedostačující proto, aby učila tak zásadní rozhodnutí - což je individuální. Nemohla jsem se vžít do role hlavní hrdinky, nikdy jsem tak zásadní rozhodnutí neučinila a hlavně si neprošla ničím podobným. Přečíst či nikoliv? Za sebe knihu doporučuji, přečetla jsem ji za jeden večer a zanechala ve mne mnoho pocitů.

Kim Hooper psala ještě před tím, než věděla, co to znamená být "autorem". Jako malá si k narozeninám přála knihy se jmény pro děti, aby našla ty nejpodivnější a mohla tak pojmenovat své postavy. Nyní žije v Jižní Kalifornii se svým manželem a absurdním počtem domácích mazlíčků. Lidé, kteří mě znali je její románový debut.

"Jen ke mně buď upřímná, dobře? Od teď?"
Přikývla jsem a lehla si vedle ní, obtočila jsem kolem ní ruku. Upřímná. Možná to bude to nejtěžší, oč mě kdy žádala. 

Jak už jsem psala,  kniha se mi velmi líbila.  Vydržela jsem u ní od začátku do konce a čekala, jak to všechno dopadne. Kim Hooper svým debutovým románem zabodovala na plné čáře a mně nezbude nic jiného než doufat,  že se od ní v budoucnu dočkáme dalších knih.  Ode mne si kniha Lidé,  kteří mě znali odnáší 4 hvězdičky.

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Omega.
Knihu Lidé, kteří mě znali si můžete zakoupit zde.