BLOGOVÉ NAROZENINY | JE TOMU VÁŽNĚ UŽ 6 LET?

Z důvodu maturit jsem úplně zapomněla na blogové narozeniny. Shame on me. Teď už mám maturitu úspěšně za sebou, tak se konečně mohu věnovat i jiným věcem. 

Věřili byste tomu, že už je to vážně 6 let? Šest let od té doby, kdy jsem poprvé něco zveřejnila na tomto blogu. Jakožto první článek jsem publikovala recenzi na knihu Čarodějův synovec. Za tu dobu jsem vystřídala mnoho designů, navázala spolupráce z různými autory a také nakladatelstvími, pořádala soutěže a snažila se psát pravidelně (do této doby se mi to jaksi nepodařilo), několikrát jsem dokonce přemýšlela, že blog smažu, avšak nakonec jsem tyto období přežila and here we are. Mohu oslavit šesté narozeniny! ☺

01.05.2012 → Čarodějův synovec 

Myslím si, že blogování mi toho dalo do života hodně. Díky blogu jsem poznala jednu ze svých nejmilejších kamarádek, naučila se psát recenze (pořád je co zlepšovat, ale je znát ten rozdíl mezi recenzemi starými pár let a těmi, co aktuálně publikuji), rozvinula jsem svou tvůrčí činnost a začala občas psát i něco jiného, nežli recenze a mnohé další. Vím, že nepíši články pravidelně, i když se o to snažím, ale na druhou stranu jsem se naučila, že je lepší kvalita nežli kvantita.

Mou první spoluprací bylo nakladatelství Fragment. Měla jsem možnost mít až 5 recenzních výtisků na měsíc - a také se to snažila využít. Do teď se za některé recenze stydím. Byla jsem čtrnáctiletým teenagerem, který si té spolupráce tolik nevážil a snažila jsem se prostě získávat knížky zadarmo (nebudu vám lhát). Momentálně mám spolupráci pouze s dvěma internetovými knihkupectvími a to s Knihcentrem a Megaknihami. Recenzní výtisky si vezmu jednou za čas a vyhradím si na ně prostor. Jak na čtení, tak na psaní recenzí. A hlavně jsem vybíravější, co se knih týká. Zjistila jsem totiž, že jsem pak neměla čas psát recenze i na své knihy, ale publikovala jsem ty "recenzáky". Ze svých chyb jsem se ponaučila.

Momentálně mám spolupráci s milou českou autorkou Michaelou Burdovou a jsem velmi ráda za to, že jsem ji měla možnost poznat. Její knihy mám velmi ráda a jak jsem zjistila, je to doopravdy milá osůbka, jež bych někdy ráda poznala osobně. Občas se mi poštěstilo získat podepsané samolepky od zahraničních autorů - většinou jsem jim psala dopisy. A velmi mě mrzí, že to nedělám častěji. Dle mého je pro autory radostí číst si dopisy svých čtenářů.

A jaké jsou mé plány do budoucna? Snažit se aktivně publikovat recenze na všechny knihy, které přečtu. Být více aktivní na svém knižním facebooku, ale i instagramu. Navázat spolupráci se zahraničními autory. Užívat si život. Dělat věci, co mě baví.

Děkuji všem za podporu a návštěvnost, jež se stále drží. Velmi mě těší, že lidé  čtou a komentují mé články. ♥ 

DCERA HVĚZD | Recenze

ROZHOVOR | UKÁZKA | SOUTĚŽ 

Určitě jste již slyšeli o Míšině nové knize, která nese název Dcera hvězd. Já osobně mám s knihami od této české fantasy autorky skvělé zkušenosti. Zamilovala jsem si Poselství jednorožců a ještě víc Křišťály moci.  Na Dceru Hvězd jsem se těšila díky zajímavé anotaci a ještě zajímavější ukázce. Po prologu jsem si byla jistá, že kniha je něco pro mě. Dcera hvězd má spád již od začátku do konce a já jsem velice ráda, že jsem si našla cestu k tak skvělému příběhu. 

Nala je pouhou služebnicí v jedné osadě. Snaží se zapadnout mezi lidi, nevyčnívat z davu a splynout se svým okolím. Proč? Protože je poslední. Poslední Dcera hvězd. Dříve jich bývaly stovky. Chránily mír a zachovávaly řád. Jenže lidé se zřekli jejich pomoci a jak to dopadlo. Při válce se povedla Gronům vzpoura, dostali se na vyšší pozici a udělali si z lidí otroky. Teď už nemá cenu bojovat za něco, co bylo dávno zničeno.

Dcery hvězd nebyly vychovávány jako ostatní lidé. V jejich popisu nebyla shovívavost, nevěděly, co je lítost, natož jaké je to mít city. Jenže Nala byla sama. Poslední z těchto dávných legendárních bojovnic. Proto není divu, že si k sobě pustila lidskou dívku, Meju. Zprvu ji brala pouze jako otravu, jenže zjistila, že ji chrání a postupem času si k ní nevědomky vypěstovala náklonnost. Všechno se zvrtlo, když Nala našla v lesích, kam nikdo nikdy nechodil, promrzlého chlapce s podivným tetováním. Meja jej vyléčila a pak chlapec zmizel. Se slovy, že se s Nalou ještě v budoucnu shledají. Další podivností jsou temné síly, které lákají Nalu do lesa k pohřebišti.

Michaela Burdová je ve svých 28 letech vyhledávanou autorkou fantasy knih pro děti a mládež. První knihu publikovala v devatenácti letech a od té doby prodala přes 40 000 výtisků. Nyní se chystá vydat svou 13. knihu s názvem Dcera hvězd. Míša ráda maluje, vystavuje své obrazy, dělá ilustrace, zbožňuje svoje zvířata a miluje svoje dva pejsky. Jak sama o sobě říká, je napůl vegetariánka, napůl veganka a snaží se angažovat v ochraně zvířat. Více se toho o Míše můžete dozvědět v rozhovoru.

V obličeji pořád cítila ten odporný, ledově pulsující dech, který pocházel z míst, s nimiž doufala, že se nikdy nesetká. Byla to síla nesoucí jediné jméno. Smrt. 

Hledáte fantasy knihu plnou akce, napětí a neznáma? Potom bych vám velmi ráda doporučila právě Dceru hvězd. Překvapila mě nejen svou skvělou obálkou, ale zejména příběhem. Míša se opět předvedla v dobrém světle a vytvořila svět plný krvelačných příšer, bohů a lidí, kteří mají ještě špetku naděje na lepší zítřek. Čtení jsem si vychutnala na maximum a nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to všechno dopadne.

Nala je zajímavá knižní postava. Líbí se mi, jak je odměřená a snaží se tvářit, že ji na nikom nezáleží. I přesto, že v sobě našla kus soucitu nad ostatními a Meju brala jako přítelkyni. V průběhu knihy se z ostražité Dcery hvězd stane dívka s pocitem pro povinnost a s touhou ochránit její nejbližší. Začne znovu sbírat hvězdy a její moc se pomalu navrátí. I když je poslední svého druhu, bude silná, ne-li silnější než před tím. Vyvinula se.

Obálku pomohla Míše vybrat její maminka - a odvedla skvělý kus práce. Dcera hvězd se totiž pyšní naprosto božskou obálkou a jejímu kouzlu nejde odolat. Doufám, že i díky tomu se kniha dostane do podvědomí českých čtenářů, protože by přišli o možnost přečíst si jednu z nejlepších českých fantasy knih.

"Ještě vydrží. Nasbírám další hvězdy a potom... potom poteče groní krev. Zabova krev. Zaplatí za smrt mých sester." 

Míšiny knihy jsem četla již od puberty. Zamilovala jsem se do Křišťálů moci a byla velmi zvědavá, co si pro náš tato česká autorka připravila. U Dcery hvězd jsem si všimla rovnou dvou věcí. Je vidět, že kniha není autorčinou prvotinou - oproti ostatním jejím dílkům je znát, že se doopravdy "vypsala" a zlepšila. Akce a napětí provázely děj celou dobu a nestalo se mi, že bych se při čtení nudila. Míšiny knihy jsou všechny dobré; některé se mi líbily více (Poselství jednorožců) a některé méně (Siréna), ale Dcera hvězd se rychle stala mou nejoblíbenější.

Čtení jsem si užila, neobjevila jsem v knize nic, co by se mi nelíbilo. Hlavní hrdinka je přesně ten typ badass postav, jež se nemůžu nabažit a jsem zvědavá, jaký osud si pro ni Míša Burdová připravila. Kniha měla spád, skvělou zápletku a ještě větší cliffhanger, který mě odsoudil napospas mé zvědavosti a nutkání rychle se dozvědět, co se stane dál. Bez výčitek svědomí dávám Dceři hvězd plný počet hvězdiček. Doopravdy si to zaslouží.

Za poskytnutí knihy na recenzi a krásné věnován děkuji samotné autorce Michaele Burdové. Velmi si vážím naší spolupráce.

Michaela Burdová | Web | Facebook | Instagram