Každodenní problémy knihomola #2 | TUMBLR

Pokud jste ještě nečetli první článek v této sérii, odkazuji na něj zde.

Jak už bylo mnohokrát řečeno a vyjádřeno, knihomolové mají spoustu problémů. Maličkosti, které nás užírají do morku kostí jsou pro obyčejného smrtelníka lehce pominutelné, avšak pro nás nikoli. Dostala jsem se do mnoho případů, ve kterých jsem pouze kroutila hlavou a měla chuť někoho uškrtit. Většinou u otázek jako je: Proč čteš? Co je na tom zajímavé? Proč tě to baví? Nemáš těch knih nějak moc? Ty si přečetla dvě knihy za týden? (To nedám ani do roka!)

Tiše trpím. Když si čtu, lidé na mě rádi mluví. Když jsem unavená a měla bych jít spát, tak raději čtu. I když druhý den trpím spánkovým deficitem. Nebo si ke knize udělám čaj, který stejně vždy vypiju studený. Jak už jsem diky sociálním sítím zjistila, dost těch problémů sdílíme s knihomoly z celého světa. Každý má své, ale mnohdy, skoro vždy, se mi stává, že se v podobných situacích vidím.

Když se někdo zmíní o mé oblíbené knize/sérii.

Když si slíbím, že už si nebudu kupovat další knihy, ale stejně to poruším.

Nemyslíš si, že už máš dost knih?

 

Čekání na další díly je pěkně zabijácké... 

 

"Nenávidím knihy!"

 

Když se po dlouhé době pustíte do pokračování již rozečtené série...

 

"Tu knihu nemůžeš přečíst za jeden jediný den!"

 

Když ve dvě ráno otočím poslední stránku...

 

Když je v knize příliš mnoho postav...

 

"Je to jen kniha."

 

Když jdu už po páte v jednom týdnu do knihkupectví. 

 

Když se autoři nechají trochu unést metaforami. 

 

Když se nemůžu rozhodnout, co budu číst jako další.

 

Děti v autobuse/metru když se snažím číst. 

Vidíte se v něčem? 
Líbí se Vám tento typ článků?