Lvářka | 16. století vs. 21. století

Goodreads 3.50  | Databáze knih 80% | CBDB

Román z prostředí současné a rudolfínské doby, ve kterém se setkáváme s architektem Josefem a bylinkářkou Vavřínkou. Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století, přesto se jedné noci potkají na pražském vrchu Petříně. Když je správná konstelace, dá se totiž skrz oheň cestovat labyrintem času. V příběhu Josefa a Vavřínky se setkáváme se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou však představeny v o něco méně známém světle. 

Když mi přišel e-mail od nakladatelství Lirego, byla jsem mile potěšena. O Tereze Janišové jsem již slyšela a četla jsem její předchozí sérii Erilian, kterou mám velmi ráda. Lvářka se jevila jako milá knížka na jeden podvečer. Byla jsem zvědavá, jak autorka pojala nápad s cestováním časem - přeci jen jsem o tom četla již mnoho knih (např. Cizinku). Obálku má na svědomí ilustrátorka Barbora Kyšková a díky ní se kniha jeví až pohádkově. A o čem Lvářka vlastně je? 

Mladičká Vavřínka by si chtěla otevřít vlastní obchůdek s bylinkami, nicméně prozatím pracuje jako služka u jedné bohaté rodiny v Praze. Peněz moc nedostává, a proto si tajně přivydělává prodejem bylinek a věštěním osudu z ohně. Jednoho dne ji překvapí požadavek její paní, Marty Trumské, která ji poprosí o bylinky pro svého muže... a také o věštbu, protože by si moc přála miminko. I když ji paní nevyhodí za to, že si tajně přivydělávala, po narození miminka začne být velmi ostražitá a jedna nešťastná náhoda málem připraví Vavřínku o život. Je obviněna z burcování temných sil, travičství a smilstva, za což má být upálena na hranici. Jenže při správné konstelaci hvězd je možné na některých místech skrz oheň cestovat labyrintem času, a tak se Vavřínka ocitne v jednadvacátém století. 

Celou cestou tramvají domů si prohlížela tu malou růžovo-modrou kartičku se svou podobiznou a jménem. Od teď byla oficiální obyvatelkou jednadvacátého století. 

Josef se se svými kamarády loučil před odjezdem do Holandska, kde byl přijat na prestižní školu do magisterského studia. Večer se místo na diskotéku rozhodl vydat na Petřín - a jelikož se to nikomu z jeho kamarádů nelíbilo, šel sám. To, co se stalo (nebo nestalo?) sváděl na alkohol. V ohni, který si na Petříně rozdělal bezdomovec, spatřil dívku, jež prosila o pomoc a vypadala velmi zoufala, Josef se nerozmýšlel a sáhl do ohně. Je možné aby vytáhl dívku z masa a kostí z ohně?  Rozhodně ne, argumentoval sám proti sobě Josef, který se nakonec vypravil do Holandska a na dívku skoro zapomněl. Tou dívka byla Vavřínka, které se v jednadvacátém století ujala dobrá duše v podobě Aloise. Osudu však neporučíš a po nějakém čase se Vavřínka znovu setkala s Josefem, který ji v šestnáctém století zachránil život. 

Máte rádi Prahu, cestování časem a pohádkové příběhy? Tak potom je Lvářka Vaším šálkem kávy. Osobně jsem si čtení užila, nicméně nemohu říci, že by mě kniha dostala do kolen. Autorka stvořila příběh se sympatickými postavami, zajímavou zápletkou a úsměvným koncem. Pokud máte rádi náročnější literaturu, ve Lvářce se spíš nenajdete. Celý děj se nese v poklidném duchu i přes pár (ne)čekaných zvratů. Pokud jste si užili předchozí autorčiny knihy a jste zvědaví na další její tvorbu, rozhodně si knihu přečtěte a udělejte si názor sami. 

"Tak hotovo," řekla, když mu ruku zavázala.
"Moc děkuji. Co jsem dlužný?"
"Dneska nic. Zkasíruju vás, až si zabodnete šroubovák do druhé ruky." 

Tereza Janišová se narodila 30. května 1989 v Praze. Hadčany, Petřín a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství, a dodnes jsou pro ni velkým zdrojem inspirace. Po výtvarném gymnáziu vystudovala Fakultu architektury ČVUT, poté strávila nějaký čas v Londýně, kde pracovala v místním architektonickém ateliéru. Největší radostí ale pro ni vždy bylo psaní. Je autorkou čarodějné trilogie Erilian, kromě psaní se Tereza věnuje tektonické žurnalistice, miluje tanec, kočky a cestování. (Lvářka, 2019) 

O autorce se můžete dozvědět více na: Facebooku | Instagramu | Webu 

Jak jsem již zmínila, obálku a ilustrace uvnitř knihy má na svědomí Barbora Kyšková, která přispěla svými ilustracemi i do knihy jako je Ronja, dcera loupežníka (Albatros, 2013). Na obálce je vyobrazena Vavřínka a jejími dlouhými zrzavými vlasy, nicméně o tom, jakou spojitost má s příběhem lev a co vlastně znamená Lvářka, si budete muset přečíst sami!

Sečteno a podtrženo; Příběh z pera Terezy Janišové je podán skoro jako pohádka, která potěší nejen děti, ale i dospělé. Pohladí na duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. Konec Lvářky se mi velmi líbil a jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Utvrdila jsem se v tom, že knihy s tématikou cestování časem se řadí k mým nejoblíbenějším. Ode mne si kniha odnáší 3,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Lirego.

Tomáš Crlík | ROZHOVOR

Nedávno jsem na blogu publikovala recenzi na knihu Strážci Země a nyní bych Vám ráda představila jejího autora, Tomáše. Možná jste už někde zaslechli o jeho předchozí knize Galgad, příběh strážce země, kterou vydal pod svojí přezdívkou Ergall v roce 2015, nyní se vrátil s pokračováním, které vyšlo pod nakladatelství Fragment - není ta obálka kouzelná? Pokud Vás zajímá můj názor na Tomášovo knihy, můžete si přečíst mé recenze. 

GALGAD, PŘÍBĚH STRÁŽCE ZEMĚ | STRÁŽCI ZEMĚ 

Ahoj, mohl by ses nám na začátek představit? Kdo jsi a co je tvoje tvorba zač?

Jmenuji se Tomáš Crlík, jsem autor z Vysočina a píšu fantasy knihy s přírodním námětem pro mladší čtenáře. Někteří čtenáři mě znají pod pseudonymem Ergall, pod kterým jsem publikoval svoji první knihu.

Galgad je tvou prvotinou, jak si se dostal k vydání knihy? A je stále dostupná v e-shopech?

Galgada je stále možné si zakoupit v kamenných knihkupectvích i na internetu v e-shopech.

K vydávání knih jsem se dostal tak nějak nedobrovolně (smích). Příběh jsem poslal do literární agentury a ta mi nabídla smlouvu o agenturním zastupování. Rukopis přes rok nabízela nakladatelům, několik si ho vyžádalo k přečtení. Dlouho váhali a nakonec odmítli. Nikdo nechtěl riskovat vydání rukopisu neznámého autora s tématem, které není úplně vyzkoušené. 29krát mě odmítli.

Celkově je o prvotiny českých autorů naprosto minimální zájem ze strany nakladatelů. Pokud chce někdo zvýšit šanci na vydání, tak mnohem větší šanci má, když bude psát témata, které jsou momentálně  “in“. Otázkou však zůstává, jestli ho to bude bavit. Jestli stihne knížku dopsat, než populární vlna pomine, protože sepsání prvního příběhu může zabrat roky.

Já jsem začal psát kvůli prvnímu strážci, který se mi zrodil v hlavě. Proto pro mě jiné příběhy nedávaly smyl. Chtěl jsem psát o tom, o čem jsem se svobodně rozhodl. Neřídit se tím, co udává trh. Nevzdal jsem se, riskoval jsem svůj kapitál a pokusil se Galgadovi prošlapat cestičku tím nelítostným knižním průmyslem.

Svou prvotinu si vydal na vlastní náklady – co se tentokrát změnilo? Šel si k nakladatelství Fragment na jistotu?

Když tě někdo 29krát odmítne, nemůžeš jít na žádnou jistotu. Od literární agentury jsem se dozvěděl těsně před vydáním Strážců Země, že i Fragment Galgada odmítl.

Takže z toho plyne, že když tě vyhodí oknem. Vrať se tam po čase a vlez tam jiným oknem zpátky (smích). Tentokrát byla odpověď rychlá. Do týdne se ozvali, že mají o rukopis zájem.

Myslím, že velkou roli v tom však hrála stopa, kterou tu po sobě zanechal Galgad. Kdyby Strážci Země byla moje prvotina, tak by mě zase všichni odmítali.

Co říkáš na obálku Strážců země? Navrhoval si ji sám nebo ti ji zaslalo nakladatelství Fragment až později?

Měl jsem jasnou představu, jak by měl strážce vypadat, proto jsem rád, že mě nakladatelství dalo možnost spolupracovat na obálce. Vybrali hodně šikovnou ilustrátorku a výsledek je super. Samozřejmě rozhodující slovo má vždy nakladatel.

Všichni známe čtecí bloky, máš i takové autorské bloky, kdy nemůžeš psát, i kdyby si chtěl?

Autorské bloky jsem prožíval při psaní Galgada, nebo jestli se tomu blokům dá vůbec říkat. Po dopsání Strážců Země na ně úplně moc nevěřím. Když někdo píše první knihy, nemůže být autorsky opotřebovaný. Pokud někdo píše např. desátou knihu, tak potom chápu, že může mít blok (vyčerpání inspirace).

Strašně důležité je umět na sebe vytvořit tlak a pod ním pracovat. Příběh už jsem měl z části rozepsaný, ale pořád to šlo pomalu, dalo by se říci, že jsem měl ty tzv. “bloky“. Pak jsem se dostal pod určitý životní tlak a najednou nebyl problém psát 6 dní v týdnu více jak dvanáct hodin denně. Vlastně jsem tři měsíce skoro nevycházel z místnosti. Večer jsem neměl ponětí, co jsem psal ráno. A to je ten tlak, ten z tebe vymačká, co si myslíš, že v tobě ani není.

Najednou se ti v hlavě postavy spolu hádají, smějí se, tak jak jsou jejich vymyšlené charaktery. Když nevíš kudy kam, tak tě samy v příběhu vedou.

Pak jsem sesmolil anotaci, vybral prvního nakladatele a do týdne přišla odpověď. Takže konec jako v pohádce (smích).

Můžeme se těšit na další příběhy ze světa strážců Země?

Určitě. Už mám rozepsaný další příběh. Ale jestli k němu dojde, tak to není tak úplně na mně. Je takové nepsané pravidlo, že pokud se kniha neprodává, nakladatel dá od autora ruce pryč. A všichni víme, jak jsou na tom začínající čeští autoři s marketingovou podporou od nakladatelů. Pokud kniha není vidět, neprodává se. To je prostě realita. Pár zázraků asi bylo, ale víceméně platí toto.

Peníze za reklamu se sypou hlavně do překladů. Ale samozřejmě se zde najdou i někteří vyvolení (někdy protekční) čeští začínající autoři, kteří jsou nakladateli vyhajpováni do extrémů, nasypou se do nich peníze a bestseller je na světě.

Možná už čtenáři také zaregistrovali cestu nějakého autora, který začal např. u velkého nakladatele, kniha byla i dobře přijata a měla dobré hodnocení. Najednou další knihu vydal menší nakladatel a třetí skončila zase u jiného a jen v pdfku. Ono je těžké naplnit očekávání prodejů nakladatele samopropagací. A ani moc dobře nechápu, proč by měl propagaci táhnout autor sám? Ale takhle to u nás chodí.

Takže vím o spoustě talentovaných a nadějných autorů, kteří už kvůli těm podmínkám přestali psát. Protože si řekli, že jim to za to prostě nestojí. Vydávání knih je fakt šílenej byznys.

Jsou tvé postavy inspirovány lidmi ve tvém okolí nebo jsou naprosto fiktivní?

Určitě se v některých promítne něco ze mě i z mých přátel, ale některé jsou naprosto účelově stvořeny pro danou část příběhu. Nemají tak nic společného s lidmi, které znám.

Četla jsem, že žiješ na Vysočině, chodíš rád do přírody a představuješ si, o čem bys mohl psát? Co se opisů přírody a zvířat týká?

Rád si jdu vyčistit hlavu do lesa, ale není moc čas. Veškerý volný čas mimo civilní zaměstnání zabere psaní a vše kolem. Rád bych vyvrátil takovou tu romantickou představu, že spisovatel si sedne na hodinku denně ke kávě, okamžitě ze sebe chrlí eposy “a je to“. Za pár měsíců má geniální rukopis a nakladatelé se o něj jen perou…

Máš nějakého svého hrdinu? Například oblíbeného herce z dětství, autora, knižní postavu?

Oblíbený herec je Russell Crowe. Já jsem pořádně začal číst až s myšlenkou, že sám začnu psát, proto oblíbeného autora z dětství nemám. Nedávno jsem četl Davida Copperfielda od Charlese Dickense. Jeho styl psaní mi hodně sedl a i jeho životní příběh je motivující, když se z nucených dětských prací vypracoval na největšího autora své doby.

Olaw nebo Galgad? Kterého z těchto dvou strážců a hlavních hrdinů tvých knih máš raději? S kým se nejvíce ztotožňuješ povahou?

Oba jsou něco jako moje děti, proto nemůžeš mít jednoho raději. Možná Galgad má trochu něco ze mě. Ale i v nové knize je jedna postava, která má část mé povahy. Ale abych neprozradil děj, nemohu říci, o koho jde.

Jak si vymyslel Loprachy? Velmi mě v knize zaujali, jsou to takové děti Strážců, kteří i jako děti šišlají.

Už si ani moc nevzpomínám, ale v názvu mě inspirovali keltští Leprikóni.

Moc děkuji za rozhovor! Je něco, co bys rád vzkázal svým čtenářům?

Taky děkuji za rozhovor. Čtenářům přeji, aby jim co nejvíce knih padlo do vkusu, protože o ničem jiném knihy vlastně nejsou. A pokud máte nějaký sen, nebojte se za ním vykročit.

Minirecenze | Za hodně dlouhou dobu

Ne že bych odpustila od klasických recenzí, to rozhodně ne. Nicméně jsem toho za poslední dobu přečetla relativně hodně a ráda bych se s Vámi podělila o knihy, které se mi líbily, a které na mě naopak dojem vůbec neudělaly.
S tím, že už zase začala škola a já nevím, kam dřív skočit, tak na čtení nemám tolik času. Bohužel. Ale i tak jsem se rozhodla, že si chci dát re-reading všech mých oblíbených sérií. Začala jsem se Skleněným trůnem, nyní čtu první díl HP a ráda bych se pustila znovu i do série Horečka nebo Percy Jackson. Mám doma i nedočtené série jako je Sukuba či Pokrevní pouta od Richelle Mead a já bych je velmi ráda všechny dočetla. Tak snad mi to vyjde!

   

The Wrong Girl: Jedna z mnoha knih, na kterou jsem narazila při brouzdání po Amazonu, kde jsem ji našla zadarmo. Děj se sice táhl, ale líbilo se mi prostředí a hlavní hrdinové, tak jsem si bez váhání zakoupila i druhý díl.

Playing with Fire: Druhý díl se nesl v duchu prvního,  i když se autorka snažila o napínavé scény a zvraty, občas jsem se přistihla, že u čtení nevnímám. Na goodreads jde hodnocení u této trilogie 'od pěti k desíti' tudíž si s chutí pořídím i závěrečný díl do Kindlu.

Fallen too far: Ehm... ano, četla jsem tuhle knihu třeba 5x a nikdy jsem se nedostala k dalším dílům. Je to prostě moje guilty pleasure a toho se už jen tak nezbavím.

Call me by your name: Poté, co jsem několikrát viděla filmové zpracování jsem se rozhodla, že dám šanci i knižní předloze. Ano, do filmu jsem se naprosto zamilovala, knihu jsem si též užila... ale v tomto případě na mě udělal větší dojem film. Děj se v knize místy hodně táhl a já se nudila.

   

The Unhoneymooners: Přečteno na doporučení od Penny and books - rozhodně nelituji své volby. Skvěle napsaná odpočinková kniha na jedno odpoledne. Od Christin Lauren jsem krom Unhoneymooners nic jiného nečetla a mám v plánu to napravit!

Rudý úsvit: aneb štafetové čtení, které pořádala Vendea. Kniha je to fajn, ale nebyl to úplně můj šálek kávy.

Ku-klux-klan; Tady bydlí láska: První a zdaleka ne poslední kniha z edice prokletých reportérů od nakladatelství Absynt. I když jsem knihu v recenzi (zde) nehodnotila, doporučuji všemi deseti. Jak zmiňuji ve své recenzi, o Ku-klux-klanu jsem toho do nedávna moc nevěděla, ve školní výuce dějepisu na to nikdo neodkazoval a osobně si myslím, že tento kult, který dodnes v nějaké formě přežívá, stojí alespoň za malou zmínku.

Strážce ztracených měst: Skvělá middle-grade fantasy, u které je mi jasné, že dočtu celou sérii (i přes to, že těch dílů je doopravdy hodně a u nás je vydán teprve první díl). Jednalo se o recenzní výtisk od nakladatelství Ocelot v rámci spolupráce s megaknihami.cz, takže pokud Vás více zajímá, o čem kniha je, celou recenzi naleznete zde.

   

The mermaid's voice returns in this one: Amandu Lovelace mám ráda, avšak třetí díl z její trilogie Woman are some king of magic se mi Mermaid líbila nejméně. Ano, četlo se to samo a některé básně se mi líbily více než jiné... ale první a druhý díl mám raději o dost více.

Krvavé ostří: V létě jsem se rozhodla dát si re-reding Skleněného trůnu a konečně sérii dočíst. Povídky z knihy Krvavé ostří jsem četla poprvé a velmi se mi líbili. Hlavně spojitost s ostatními knihami, které na tuto minulost Celean odkazovaly.

Skleněný trůn: Chaol byl mým vyvoleným od první chvíle. I když bych prvnímu dílu na podruhé nedala již plný počet hvězdiček, i tak jsem si knihu užila.

Půlnoční koruna: Když jsem četla sérii poprvé, měla jsem hlavní hrdinu velmi ráda - a to stále mám - jen mi místy začala připadat otravná a naivní.

   

Dědička ohně, Královna stínů, Říše bouří: Děj si pamatuji, jen mi malinko splývá, co se přesně ve kterém dílu stalo, a proto Vám pouze prozradím, že se mi všechny tři díly líbily. Některý možná o něco méně než zbytek série, ale i tak nelituji, že jsem se do série kdy pustila. Díl od dílu byl lepší a lepší a já byla nervózní, jak to všechno dopadne, protože vždy, když už to vypadalo na předčasný happy end a maličké zpomalení děje, nic takového se nestalo.

Věž úsvite: Kniha o Chaolovi mi rozhodně s ničím nesplývá. Je to skvělá výplňová kniha, která se konečně více zaměřila na vedlejší postavy - and I fell in love with it. ♥

  

Královna popela: Velkolepé zakončení celé série. Sedla jsem si z toho na zadek a i když jsem byla ráda za ten konec, bylo mi na chvíli smutno, že celé dobrodružství skončilo. (Nebudu spoilerovat! Přečtěte si to! :))

Hygge: Hygge se stalo trendem a já nikdy nesáhla po knize, ve které bych se dozvěděla, co to vlastně je. Proto jsem si na Amazunu zakoupila za pár korunu tuhle knihu - je to zajímavé, rozhodně inspirující, ale nic, co bych si pořizovala do knihovničky (ať už se jedna o jakoukoliv knihu pojednávající o Hygge).

War: Druhý díl ze série The four horseman (recenze na první díl zde). Zajímavé téma, termín 'bad boy' nabírá v této sérii trochu jiného významu, protože čtyři apokalyptičtí jezdci zabíjí, ničí a trestají všechny lidské bytosti, bez ohledu jestli se jedná o děti, dospělé, věřící, hříšníky, nemocné lidi... první díl mi přišel zajímaví, druhý už se mi tolik nelíbil.

Podlý král: KONEČNĚ. Podlého krále jsem si pořídila v angličtině hned jak jsem dočetla Krutého prince, ale ke čtení jsem se stejně dostala až u českého překladu a to nějaký ten pátek po jeho vydání. Holly Black mám ráda, líbí se mi její styl psaní a nemůžu se dočkat zakončení trilogie. Bude to jízda!

  

Heartstopper: Ano, bylo to strašně fluffy&cute, ale tím to končí. Jakožto člověk, co často vyhledává shounen-ai mangy, nebylo to nic nového pod sluncem (ale další díly si tak či tak ráda přečtu).

Strážce země: Recenzní výtisk od samotného autora, celá recenze zde. Strážci země jsou milou knížkou, která zaujme děti i dospělé, rozhodně doporučuji jako odlehčující fantasy příběh na jedno odpoledne.

Empowher: Další motivační kniha z Amazonu. Nic nového pod sluncem, avšak osobně podobné knihy ráda vyhledávám a nechávám se inspirovat.

Strážci Země | "Ty víš, který strážce tam spí, najdi modřín opadavý"

Goodreads 3.00 | Databáze knih 90% | ČBDB

Olaw, jeden ze strážců Země, byl probuzen ze sladkého spánku v kmeni svého modřínu. Dozvěděl se, že jeden z dalších strážců není k nalezení, a jeho vždy usměvavý obličej se zachmuřil. V podobě puštíka se okamžitě rozletěl zjednat pořádek. Divočina i zvěř kolem něj však začaly mizet a on se ocitl v neznámém světě. V patách mu jsou nejen vojáci, ale i okřídlenci chrlící oheň, kteří nemají na Zemi co dělat. Přijde na to, proč ostatní strážci Země nemohou procitnout ze svých stromů odpočinku a proč se začala objevovat neznámá zvířata? Vyhne se nástrahám, které mu neznámý nepřítel nachystá? 

Tomáš Crlík aka Ergal vydal v roce 2015 svou první knihu - Galgad, příběh strážce země. Tenkrát jsem jeho prvotinu, jenž vydal na vlastní náklady, četla. Pamatuji si, že to byl milý příběh, který se četl sám. Když jsem o čtyři roky později dostala nový e-mail s možností přečíst si další knihu od Ergala, hned jsem po ní skočila! Strážci země jsou fantasy knihou pro děti od 11 let, pyšní se skvostnou obálkou a příběh je vydán pod nakladatelstvím Fragment. Pokud byste knihu drželi v rukou, rozhodně Vás zaujme matná obálka a detailně vykreslený strážce. (Ano, ano... ta obálka se mi moc líbí a určitě ji o kus níže znovu vychválím!) 

Předtím, než se na světě objevili lidé a ostatní stvoření, byli tu Strážci. Snažili se udržet svět v rovnováze, krotili živly a mír byl na prvním místě. Jenže když ulehli ke spánku, něco se pokazilo. Olaw, jeden ze strážců Gathary, byl probuzen díky snaze lopracha (hlídače stromu odpočinku, na obálce jej můžete vidět na zádech strážce). I přes to, že strážce může probudit pouze jiný strážce, loprachovi jménem Forgoll se to povedlo díky pomoci od živlů. Forgoll byl vytvořen Tromem, jenže tomu se podle lopracha něco špatného přihodilo. Proto se odhodlal vypravit najít dalšího strážce. Každý strážce má svoje území a v háji strom, ve kterém dřímá. Když se Olaw vypravil najít odpověď, co se přihodilo Tromovi, zjistil, že zemřel. Jenže jak? A proč nejsou ostatní strážci probuzeni? Pokud se přihodí něco takového, ostatní strážci by tu už dávno měli být a zjišťovat příčinu, protože by je matka Země probudila. Co se pokazilo? 

Modříne opadavý, jediného tebe zima zbaví,
až budeš opravdu zoufalý, přes nos tebe trefí.
Musíš hledat modřín opadavý, tam spí pomoc i on to ví.
Háj prastarý, jediný on z nich je stále usměvavý,
ty víš, který strážce tam spí. Najdi modřín opadavý.
Strom, který je jiný než ostatní jehličnany, modřín opadavý...
str. 1

Olaw se poprvé setká s lidmi - novým druhem, který mu ještě nikdy před tím nepřišel do cesty. Jak postupem času zjišťuje, ne všichni lidé jsou dobří a k jeho překvapení neví nic o strážcích Gathary. Uctívají boha jménem Órm, který jedinou povolenou vírou. Co je více překvapující, lidé kácí stromy, týrají zvířata a zabíjí je. Rovnováha, jež panovala před dávnými časy je pryč... s lidmi přišel nový věk, zlo a stvůry chrlící oheň, které by v této době neměly vůbec existovat. 

A kdo vlastně ti strážci Gathary jsou? Prastaří tvorové, jenž stvořila matka Země, dokáží na sebe brát podobu jakéhokoliv živého tvora a dokonce mluvit i jejich řečí. Každý strážce má jiný druh stromu, který zastupuje, náš hlavní hrdina Olaw je strážce modřínu. Loprach - ti hlídají strom odpočinku, do kterých chodí strážci dřímat. Loprachové jsou vytvořeni z větvičky stromu odpočinku a jsou to živí tvorové.

Hlavní postavou je Olaw, strážce země. Rychle jsem si jeho postavu oblíbila, zejména interakci s lidmi, která mu nešla. Zalíbila se mi jeho myšlenka, že pokud je jeden druh dobrý, je zvláštní, aby se jedinec od jedince lišil. Jak můžou být lidé zlí a zároveň přátelští? V době, kdy se Olaw probudil, nebyli lidé poznamenáni moderní technologií, to by byl teprve zděšen, co jsme vše dokázali zničit... 

Zraní-li tě něco a budeš-li daleko od svého stromu odpočinku, nezapomeň na zem, která hojí rány. 

Strážci země jsou milou middle-grade fantasy knihou, která očaruje nejen děti, ale i dospělé. Příběh mě vtáhl do děje velmi rychle a já si užívala každou stránku na sto procent. I když se nejedná o knihu, ze které byste se posadili na zadek, rozhodně pohladí po duši a vykouzlí Vám úsměv ve tváři. A jak už jsem se zmínila, obálka je pastva pro oči. 

Tomáš Crlík je autorem dvou fantasy knih, které na sebe volně navazují. Sám o sobě napsal: "Jedno dne jsem si vzal do hlavy, že jednou budu psát příběhy. K tomu mě přivedl první strážce Země, který se mi zrodil v hlavě. Prastarý hrdina dohlížející na svět přírody, který na sebe dokáže brát podobu tvorů a dokáže s nimi promlouvat. Po letech se mi tato práce začíná plnit. Žiji na Vysočině a vše se rodí v místních hvozdech." (databazeknih.cz) 

Pocit bezpečí vyprchával, když se ty siluety vzdalovaly. Nevěděl, co jsou zač, ale nastal čas, aby nalezl bezpečí úkrytu. 

I když jsem neměla problém se do knihy začíst, jak už jsem se zmínila, není to nic, z čeho si sednete na zadek. Příběh je milý, neustále se u něj usmíváte a kroutíte hlavou nad činy lidí. Silně soucítíte se strážci Země, kteří chtějí udržet rovnováhu a mír, jenže se jim to vymklo z ruky, a proto se snaží napravit škody a zjistit, kdo je za to zodpovědný. Pustila bych se do další knihy z tohoto světa? Rozhodně bych ji dala šanci! Strážci Země si ode mne odnášejí pěkné 3.5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji samotnému autorovi.
Strážce Země si můžete zakoupit zde!

Strážce ztracených měst | Obyčejně neobyčejný příběh

Goodreads 4.46 | Databáze knih 98% | ČBDB 100%

Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané. Sophie posléze nastoupí na Foxfire, slavnou akademii pro nadané elfy, kde se pere s předměty, popírajícími všechny pozemské zákonitosti, o nichž se doposud učila. Kromě probírané látky se také potýká s novými schopnostmi, které musí ovládnout, a se svou záhadnou myslí. Postupně také zjišťuje, že i mezi elfy je poměrně neobyčejná. A to nejen kvůli svým hnědým očím. Ke konci roku však musí obstát ve zkoušce mnohem těžší, než je jakýkoliv akademický předmět. Sophie má totiž nevědomky klíč k něčemu, pro co by ostatní zabíjeli. A zjišťuje, že i mírumilovný svět elfů má svá temná zákoutí.

Od nakladatelství Ocelot jsem již četla knihu King, která byla jejich první. I když jsem k ní měla výhrady, zejména, co se řádkování týká, líbila se mi. O Strážcích jsem toho moc nevěděla - až na to, že na GD mají vysoké hodnocení a já byla odhodlaná pustit se do této skvěle vypadající middle-grade série. Při čtení jsem měla stejný pocit, jako když jsem se tenkrát pouštěla do Harryho či do Percyho. Shannon Messenger napsala velmi zvláštní a originální příběh plný dobrodrižství, elfů a tajemství.

Sofie byla vždy jiná. Když ji bylo pět let, spadla a uhodila se do hlavy, od té doby začala slyšet myšlenky ostatních lidí. O této její schopnosti nevěděl nikdo, ani její rodina. Když se školou navštívila místní muzeum, všiml si ji jeden klučina. Sofie se pyšnila fotografií v novinách - prý byla geniálním dítětem. Záhadný klučina se jmenoval Fitz - a tvrdil Sofie, že oba jsou elfové. Ta mu sice zprvu nevěřila, ale mnohé by to vysvětlovalo. Fitz ji zavedl do jednoho z elfích měst, ukázal ji, kdo doopravdy je a jaké má jakožto telepat schopnosti. Jenže mnohé zde nesedělo. Proč někdo Sofii ukrýval  12 let? Proč má hnědé oči, když naprosto všichni elfové je mají modré? A co všechno se skrývá v jejím nitru?

"Zradili nás. Kmeti jim nabídli stejnou dohodu, jakou uzavřeli se všemi inteligentními bytostmi, a lidé souhlasili. Pak je napadlo, že by světu mohli vládnout oni - jako by to tak mohlo fungovat - a začali chystat válku. Kmeti se chtěli násilí vyhnout, a proto ze světa lidí zmizeli. Zakázali s lidmi jakýkoliv kontakt a ponechali je jejich osudu. Můžeš posoudit sama, jak si vedou."
str. 25

Sofie musela předstoupit před radu společně s Aldenem, otcem Fitze, který po ni celých 12 let pátral, i když mu nikdo nevěřil, že je skutečná. Další výjimečný protagonista, kterému štěstí přeje? Vůbec ne. Sofie je sice talentovaná, ale trable ji čekaly na každém rohu a autorka ji vůbec nešetřila. Na akademii Foxfire ji přijali rovnou do druhého ročníku - jenže předměty ve škole pro elfy se značně liší těm našem, lidským. Výhodou Sofie byla její fotografická paměť, jež ji už mnohokrát zachránila. Na akademii se seznámí s mnoha elfy, najde si přátele jako je Dex, Marella nebo Keefe a pomalu začne zapadat. Hlavou se ji hodní, co je zač... a odhodlala se tomu přijít na kloub.

Autorka si vytvořila vlastní alternativní svět, který existuje zárověň s tím naším. Elfové, trpaslíci,  skřeti, gnómové, trolové  a goblini mají uzavřenou dohodu a koexistují spolu - lidé dříve bývali také součástí, jenže měli v povaze dobývání a lačněli po moci, to se ostatním tvorům nelíbilo. Všechna města lidí jsou nazývána "zakázaná" a vstup do nich se trestá jako vážný prohřešek. Velmi se mi líbilo, že se autorka zaměřila na vývoj postav - nejenže nás dobře seznámila se Sophie, hlavní hrdinkou, ale i jejími přáteli, rodinou či učiteli. I když jsem se zalekla, že nás autorka zatáhne do milostného trojúhelníku, milostnou stránku podala velmi jemně a nenuceně, je to spíš doplněk nežli součást hlavní dějové linky, čehož si cením.

Shannon Messenger vystudovala filmovou produkci na Univerzitě Jižní Kalifornie. Již při svém studiu si uvědomila, že jí ovšem více baví se na filmy dívat, než je vytvářet, a její opravdovou vášní je psaní knih pro děti. Proslavila ji především dětská série Strážce ztracených měst. Kromě té píše i romány pro mladistvé. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a vydávány v mnoha zemích.

Noční můry byly tentokrát nesnesitelné. Celý svět shořel v plamenech a Sophie zůstala sama. Probila se s křikem a nepřestávala se třást.
str. 298

Nakladatelství Ocelot se rozhodlo ponechat originální obálku, která je naprosto nádherná a skvěle příběh vystihuje. Překlad má na svědomí Radka Kolebáčová, jež odvedla skvělou práci a doufám, že nám přeloží i zbytek série. Pokud máte rádi odlehčené fantasy se zajímavě zpracovanými světy a nadpřirozenými bytostmi, rozhodně dejte Strážcům ztracených měst šanci. Celý příběh je kouzelný, avšak není magický (ale o tom si budete muset přečíst sami!).

Má očekávání byla takřka na nule, popravdě jsem ani nevěděla, o co v knize přesně jde. Nicméně než jsem se nadála, měla jsem Strážce ztracených měst přečtené a přála si, abych mohla obratem vzít do rukou další díl a pokračovat v Sofiinu dobrodružství. Shannon Messenger se předvedla v dobrém světle, její styl psaní mi sedl a zamilovala jsem se do světa, jenž stvořila. Další díly mám v hledáčku, i když jich je zatím už 8 a potvrzený je i devátý díl. Ode mne si kniha odnáší 4,5 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Ocelot; v rámci spolupráce s internetovým knihkupectvím Mega knihy.
Strážce ztracených měst si můžete zakoupit zde. 

   

    

No nejsou ty obálky skvostné? Hned mám chuť pustit se do knih v angličtině! 

Ku-klux-klan | Tady bydlí láska

Goodreads 4.22  | Databáze knih 90% | ČBDB 94%

"Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nkdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné." Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. 
Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. 
Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domanská přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkupamla zblízka. Porotože právě tady se tahle "bílá organizace" před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel. 

O nakladatelství Absynt jsem již v minulosti slyšela, avšak jsem mu nevěnovala dostatek pozornosti. Reportážní literaturu jsem ještě nečetla a tudíž jsem nevěděla, o co přicházím. Ku-klux-klan jsem si vybrala ze zvědavosti - nejenže jsem o tomto tématu moc nevěděla, ale zajímalo mě, zdali se též zařadím mezi fanoušky prokletých reportérů. Autorka mě mile překvapila, její styl psaní mi sedl a nasadila dosti vysokou laťku ostatním "absyntovkám." Rozhodně to není moje poslední kniha ze soudku reportážní literatury. 

Kniha je psána velmi čtivě, nicméně to není něco, co byste přečetli na jeden zátah. Nebo pro mě alespoň nebylo. Ke knize jsem se vracela na etapy, mnoho věcí mě šokovalo a hlavně jsem byla znechucena mentalitou lidí, kteří se dobrovolně přidali ke Ku-klux-klanu. Šikana "černochů"? Ano, ale i mnoho horšího, vraždy, za které nebyl nikdo odsouzen, spálené kostely, strach, utěsňování, vyhrožování, násilné činy. Přiznávám se, že i když jsem věděla, že něco takového existovalo, potažmo existuje, nikdy jsem se o to nezajímala do hloubky a hlavně jsem na to nenarazila ani v dějepisu na základní či střední škole.

"Všechny lidské rasy kromě bílé rasy musí na této planetě vyhynout. Musíme vyloučit ze hry amatérské šestiřadé rasy, pokud chceme, aby rozhodující zápas o přežití měl svou úroveň," tato vět pochází z Billyho rozhovoru pro rádio Blood & Hoour z roku 2005.

Autorka se vydává na setkání členů Ku-klux klan do Arkansasu. Je velmi překvapená, že jakožto evropanka se slovanskou krví je velmi vítána. Má možnost mluvit s lidmi, kteří se stali členy dobrovolně z vlastní vůle nebo v této idee vyrůstali a jsou členy již od útlého dětství díky svým rodičům. V knize se střídají pasáže o historii KKK, rozhovory s nynějšími členy a její názory. Je pravda, že dnešní klan nevypadá jako ten před sto lety, kdy se mnoho věcí dalo lehce "zamést pod kobereček", ale už jen to, že stále existuje, je celkem děsivé. Harrison, městečko ve kterém se koná setkání, je nazýváno bílým městem. Ne všichni obyvatelé jsou členem klanu, mnoho lidí do města pouze dojíždí za prací, protože v něm nechtějí bydlet. KKK si i od "bílých křesťanů" odnáší negativní kritiku a pro ostatní rasy je to výstraha, aby se do Harrisonu nestěhovali. Zaujal mě příběh jistého učitele na místní škole, který o sobě řekl, že je ateista, nemá žádnou víru... i když byl do té doby nepovšimnut, od té chvíle se mu začaly dít nepěkné věci. 

Kararzyna Surmiak-Domanská je polská reportérka a spisovatelka. Absolvovala romanistiku na Varšavské univerzitě. Od roku 1995 spolupracuje s deníkem Gazeta Wyborcza, v němž publikuje především reportáže, ve kterých se nevyhýbá ani kontroverzním tématům týkajícím se sexuality: mnohé z jejích textů vypráví příběhy transvestitů, transsexuálům či gayům a lesbických žen, kteří vychovávají děti. Zajímá se také o příběhy sexuálních násilníků, pedofilů či polských nacionalistů. Její kniha KKK je čtvrtou reportážní sbírkou a v roce 2015 za ni byla nominována na Cenu Ryszarda Kapuscinského za literární reportáž a rovněž na prestižní polskou literární cenu Nike. (zdroj: KKK.Tady bydlí láska) 

Jedno velké wow. Pokud vás zajímají knihy z edice prokletých reportérů, rozhodně doporučuji KKK. Možná to není čtení pro každého, ale rozhodně tento námět rozšíří Vaše obzory a hlavně se dozvíte, co všechno se ve světě dělo - A STÁLE DĚJE, jen se o tom nemluví. Popravdě konečně chápu význam slova rasismus. Ne že bych jej předtím nevěděla, avšak nyní to vidím úplně jinak. Ano, dnešní svět je velmi "laskavý" vůči všem rasám, v mnoho státech mohou dodržovat své tradice, mít své náboženství - a lidé si na to začínají zvykat. Jenže existují i tací, kteří jsou proti tomu. KKK není pouze proti ostatním rasám, ale i náboženstvím. Takže pokud jste bílý křesťan, všechno je oukej. 

"Úpadek je nevyhnutelný?"
"Ano. A přijde rychleji, než si myslíme. Proto je tak důležité chránit to, co je nejcennější. Čistotou. Moje děti vědí, že kdyby někdy pošpinily rasu, přestaly by být mými dětmi."
"To znamená, že bys jim udělal co?"
"Zřekl bych se jich." Shawn pokrčí rameny a kroutí hlavou na znamení, že o této věci se nediskutuje. 

Obálka je jednoduchá; i tak dokáže zaujmout. Líbí se mi styl, v jaké jsou knihy z této edice vydávány, samozřejmě je budu i nadále vyhledávat kvůli jejich obsahu (ale v knihovničce budou vypadat skvěle, co si budeme nalhávat). Knihu přeložila z polštiny Jarmila Horáková, které bych tímto chtěla poděkovat za skvěle odvedenou práci, při čtení jsem nenarazila na nic, co by mi vadilo, naopak se mi líbilo, jak mnohdy ponechala anglická oslovení a slovíčka. 

Rozhodla jsem se, že knihu Ku-klux-klan nebudu hodnotit hvězdičkami. Vřele ji doporučuji všem, které námět oslovit, nicméně vše, co se mi na knize "líbilo" jsem již vyzdvihla. Nebojte se občas sáhnout po něčem novém, třeba vás to jako mě překvapí a zjistíte, jak náramně dobře se Vám to čte.  

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz. 
Ku-klux-klan si můžete zakoupit zde. 

Pokud Vás téma KKK zaujalo a chcete se dozvědět více o tom, jak klan vznikl, kdo je jeho členem, jak funguje v dnešní společnsti... přečtěte si knihu. Na většinu Vašich dotazů odpoví a svého rozhodnutí nebudete litovat. 

Moderní poezie? Proč ne!

/Článek je plný mých názorů na poezii, toho, co se mi líbí a co naopak nevyhledávám. Pokud máte jiný názor, prosím akceptujte ten můj. 100 lidí, 100 chutí./

Pro poezii jsem měla slabost už odmala, i když jsem ji vyloženě nevyhledávala, ráda jsem si čas od času něco přečetla. Z českých autorů jsem vždy měla ráda Seiferta, jehož básničky jsme se na základce učili nazpaměť. Později jsem si zamilovala Poeho pochmurnou poezii, zejména Havrana. Není tomu tak dlouho, co se roztrhl pytel s moderní poezií. Jako první jsem si všimla knihy Milk & Honey od Rupi Kaur, později Atticuse a jeho sbírky. 

Přiznávám, že jsem k tomu zprvu měla trochu odpor, protože jsem tyto knihy viděla na každé stránce. Všichni je četli, všihni je milovali a já nechtěla být další ovcí ve stádě. Ale udělala jsem chybu, přiznávám. Momentálně na Rupi Kaur nedám dopustit a zamilovala jsem se do Amandy Lovelace. Další různé sbírky jsem četla i jako ebooky, avšak jen tyto dvě autorky na mě zapůsobili velmi silným dojmem. 

Atticuse jsem již zmínila. Jeho knihy mají naprosto skvostný design, jenže jeho fanoušci se děli na dvě skupiny. Ti, co knihy naprosto milují a ti, kteří sice knihy četli, ale nebyli vším natolik uchváceni. Já jsem se ke knihám zatím nedostala, protože sleduji autora na instragramu... a popravdě mi to stačí. Love her wild a The dark between stars se neřadí ke knihám, které bych nutně musela mít v knihovničce. (Zatím, třeba časem změním názor.) 

when i saw you first, it took every ounce of me not to kiss you 

when i first heard you laugh, it took every ounce of me to not marry you

and when i meet your soul, it took every ounce of me. 

Atticus

  

Amanda Lovelace vydala již dvě série; Women are some kind of magic, která se skládá ze tří knih The princess saves herself in this one, The witch doesn't burn in this one a The mermaid's voice return in this one. Ani nevím, která z těchto knih na mě zapůsobila nejvíc, avšak všechny se četly samy a já se k nim budu vždy ráda vracet. V sérii Things that h(a)unt zatím vyšla pouze jedna kniha, To Make Monsters Out of Girls, ještě jsem se k ní nedostala (ale kupovala jsem ji kamarádce k narozeninám... a ta obálka je naprosto božská - ilustrace vevnitř knihy jakbysmet!).

ready for a 

harsh truth? 

woman don't need your validation. 

we already have

our own. 

- my self-worth shouldn't feel like an act of bravery.

    

Rupi Kaur je autorkou dvou populárních sbírek poezie. Milkd and Honey vyšlo v roce 2015 a velmi rychle se tato sbírka dostala na první příčky žebříčků. Dodnes si pamatuji, jak jsem si z Amazonu před pár lety stáhla ukázku a byla velmi šokováná - přeci jen ta první část knihy je silná a ne pro každého. Poté mi trvalo dlouho, než jsem se ke knize vrátila - a konečně si ji pořídila do své knihovničky. The sun and her flowers se sice na mé poličce ještě nepyšní, avšak brzy bude. 

donť mistake

salt for sugar

if he wants to 

be with you

he will

it's that simple 

  

Ze soudku moderní poezie jsem toho četla více, jen si knihy kupuji na Amazonu ve formě e-booků. Vřele doporučuji I hope this reaches her in time a Mad Woman. Obě sbírky se četly jedním dechem a mnoho úryvků jsem si musela zaznamenat. Co se táká Sincerely, Soft in the middle, Letters to the moon, Female či There is beuty in the bleeding, knihy jsem si též užila, jen pro mě nesymbolizují nic speciálního a nemám potřebu se k nim již znovu vracet. 

i was the ocean
you wanted rivers
i was the moon
you chased the stars

- I hope this reaches her in time 

Language can make a murderer a saint, a victim deserving, and a lover a stranger.

- Mad woman

    

  

Četla jsem pouze zlomek toho, co je vydáno, a proto bych Vás ráda poprosila o doporučení dalších sbírek moderní poezie. Samozřejmě se časem chystám na Sea of Strangers nebo Pillow Thoughts. Mile ráda si poslechnu i Váš názor na moderní poezii! Přeci jen ne každý máme rád stejné žánry a stejné knihy.