BEZ SRDCE | I Srdcová královna bývala obyčejnou dívkou, která toužila po lásce
Catherine je jednou z nejžádanějších dívek v říši divů a o ruku ji chce požádat sám Král. Ona má ale jiné sny, netouží se stát královnou. Když potkává na královském plese pohledného a záhadného Šprýma, rozhodne se, že nebude jen figurkou ve hře někoho jiného. Se Šprýmem se začne potají scházet i přesto, že oba riskují královu nelibost a hněv jejích rodičů. Cath je však pevně odhodlaná zvolit si vlastní cestu, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány.
Na další dílko z pera Marissa Meyer jsem se velmi těšila. Sérii Měsíční kroniky mám velmi ráda, je to originální re-telling mých oblíbených pohádek, za to Bez srdce je trošku z jiného soudku. Alenku v říši divů od Lewise Carrola mám ráda, avšak kniha o Srdcové královně? Pro autorku to byl jistě trochu risk, protože fanoušci Alenky by mohli trochu zuřit, ale nakonec to vzala po svém a napsala skvělý příběh o tom, co bylo před tím, než se z nevinné dívky stal padouch.
Catherine má v hlavě jiné plány než jsou vdavky a chlapci - jejím koníčkem je pečení, miluje cukrovinky a ráda by si otevřela své vlastní pekařství. Společně s její služkou Mary Ann nad tím přemýšlejí už dlouho, avšak její rodiče, zejména matka, Markýza, o tom nechce ani slyšel. Nemá ráda její koníček a něco takového by ji jistě rozhořčilo. Srdcový král pořádá Černobílý ples, Catherine je ale donucena si obléknout rudé šaty. Neunikne ji, že její matka je více nadšena a natěšena na ples, než bývá zvykem. A má k tomu pořádný důvod. Sám král chce Catherine požádat o ruka, jenže ta z toho není ani trochu nadšena. Nechce se vzdát svého pekařského snu.
Na této knize se mi nejvíce líbilo, jak autorka zapojila do příběhu již známe postavy z Říše Divů. Kloboučník, Šklíba, Bílý Kráík, dokonce i Tlachapoud, ke kterému přidala příběh o tom, kde se vlastně vzal. Všechno bylo moc hezky vykresleno, i když se toho v první polovině moc nedělo, autorka si dala na čas a pokusila se trochu více prohloubit čtenářovi sympatie s Catherine, jež známe jako nelítostnou Srdcovou královnu. Povedlo se jí to? Ano. S Catherine jsem doopravdy sympatizovala - sice jsem věděla, jak příběh dopadne, ale i tak jsem doufala, že by se na ní mohlo usmát štěstí.
Po grafické stránce je kniha velmi povedená. Jsem ráda, že Egmont vybral tuto verzi obálky, i když jich existuje více, tato je z nich dle mého nejhezčí. Velkým plusem je i název knihy, o jehož vzniku a poutu k příběhu se dozvíte až na konci knihy - a věřte mi, bude to stát doopravdy za to!
Marissa Meyer je autorka dívčích sci-fi románů a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což ji získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyer je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje. Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem a dvěma kočkami v Tacomě ve státě Washington v USA.
Bez srdce bych doporučila všem, kteří mají slabost pro záporňáky, i když o Catherine se to tak úplně říci nedá. Pomalý spád knihy a různé opisy by mohly být pro někoho nudné, jelikož kniha nenabízí rychlé spády a zápletku "z akce do akce." Marissa Meyer si dala záležet na postavách a jejich příbězích. Jsem ten typ čtenáře, který jednou za čas ocení podobné knihy s pohádkovým nádechem.
Sečteno a podtrženo: Bez srdce je skvělou knihou, u které dokážete bez mrknutí oka sedět celé odpoledne. Autorka si udržela laťku a já mohu s čistým svědomím říci, že se jí další kniha náramně povedla. I když konec knihu byl už od začátku jasný, stejně jsem seděla s otevřenou pusou a nemohla věřit vlastním očím, jak rychle se dokázal charakter Catherine změnit. Ode mne si kniha odnáší pěkné 4 hvězdičky.
Catherine má v hlavě jiné plány než jsou vdavky a chlapci - jejím koníčkem je pečení, miluje cukrovinky a ráda by si otevřela své vlastní pekařství. Společně s její služkou Mary Ann nad tím přemýšlejí už dlouho, avšak její rodiče, zejména matka, Markýza, o tom nechce ani slyšel. Nemá ráda její koníček a něco takového by ji jistě rozhořčilo. Srdcový král pořádá Černobílý ples, Catherine je ale donucena si obléknout rudé šaty. Neunikne ji, že její matka je více nadšena a natěšena na ples, než bývá zvykem. A má k tomu pořádný důvod. Sám král chce Catherine požádat o ruka, jenže ta z toho není ani trochu nadšena. Nechce se vzdát svého pekařského snu.
Proč je Havran jako psací stůl?Na tomto plesu je dvořanům představen nový královský šašek, který dokáže zaujmout celé publikum. Catherine se nabídky ke sňatku toho večera nedočká. Raději se vymluví na únavu a vyrazí domů. Tedy až po záhadném rozhovoru s královským šaškem, jenž se představí jako Šprým. Celé to začne být zamotané, Catherine se zakouká do Šprýmá a král se snaží o její ruku - jenže je tak trochu podivín, sice dobrák, ale rozhodně ne partie pro Catherine.
Protože oba sem tam utrousí nějakou poznámku.
Na této knize se mi nejvíce líbilo, jak autorka zapojila do příběhu již známe postavy z Říše Divů. Kloboučník, Šklíba, Bílý Kráík, dokonce i Tlachapoud, ke kterému přidala příběh o tom, kde se vlastně vzal. Všechno bylo moc hezky vykresleno, i když se toho v první polovině moc nedělo, autorka si dala na čas a pokusila se trochu více prohloubit čtenářovi sympatie s Catherine, jež známe jako nelítostnou Srdcovou královnu. Povedlo se jí to? Ano. S Catherine jsem doopravdy sympatizovala - sice jsem věděla, jak příběh dopadne, ale i tak jsem doufala, že by se na ní mohlo usmát štěstí.
Je nebezpečné něčemu nevěřit jenom proto, že tě to děsí.Lewis Carol však není jediným autorem, u kterého se autorka inspirovala. Do své knihy zakomponovala i velmi známou báseň Havran od Edgara Allana Poeho. Jakožto milovnicí jeho děl jsem byla nadšená, protože střípky z této básně použila velmi chytře. Havran, který je postavou knihy, je dle autorky Havranem od E.A. Poehe - tedy v jejích představách. Báseň byla vydána v roce 1845, tedy dvacet let před Alenkou v říši divů. Časová linka byla pro autorku, jak sama říká, moc dokonalá na to, aby ji nevyužila.
Po grafické stránce je kniha velmi povedená. Jsem ráda, že Egmont vybral tuto verzi obálky, i když jich existuje více, tato je z nich dle mého nejhezčí. Velkým plusem je i název knihy, o jehož vzniku a poutu k příběhu se dozvíte až na konci knihy - a věřte mi, bude to stát doopravdy za to!
Marissa Meyer je autorka dívčích sci-fi románů a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což ji získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyer je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje. Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem a dvěma kočkami v Tacomě ve státě Washington v USA.
Bez srdce bych doporučila všem, kteří mají slabost pro záporňáky, i když o Catherine se to tak úplně říci nedá. Pomalý spád knihy a různé opisy by mohly být pro někoho nudné, jelikož kniha nenabízí rychlé spády a zápletku "z akce do akce." Marissa Meyer si dala záležet na postavách a jejich příbězích. Jsem ten typ čtenáře, který jednou za čas ocení podobné knihy s pohádkovým nádechem.
Ale naděje dělá nemožné možným.
Sečteno a podtrženo: Bez srdce je skvělou knihou, u které dokážete bez mrknutí oka sedět celé odpoledne. Autorka si udržela laťku a já mohu s čistým svědomím říci, že se jí další kniha náramně povedla. I když konec knihu byl už od začátku jasný, stejně jsem seděla s otevřenou pusou a nemohla věřit vlastním očím, jak rychle se dokázal charakter Catherine změnit. Ode mne si kniha odnáší pěkné 4 hvězdičky.
Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz
Bez srdce si můžete zakoupit přímo zde.
.jpg.jpg)
.jpg.jpg)
