Můj školní rok 2015/2016

Pokud sledujete můj blog už delší dobu, tak víte, že navštěvuji Obchodní akademii, obor Ekonomické lyceum. Letos jsem úspěšně prošla druhým ročníkem a musím říci, že jsem plně vyčerpaná. Na blog jsem většinu roku prděla a dokonce jsem chvíli uvažovala nad tím, že s blogováním úplně seknu. Což popravdě zvažuji jednou do roka, jenže pak si vzpomenu, kolik úsilí jsem za ty čtyři roky vložila do něčeho takového a když mě vždy přejde anti-čtecí období tak si uvědomím, jak mě to baví.

Upozornění: dlouhý článek o mém životě, číst na vlastní nebezpečí!

Letem světem školním rokem | jen ty významnější události 

Letošní rok pro mě znamenal, jak už jsem zmínila, krizi. A když zhodnotím druhou polovinu školního roku, se čtením jsem na tom byla a stále jsem, velmi bídně.  Prošla jsem si osobním rozvojem a takovéto trošku depkařské období se nevyhnulo ani mé maličkosti.

Letos v říjnu jsem se vypravila do Idaru Obersteinu s výzvou číslo 56 - školám byly dány peníze na cestování a já jsem se společně s němčináři druhého ročníku vypravila do Německa. Na stránky školy jsem o tom psala kraťoučký článek:  

Zahraniční jazykově-vzdělávací pobyt v Německu se uskutečnil od 18. do 24. 10. 2015. Město Idar-Oberstein je od Příbrami vzdálené zhruba 600 km, a proto jsem doufala, že cesta bude stát za to. Ubytováni jsme byli v mládežnickém centru Die Jugendherberge, ve kterém jsme přes den skoro vůbec nepobývali. Celodenní výlety nám zajistily nabitý program a mnoho dobrých zážitků. Tento pobyt měl být také vzdělávací a všichni nás strašili, že se 9 hodin za celý týden budeme tvrdě učit němčinu. K našemu štěstí bylo vyučování bráno spíše jako hra a mimo několika nových slovíček a gramatiky jsem si odnesla i zajímavé poznatky týkající se kraje a památek města Idar-Oberstein.  S holkami jsme zjistily, že k dorozumění stačí mít nohy a ruce, protože potom se domluvit jde také. Skamarádili jsme se s nejednou novou osobou a nechtělo se nám loučit jak s Katjou, naší týmovou vedoucí a praktikantkou, která tam s námi byla, tak ani s dětmi, se kterými jsme se seznámily a skamarádily. Lidé k nám byli milí a trpěliví, naše anglicko-česko-německé věty byly mnohdy pomatené, naštěstí jsme se domluvily a při rozchodech vždy našly cestu zpět.  V Německu se mi velmi líbilo, všechno bylo pečlivě zorganizováno a naplánováno tak, abychom se nenudili a užili si pobyt v cizí zemi.

 

Dále jsem v druhém pololetí měla možnost podívat se do Francie přes Erasmus +, klíčové akce 3, konference mládeže... ve skratce jsem se již loni zúčastnila tohoto projektu, setkali jsme se v Německu ve městě Freiberg, které je partnerským městem Příbrami (kam chodím na školu). Díky velmi ochotnému pořadateli nám letos vyšla návštěva Gentily, což je předměstí Paříže. Cesta byla sice příšerně dlouhá, ale všechno se hned po příjezdu zlepšílo. Od minulého roku sjem na sobě zpozorovala zlepší v anglickém jazyce a také jsem se už tolik nebála vložit se do debaty.   

Letošní konference mládeže se konala ve Francii, v Gentilly. Účastnila jsem se jí už podruhé a jsem velmi ráda, že jsem se po roce mohla znovu setkat s přáteli. Oproti loňskému roku, kdy jsme řešili politické vztahy a život mladých lidí ve městě, se konference nesla v duchu solidarity a dobrovolnických prací. Dopoledne jsme diskutovali a

porovnávali typického Evropana či se zabývali tím, co pro nás, jako jedince, solidarita znamená. Taktéž jsme se zúčastnili zajímavé přednášky o sociální podpoře lidí bez domova a organizaci, jež tyto problémy řeší. Odpoledne jsme trávili upevňováním vztahů a prošli se nejen pod „Eifellovkou,“ ale také nám místní ukázali Gentilly a snažili se trochu přiblížit jejich každodenní životy. K dorozumění jsme mnohdy používali ruce a nohy, ale dovolím si říci, že jsme si vedli dobře. Nejhorší jsou vždy začátky, kdy jsme se trochu báli mluvit, avšak druhý den už byly bariéry prolomené a bez problému se každý z nás zapojoval do skupinových prací. V loňském roce jsme dostali za úkol natočit a sestřihat video, jehož motto znělo: Creating a better world. S naším výtvorem, který se nám docela povedl, jsem taktéž spokojená, ostatním se velmi líbil. Při posledním setkání se diskutovalo o konečné rezoluci naší konference. Němečtí studenti si stáli za projektem, který by dotvořil nějakou vesničku v Africe, a naopak my si stáli za menším projektem, podpořit děti ze sociálně slabších rodin v našem městě. Poslední slovo měli pořadatelé, kteří nám dali za pravdu. Letošní rok byl pro mne velmi poučný, spolu s novými zkušenostmi jsem si odvezla také bojového ducha a iniciativu. Pokud všechno půjde podle plánu, příští rok bychom se znovu ve stejném složení mohli setkat u nás v Příbrami.

Z cestování je to vše, ale ještě bych se ráda zmínila o školním výletu, který pro nás zorganizovala naše třídní. Jeli jsme na Lavičky, kde její manžel vlastní nekolik jachet, ve kterých jsme byli na jednu noc ubytováni. Nebyl to úplný luxus a houpavá postel na vodní hladině mi nedělala úplně nejlepé, ale byl to super výlet. Pamatujete staré foťáky na filmy? Doma jeden takový ještě máme, a tak jsem se rozhodla si ho vzít s sebou - best decision I've ever made. Užili jsme si spoustu legrace a po vyvolání fotek jsem byla mile překvapena jak se povedly.

Poslední tři týdny školy jsem to s docházkou dost flákala - místo toho jsem chodila na praxi s německou studentkou Verenou do knihovny. (těšila jsem se na práci s knihama, ale nakonec jsme skončili v ekonomickém oddělení)
Další z mých článků: 
Jak už je na OA Příbram tradicí, i letos k nám do Příbrami zavítali němečtí studenti ze spřáteleného města Idar-Oberstein.
Studenti působili ve firmách jako je Finvest, JKR, CK Lucie nebo například v knihovně Jana Drdy, kam jsem byla společně s Verenou
Řekla bych, že jsme si obě ty tři týdny užily, a doufám, že si domů odveze dobré vzpomínky a zkušenosti, které nabyla při praxi. Budou mi chybět historky o tom, jak poslala kluky koupit ledový salát a místo toho jí přinesli hlávku zelí, aniž by jim to přišlo divné. Mluvily jsme víceméně jen v

angličtině a pro obě to jistě znamenal jistý pokrok v cizím jazyce. Za sebe mohu upřímně říct, že jsem za nové získané zkušenosti ráda a vůbec nelituji svého rozhodnutí zúčastnit se tohoto projektu.
města Idar-Oberstain, se kterým obchodní akademie organizuje výměnné praxe již několik let. Třítýdenní pobyt umožní rozšíření obzorů nejen německým studentům, ale i těm českým. S každým praktikantem je do firmy umístěn stejně starý student obchodní akademie, který slouží jako spojka pro překlad a výpomoc.

 Fotka ze školního kola volejbalového turnaje. Loni jsme byli druzí, letos jsme se bohužel neumístili. 

 Besítka o charitě na příbramsku. 

 Den otevřených dveří - povídala jsem o Francii a Německu. 

 Loni jsem se strašně bála jít na soutěž v angličtině, letos jsem se však odhodlala a dokonce jsem byla první na škole! Heh, ten poukaz na 300 do knihkupectví za to stál!

 Legiovlak - měli jsme strašně super průvodce, který toho hodně věděl a strašně dobře vyprávěl. 

 Selfie s americkým vojáky. Just for fun. 

 Fotka ze strejdovo svatby, na které jsme byli v červenci. 

 Tentokrát třídní fotka s americkými vojáky - měli u nás ve škole na starost jednu vyučovací hodinu při které jsme s nimi konverzovali na různá témata. 

 Ještě jedna fotka z Německa. 

 Další fotka ze sportovního turnaje, tentokrát z florbalu. Vůbec nám to nešlo. Bez ironie.

 Náš vánoční stromeček. ♥

Takhle to dopadá, když se spolužák zblázní a všem hodlám ve třídě koupí dárek. 

 "vzorná studenska"

Who knows... šli jsme s kamarádkou pěšky k ní a jelikož jsme šli po silnici, tak na nás můj táta oblíkl vesty.

Řekla bych, že tohle je všechno, co jsem chtěla napsat. Příští rok se podívám na dva týdny do Německa nebo do Anglie na praxi, ted pokud půjde všechno podle plánu. Dále mě čeká povinná praxe v Česku na dva týdny a možná se sama rozhodnu někam podívat - ráda bych jela někam na trip. Tak uvidíme. 

A jaký byl váš školní rok 2015/2016?