Rozum a cit v jednadvacátém století | Příběh, který nepřekvapí, ale ani neurazí

Rozum a cit v jednadvacátém století

The Austen Project 

Joanna Trollope 

Leda

Goodreads 3.62 | Databáze knih 70%

Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollopeová. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace – ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

Joanna Trollope vzala děj a námět příběhu z pera Jane Austen a zasadila jej do jednadvacátého století. Rozum a cit jsem nečetla, avšak na Jane Austen se například jako na Aghatu Christie v budoucnu chystám. Když jsem se do knihy pouštěla, vůbec jsem nevěděla, o co v ní půjde, chtěla jsem se nechat překvapit.

Obálka se mi na první pohled moc nelíbila, přijde mi, že si s ní grafici mohli trochu pohrát a vytvořit nějakou, co zaujme zvědavé čtenáře na první pohled. Po stránce obsahové, bych si dovolila říct, má kniha co nabídnout a pro nenáročné čtenáře, kteří hledají odpočinkovou knihu na víkend je rozhodně dobrou volbou. 

První polovina knihy pro mě byla lehce nudná a začíst se do příběhu pro mě byl oříšek. Autorka má specifický styl psaní, který nesedne každému a například milovníci akce a napětí by knihu nejspíš nedočetli ani do půlky. Rozum a cit Jane Austen v jednadvacátém století je rozdělena do dvou částí a právě ta druhá se mi líbila o dost více. Vžila jsem se konečně do příběhu a zvykla si na styl vyprávění. 

Po dočtení knihy jsem byla nemálo zvědavá, jak se autorka držela původního příběhu, a proto jsem si přečetla rovnou několik zahraničních recenzí. Joanna Trollope se hlavní dějové linie držela zuby nehty, Rozum a cit se ke své první, originální verzi opravdu hodně přibližuje. Tedy až na moderní vychytávky našeho století, jelikož v příběhu rozhovory o sociálních sítích a problémech teenageru dnešní doby nejsou ničím výjimečným. 

"Zajdeme si někam na kafe, Marianne," rozhodla Elinor následujícího rána, "a ty mě budeš dobře poslouchat. A když říkám poslouchat, tak myslím poslouchat. Ne že na mě budeš tupě zírat a myslet při tom na něco úplně jiného." 

str. 265

Nechci říci, že kniha se nezaobírá tématem jako je láska, ale důležitou roli v příběhu hraje hlavně rodina a důvěra. Po dočtení jsem měla lehce rozporuplné pocity, kniha mě v ničem sice nepřekvapila, zároveň však ani neurazila. Čtení jsem si svým způsobem užila, nebylo to něco extra a čtení k jízdě na horské dráze taktéž přirovnati nemohu, avšak když čtenář nebude od knihy tolik očekávat, vykouzlí mu úsměv na tváři. 

Sečteno a podtrženo; Rozum a cit Jane Austen v jednadvacátém století je milá knížka do nepohody. Autorčin styl, jak už jsem zmiňovala, je specifický a ne každému sedne. Knihu jsem měla přečtenou asi do týdne, příběh se trochu vleče a nečekané zvraty či nějaká akce, co by mne od knihy nepustila se bohužel v průběhu děje neobjevila. Ale musím podotknout, že příběh je milý, trochu naivní a pěkně napsaný. Prostě oddechovka jak se patří. Ode mě si kniha odnáší pěkné 3 hvězdičky. 

Za poskytnutí knihy na recenzi děkuji nakladatelství Leda. 
Knihu si můžete zakoupit zde.