pátek 6. prosince 2019

Lvářka | 16. století vs. 21. století



Román z prostředí současné a rudolfínské doby, ve kterém se setkáváme s architektem Josefem a bylinkářkou Vavřínkou. Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století, přesto se jedné noci potkají na pražském vrchu Petříně. Když je správná konstelace, dá se totiž skrz oheň cestovat labyrintem času. V příběhu Josefa a Vavřínky se setkáváme se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou však představeny v o něco méně známém světle. 

Když mi přišel e-mail od nakladatelství Lirego, byla jsem mile potěšena. O Tereze Janišové jsem již slyšela a četla jsem její předchozí sérii Erilian, kterou mám velmi ráda. Lvářka se jevila jako milá knížka na jeden podvečer. Byla jsem zvědavá, jak autorka pojala nápad s cestováním časem - přeci jen jsem o tom četla již mnoho knih (např. Cizinku). Obálku má na svědomí ilustrátorka Barbora Kyšková a díky ní se kniha jeví až pohádkově. A o čem Lvářka vlastně je? 

Mladičká Vavřínka by si chtěla otevřít vlastní obchůdek s bylinkami, nicméně prozatím pracuje jako služka u jedné bohaté rodiny v Praze. Peněz moc nedostává, a proto si tajně přivydělává prodejem bylinek a věštěním osudu z ohně. Jednoho dne ji překvapí požadavek její paní, Marty Trumské, která ji poprosí o bylinky pro svého muže... a také o věštbu, protože by si moc přála miminko. I když ji paní nevyhodí za to, že si tajně přivydělávala, po narození miminka začne být velmi ostražitá a jedna nešťastná náhoda málem připraví Vavřínku o život. Je obviněna z burcování temných sil, travičství a smilstva, za což má být upálena na hranici. Jenže při správné konstelaci hvězd je možné na některých místech skrz oheň cestovat labyrintem času, a tak se Vavřínka ocitne v jednadvacátém století. 

Celou cestou tramvají domů si prohlížela tu malou růžovo-modrou kartičku se svou podobiznou a jménem. Od teď byla oficiální obyvatelkou jednadvacátého století. 
Josef se se svými kamarády loučil před odjezdem do Holandska, kde byl přijat na prestižní školu do magisterského studia. Večer se místo na diskotéku rozhodl vydat na Petřín - a jelikož se to nikomu z jeho kamarádů nelíbilo, šel sám. To, co se stalo (nebo nestalo?) sváděl na alkohol. V ohni, který si na Petříně rozdělal bezdomovec, spatřil dívku, jež prosila o pomoc a vypadala velmi zoufala, Josef se nerozmýšlel a sáhl do ohně. Je možné aby vytáhl dívku z masa a kostí z ohně?  Rozhodně ne, argumentoval sám proti sobě Josef, který se nakonec vypravil do Holandska a na dívku skoro zapomněl. Tou dívka byla Vavřínka, které se v jednadvacátém století ujala dobrá duše v podobě Aloise. Osudu však neporučíš a po nějakém čase se Vavřínka znovu setkala s Josefem, který ji v šestnáctém století zachránil život. 

Máte rádi Prahu, cestování časem a pohádkové příběhy? Tak potom je Lvářka Vaším šálkem kávy. Osobně jsem si čtení užila, nicméně nemohu říci, že by mě kniha dostala do kolen. Autorka stvořila příběh se sympatickými postavami, zajímavou zápletkou a úsměvným koncem. Pokud máte rádi náročnější literaturu, ve Lvářce se spíš nenajdete. Celý děj se nese v poklidném duchu i přes pár (ne)čekaných zvratů. Pokud jste si užili předchozí autorčiny knihy a jste zvědaví na další její tvorbu, rozhodně si knihu přečtěte a udělejte si názor sami. 

"Tak hotovo," řekla, když mu ruku zavázala.
"Moc děkuji. Co jsem dlužný?"
"Dneska nic. Zkasíruju vás, až si zabodnete šroubovák do druhé ruky." 
Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Hadčany, Petřín a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství, a dodnes jsou pro ni velkým zdrojem inspirace. Po výtvarném gymnáziu vystudovala Fakultu architektury ČVUT, poté strávila nějaký čas v Londýně, kde pracovala v místním architektonickém ateliéru. Největší radostí ale pro ni vždy bylo psaní. Je autorkou čarodějné trilogie Erilian, kromě psaní se Tereza věnuje tektonické žurnalistice, miluje tanec, kočky a cestování. (Lvářka, 2019

O autorce se můžete dozvědět více na: Facebooku | Instagramu | Webu 

Jak jsem již zmínila, obálku a ilustrace uvnitř knihy má na svědomí Barbora Kyšková, která přispěla svými ilustracemi i do knihy jako je Ronja, dcera loupežníka (Albatros, 2013). Na obálce je vyobrazena Vavřínka a jejími dlouhými zrzavými vlasy, nicméně o tom, jakou spojitost má s příběhem lev a co vlastně znamená Lvářka, si budete muset přečíst sami!

Sečteno a podtrženo; Příběh z pera Terezy Janišové je podán skoro jako pohádka, která potěší nejen děti, ale i dospělé. Pohladí na duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. Konec Lvářky se mi velmi líbil a jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Utvrdila jsem se v tom, že knihy s tématikou cestování časem se řadí k mým nejoblíbenějším. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Lirego.

3 komentáře:

  1. Zaprvé - knihá má nádhernou obálku.
    Zadruhé - i název a anotace dokáží upoutat.
    Zatřetí - sakra, tvoje recenze je skvělá a opravdu jsi mě nalákala. Škoda, že teď nemám moc času a příležitostí si knihu pořídit a přečíst, ale určitě si ji přidám na goodreads, abych na ni nezapomněla. :)

    Měj se krásně!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář! Doufám, že se ke knize jednou dostaneš a bude se ti líbit. :)

      Smazat

Pokud se Vám článek líbil, napište mi to! Jsem ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, i tu negativní.